Ponorková válka je zpět: Americká SSN(X) získá více torpéd

Související články

Komentáře

• Starlight

  02:01 19.11.2018

  • 0
  • 0

  Několik docela pěkných videí pro porovnání různých ponorek různých generací z Ruska a USA. Zkusil jsem najít taková videa, kde je ukázán vnitřek ponorky (zpravidla můstek) a také ...Zobrazit celý příspěvek

  Několik docela pěkných videí pro porovnání různých ponorek různých generací z Ruska a USA. Zkusil jsem najít taková videa, kde je ukázán vnitřek ponorky (zpravidla můstek) a také něco z výroby.
  
  Na první pohled je vidět obrovský rozdíl mezi tím, jak vypadá uvnitř nejmodernější americká ponorka SSN třídy Virginia zařazená do služby v roce 2006 a nejmodernější ruská SSBN Projektu 955 Borej zařazená do služby v roce 2013.
  
  Ruské a americké ponorky se nedají při záběrech do jejich útrob, hlavně na můstek, vůbec zaměnit. To by se dobře točil nějaký hollywoodský biják. V podstatě jsou to totiž dva rozdílné světy, které od sebe dělí technicky desetiletí. A těch rozdílů se v linkovaných dokumentech se dá vypozorovat mnohem více.
  
  1)
  
  Ruská ponorky 4. generace Projektu 955 Borej (a trochu Projektu 885 Jaseň). Hlavní hvězdou pořadu je druhá jednotka třídy ponorka K-550 Alexandr Něvskij. Je to asi jeden z nejpěknějších ruských dokumentů o jejich SSBN, kde je hodně záběrů nejen z výroby, ale dovnitř ponorky : https://youtu.be/c9UIJsyeEvQ...
  
  Pro srovnání zde jsou záběry dovnitř ruské SSBN 2. generace K-433 „Svjatoj Georgij Pobědonosec“ Projektu 667BDR Kalmar (NATO třída Delta III). Ta byla zařazena do služby v roce 1980 a sloužila až do letošního roku: https://youtu.be/euyrvmDueww...
  
  2)
  
  Americká SSN 4,5. generace USS Texas (SSN-775) třídy Virginia (Block I). Je to nekomentovaný sled záběrů z provozu ponorky: https://youtu.be/Y3FDEKLhlko...
  
  A starší dokument, kde jsou záběry z výroby vůbec první ponorky USS Virginia (SSN-774): https://youtu.be/Tfj2hs-tTt8... Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  02:00 19.11.2018

  • 1
  • 0

  @fenri Ano systém MNK-200 Tukan by měl být SOKS. Starší systém měl označení MNK-100 Kolos a byl například na některých ponorkách řady Projekt 671x (Victor I a ...Zobrazit celý příspěvek

  @fenri
  
  Ano systém MNK-200 Tukan by měl být SOKS. Starší systém měl označení MNK-100 Kolos a byl například na některých ponorkách řady Projekt 671x (Victor I a výše).
  
  @Olivav
  
  Díky za upřesnění.Skrýt celý příspěvek
• Olivav

  13:22 16.11.2018

  • 0
  • 0

  Starlight, fakt díky za rozbor. Jen si dovolím nesouhlasit. Články čtu a to, že jde o převážně experimentální záležitosti vím. Odpověd byla na obecnou otázku balm Datum: ...Zobrazit celý příspěvek

  Starlight,
  
  fakt díky za rozbor. Jen si dovolím nesouhlasit. Články čtu a to, že jde o převážně experimentální záležitosti vím. Odpověd byla na obecnou otázku
  
  balm Datum: 30.10.2018 Čas: 21:00
  
  @cernakus
  
  Že jsem tak smělý, které ponorky disponují schopností bezpečného ponoru do hloubky 500m a více?
  
  A to ty jenž jsem uvedl opravdu umí. Nebo se mýlím? Kolik jich je a jestli jsou vyzbrojené a jak staré to je otázka. Můžete mi teď sdělit, že mnohé nejsou dnes plavby schopné, což by bylo správné upozornění. Nicméně jsem se snažil Balmovi říci, že takové ponorky existuji.
  
  Já se bavil primárně o hloubce ponoru, což jsem měl asi více upřesnit. No a nakonec o tom, že Losharik je de facto batiskaf jsem věděl viz moje odpověď na GE:
  
  Olivav Datum: 01.11.2018 Čas: 10:53
  
  Jinak fakt klobou dolů na tvoji vyčerpávající odpověď. Že se ti chce tak sáhodlouze odpovídat na de facto žabomyší spory.
  
  Starlighte díky.Skrýt celý příspěvek
• fenri

  09:42 16.11.2018

  • 0
  • 0

  Starlight: SOKS je totéž, co Tukan?

  Starlight: SOKS je totéž, co Tukan?
• Sokrates

  09:19 16.11.2018

  • 0
  • 0

  Cernakus: Ty si tak neschopná tlčhuba, že ak od tvojej "bezchybnosti závisí úspěch/neúspěch kolektivní snahy cca 40ti lidí", tak začínam mať obavy o výkonnosť českej ekonomiky. A ...Zobrazit celý příspěvek

  Cernakus: Ty si tak neschopná tlčhuba, že ak od tvojej "bezchybnosti závisí úspěch/neúspěch kolektivní snahy cca 40ti lidí", tak začínam mať obavy o výkonnosť českej ekonomiky. A to aj keby si mal byť len na pozícii šoféra mestskej autobusovej dopravy v Prahe a doslova prepraviť tých 40 tisíc ľudí denne.
  Skôr sa však prikláňam k teórii, že ide len o ďalší tvoj osobný prelud, ktorými asi trpíš dosť často.Skrýt celý příspěvek
• Sokrates

  09:01 16.11.2018

  • 0
  • 0

  Starlight: Za mňa veľká vďaka. Naozaj sem ako jeden z mála ľudí prispievate zmysluplne. Škoda len, že na to, aby sa človek dostal aj k takto zaujímavým a relevantným informáciám, ...Zobrazit celý příspěvek

  Starlight: Za mňa veľká vďaka. Naozaj sem ako jeden z mála ľudí prispievate zmysluplne. Škoda len, že na to, aby sa človek dostal aj k takto zaujímavým a relevantným informáciám, tu musí častokrát prečítať tony balastu, ktoré vyplývajú z osobných frustrácií rôznych podivných indivíduí.
  Klobúk dolu pred tým akú prácu ste si s tým dal. Predpokladám, že popri bežných denných povinnostiach Vám to zabralo pár dní. O to viac si vážim, že ste si na to našli našli čas.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:57 16.11.2018

  • 2
  • 0

  6) Dosavadní rekordman v dosahu je tak sovětské gigantické peroxidové torpédo řady typ 65-76, které tu tak vychvaluje Cernakus. Byla zavedena v 70. letech spolu s torpédomety ...Zobrazit celý příspěvek

  6)
  
  Dosavadní rekordman v dosahu je tak sovětské gigantické peroxidové torpédo řady typ 65-76, které tu tak vychvaluje Cernakus. Byla zavedena v 70. letech spolu s torpédomety ráže 650 mm. Má údajně dosah až 100 km při snížené rychlosti 30 uzlů. Při ráži 650 mm je dlouhé 11,2 metrů. Hmotnost poslední verze je úctyhodných cca 4,7 tuny včetně cca 500 kg bojové hlavice.
  
  Torpédo 65-76 bylo původně jednoúčelová protilodní torpédo s pasivním akustickým naváděním do kýlové brázdy, která byla navržené k útokům z odstupu na svazy letadlových (a jiných velkých) lodí. Pochopitelně na velké vzdálenosti za radarovým horizontem a mimo efektivní dosah palubních sonarů jsou potřeba k nalezení, sledování a identifikaci lodí protivníka jsou potřeba data z externích průzkumných prostředků.
  
  V 80. letech měla být tato torpéda nahrazena moderním univerzálním torpédem GST ráže 650 mm, které mělo spalovací pohon s monoprepelantem. Vývoj se ale nezdařil. Proto bylo v roce 1991 jako náhradní „dočasné“ řešení, zavedeno do výzbroje torpédo modernizovaná verze 65-76A Kit. To bylo určené pro sovětské SSN/SSGN třetí generace. Jak moc vylepšili naváděcí hlavici a zda je torpédo efektivně použitelné proti ponorkám, není veřejně známo.
  
  Pro ruské námořnictvo je stále velmi důležité. Po katastrofě ponorky Kursk v roce 2000, kterou způsobilo palivo cvičné verze torpéda 65-76A to s ním bylo opravdu nahnuté. Bylo staženo z provozu a léta se mělo za to, že už je vyřazené. Pro ruské námořnictvo a ponorky 3. generace s torpédomety ráže 650 mm jsou ale asi nenahraditelné. Proto se tato torpéda s největší pravděpodobností potichu vrátily na paluby ponorek, nebo je záměrem si to myslet. Během března 2018 se totiž v ruské televizi a na ruských webech objevili současně oslavné reportáže a články na toto torpédo. O Kursku ani slovo. Stejně tak není jediný záběr na skutečná torpéda, všechno jsou to záběry výukových řezů.
  
  Video (od času 8:30) https://www.youtube.com/watch?...
  a čistá propaganda, které vyšla ve všech jazycích včetně češtiny: https://cz.sputniknews.com/sve... Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:56 16.11.2018

  • 2
  • 0

  5) I Rusové dnes uznávají západoevropský náskok v oblasti moderních elektrických torpéd. Klíčem k úspěchu je francouzská firma SAFT - jednička v oblasti torpédových baterií. ...Zobrazit celý příspěvek

  5)
  
  I Rusové dnes uznávají západoevropský náskok v oblasti moderních elektrických torpéd. Klíčem k úspěchu je francouzská firma SAFT - jednička v oblasti torpédových baterií. Právě jejich nejnovější hliníkovo-stříbro-oxidové baterie (Al-AgO) pohánějí nejmodernější evropská těžká torpéda Black Shark (a z něj odvozené francouzské F21) od italského výrobce Leonardo (Whitehead Alenia Sistemi Subacquei-WASS), u kterých se odhaduje maximální dosah až na 30+ nm.
  
  US NAVY je také nespí. V rámci vývoje další nových verzí torpéda Mk48 Mod 7 TI-1 a Mk48 Mod 8 se připravuje postupné zvyšování dostřelu. Cílem u Mod 8 je dostat se postupně až na dvounásobnou hodnotu té současné. Hovoří se o ambicích dosáhnout 100 nm a více. Zjištění, sledování a identifikaci cílů budou mít na starosti externí průzkumné prostředky (například průzkumné letouny P-8 nebo vyvíjené podvodní hlídkové a průzkumné bezosádkové UUV). Hlavním „adresátem“ těchto vylepšení má být čínské námořnictvo v rozlehlém Pacifiku.
  
  O podobě budoucího pohonu není rozhodnuto, ale podle všeho jednou ze silně zvažovaných a zkoušených alternativ je pohonný systém používající technologii Stored Chemical Energy Propulsion System (SCEPS) na bázi kovového lithia v kombinaci s plynným fluoridem sírovým (SF6) jako okysličovadlem. Vyprodukované teplot pak ohřívá vodu v uzavřeném parní cyklu pohánějícím turbínu. Uvedená technologie byla zavedena do služby už počátkem 90. let na lehkých torpédech Mk50 ráže 324 mm.
  
  Pokud torpédo Mk48 dosáhne dostřelu 100+ nm (185+ km), tak to bude zajímavé. Torpédo Mk48 ráže 533 mm má délku 5,8 m a hmotnost cca 1,7 tuny včetně 290 kg bojové hlavice.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:56 16.11.2018

  • 2
  • 0

  4) Velmi zajímavé je v tomto kontextu ruské hodnocení dalších vlastních torpéd. Mezi nejstarší, která jsou stále vyráběná například pro dieselelektrické ponorky Projektu 877 ...Zobrazit celý příspěvek

  4)
  
  Velmi zajímavé je v tomto kontextu ruské hodnocení dalších vlastních torpéd.
  
  Mezi nejstarší, která jsou stále vyráběná například pro dieselelektrické ponorky Projektu 877 (Kilo), patří i těžká torpéda řady 53-65K ráže 533 mm, které byly zavedena do výzbroje v roce 1969. Mají pouze pasivním akustické navádění na kýlovou brázdu za lodí. Technicky se tedy musí torpédo vystřelit až za ujíždějící loď. Sovětský vývoje v této oblasti vycházel z know-how ukořistěného v Německu na konci druhé světové války.
  
  Američané tuto naváděcí technologii testovali už ve 40. letech a proto Rusové podezřívají Američany, že mediální „paniku“ z tohoto starého naváděcího principu jen předstírají, protože musí stejně jako Rusové znát protiopatření, jak na tyto torpéda vyzrát.
  
  Kyslíkové torpédo 53-65K a z něj odvozená torpéda používají spalovací pohon se stlačeným kyslíkem jako okysličovadlem. Tedy úplně stejný typ pohonu jako měla slavná japonská „dlouhá kopí“ typ 93 z 2. světová války.
  
  Řada nových univerzální torpéda vyvíjená v 60-80. letech byla technologicky založena na americkém lehkém torpédu Mk44 ráže 324 mm. To mělo elektrický pohon s mořskou vodou aktivovanou baterií (slaná voda působí jako elektrolyt), který Sověti okopírovali.
  
  Od 70. let bylo hlavním etalonem již zmíněné těžké americké torpédo Mk48. Tehdejší sovětské námořnictvo ale dávalo stále přednost elektrickému pohonu právě před spalovacím pohonem s monopropelanty. Hlavním důvodem preference elektrického pohonu měly být lepší vlastnosti v hloubkách 600-1000 m. V 60. letech Sověti předpokládali, že do těchto hlubin se bude ubírat vývoj ponorek na americké straně. Což se ale nikdy nestalo. Tehdy i dnes tohoto chybného rozhodnutí orientovat se na elektrický pohon ruští torpédový odborníci litují, protože je to stálo pár desetiletí rozvoje slepé uličky.
  
  Poslední z této elektrické řady je Cernakusem velebené těžké torpédo USET-80/USET-80K ráže 533 mm, jehož vývoj začal v 70. letech. Naváděcí systém měl být dle zadání dohnat a předehnat naváděcí systém na torpédu Mk48 Mod1. Ruskými odborníky bylo už v době vzniku hodnoceno velmi negativně ve srovnání s Mk48 a dnes je zcela zastaralé. Ruské hodnocení mu dává stále nedostatečný dosah, neexistence pomalého módu, hlučnost. Navádění po drátě s taženou cívkou vodiče se pro nespolehlivost prý přestalo pužívat.
  
  Mořskou vodou aktivována elektrická baterie má jen omezenou dobu skladování, během kterého navíc baterie postupně degraduje a snižuje se tak využitelný výkon. Tento typ baterií je z podstaty své činnosti velmi citlivý na salinitu mořské vody a například v Baltském moři (moře s nejmenší salinitou) v podstatě nefunguje.
  
  První verze torpéda USET-80, které vstoupilo do služby počátkem 80. let, mělo naváděcí systém dobře fungující jen na zkušebních střelnicích v hlubokém Černém moři. Teprve po zavedení do výzbroje se přišlo na to, že má nepřekonatelné potíže v mělkých vodách střelnic Barentsova moře. V Barentsově moři je průměrná hloubka do 300 m a jsou tam velké plochy s hloubkou jen do 200 m. Tolik k možnostem ponoření ponorek v této pro Rusi klíčové oblasti.
  
  Jako náprava vznikla v roce 1989 modifikovaná verze USET-90K s aktivním/pasivním naváděcí systémem Keramika. Systém Keramika vznikl jednoduše okopírováním amerického naváděcího systému z lehkého torpéda Mk46 ráže 324 mm, které bylo navrženo už v 60. letech. Díky použití sovětské součástkové základny se ale nepodařilo dosáhnout ani parametrů starého amerického originálu. Tolik k Cernakusově zcela vymyšlenému tvrzení, jak ruská torpéda řady USET-80 mají modernější senzorový naváděcí systém než například stávající torpédo Mk48 ADCAP Mod 7 (CBASS) z 21. století.
  
  K vývoji výkonných těžkých torpéd pro hloubky až do cca 600 m se spalovacím pohonem s monoprepelantem se Sověti vrátili až v 80. letech. Tedy v době, kdy výkonná torpéda s tímto pohonem vyráběla řada západních zemí. Zkoušeli řadu torpéd, ale do výzbroje se nakonec dostalo jen již popisované torpédo UGST.
  
  Spojené státy v té době naopak hodně přecenili výkony ponorek Projektu 705/705K Lira (Alfa). To byly sice zajímavé, ale v podstatě hodně experimentální a nikdy nedotažené stíhací ponorky. Jejich extrémně vysokou rychlost přes 40 uzlů analyzovali správně, ale hodně přecenili maximální hloubku ponoru, kterou odhadovali na 640 metrů a více.
  
  Proti této předpokládané hrozbě pak nákladně modifikovali torpédo Mk48 na verzi Mod 5 ADCAP, které se stalo výchozím bodem pro dnes zavedené verze torpéda Mk48. A i v roce 2018 to podle zveřejněných plánů dalšího rozvoje těchto torpéd, že by US NAVY měla obavy z nedostatečné výkonu ve velkých hloubkách.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:55 16.11.2018

  • 2
  • 0

  3) Poznámka k UGST-M. Podle názorů některých ruských expertů by UGST-M torpédo mohlo být první sovětské/ruské torpédo, které převezme západní školu odvíjení naváděcích vodičů. ...Zobrazit celý příspěvek

  3)
  
  Poznámka k UGST-M. Podle názorů některých ruských expertů by UGST-M torpédo mohlo být první sovětské/ruské torpédo, které převezme západní školu odvíjení naváděcích vodičů.
  
  Západní torpéda kromě cívky v torpédu nechávají při výstřelu druhou cívku v torpédometu. Klíčová pro pochopení koncepčních rozdílů západního a sovětského řešení je skutečnost, že na cívce v torpédometu jsou navinuty silné chráněné flexi hadice, kterými prochází tenký vodič k torpédu. Tyto hadice pak chrání naváděcí vodič v blízkosti torpédometu a trupu ponorky.
  
  Dosavadní ruská torpéda s naváděcími vodiči tu druhou cívku táhnou za sebou ve vodě (včetně torpéda UGST/Fizik-1). Podle ruských zdrojů toto řešení omezuje významně manévrovatelnost ponorky po odpalu, možnost odpalu torpéd salvou a obecně střelbu v mělkých vodách.
  
  Důvod proč s tím tak dlouho čekali, byl poměrně prostý. Západní koncept vyžaduje ruční odstranění cívky z torpédometu před nabitím nového torpéda, což sovětské systémy automatického nabíjení torpédometů nezvládaly. Vedení sovětského námořnictvo ale tvrdošíjně trvalo na plně automatickém nabíjení torpédometů bez manuálních zásahů obsluhy.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:54 16.11.2018

  • 2
  • 0

  2) Na americkém torpédu Mk48 Cernakus halasně kritizuje spalovací pohonný systém s monopropelantem Otto Fuel II a pístovým axiálním motorem, pump-jet, navádění po drátě a ploché ...Zobrazit celý příspěvek

  2)
  
  Na americkém torpédu Mk48 Cernakus halasně kritizuje spalovací pohonný systém s monopropelantem Otto Fuel II a pístovým axiálním motorem, pump-jet, navádění po drátě a ploché maticové pole akustického naváděcího senzoru s elektronicky řízeným zorným polem. Už mu ale vůbec nevadí, že principálně přesně stejnou konfiguraci má nikoliv náhodou i perspektivní ruské torpédo řady UGST ráže 533 mm.
  
  Data pro exportní verzi UGST : http://roe.ru/eng/catalog/nava...
  
  Tedy v Rusku udělali zřejmě stejnou chybu jako US NAVY a „zaostávají“. Nebo chybu udělal Cernakus.
  
  Podle insiderů sovětského/ruského torpédového vývoje bylo univerzální americké torpédo Mk48 začátku jejich technologickým idolem. K jeho ruskému ekvivalentu – univerzálnímu torpédu UGST (Fizik-1) ráže 533 mm, Cernakusem opakovaně zmíněném ale nepopsaném, se nakonec dostali přes různé peripetie a odbočky se specializovanými torpédy s peroxidovými a elektrickými pohony. V roce 1986, kdy zahájily jeho vývoj, si konečně mohly vzít za oficiální vývojový vzor tehdejší vyvíjené americké torpédo Mk48 Mod 5 ADCAP. Cíl byl jasný dohnat a předehnat. Vývoj se vlekl celé 90. léta a oficiálně ho zavedli do výzbroje až v roce 2002. Bylo ostatně na čase, to neuvěřitelné množství typů sovětských torpéd je ekonomicky nemožné dlouhodobě rozvíjet nebo jen bezpečně udržovat.
  
  UGST jako univerzální torpédo má postupně nahradit všechny starší těžká torpéda ve službě (například kyslíkové SET-65, elektrické USET-80K, ale časem i peroxidová torpéda 65-76A,…). Kolik jich Rusové dosud vyrobili, není známo, ale oproti 1 300+ kusů Mk48 ADCAP ve výzbroji US NAVY to bude zatím zanedbatelné číslo.
  
  Je tak trochu ironií, že Cernakusem neustále vychvalované ponorky Projektu 885 Jaseň (a 955 Borej) mají torpéda UGST plánovanou jako jedinou univerzální torpédová zbraň. Tyto ponorky mají už jen 533 mm torpédomety, takže 650 mm torpéda a raketová torpéda, které sovětská konstrukční škola nákladně zaváděla od první poloviny 70. let, nemají v delším časovém horizontu v ruském námořnictvu perspektivu, a doslouží na společně se staršími generacemi ponorek.
  
  Jako ideologickou perličku lze uvést, že Cernakusovo hodnocení amerických torpéd jako podřadné zbraně je v přímém rozporu se současnou ruskou mediální propagandou. „Konzervativní“ Američané jen v tomto tisíciletí torpédo Mk48 ADCAP dosud vylepšili šestkrát a nadále v tom pokračují. Rusové proto museli znovu investovat nemálo prostředků a kapacit, aby srovnali krok. V roce 2017 zveřejnili existenci modernizované varianty UGST-M (někdy označované jako Futljar nebo Fizik-2). A to bylo na v Izvěstijích a na Sputniku slávy, že dosud nic takového neměli a konečně dohnali a předehnali americké torpédo Mk48 Mod 7:
  
  https://iz.ru/612699/dmitrii-l...
  
  https://sputniknews.com/milita... Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:53 16.11.2018

  • 2
  • 0

  Cernakus ve svém příspěvku ze dne 30.10.2018 v 13:08 strávil hodně času svým „zdůvodňováním“ proč americké torpédo Mk48 je zaostalé a US NAVY ujel vlak. A samozřejmě jak je Rusko ...Zobrazit celý příspěvek

  Cernakus ve svém příspěvku ze dne 30.10.2018 v 13:08 strávil hodně času svým „zdůvodňováním“ proč americké torpédo Mk48 je zaostalé a US NAVY ujel vlak. A samozřejmě jak je Rusko opět napřed. Já tady tedy na oplátku poodhalím pár veřejně dostupných údajů, které ukážou pravý opak.
  
  Je dobré také číst jeho starší příspěvky, protože si často sám sobě protiřečí. Například v diskuzi pod tímto článkem na AN ( http://www.armadninoviny.cz/no... ) napsal dne 14.08.2016 v 23:42 následující „…Mk48 je samozřejmě nadřazeno UGST v dosahu, ne tak v rychlosti. Pravda je, že Rusko vyřadilo peroxidové torpéda, ale může je forfrem vrátit pak je mk48 podřadné ve všem….“
  
  1)
  
  Ve svém příspěvku ze dne 30.10.2018 v 13:08 si Cernakus mohl svůj dlouhý rozbor o výhodách pohonného systému s peroxidem vodíku HTP a kerosinem ušetřit. Stačilo totiž rovnou napsat, že výbuch způsobený HTP palivem peroxidového torpéda řady 65-76 ráže 650 mm způsobil v roce 2000 zkázu ruské ponorky Kursk (K-141) a byl by hned jasno. Ruské námořnictvo pak jako jedno z posledních tyto vlastní ponorce nebezpečné zbraně, které nedokázali bezpečně provozovat, na dlouho stáhlo z plavidel. Jak vidno ze staršího příspěvku, tak Cernakus to moc dobře věděl.
  
  Stejný krok učinila US NAVY, když v polovině 70. let peroxidové torpédo Mk16 ráže 533 mm nahradila právě univerzálním torpédem Mk48 ráže 533 mm. Britská RN prozřela dokonce už v roce 1955, když přišla o ponorku HMS Sidon po výbuchu zkušebního peroxidového torpéda.
  
  Otto Fuel II naopak snese velmi hrubé zacházení: https://www.youtube.com/watch?... Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:53 16.11.2018

  • 2
  • 0

  3) Akula a Jaseň Za třetí. Odpovědět třídou Akula a jejím ponorem je už mnohem lepší pokus. U člunů SSN projektů řad 971 Ščuka-B (Akula), 949A Antej-A (Oscar), ale i nových ...Zobrazit celý příspěvek

  3) Akula a Jaseň
  
  Za třetí. Odpovědět třídou Akula a jejím ponorem je už mnohem lepší pokus. U člunů SSN projektů řad 971 Ščuka-B (Akula), 949A Antej-A (Oscar), ale i nových Projektu 885 Jaseň se nejčastěji (včetně dnešní ruské propagandy) uvádí shodně maximální operační hloubka okolo 600 metrů.
  
  Nelze si ovšem nevšimnout, že US NAVY a další západní ponorková námořnictva nepanikaří z ruských/ex-sovětských ponorek, které mají podle všeho větší hloubku ponoru. Měli 30 let na nápravu a také na zjištění sovětských tajemství přesto jsou dnes a v klidu : -). Zřejmě mají důvěru ve své sonary a torpéda řady Mk48 ADCAP, Spearfish,.. , která díky nadhodnocení výkonů sovětské Alfy byla navržena právě za účelem působení proti rychlým a hluboko plujícím ponorkám. Rychlost a hloubka ponoru není proti těmto zbraním jistou ochranou, klíčem se stává obtížná zjistitelnost.
  
  Přesná čísla jsou o hodnotách ponoru, materiálech, skutečných tloušťkách potahu, atd. jsou samozřejmě utajovaná data na obou stranách. Skutečnost se proto může lišit. To ovšem nebrání Cernakusovi v jeho udávání fantastických až pohádkových čísel: „..Vybavená s hlubokým ratingem je drahé jak sviňa. Jasan je první, který ho má 1 300 metrů. Předchozí generace jej měla jen do 1000 metrů…“ Takže dvakrát vetší hodnoty než se běžně veřejně uvádějí včetně Rusů. je to nutno brát jako další z jeho pohádek o Ruské technice,
  
  Mimochodem také uvedl, že ponorka Jaseň má trup z plátů o tloušťce 70 mm. Přestože přesné číslo o tloušťce potahu je opět utajované, tak většina zdrojů odhaduje, že ponorky projektů 971, 885 a 995 by mohly mít potahy tlakového trupu vyrobeny ohýbaných ocelových plátů o tloušťce okolo 50 mm. Což by asi logické, protože se vyrábí stejná loděnice na stále stejných hydraulických lisech. Použity jsou určitě některá ze sovětských oceli řady AK-3x. Buď AK-33 (na Projektu 949/949A), která má ale mít mez pevnosti kluzu v tahu jen 785 MPa (v americkém značení by to odpovídalo „HY-115“) nebo pevnější AK-32 (například Projekt 971) pak až 980 MPa (cca HY-142).
  
  Zesilování potahu (a dalších systémů) z 50 mm na 70 mm, tedy o 40% by znamenalo nárůst hmotnosti potahu tlakového trupu cca o 550 tun. To by znamenalo nutnost zvětšení výtlaku nebo redukci zálohy plovatelnosti (což sovětská/ruská konstrukční škola nedělá). Další tuny by přidaly další prvky konstrukce a systémů. Pokud je ten údaj okolo 50 mm pravda, tak se tyto ocelové ponorky moc neliší od amerických ponorek (třída Los Angeles by měla mít 1 a 7/8 palce, třída Seawolf 2 palce, o třídě Virginie nikdo nic přesně neví, ale nebude se to moc lišit).
  
  Cernakus rád všem všude připomíná, že použité americké oceli typu HY-80 (třída Los Angeles) a HY-100 (třída Seawolf a dvě ponorky třída Los Angeles, o třídě Virginia nikdo nic přesně veřejně neví) mají menší tabulkovou mez pevnosti kluzu v tahu než ruské oceli. Pevnost a stability, není jen jednoduše dáno tabulkovými hodnotami mez pevnosti kluzu v tahu nebo tloušťkou potahu ale myriádou dalších materiálových parametrů. Například modul pružnosti v tahu (Youngův modul), průměr trupu (čím je průměr trupu větší, tím je méně pevný na ztrátu stability) a myriády dalších parametrů. Pevnost pak velmi ovlivňuje návrh a povedení vlastní konstrukce trupu nebo systémů.
  
  Jedním ze zajímavých parametrů jsou také únavové vlastnosti kovových materiálů (nízkocyklová únava) a jejich spojů včetně svarů za různých realistických podmínek (mořská voda má pochopitelně více poškozujících účinků než vzduch). Americké a sovětské ponorky mají v provozu zcela odlišný počet pracovních/ponorných cyklů. US NAVY tradičně posílá své ponorky na moře častěji a mají mnohem delší operační plavby. Tedy za život nakumulují mnohem více cyklů. Uvádí se, že za studené války US NAVY měla na moři zhruba 33% svých stíhacích ponorek, kdežto sovětské námořnictvo raději sedělo v pohotovosti v přístavech a na moři tak mělo jen okolo 15% svých stíhacích ponorek.
  
  Délka plavby na moři se i dnes liší velmi podstatně. Současné operační plavby US NAVY mají typicky tyto hodnoty: Operační plavby stíhacích ponorek SSN, které mají jen jednu posádku, trvají okolo 6 měsíců (180 dnů). SSBN třídy Ohio provádějí strategické odstrašující mise v trvání okolo 70 (přes 2 měsíce). Dosavadní maximum je 140 dnů (4,5 měsíce). Protože ale mají dvě kmenové rotující posádky, dokážou zrychlit svůj návrat na moře. V posledních letech americké SSBN uskuteční cca do 30 hlídkových plateb ročně. Obecně se uvádí, že US NAVY drží ze svých celkem 14 SSBN třídy Ohio 8-9 člunů na moři a z toho je 4-5 člunů v operačních hlídkových prostorech.
  
  SSGN třídy Ohio, plnící konveční odstrašující mise, bývají ze všech amerických ponorek na operační plavbě nejdéle Díky dvou kmenových rotujících posádek posádkám, které se střídají ve spojeneckých přístavech, mohou tyto ponorky operovat mimo svoji základnu třeba až 15 měsíců.
  
  Pro srovnání. Ruské jaderné ponorky Severní floty v roce 2015 uskutečnily celkem 70 plaveb v celkové délce 1050 dní. Z toho vyhází průměrně jen 15 dní na jednu plavbu. V roce 2016 počet plaveb stoupnul na 75. Všechny ruské SSBN obou flot v roce 2012 (novější data nejsou k dispozici) podnikly celkem 5 (!) operačních hlídkových plaveb, jejichž délka se odhaduje na 40-60 dní. Tedy v tomto období dokázali držet zřejmě jen jednu SSBN v každém okamžiku na moři (pokud průměrnou délku plavby prodloužili někam okolo 70 dnům). Tady bylo v ruském námořnictvu něco špatně, protože přes velký tabulkový počet SSBN jednotek, zvládly to samé co méně početné námořnictva Francie nebo Velké Británie (každé jen 4 SSBN čluny).
  
  Jinými slovy ruské ponorky v průměru na moři mnoho nepobydou a tedy nenakumulují moc únavových cyklů. A kdyby nebylo degradace materiálu korozí, UV zářením, radiací z reaktoru a dalšími vlivy, tak by jim ponorky vydrželi asi nekonečně dlouho.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:51 16.11.2018

  • 3
  • 0

  2) Lošarik Za druhé. Odpovědět, že tou ponorkou je jediná speciální průzkumná ponorka Projektu 10830, je zcela mimo logický smysl Balmovy otázky. Jednak je ponorka AS-12 ...Zobrazit celý příspěvek

  2) Lošarik
  
  Za druhé. Odpovědět, že tou ponorkou je jediná speciální průzkumná ponorka Projektu 10830, je zcela mimo logický smysl Balmovy otázky.
  
  Jednak je ponorka AS-12 Lošarik (NORSUB-5), kterou sami Rusové označují jako hlubokomořskou stanici nebo mediálně jako vojenský batyskaf, je neozbrojená a pak také na velké vzdálenosti se musí dopravovat v podvěsu pod velká mateřská ponorka. V tomto případě minimálně jedna ponorka BD-136 Orenburk, což je přestavěná SSBN Projektu 667BDR Kalmar (Delta III). Lošarik opravdu není ponorka, která by se měla připlést do cesty v boji americké SSN.
  
  Jednotka AS-12 Lošarik má specifickou konstrukci vnitřního tlakového trupu, který tvoří 6 propojených kulových sfér. Z dosavadního nasazení jako byla ruská expedice Akrtjika-2012 se usuzuje, že je prokázáno, že zvládne ponory minimálně do hloubky 2,5 až 3 km.
  
  Více dalších informací a obrázku této ponorky je zde:
  
  https://topwar.ru/24870-sekret...
  
  https://www.drive2.ru/b/483566... Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:49 16.11.2018

  • 2
  • 0

  @ Olivav Datum: 31.10.2018 Čas: 13:43 Se zpožděním odpovím, protože se na to nedá koukat. Balm se Cernakuse ptal, které ruské ponorky se mohou bezpečně (opakuji bezpečně) ...Zobrazit celý příspěvek

  @ Olivav Datum: 31.10.2018 Čas: 13:43
  
  Se zpožděním odpovím, protože se na to nedá koukat.
  
  Balm se Cernakuse ptal, které ruské ponorky se mohou bezpečně (opakuji bezpečně) potopit do hloubky větší než 500 m. Myslím, že Balmovi se skutečně zaseknout oči, ale spíše z tvé odpovědi, kdy sice dáváš řadu odkazů. Bohužel je vidět, že jsi je sám nečetl.
  
  1) Alfa
  
  Za prvé. Odpovědět, že to jsou ponorky experimentální třídy ponorek Projektu 705/705K Lira (Alfa), které byly vyřazeny už před 22-30 lety. Což se píše v tom článku a bohužel pro tebe to nesvědčí opravdu o tom, že jsi ho vůbec četl.
  
  Stejně jako se tam píše, že v reakci na tyto sovětské ponorky Američané zavedli torpéda Mk48 ADCAP a Britové torpéda Spearfish. Jinými slovy, honba za rekordy v podvodní rychlosti a hloubce ponoru není za každou cenu potřeba, pokud jsou tu senzory a torpéda, které dokážou takovéto ponorky vypátrat a dostihnout.
  
  Cernakus tady sice torpédo Mk48 dehonestuje, ale to jak ukážu později je další z řady jeho neznalostí. K tomu ještě navíc přidává fantastickou historku bez jediného odkazu o tom, jak se jedna Alfa ponořila na konci života do hloubky větší jak 1 300 metrů (respektive 1350 metrů): „…Alfa, schopná se ponořit do >1300 metrů v rámci EOL testu, ho měla jen do 600 a 800 metrů, takže při tom testu přišla o bojové schopnosti (bylo to fuk, stejně šla do šrotu)….“
  
  Co je ale o ponoru těchto ponorek skutečně veřejně známo? Západ u ponorek Alfa v 70-80. letech předpokládal (hodně nadsazeně) tehdy fantastickou hodnotu ponoru pod 650 metrů. A tomu do 70. letech přizpůsobil již zmíněný vývoj svých torpéd a jiných protiponorkových prostředků. Současné ruské zdroje informaci nejčastěji hovoří o maximální hloubce ponoru 400 až 450 metrů, který je nejčastěji přijímána jako nejpravděpodobnější údaj. Žádný ruský pramen se dodnes nikde nechlubí ponorem do nějaké větší hloubky. Stejné hodnoty pak uvádí i renomované tištěné západní zdroje.
  
  Je tu jen jeden on-line západní zdroje, který mlhavě tvrdí, že titanové Alfy mohly operovat až v hloubce 4 000 stop (1 200 metrů) Ze tohoto zdroje zřejmě všichni opisují. Buď někdo hloupě popletl jednotky, protože 1 300 stop je 400 metrů, nebo z nějakého důvodu došlo k záměně s experimentální titanovou ponorkou K-287 Komsomolec.
  
  Ponorka K-287 byla jediné ponorky projektu Projektu 685 Plavnik (Mike), která měl své počátky koncem 60. Let. Jediná pracně a zdlouhavě vyrobená ponorka projektu K-287. V roce 1984 jen jednou ponořila do hloubky 1027 metrů. Maximální hloubka ponoru je u ní odhadována na 1250 metrů., i když z následujícího popisu ponoru je jasné, že na tuto hranu už nikdo jít nechtěl. Velmi zajímavý popis tohoto rekordní ponoru očima jeho účastníku je v originále zde: https://vpk-news.ru/articles/6...
  
  V článku je řada dalších zajímavostí. Ponorka K-287 byla speciálně navržena pro takto hluboké ponory. Byl extrémně minimalizován počet otvorů v tlakovém trupu. Posádka nakonec měla jen jediný průlez skrz záchranný modul ve věži a torpéda se daly nakládat jen vertikálně torpédomety. Systém nouzového vyprázdnění balastních nádrží zase pracoval s plynnými generátory s pevným práškovým médiem, protože stlačený vzduch nejde v této hloubce použít na vyprázdnění balastních nádrží.
  
  Přesto při ponoru došlo na z populárních filmů známé průvodní jevy stlačení trupu jako je netěsnost přírub, létání ustřižených šroubů (v tomto případě titanových) a další menší vnitřní poškození. Proto tvrzení, že Alfa stavěná za jiným účelem, dokonce překonala K-287, je zase další pohádka.
  
  Není bez zajímavosti, že Sověti nemohou hloubkové ponory provádět ve velmi mělkém Barentsově moři. Ale musí se posunout do Norského moře, do výlučné ekonomické zóny Norska a tedy mnohem blíže do běžných hlídkových prostorů NATO. K-287 byla při svém rekordním ponoru „jištěna“ povrchovými plavidly. Navíc provedla nouzové vynoření z 800 m s pomocí hlasitého vyprázdnění balastních nádrží. Tedy celá operace byla hodně nápadná a hlasitá.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:49 16.11.2018

  • 2
  • 0

  Cernakus ve svém příspěvku ze 30.10.2018 v 13:08 dále napsal zajímavé myšlenky“ …Rychle se pohybující velká tělesa jako je letadlová loď nebo ponorka za sebou nechávají znatelnou ...Zobrazit celý příspěvek

  Cernakus ve svém příspěvku ze 30.10.2018 v 13:08 dále napsal zajímavé myšlenky“ …Rychle se pohybující velká tělesa jako je letadlová loď nebo ponorka za sebou nechávají znatelnou stopu až desítky kilometrů. Taktéž se tato stopa nedetekuje sonarem (to by moc dobře nešlo), ale pomocí optoelektronického systému, kterým jsou mimochodem vybaveny i Sovětské ponorky od Alfy. Tuto technologii mimochodem Američané zřejmě dovyvinuli také, protože Virginie Block IV by měly být tímto systémem vybaveny také (říkají tomu boční optický sonar, ale je to ve skutečnosti jen boční čára co mají rybky po milióny let :-) ..“
  
  Všechno špatně. A při tom jsou to běžně dohledatelné informace.
  
  1) SOKS
  
  Sovětský systém neakustické detekce kýlové brázdy je znám (a to i Cernakusovi) pod zkratkou SOKS. V originále “Систем Обнаружения Кильватерново Следа“ (СОКС). Dlouhou byl tento systém pro laickou veřejnost záhadou, přestože se používal už asi od roku 1969. Loni ale CIA odtajnila svůj starý dokument, který dává první náhled na možnosti tohoto systému.
  
  Ve skutečnosti se jedná o celé pole různých senzorů instalovaných na povrchu sovětských ponorek kategorie SSN. Je to kombinace detektorů jaderných zařízení - detektor aktivačních radionuklidů (vznikají při vystavení materiálu reaktoru a v blízkosti reaktoru neutronům) a spektrometr gama záření. Dále řada detektorů chemických látek - jako je zinek z protikorozních anod, malé částečky niklu z potrubí chladicích systémů nebo rozpuštěný v mořské vodě rozpuštěný vodík, který vznikl v zařízeních pro výrobu kyslíku. Jediný systém, který má něco společného s optikou je kupodivu detektor ohřáté mořské vody, které je odpadním produktem systému chlazení jaderného reaktoru. Pokud má studená a ohřátá voda rozdíl v teplotě třeba cca 10°C má voda odlišný index lomu, lze tuto změnu nalézt například pomocí optického interferometr.
  
  Základní omezení systému je snad zřejmé systém nelze použít k plošnému prohledávání oceánu na velké vzdálenosti jako sonar, ale ponorka se SOKS musí projekt kontaminovanou podvodní brázdou za jinou jadernou ponorkou projet a držet se v ní.
  
  Systém SOKS na ponorkách řady 971 Ščuka-B (Akula) by měl mít označení MNK-200 Tukan a je snadno rozpoznatelný díky poli vyčnívajících čidel na věži. Nic podobného ale není vidět na ponorkách Projektu 885 Jaseň. Nedá se ovšem vyloučit, že novější generace systému SOKS je lépe integrována do trupu a není jen vidět.
  
  Je tu ovšem logický předpoklad, že pokud jsou základní údaje o systému SOKS už veřejné, mohl se Západ přizpůsobit.
  
  2) Wide aperture lightweight fiber optic sonar array
  
  Tzv. americký „boční optický sonar“ je úplně něco jiného. A nemá vůbec společného nic se sovětským systém SOKS a také nemá nic společného s postranní čárou ryb. Poznámka: Rybí postranní čára a její aplikace na ponorky a UUV je sen konstruktérů, ale zatím je to jen vize do budoucností.
  
  To co je instalované na ponorkách třídy Virginia anglická wikipedie skutečně označuje jako „wide aperture lightweight fiber optic sonar array“, ale oficiální název je Light Weight Wide Aperture Array (LWWAA).
  
  Je to senzorový systém, který mají instalované všechny ponorky třídy Virginia už od prvního plavidla bloku I. Vychází ze svého předchůdce, který mají instalovány ponorky třídy Seawolf. LWWAA je pasivní akustický systém hydrofonů, který využívá téměř celé délky trupu ponorky. Vývoj běžel od poloviny 80. let a do sériové výroby se dostal až na začátku tisíciletí.
  
  Systém tvoří celkem 6 obřích senzorových polí (tři na každé straně trupu ponorky). V každém poli je celkem cca 640 hydrofonů. Díky využité celé délce trupu může systém pasivně zjišťovat vzdálenost objektů i bez pohybu ponorky.
  
  Seawolfy měly ještě těžký a drahý systém, který používal keramické snímače tlaku. Každý snímač měl vlastní převodníky, zesilovače, filtry a elektrické vedení, často vně tlakového trupu. To je v podmínkách obrovského trupu ponorky drahé, těžké a také problematické z hlediska životnosti a provozních nákladů na prvky vně talkového trupu.
  
  Proto ponorky Virginia používají novější technologií. Místo keramických tlakových snímačů se používá technologie označovaná jako Fiber-Optic Acoustic Sensors (FOAS). Ta pracuje zhruba následujícím způsobem: Optický vodič je omotán okolo vřetena z hliníkové slitiny. Působením tlaku cívka mění rozměry a tím se mění délka optického vodiče a tím dochází k posunu fáze procházející světla (oproti referenci), které budí monochromní Nd:YAG laser. Posun fáze světla oproti referenčními signálu pak vyhodnotí optický interferometr.
  
  Výhodu tohoto systému je, že vně dlouhého tlakového trupu jsou jen optická vlákna a snímače. Veškerá drahá a citlivá elektronika je pak uvnitř tlakového trupu.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:47 16.11.2018

  • 2
  • 0

  @Czertik Datum: 28.10.2018 Čas: 00:10 „cernakus … A nejaky link na vyjardeni amickeho velitele, ktery rika, ze rusky jasan je nejlepsi na svete ? Lepsi nez co maji amici ...Zobrazit celý příspěvek

  @Czertik Datum: 28.10.2018 Čas: 00:10 „cernakus … A nejaky link na vyjardeni amickeho velitele, ktery rika, ze rusky jasan je nejlepsi na svete ? Lepsi nez co maji amici ?“
  
  Takového odkazu se pochopitelně nikdy nedočkáš. Cernakus si to celé záměrně vymyslel. Cituji“ I velitel americké ponorkové flotily má model Jasanu v kanclu s odůvodněním, že to je stroj, kterému by se chtěl novými americkými ponorkami přiblížit.“ Na tomto odkazu je v originále uvedeno to, co skutečně řekl Rear Adm. Dave Johnson a to včetně fotky toho modelu ruského ponorky Projektu 885 Jaseň v jeho kanceláři:
  
  V češtině to bylo už publikováno také na Armádních novinách v srpnu 2016: http://www.armadninoviny.cz/no... Cernakusovi se tam v diskusi opět prášilo výmysly od klávesnice, takže se může těžko vymlouvat, že o tom nevěděl.
  
  https://news.usni.org/2014/10/...
  
  Poznámky k článku na USNI News:
  
  - USNI News je respektovaný server zabývající se hlavně US NAVY, takže ho nelze zpochybnit. Ostatně tento článek vychází ze článku na tomto serveru.
  
  - Rear Admiral Dave Johnson je dnes už tříhvězdičkovým admirálem (Vice Admiral) a je to hodnostně nejvyšší akviziční důstojník US NAVY (nikoliv operační velitel ponorkové flotily), který se celý profesní život věnuje konstrukci a výrobě ponorek. Byl mimochodem ředitelem (PEO) vývoje a, zkoušek a výroby programu SSN třídy Virginia a podílel se na definici nových SSBN třídy Columbia. Má bakalářský titul z leteckého inženýrství a na MIT získal inženýrský (magisterský) titul ze strojního inženýrství se specializací na lodní inženýrství.
  
  - Carderock, který model vyrobil, je celým názvem „Carderock Division of the Naval Surface Warfare Center“, kde pracuje pro US NAVY více než 3000 vědců na vývoji námořních technologií. Takže více než slušněji oddíl a důkaz, že US NAVY vývoj rozhodně nezanedbává.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:47 16.11.2018

  • 2
  • 0

  4) Budoucí počty SSGN/SSN a SSBN ruského námořnictva Rusko dává zřejmě nejvyšší prioritu strategickým silám a udržení parity s USA. To se projevuje i v námořnictvu, kde má ...Zobrazit celý příspěvek

  4) Budoucí počty SSGN/SSN a SSBN ruského námořnictva
  
  Rusko dává zřejmě nejvyšší prioritu strategickým silám a udržení parity s USA. To se projevuje i v námořnictvu, kde má nejvyšší prioritu výstavba 4. generace nosičů strategických balistických raketami (SSBN). Proto ruské námořnictvo se počítá se stavbou celkem 14 ponorkami SSBN Projektu 955/955A Borej (přesněji projekt 09551/09552, NATO třída Dolrukij). To je dokonce o dvě SSBN ponorky více než v budoucnu plánuje provozovat US NAVY, které si pořídí jen 12 nových ponorek třídy Colombia SBBN-826 (první jednotka má vstoupit do služby v roce 2027).
  
  Všechny tyto ruské a americké ponorky by měly mít shodně po 16 odpalovacích silech. Ruské námořnictvo už přebralo 3 jednotky a jednotky vylepšené podtřídy Projektu 855M plánuje stavět tempem jedné ponorky ročně počínaje letoškem. Tak uvidíme. V každém případě nové ponorky SSBN a jejich nové rakety R-30 Bulava budou odčerpávat obrovské množství financí a kapacit. Všechny současné ruské jaderné ponorky SSBN aa SSN/SSGN staví jediná ruská loděnice – Sevmaš v Severdvinsku. Takže je otázka, jak jsou na tom v Rusku s kapacitami výroby. První jednotka trvala 16 let, třetí jednotka 8 let a u dalších plánují stavbu zrychlit na 5 let.
  
  Program výstavby nových SSN/SSGN je ale až druhý v pořadí a musí čekat, což může mít závažné důsledky. Pokud se totiž nezmění současné známé plány a tempo stavby nových ruských SSN/SSGN, tak během 10-15 let dojde pravděpodobně k výrazné redukci počtu jaderných SSN/SSGN ruského námořnictva. Toho si všiml nejeden komentátor stavu ruského námořnictva. Například zde: https://bmpd.livejournal.com/2...
  
  Po dokončení sedmé ponorky Projektu 885/885M Jaseň v roce 2023 bude ruské námořnictvo mít stále v aktivním stavu 14 SSN/SSGN starých cca 30 let. Pokud by pokračovalo tempo výstavby jedné SSN/SSGN ročně i po roce 2023, tak by těchto 14 plavidel nahrazovali až do roku 2037. Jenže v roce 2030 už hodně starých ponorek dosáhne nebo přesáhne 40 let.
  
  A současné známé plány nejsou moc optimistické. Kýl posledního ponorky Jaseň-M založily už v roce 2017. V roce 2018, což znamená, že od letoška začíná vznikat výrobní mezera, které se projeví po roce 2023. Ruské námořnictvo si pravděpodobně nemůže dovolit stavbu extrémně drahých ponorek Projektu 885M s dlouhou průběžnou výroby. Například aktuálně tento článek tady na Armádních novinách: http://www.armadninoviny.cz/po...
  
  Podle řady dostupných informací budou další ruské ponorky kategorie SSN/SSGN už nové třídy. Měly by být páté generace (ať už to znamená cokoliv), tedy podobně jako v USA připravované americké SSN(X). Nové ruské ponorky mají být údajně menší (pod 10 000 tun ponořeného výtlaku), mají mít mnohem kratší dobu výroby a pochopitelně by měly být levnější.
  
  Projekt má zatím označení Projekt Husky (v ruštině Chaski). V současnosti se hovoří o tom, že je zpracován koncepční návrh ponorky. Tyto čluny by měly být inspirovány modularitou americké třídy Virginia (čistá SSN bez VLM modulů nebo SSGN s VLM moduly) Stavba první jednotky by možná měla začít okolo roku 2022-2023 a dokončení se prý odhaduje někdy do roku 2030.
  
  Pokud Rusko neoznámí jiné plány, tak by to znamenalo, že po vyrobení poslední sedmé ponorky Projektu 885M Jaseň v roce 2023 (oficiální plán) až do předání prvního plavidla Projektu Husky v roce 2030 (spekulace) nebude přijata do výzbroje žádná nová ruská ponorka kategorie SSN/SSGNSkrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:46 16.11.2018

  • 2
  • 0

  d) Historie konceptu a stavby Přestože jsou informace o historii tohoto projektu poměrně dobře dostupné, tak neuškodí jejich stručný výtah. Koncept ponorky Projektu 885 Jaseň ...Zobrazit celý příspěvek

  d) Historie konceptu a stavby
  
  Přestože jsou informace o historii tohoto projektu poměrně dobře dostupné, tak neuškodí jejich stručný výtah.
  
  Koncept ponorky Projektu 885 Jaseň (NATO třída Graney) vznikal už do konce 70. let a do detailního návrhu se zhmotnil během 80. let. Jedním z impulsů pro instalaci vertikálních sil s plánovanými protilodními střelami 3M55/P-800 Oniks (SS-N-26 Strobile) se stalo zavádění vertikálních vypouštěcích sil pro řízené střely UGM-109 Tomahavk na amerických ponorkách třídy Los Angeles (SSN-668) v polovině 80. let. V této konfiguraci měly nahradit nejen SSN starších generací, ale výhledově doplnit a nahradit i SSGN.
  
  Třída Jaseň byla tedy vyprojektována koncem 80. let ještě v časech SSSR a jeho obrovského ponorkového námořnictva a příslušných rozpočtů. Kýl první jednotky Severodvinsk (K-560) položili v roce 1993 až v samostatném Rusku a ve zcela jiných poměrech. Ekonomický rozvrat země, krachující výrobci, nedostatek peněz obecně, ztráta kvalifikovaných pracovníků a zánik subdodavatelské sítě, nutnost přepracování zastaralých systémů, zavedení nových zbraní (jako je systému Kalibr-PL) a spousty dalších vlivů způsobily, že loď dokončili až v roce 2014. Tedy asi rekordních 19 let od zahájení stavby.
  
  První jednotka Severodvinsk (K-560) je často označována (a oprávněně) jako prototyp a je vyrobena podle Projektu 08850 (zjednodušeně 885), s celou řadou technických kompromisů (starší generace pohonného systému, použití zahraničních komponentů).
  
  Další jednotky jsou pak už stavěny podle upraveného sériového Projektu 08851 / 885M Jaseň-M. To, že změn je hodně a že to zpozdí dodání je dnes už jasné. Kýl druhé jednotky Kazaň (K-561) sice položili už červenci 2009. ale dokončení a předání jednotky námořnictvu se už několikrát posunulo. Poslední odklad je prý z konce roku 2018 na rok 2019. To by znamenalo cca 10 let stavby.
  
  Celkem bylo dosud objednáno 7 ponorek (6 sériových Projektu 885M + 1 prototyp Projektu 885). Tak uvidíme, jak jim půjde zbývajících pět sériových jednotek, jejichž kýly založili tempem jeden ročně v letech 2013 až 2017. Podle plánů by měly být dokončeny tempem jedné ponorky ročně v letech 2019-2023.
  
  To znamená, že plánována průběžná doba stavby od (založení kýlu do předání) je cca 6 let. Tedy 2 krát déle než u sériové ponorky třídy Virginia. Kolik času je potřeba celkově na výrobu ještě před založením kýlu, lze těžko říci. Podle sériové zakázky na posledních pět plavidel (K-573 Novosibirsk a dále) lze říci, že první plavidlo z tohoto kontraktu je plánováno být předáno 8 let od objednání.
  
  V letech 2018 až 2023 by tedy měla být předávána jedna sériová ponorka ročně. Zda to tak skutečně bude, se teprve uvidí.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:45 16.11.2018

  • 3
  • 0

  3) Víceúčelové ponorky Projektu 885/885M Jaseň Protože je to oblíbené Cernakusova téma, tak se pokusím vypíchnout pár informací, které na českých webech ještě moc ...Zobrazit celý příspěvek

  3) Víceúčelové ponorky Projektu 885/885M Jaseň
  
  Protože je to oblíbené Cernakusova téma, tak se pokusím vypíchnout pár informací, které na českých webech ještě moc nebyly.
  
  a) Výtlak
  
  Nejnovější (4. poválečné generace) ruské víceúčelové ponorky Projektu 885/885M Jaseň (NATO třída Graney) pokračují v sovětské tradici gigantických ponorek. S výtlakem pod hladinou 13 800 tun Jaseň navazuje na třídu Akula (výtlak pod hladinou 12 770 tun až 13 800 tun u poslední verze). Ponorky Jaseň spolu s posledními Akulami jsou tak největší stíhací ponorky (přestože jsou často řazeny do kategorie SSGN), které kdy vznikly (!). To má své klady, ale pochopitelně i zápory. Oboje bude ještě zmíněno v dalším textu.
  
  Ponorky projektu Projektu 885/885M Jaseň jsou také první moderní sovětské/ruské ponorky, který opustili sovětskou konstrukční školu dvou trupů. Čluny Jaseň používají hybridní systém, kde „střední“ část trupu je už jen jednotrupová. Přední a zadní část pak „tradičně“ dvoutrupá. Tedy je to trochu podobné řešení, které bylo v 50-60. letech použito na amerických ponorkách třídy Tresher/Permit.
  
  Pro srovnání: třída Los Angeles má výtlak pod hladinou cca 7 000 tun, třída Virginia (neprodloužený Block I až IV) má cca 7 800 tun, prodloužená Block V s VPM bude mít výtlak okolo 10 300 tun a dosud největší americké SSN ponorky třídy Seawolf mají 9 300 tun (první dvě neprodloužené jednotky SSN-21, 22) respektive 12 300 tun (třetí velmi prodloužená jednotka SSN-22 s trupovým modulem pro speciální operace).
  
  b) Počty výzbroje
  
  Ponorky Projektu 885/855M Jaseň mohou díky své velikosti nést opravdu masivní arsenál výzbroje:
  
  - 10 torpédometů ráže 533 mm a do nich palebný průměr až 30 dlouhých zbraní. Rusko na ponorkách 4. generace (Projekty 885 Jaseň a 955 Borej) asi definitivně opustilo od torpédometů a zbraní ráže 650 mm.
  
  - 8 vertikálních vypouštěcích sil. Do každého se vejde po 4 kontejnerech protilodních střel 3M55/P-800 Oniks (SS-N-26 Strobile) nebo 5 odpalovacích zařízení střel systému Kalibr-PL (SS-N-27 Sizzle, SS-N-30, …). Tedy celkem 32 až 40 řízených střel (podle typu). Proto je ponorka často řazena do kategorie SSGN.
  
  Přestože se víceúčelové čluny této třídy nejčastěji označují jako ponorky kategorie SSN, pro jejich vysoký počet řízených střel ve vertikálních silech jsou někdy klasifikovány jako SSGN.
  
  Pro srovnání:
  
  - Jak už je uvedeno v článku třída Virginia Block I-IV má 4 torpédomety ráže 533 mm s palebným průměrem 28 dlouhých zbraní a 12 odpalovacích zařízení ve vertikálních vypouštěcích silech pro řízené střely.
  
  - Čluny Bloku V až VII budou mít navíc moduly VPM s celkem 4 vertikálními vypouštěcími sily po 7 odpalovacích zařízeních, tedy dalších 28 řízených střel (celkem 40 řízených střel).
  
  - Čluny třídy Seawolf mají 8 torpédometů ráže 660 mm a palebný průměr 50 dlouhých zbraní ráže 553 mm. Úkolem takto těžce vyzbrojených Seawolfů mělo být násilné proniknutí do chráněných bastionů sovětských SSBN v Barentsově a Ochotském moří a ničení zde nalezených cílů. US NAVY plánovalo pro tyto ponorky používat jen zbraně ráže 533 mm (jako jsou torpéda Mk48). Torpédomety ráže 660 mm byl pojímaný jako růstová záloho proti budoucím hrozbám. Po redukci programu Seawolf na 3 jednotky, je nepravděpodobné, že by zbraně ráže 660 mm někdy vznikly.
  
  Budoucí třída ponorek SSN(X), jejíž konstrukční návrh se soustředí více na torpédový úsek podobně jako na třídě Sewolf, by měla mít celkem 8 torpédometů (ráže 553 mm?) a zásobu 52 dlouhých zbraní. Zůstanou i vertikální sila s 12 odpalovacími zařízeními pro řízené střely, které třída Seawolf nemá.
  
  c) Cena
  
  To je hodně zajímavé téma. Ponorky Projektu 885/885M Jaseň jsou „údajně“ v Rusku kritizovánu pro svojí enormně vysokou jednotkovou cenu, která je prý vyšší než u SSBN Projektu 955 Borej. Ostatně jejich koncept je dědictví z časů Sovětského svazu a jeho enormních výdajů na velikášské projekty.
  
  Skutečné výdaje na projekt asi nikdy nebudou publikovány, ale uvádí se, že druhá jednotka Kazaň (K-561, první podle modifikovaného Projektu 885M) stále včetně vývojových nákladů cca 60 miliard rublů (podle zveřejněných hodnot kontraktů, v cenách z konce roku 2011). To tehdy odpovídalo cca 1,7 miliardě USD. Sevmaš ale v roce 2011 údajně požadoval za ponorku Kazaň dokonce 112 miliard rublů, takže je otázka jak to tehdy finančně skutečně dořešili. Další sériové ponorky Projektu 885M měly stát koncem roku 2011 po 33 miliardách rublů (1,1 miliardy USD). Hovoří se ale také o tom, že po pádu rublu, šla cena těchto plavidel nahoru. Pro srovnání sériové ponorky třídy Virginia (bez VLM) stály v roce 2012 po 2,6 miliardy USD.
  
  A protože je velmi obtížné porovnat cenové hladiny v obou zemí, tak pro extrémní jednoduchost zvolím dva statistické poměry. První je poměr vůči dolarovému HDP. V roce 2011 mělo Rusko mít HDP 60,3 biliónů rublů (to odpovídalo hodnotě 2 052 miliard USD). USA měly v roce 2012 cca 16 179 miliard USD. Tedy Rusko jeden sériový Jaseň za 33 miliard rublů stál 54 promile HDP. Jedna Virginie ale stála USA “jen“ 16 promile HDP.
  
  Druhý poměr používá výdaje na obrnu v národních měnách V případě výdajů na obranu (zdroj SIPRI) by to šlo vyjádřit, takž že Rusko mělo v roce 2011 výdaje na obranu 2064 miliard rublů (3,7% HDP). Jeden sériový Jaseň tak představovala cca 1,6 % výdajů tehdejších výdajů na obranu. V roce 2012 měly USA výdaje na obranu 711 miliard USD (4,2 % HDP). Jedna Virginia je tehdy stála 0,37 % tehdejších výdajů na obranu.
  
  Je tedy vidět, že jeden ruská Jaseň stojí Rusko násobně větší procentuální podíl dostupných peněz než USA jedna Virginie, přestože v absolutních číslech v USD je americká ponorka více než dvakrát dražší. USA si mohou dovolit kupovat násobně více ponorek. A také tak činní.Skrýt celý příspěvek