Ponorková válka je zpět: Americká SSN(X) získá více torpéd

Počítačová vizualizace ponorky třídy Virginia; větší foto / Public Domain

Americké námořnictvo (US Navy) změnilo požadavky na schopnosti nové třídy jaderných útočných ponorek SSN(X), které po roce 2033 začnou nahrazovat nejstarší ponorky třídy Virginia. Podle nové strategie SSN(X) obdrží více torpéd a opětovně se zaměří na boj s ponorkami nepřítele.

Americké námořnictvo je nejdůležitější složkou Ozbrojených sil Spojených států, která v poslední době dostává s letectvem nejvíce finančních prostředků. Neni divu, US Navy funguje jako první linie obrany území Spojených států, slouží k ochraně námořních tras a oblastí důležitých pro ekonomicko-politické zájmy Spojených států a projektuje americkou vojenskou a politickou moc ve světě.

V dobách Sovětského svazu se US Navy soustředilo především na boj s obří sovětskou ponorkovou flotilou, která měla za úkol, v případě vypuknutí třetí světové války, přehradit lodní zásobovací trasy mezi Spojenými státy a Evropou. Po konci studené války potřeba boje proti sovětským ponorkám zmizela. V poslední době ale Rusko a Čína zavádí nová plavidla, ponorky i zbraňové systémy, které mají odstranit početní a technologickou převahu US Navy.

Rusko chce získat výhody pro případné konflikty především v Severním ledovém oceánu, Atlantickém oceánu a ve Středozemním moři. V případě Číny jde o Jihočínské moře a Indický oceán, přes který vedou námořní obchodní trasy mezi Afrikou a Čínou.  

„Myslím si, že dnešní ruské ponorky jsou možná nejvíce tiché a smrtící na světě, s výjimkou našich vlastních ponorek ‒ myslím si, že americké námořnictvo je pořád technologicky napřed,“ uvedl na konci záři admirál James Foggo, velitel amerického námořnictva v Evropě. „Víme, že ruské ponorky jsou v Atlantiku, testují naši obranu, utvrzují se v naší kontrole moří a připravují se na složité podmořské bojiště, aby se jim podařilo získat výhodu v jakémkoliv budoucím konfliktu. A my jim musíme tuto výhodu vzít.“

US Navy se proto znovu začíná soustředit na boj s rovnocenně vyspělým a početným protivníkem. Příkladem nového přístupu US Navy pro „koncert velmocí 21. století“ je nově vyvíjená jaderná útočná ponorka SSN(X), nástupce ponorek třídy Virginia.

Americké námořnictvo provozuje 16 útočných ponorek třídy Virginia (výtlak 6900 tun), které nahrazují v US Navy ponorky třídy Los Angeles. Původně ponorky Los Angeles měly nahradit ponorky třídy Sea Wolf, ale kvůli vysoké ceně byly vyrobeny jen tři plavidla a následně byla dána přednost menším a levnějším ponorkám třídy Virginia.

V současné době další ponorka třídy Viriginia podstupuje závěrečné námořní testy, devět ponorek je ve výstavbě, dvě jsou objednané a počítá se se stavbou dalších dvaceti ponorek (deset ve verzi Block V, pět ve verzi Block VI a pět ve ve verzi Block VII). Poslední ponorka Virginia Block VII má být dodána v roce 2033 a poté se americké loděnice Huntington Ingalls Industries a General Dynamics Electric Boat zaměří na nejnovější ponorky SSN(X). Třída Virginia ale zůstane ve službě až do roku 2060.


Schéma ponorky třídy Virginia Block I až IV s 12 (2 × 6) šachtami na přídi; větší foto / Public Domain

Nové ponorky SSN(X) se mají vyrábět rychlostí dvě ročně až do roku 2048 celkově US Navy získá 30 nových ponorek SSN(X).

Hlavním rozdílem mezi třídou Virginia a SSN(X) je absence zbraňového modulu VPM (Virginia Payload Module). Modul VPM obsahuje čtyři vertikální šachty, každá se zásobou sedmi střel velikosti Tomahawk.

Modul VPM jako první získají ponorky Virginia Block V, které se začnou stavět od příštího roku, obdrží navíc jeden modul VPM (tedy navíc 28 střel). Celkově budou moci ponorky Virginia Block V přenášet až 65 torpéd / střel (velikosti Tomahawk), oproti počtu 37 kusů zbraní u verzí Block I až IV.

Šachty modulu VPM jsou přístupné zevnitř ponorky, což umožní vysazovat potápěče nebo podvodní roboty. Modul VPM bude umístěn v prostřední části za velitelskou věží, a doplní tak 12 jednoranných vertikálních šachet.  

Oproti původním plánům ale SSN(X) VPM nedostanou, ale naopak získají výrazně větší torpédovou místnost schopnou pojmout navíc 25 torpéd / střel. Současné ponorky třídy Virginia pojmou v torpédové místnosti maximálně 28 torpéd / střel. Celkově tedy nové ponorky SSN(X) pojmout 62 kusů zbraní.

Připomeňme, že americké ponorky mohou z torpédometů odpalovat nejen torpéda, ale právě i střely Tomahawk a nejnověji také protilodní řízené střely Harpoon. Například během cvičení RIMPAC 2018 americká ponorka USS Olympia třídy Los Angeles po více než dvaceti letech znovu z torpédometu vypustila střelu Harpoon, která následně úspěšně zasáhla cíl v podobě vyřazené lodi USS Racine.


Třída Viriginia

„Námořnictvo konkrétně naznačuje, že příští generace útočných ponorek mají být rychlejší, nenápadnější a schopné přenášet více torpéd než třída Virginie ‒ podobně jako ponorky třídy Seawolf,“ uvádí ve své zprávě Kongresový rozpočtový úřad (CBO). „CBO tedy předpokládá, že SSN (X) dosáhne velikosti ponorek třídy Seawolf, tedy asi 9100 tun při ponoření, a bude mít zcela nový design souznící s požadavkem námořnictva na rychlé a smrtící ponorky nové generace.“

Podle webu USNI News hlavním úkolem amerických útočných ponorek po konci studené války zůstal boj s nepřátelskými ponorkami, ale čím dál více prováděly průzkumné, sledovací a zpravodajské operace a zajišťovaly nenápadný přesun a vysazení jednotek speciálních sil. Nově ale SSN(X) se budou muset soustředit i na ochranu konvojů před ponorkami nepřítele.

„Ve světle nedávného strategického posunu od obdobné studené války do nového období s obnoveným střetem velmocí, někteří pozorovatelé dospěli k závěru, že protiponorkový boj proti ruským a čínským ponorkám se může opět stát výsadnějším posláním SSN amerického námořnictva,“ napsal v červenci Ronald O'Rourke z Výzkumné služby amerického Kongresu (Congressional Research Service) ve své zprávě Navy Virginia (SSN-774) Class Attack Submarine Procurement: Background and Issues for Congress.

V souvislosti s chystaným střetem velmocí se americký prezident Donald Trump a Pentagon usilovně snaží zvýšit počet plavidel námořnictva na 355 lodí a ponorek. Námořnictvo podle svých slov potřebuje k dosažení tohoto cíle každoročně 21 miliardy dolarů na akvizice, podle CBO je ale realističtější odhad 28,9 miliardy dolarů ročně (o 80 % více než nyní), a to až do roku 2048.

„Námořnictvo plánuje koupit 301 nových plavidel mezi 2019 až 2048: 245 bojových lodí a 56 podpůrných lodí. Pokud se námořnictvo bude řídit plánem pro vyřazení lodí popsaným z roku 2019, během 30 let svůj cíl 355 lodí neplní,“ uvádí CBO.

Zdroj: USNI News

 
 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Německá ponorková flotila mimo provoz

Německé námořnictvo oficiálně provozuje šest diesel-elektrických útočných ponorek Typ 212A. Ve ...

Ruská ponorka Jurij Dolgorukij provedla testovací salvu raket Bulava

Podle ruské tiskové agentury TASS atomová ponorka Jurij Dolgorukij třídy Borej provedla úspěšnou ...

Námořní konvoje ve válce: US Navy dopravní lodě neochrání

V případě rozsáhlého válečného konfliktu bude až 90 % materiálu dopravováno ze Spojených států na ...

Pýcha Royal Navy: Letadlová loď HMS Queen Elizabeth a F-35B

Královské námořnictvo (Royal Navy) v současné době u pobřeží Spojených států intenzivně testuje ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Starlight
    02:01 19.11.2018

    Několik docela pěkných videí pro porovnání různých ponorek různých generací z Ruska a USA. Zkusil jsem najít taková videa, kde je ukázán vnitřek ponorky (zpravidla můstek) a také ...Zobrazit celý příspěvek

    Několik docela pěkných videí pro porovnání různých ponorek různých generací z Ruska a USA. Zkusil jsem najít taková videa, kde je ukázán vnitřek ponorky (zpravidla můstek) a také něco z výroby.

    Na první pohled je vidět obrovský rozdíl mezi tím, jak vypadá uvnitř nejmodernější americká ponorka SSN třídy Virginia zařazená do služby v roce 2006 a nejmodernější ruská SSBN Projektu 955 Borej zařazená do služby v roce 2013.

    Ruské a americké ponorky se nedají při záběrech do jejich útrob, hlavně na můstek, vůbec zaměnit. To by se dobře točil nějaký hollywoodský biják. V podstatě jsou to totiž dva rozdílné světy, které od sebe dělí technicky desetiletí. A těch rozdílů se v linkovaných dokumentech se dá vypozorovat mnohem více.

    1)

    Ruská ponorky 4. generace Projektu 955 Borej (a trochu Projektu 885 Jaseň). Hlavní hvězdou pořadu je druhá jednotka třídy ponorka K-550 Alexandr Něvskij. Je to asi jeden z nejpěknějších ruských dokumentů o jejich SSBN, kde je hodně záběrů nejen z výroby, ale dovnitř ponorky : https://youtu.be/c9UIJsyeEvQ...

    Pro srovnání zde jsou záběry dovnitř ruské SSBN 2. generace K-433 „Svjatoj Georgij Pobědonosec“ Projektu 667BDR Kalmar (NATO třída Delta III). Ta byla zařazena do služby v roce 1980 a sloužila až do letošního roku: https://youtu.be/euyrvmDueww...

    2)

    Americká SSN 4,5. generace USS Texas (SSN-775) třídy Virginia (Block I). Je to nekomentovaný sled záběrů z provozu ponorky: https://youtu.be/Y3FDEKLhlko...

    A starší dokument, kde jsou záběry z výroby vůbec první ponorky USS Virginia (SSN-774): https://youtu.be/Tfj2hs-tTt8... Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    02:00 19.11.2018

    @fenri Ano systém MNK-200 Tukan by měl být SOKS. Starší systém měl označení MNK-100 Kolos a byl například na některých ponorkách řady Projekt 671x (Victor I a ...Zobrazit celý příspěvek

    @fenri

    Ano systém MNK-200 Tukan by měl být SOKS. Starší systém měl označení MNK-100 Kolos a byl například na některých ponorkách řady Projekt 671x (Victor I a výše).

    @Olivav

    Díky za upřesnění.Skrýt celý příspěvek

  • Olivav
    13:22 16.11.2018

    Starlight, fakt díky za rozbor. Jen si dovolím nesouhlasit. Články čtu a to, že jde o převážně experimentální záležitosti vím. Odpověd byla na obecnou otázku balm Datum: ...Zobrazit celý příspěvek

    Starlight,

    fakt díky za rozbor. Jen si dovolím nesouhlasit. Články čtu a to, že jde o převážně experimentální záležitosti vím. Odpověd byla na obecnou otázku

    balm Datum: 30.10.2018 Čas: 21:00

    @cernakus

    Že jsem tak smělý, které ponorky disponují schopností bezpečného ponoru do hloubky 500m a více?

    A to ty jenž jsem uvedl opravdu umí. Nebo se mýlím? Kolik jich je a jestli jsou vyzbrojené a jak staré to je otázka. Můžete mi teď sdělit, že mnohé nejsou dnes plavby schopné, což by bylo správné upozornění. Nicméně jsem se snažil Balmovi říci, že takové ponorky existuji.

    Já se bavil primárně o hloubce ponoru, což jsem měl asi více upřesnit. No a nakonec o tom, že Losharik je de facto batiskaf jsem věděl viz moje odpověď na GE:

    Olivav Datum: 01.11.2018 Čas: 10:53

    Jinak fakt klobou dolů na tvoji vyčerpávající odpověď. Že se ti chce tak sáhodlouze odpovídat na de facto žabomyší spory.

    Starlighte díky.Skrýt celý příspěvek

  • fenri
    09:42 16.11.2018

    Starlight: SOKS je totéž, co Tukan?

    Starlight: SOKS je totéž, co Tukan?

  • Sokrates
    09:19 16.11.2018

    Cernakus: Ty si tak neschopná tlčhuba, že ak od tvojej "bezchybnosti závisí úspěch/neúspěch kolektivní snahy cca 40ti lidí", tak začínam mať obavy o výkonnosť českej ekonomiky. A ...Zobrazit celý příspěvek

    Cernakus: Ty si tak neschopná tlčhuba, že ak od tvojej "bezchybnosti závisí úspěch/neúspěch kolektivní snahy cca 40ti lidí", tak začínam mať obavy o výkonnosť českej ekonomiky. A to aj keby si mal byť len na pozícii šoféra mestskej autobusovej dopravy v Prahe a doslova prepraviť tých 40 tisíc ľudí denne.
    Skôr sa však prikláňam k teórii, že ide len o ďalší tvoj osobný prelud, ktorými asi trpíš dosť často.Skrýt celý příspěvek

  • Sokrates
    09:01 16.11.2018

    Starlight: Za mňa veľká vďaka. Naozaj sem ako jeden z mála ľudí prispievate zmysluplne. Škoda len, že na to, aby sa človek dostal aj k takto zaujímavým a relevantným informáciám, ...Zobrazit celý příspěvek

    Starlight: Za mňa veľká vďaka. Naozaj sem ako jeden z mála ľudí prispievate zmysluplne. Škoda len, že na to, aby sa človek dostal aj k takto zaujímavým a relevantným informáciám, tu musí častokrát prečítať tony balastu, ktoré vyplývajú z osobných frustrácií rôznych podivných indivíduí.
    Klobúk dolu pred tým akú prácu ste si s tým dal. Predpokladám, že popri bežných denných povinnostiach Vám to zabralo pár dní. O to viac si vážim, že ste si na to našli našli čas.Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:57 16.11.2018

    6) Dosavadní rekordman v dosahu je tak sovětské gigantické peroxidové torpédo řady typ 65-76, které tu tak vychvaluje Cernakus. Byla zavedena v 70. letech spolu s torpédomety ...Zobrazit celý příspěvek

    6)

    Dosavadní rekordman v dosahu je tak sovětské gigantické peroxidové torpédo řady typ 65-76, které tu tak vychvaluje Cernakus. Byla zavedena v 70. letech spolu s torpédomety ráže 650 mm. Má údajně dosah až 100 km při snížené rychlosti 30 uzlů. Při ráži 650 mm je dlouhé 11,2 metrů. Hmotnost poslední verze je úctyhodných cca 4,7 tuny včetně cca 500 kg bojové hlavice.

    Torpédo 65-76 bylo původně jednoúčelová protilodní torpédo s pasivním akustickým naváděním do kýlové brázdy, která byla navržené k útokům z odstupu na svazy letadlových (a jiných velkých) lodí. Pochopitelně na velké vzdálenosti za radarovým horizontem a mimo efektivní dosah palubních sonarů jsou potřeba k nalezení, sledování a identifikaci lodí protivníka jsou potřeba data z externích průzkumných prostředků.

    V 80. letech měla být tato torpéda nahrazena moderním univerzálním torpédem GST ráže 650 mm, které mělo spalovací pohon s monoprepelantem. Vývoj se ale nezdařil. Proto bylo v roce 1991 jako náhradní „dočasné“ řešení, zavedeno do výzbroje torpédo modernizovaná verze 65-76A Kit. To bylo určené pro sovětské SSN/SSGN třetí generace. Jak moc vylepšili naváděcí hlavici a zda je torpédo efektivně použitelné proti ponorkám, není veřejně známo.

    Pro ruské námořnictvo je stále velmi důležité. Po katastrofě ponorky Kursk v roce 2000, kterou způsobilo palivo cvičné verze torpéda 65-76A to s ním bylo opravdu nahnuté. Bylo staženo z provozu a léta se mělo za to, že už je vyřazené. Pro ruské námořnictvo a ponorky 3. generace s torpédomety ráže 650 mm jsou ale asi nenahraditelné. Proto se tato torpéda s největší pravděpodobností potichu vrátily na paluby ponorek, nebo je záměrem si to myslet. Během března 2018 se totiž v ruské televizi a na ruských webech objevili současně oslavné reportáže a články na toto torpédo. O Kursku ani slovo. Stejně tak není jediný záběr na skutečná torpéda, všechno jsou to záběry výukových řezů.

    Video (od času 8:30) https://www.youtube.com/watch?...
    a čistá propaganda, které vyšla ve všech jazycích včetně češtiny: https://cz.sputniknews.com/sve... Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:56 16.11.2018

    5) I Rusové dnes uznávají západoevropský náskok v oblasti moderních elektrických torpéd. Klíčem k úspěchu je francouzská firma SAFT - jednička v oblasti torpédových baterií. ...Zobrazit celý příspěvek

    5)

    I Rusové dnes uznávají západoevropský náskok v oblasti moderních elektrických torpéd. Klíčem k úspěchu je francouzská firma SAFT - jednička v oblasti torpédových baterií. Právě jejich nejnovější hliníkovo-stříbro-oxidové baterie (Al-AgO) pohánějí nejmodernější evropská těžká torpéda Black Shark (a z něj odvozené francouzské F21) od italského výrobce Leonardo (Whitehead Alenia Sistemi Subacquei-WASS), u kterých se odhaduje maximální dosah až na 30+ nm.

    US NAVY je také nespí. V rámci vývoje další nových verzí torpéda Mk48 Mod 7 TI-1 a Mk48 Mod 8 se připravuje postupné zvyšování dostřelu. Cílem u Mod 8 je dostat se postupně až na dvounásobnou hodnotu té současné. Hovoří se o ambicích dosáhnout 100 nm a více. Zjištění, sledování a identifikaci cílů budou mít na starosti externí průzkumné prostředky (například průzkumné letouny P-8 nebo vyvíjené podvodní hlídkové a průzkumné bezosádkové UUV). Hlavním „adresátem“ těchto vylepšení má být čínské námořnictvo v rozlehlém Pacifiku.

    O podobě budoucího pohonu není rozhodnuto, ale podle všeho jednou ze silně zvažovaných a zkoušených alternativ je pohonný systém používající technologii Stored Chemical Energy Propulsion System (SCEPS) na bázi kovového lithia v kombinaci s plynným fluoridem sírovým (SF6) jako okysličovadlem. Vyprodukované teplot pak ohřívá vodu v uzavřeném parní cyklu pohánějícím turbínu. Uvedená technologie byla zavedena do služby už počátkem 90. let na lehkých torpédech Mk50 ráže 324 mm.

    Pokud torpédo Mk48 dosáhne dostřelu 100+ nm (185+ km), tak to bude zajímavé. Torpédo Mk48 ráže 533 mm má délku 5,8 m a hmotnost cca 1,7 tuny včetně 290 kg bojové hlavice.Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:56 16.11.2018

    4) Velmi zajímavé je v tomto kontextu ruské hodnocení dalších vlastních torpéd. Mezi nejstarší, která jsou stále vyráběná například pro dieselelektrické ponorky Projektu 877 ...Zobrazit celý příspěvek

    4)

    Velmi zajímavé je v tomto kontextu ruské hodnocení dalších vlastních torpéd.

    Mezi nejstarší, která jsou stále vyráběná například pro dieselelektrické ponorky Projektu 877 (Kilo), patří i těžká torpéda řady 53-65K ráže 533 mm, které byly zavedena do výzbroje v roce 1969. Mají pouze pasivním akustické navádění na kýlovou brázdu za lodí. Technicky se tedy musí torpédo vystřelit až za ujíždějící loď. Sovětský vývoje v této oblasti vycházel z know-how ukořistěného v Německu na konci druhé světové války.

    Američané tuto naváděcí technologii testovali už ve 40. letech a proto Rusové podezřívají Američany, že mediální „paniku“ z tohoto starého naváděcího principu jen předstírají, protože musí stejně jako Rusové znát protiopatření, jak na tyto torpéda vyzrát.

    Kyslíkové torpédo 53-65K a z něj odvozená torpéda používají spalovací pohon se stlačeným kyslíkem jako okysličovadlem. Tedy úplně stejný typ pohonu jako měla slavná japonská „dlouhá kopí“ typ 93 z 2. světová války.

    Řada nových univerzální torpéda vyvíjená v 60-80. letech byla technologicky založena na americkém lehkém torpédu Mk44 ráže 324 mm. To mělo elektrický pohon s mořskou vodou aktivovanou baterií (slaná voda působí jako elektrolyt), který Sověti okopírovali.

    Od 70. let bylo hlavním etalonem již zmíněné těžké americké torpédo Mk48. Tehdejší sovětské námořnictvo ale dávalo stále přednost elektrickému pohonu právě před spalovacím pohonem s monopropelanty. Hlavním důvodem preference elektrického pohonu měly být lepší vlastnosti v hloubkách 600-1000 m. V 60. letech Sověti předpokládali, že do těchto hlubin se bude ubírat vývoj ponorek na americké straně. Což se ale nikdy nestalo. Tehdy i dnes tohoto chybného rozhodnutí orientovat se na elektrický pohon ruští torpédový odborníci litují, protože je to stálo pár desetiletí rozvoje slepé uličky.

    Poslední z této elektrické řady je Cernakusem velebené těžké torpédo USET-80/USET-80K ráže 533 mm, jehož vývoj začal v 70. letech. Naváděcí systém měl být dle zadání dohnat a předehnat naváděcí systém na torpédu Mk48 Mod1. Ruskými odborníky bylo už v době vzniku hodnoceno velmi negativně ve srovnání s Mk48 a dnes je zcela zastaralé. Ruské hodnocení mu dává stále nedostatečný dosah, neexistence pomalého módu, hlučnost. Navádění po drátě s taženou cívkou vodiče se pro nespolehlivost prý přestalo pužívat.

    Mořskou vodou aktivována elektrická baterie má jen omezenou dobu skladování, během kterého navíc baterie postupně degraduje a snižuje se tak využitelný výkon. Tento typ baterií je z podstaty své činnosti velmi citlivý na salinitu mořské vody a například v Baltském moři (moře s nejmenší salinitou) v podstatě nefunguje.

    První verze torpéda USET-80, které vstoupilo do služby počátkem 80. let, mělo naváděcí systém dobře fungující jen na zkušebních střelnicích v hlubokém Černém moři. Teprve po zavedení do výzbroje se přišlo na to, že má nepřekonatelné potíže v mělkých vodách střelnic Barentsova moře. V Barentsově moři je průměrná hloubka do 300 m a jsou tam velké plochy s hloubkou jen do 200 m. Tolik k možnostem ponoření ponorek v této pro Rusi klíčové oblasti.

    Jako náprava vznikla v roce 1989 modifikovaná verze USET-90K s aktivním/pasivním naváděcí systémem Keramika. Systém Keramika vznikl jednoduše okopírováním amerického naváděcího systému z lehkého torpéda Mk46 ráže 324 mm, které bylo navrženo už v 60. letech. Díky použití sovětské součástkové základny se ale nepodařilo dosáhnout ani parametrů starého amerického originálu. Tolik k Cernakusově zcela vymyšlenému tvrzení, jak ruská torpéda řady USET-80 mají modernější senzorový naváděcí systém než například stávající torpédo Mk48 ADCAP Mod 7 (CBASS) z 21. století.

    K vývoji výkonných těžkých torpéd pro hloubky až do cca 600 m se spalovacím pohonem s monoprepelantem se Sověti vrátili až v 80. letech. Tedy v době, kdy výkonná torpéda s tímto pohonem vyráběla řada západních zemí. Zkoušeli řadu torpéd, ale do výzbroje se nakonec dostalo jen již popisované torpédo UGST.

    Spojené státy v té době naopak hodně přecenili výkony ponorek Projektu 705/705K Lira (Alfa). To byly sice zajímavé, ale v podstatě hodně experimentální a nikdy nedotažené stíhací ponorky. Jejich extrémně vysokou rychlost přes 40 uzlů analyzovali správně, ale hodně přecenili maximální hloubku ponoru, kterou odhadovali na 640 metrů a více.

    Proti této předpokládané hrozbě pak nákladně modifikovali torpédo Mk48 na verzi Mod 5 ADCAP, které se stalo výchozím bodem pro dnes zavedené verze torpéda Mk48. A i v roce 2018 to podle zveřejněných plánů dalšího rozvoje těchto torpéd, že by US NAVY měla obavy z nedostatečné výkonu ve velkých hloubkách.Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:55 16.11.2018

    3) Poznámka k UGST-M. Podle názorů některých ruských expertů by UGST-M torpédo mohlo být první sovětské/ruské torpédo, které převezme západní školu odvíjení naváděcích vodičů. ...Zobrazit celý příspěvek

    3)

    Poznámka k UGST-M. Podle názorů některých ruských expertů by UGST-M torpédo mohlo být první sovětské/ruské torpédo, které převezme západní školu odvíjení naváděcích vodičů.

    Západní torpéda kromě cívky v torpédu nechávají při výstřelu druhou cívku v torpédometu. Klíčová pro pochopení koncepčních rozdílů západního a sovětského řešení je skutečnost, že na cívce v torpédometu jsou navinuty silné chráněné flexi hadice, kterými prochází tenký vodič k torpédu. Tyto hadice pak chrání naváděcí vodič v blízkosti torpédometu a trupu ponorky.

    Dosavadní ruská torpéda s naváděcími vodiči tu druhou cívku táhnou za sebou ve vodě (včetně torpéda UGST/Fizik-1). Podle ruských zdrojů toto řešení omezuje významně manévrovatelnost ponorky po odpalu, možnost odpalu torpéd salvou a obecně střelbu v mělkých vodách.

    Důvod proč s tím tak dlouho čekali, byl poměrně prostý. Západní koncept vyžaduje ruční odstranění cívky z torpédometu před nabitím nového torpéda, což sovětské systémy automatického nabíjení torpédometů nezvládaly. Vedení sovětského námořnictvo ale tvrdošíjně trvalo na plně automatickém nabíjení torpédometů bez manuálních zásahů obsluhy.Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:54 16.11.2018

    2) Na americkém torpédu Mk48 Cernakus halasně kritizuje spalovací pohonný systém s monopropelantem Otto Fuel II a pístovým axiálním motorem, pump-jet, navádění po drátě a ploché ...Zobrazit celý příspěvek

    2)

    Na americkém torpédu Mk48 Cernakus halasně kritizuje spalovací pohonný systém s monopropelantem Otto Fuel II a pístovým axiálním motorem, pump-jet, navádění po drátě a ploché maticové pole akustického naváděcího senzoru s elektronicky řízeným zorným polem. Už mu ale vůbec nevadí, že principálně přesně stejnou konfiguraci má nikoliv náhodou i perspektivní ruské torpédo řady UGST ráže 533 mm.

    Data pro exportní verzi UGST : http://roe.ru/eng/catalog/nava...

    Tedy v Rusku udělali zřejmě stejnou chybu jako US NAVY a „zaostávají“. Nebo chybu udělal Cernakus.

    Podle insiderů sovětského/ruského torpédového vývoje bylo univerzální americké torpédo Mk48 začátku jejich technologickým idolem. K jeho ruskému ekvivalentu – univerzálnímu torpédu UGST (Fizik-1) ráže 533 mm, Cernakusem opakovaně zmíněném ale nepopsaném, se nakonec dostali přes různé peripetie a odbočky se specializovanými torpédy s peroxidovými a elektrickými pohony. V roce 1986, kdy zahájily jeho vývoj, si konečně mohly vzít za oficiální vývojový vzor tehdejší vyvíjené americké torpédo Mk48 Mod 5 ADCAP. Cíl byl jasný dohnat a předehnat. Vývoj se vlekl celé 90. léta a oficiálně ho zavedli do výzbroje až v roce 2002. Bylo ostatně na čase, to neuvěřitelné množství typů sovětských torpéd je ekonomicky nemožné dlouhodobě rozvíjet nebo jen bezpečně udržovat.

    UGST jako univerzální torpédo má postupně nahradit všechny starší těžká torpéda ve službě (například kyslíkové SET-65, elektrické USET-80K, ale časem i peroxidová torpéda 65-76A,…). Kolik jich Rusové dosud vyrobili, není známo, ale oproti 1 300+ kusů Mk48 ADCAP ve výzbroji US NAVY to bude zatím zanedbatelné číslo.

    Je tak trochu ironií, že Cernakusem neustále vychvalované ponorky Projektu 885 Jaseň (a 955 Borej) mají torpéda UGST plánovanou jako jedinou univerzální torpédová zbraň. Tyto ponorky mají už jen 533 mm torpédomety, takže 650 mm torpéda a raketová torpéda, které sovětská konstrukční škola nákladně zaváděla od první poloviny 70. let, nemají v delším časovém horizontu v ruském námořnictvu perspektivu, a doslouží na společně se staršími generacemi ponorek.

    Jako ideologickou perličku lze uvést, že Cernakusovo hodnocení amerických torpéd jako podřadné zbraně je v přímém rozporu se současnou ruskou mediální propagandou. „Konzervativní“ Američané jen v tomto tisíciletí torpédo Mk48 ADCAP dosud vylepšili šestkrát a nadále v tom pokračují. Rusové proto museli znovu investovat nemálo prostředků a kapacit, aby srovnali krok. V roce 2017 zveřejnili existenci modernizované varianty UGST-M (někdy označované jako Futljar nebo Fizik-2). A to bylo na v Izvěstijích a na Sputniku slávy, že dosud nic takového neměli a konečně dohnali a předehnali americké torpédo Mk48 Mod 7:

    https://iz.ru/612699/dmitrii-l...

    https://sputniknews.com/milita... Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:53 16.11.2018

    Cernakus ve svém příspěvku ze dne 30.10.2018 v 13:08 strávil hodně času svým „zdůvodňováním“ proč americké torpédo Mk48 je zaostalé a US NAVY ujel vlak. A samozřejmě jak je Rusko ...Zobrazit celý příspěvek

    Cernakus ve svém příspěvku ze dne 30.10.2018 v 13:08 strávil hodně času svým „zdůvodňováním“ proč americké torpédo Mk48 je zaostalé a US NAVY ujel vlak. A samozřejmě jak je Rusko opět napřed. Já tady tedy na oplátku poodhalím pár veřejně dostupných údajů, které ukážou pravý opak.

    Je dobré také číst jeho starší příspěvky, protože si často sám sobě protiřečí. Například v diskuzi pod tímto článkem na AN ( http://www.armadninoviny.cz/no... ) napsal dne 14.08.2016 v 23:42 následující „…Mk48 je samozřejmě nadřazeno UGST v dosahu, ne tak v rychlosti. Pravda je, že Rusko vyřadilo peroxidové torpéda, ale může je forfrem vrátit pak je mk48 podřadné ve všem….“

    1)

    Ve svém příspěvku ze dne 30.10.2018 v 13:08 si Cernakus mohl svůj dlouhý rozbor o výhodách pohonného systému s peroxidem vodíku HTP a kerosinem ušetřit. Stačilo totiž rovnou napsat, že výbuch způsobený HTP palivem peroxidového torpéda řady 65-76 ráže 650 mm způsobil v roce 2000 zkázu ruské ponorky Kursk (K-141) a byl by hned jasno. Ruské námořnictvo pak jako jedno z posledních tyto vlastní ponorce nebezpečné zbraně, které nedokázali bezpečně provozovat, na dlouho stáhlo z plavidel. Jak vidno ze staršího příspěvku, tak Cernakus to moc dobře věděl.

    Stejný krok učinila US NAVY, když v polovině 70. let peroxidové torpédo Mk16 ráže 533 mm nahradila právě univerzálním torpédem Mk48 ráže 533 mm. Britská RN prozřela dokonce už v roce 1955, když přišla o ponorku HMS Sidon po výbuchu zkušebního peroxidového torpéda.

    Otto Fuel II naopak snese velmi hrubé zacházení: https://www.youtube.com/watch?... Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:53 16.11.2018

    3) Akula a Jaseň Za třetí. Odpovědět třídou Akula a jejím ponorem je už mnohem lepší pokus. U člunů SSN projektů řad 971 Ščuka-B (Akula), 949A Antej-A (Oscar), ale i nových ...Zobrazit celý příspěvek

    3) Akula a Jaseň

    Za třetí. Odpovědět třídou Akula a jejím ponorem je už mnohem lepší pokus. U člunů SSN projektů řad 971 Ščuka-B (Akula), 949A Antej-A (Oscar), ale i nových Projektu 885 Jaseň se nejčastěji (včetně dnešní ruské propagandy) uvádí shodně maximální operační hloubka okolo 600 metrů.

    Nelze si ovšem nevšimnout, že US NAVY a další západní ponorková námořnictva nepanikaří z ruských/ex-sovětských ponorek, které mají podle všeho větší hloubku ponoru. Měli 30 let na nápravu a také na zjištění sovětských tajemství přesto jsou dnes a v klidu : -). Zřejmě mají důvěru ve své sonary a torpéda řady Mk48 ADCAP, Spearfish,.. , která díky nadhodnocení výkonů sovětské Alfy byla navržena právě za účelem působení proti rychlým a hluboko plujícím ponorkám. Rychlost a hloubka ponoru není proti těmto zbraním jistou ochranou, klíčem se stává obtížná zjistitelnost.

    Přesná čísla jsou o hodnotách ponoru, materiálech, skutečných tloušťkách potahu, atd. jsou samozřejmě utajovaná data na obou stranách. Skutečnost se proto může lišit. To ovšem nebrání Cernakusovi v jeho udávání fantastických až pohádkových čísel: „..Vybavená s hlubokým ratingem je drahé jak sviňa. Jasan je první, který ho má 1 300 metrů. Předchozí generace jej měla jen do 1000 metrů…“ Takže dvakrát vetší hodnoty než se běžně veřejně uvádějí včetně Rusů. je to nutno brát jako další z jeho pohádek o Ruské technice,

    Mimochodem také uvedl, že ponorka Jaseň má trup z plátů o tloušťce 70 mm. Přestože přesné číslo o tloušťce potahu je opět utajované, tak většina zdrojů odhaduje, že ponorky projektů 971, 885 a 995 by mohly mít potahy tlakového trupu vyrobeny ohýbaných ocelových plátů o tloušťce okolo 50 mm. Což by asi logické, protože se vyrábí stejná loděnice na stále stejných hydraulických lisech. Použity jsou určitě některá ze sovětských oceli řady AK-3x. Buď AK-33 (na Projektu 949/949A), která má ale mít mez pevnosti kluzu v tahu jen 785 MPa (v americkém značení by to odpovídalo „HY-115“) nebo pevnější AK-32 (například Projekt 971) pak až 980 MPa (cca HY-142).

    Zesilování potahu (a dalších systémů) z 50 mm na 70 mm, tedy o 40% by znamenalo nárůst hmotnosti potahu tlakového trupu cca o 550 tun. To by znamenalo nutnost zvětšení výtlaku nebo redukci zálohy plovatelnosti (což sovětská/ruská konstrukční škola nedělá). Další tuny by přidaly další prvky konstrukce a systémů. Pokud je ten údaj okolo 50 mm pravda, tak se tyto ocelové ponorky moc neliší od amerických ponorek (třída Los Angeles by měla mít 1 a 7/8 palce, třída Seawolf 2 palce, o třídě Virginie nikdo nic přesně neví, ale nebude se to moc lišit).

    Cernakus rád všem všude připomíná, že použité americké oceli typu HY-80 (třída Los Angeles) a HY-100 (třída Seawolf a dvě ponorky třída Los Angeles, o třídě Virginia nikdo nic přesně veřejně neví) mají menší tabulkovou mez pevnosti kluzu v tahu než ruské oceli. Pevnost a stability, není jen jednoduše dáno tabulkovými hodnotami mez pevnosti kluzu v tahu nebo tloušťkou potahu ale myriádou dalších materiálových parametrů. Například modul pružnosti v tahu (Youngův modul), průměr trupu (čím je průměr trupu větší, tím je méně pevný na ztrátu stability) a myriády dalších parametrů. Pevnost pak velmi ovlivňuje návrh a povedení vlastní konstrukce trupu nebo systémů.

    Jedním ze zajímavých parametrů jsou také únavové vlastnosti kovových materiálů (nízkocyklová únava) a jejich spojů včetně svarů za různých realistických podmínek (mořská voda má pochopitelně více poškozujících účinků než vzduch). Americké a sovětské ponorky mají v provozu zcela odlišný počet pracovních/ponorných cyklů. US NAVY tradičně posílá své ponorky na moře častěji a mají mnohem delší operační plavby. Tedy za život nakumulují mnohem více cyklů. Uvádí se, že za studené války US NAVY měla na moři zhruba 33% svých stíhacích ponorek, kdežto sovětské námořnictvo raději sedělo v pohotovosti v přístavech a na moři tak mělo jen okolo 15% svých stíhacích ponorek.

    Délka plavby na moři se i dnes liší velmi podstatně. Současné operační plavby US NAVY mají typicky tyto hodnoty: Operační plavby stíhacích ponorek SSN, které mají jen jednu posádku, trvají okolo 6 měsíců (180 dnů). SSBN třídy Ohio provádějí strategické odstrašující mise v trvání okolo 70 (přes 2 měsíce). Dosavadní maximum je 140 dnů (4,5 měsíce). Protože ale mají dvě kmenové rotující posádky, dokážou zrychlit svůj návrat na moře. V posledních letech americké SSBN uskuteční cca do 30 hlídkových plateb ročně. Obecně se uvádí, že US NAVY drží ze svých celkem 14 SSBN třídy Ohio 8-9 člunů na moři a z toho je 4-5 člunů v operačních hlídkových prostorech.

    SSGN třídy Ohio, plnící konveční odstrašující mise, bývají ze všech amerických ponorek na operační plavbě nejdéle Díky dvou kmenových rotujících posádek posádkám, které se střídají ve spojeneckých přístavech, mohou tyto ponorky operovat mimo svoji základnu třeba až 15 měsíců.

    Pro srovnání. Ruské jaderné ponorky Severní floty v roce 2015 uskutečnily celkem 70 plaveb v celkové délce 1050 dní. Z toho vyhází průměrně jen 15 dní na jednu plavbu. V roce 2016 počet plaveb stoupnul na 75. Všechny ruské SSBN obou flot v roce 2012 (novější data nejsou k dispozici) podnikly celkem 5 (!) operačních hlídkových plaveb, jejichž délka se odhaduje na 40-60 dní. Tedy v tomto období dokázali držet zřejmě jen jednu SSBN v každém okamžiku na moři (pokud průměrnou délku plavby prodloužili někam okolo 70 dnům). Tady bylo v ruském námořnictvu něco špatně, protože přes velký tabulkový počet SSBN jednotek, zvládly to samé co méně početné námořnictva Francie nebo Velké Británie (každé jen 4 SSBN čluny).

    Jinými slovy ruské ponorky v průměru na moři mnoho nepobydou a tedy nenakumulují moc únavových cyklů. A kdyby nebylo degradace materiálu korozí, UV zářením, radiací z reaktoru a dalšími vlivy, tak by jim ponorky vydrželi asi nekonečně dlouho.Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:51 16.11.2018

    2) Lošarik Za druhé. Odpovědět, že tou ponorkou je jediná speciální průzkumná ponorka Projektu 10830, je zcela mimo logický smysl Balmovy otázky. Jednak je ponorka AS-12 ...Zobrazit celý příspěvek

    2) Lošarik

    Za druhé. Odpovědět, že tou ponorkou je jediná speciální průzkumná ponorka Projektu 10830, je zcela mimo logický smysl Balmovy otázky.

    Jednak je ponorka AS-12 Lošarik (NORSUB-5), kterou sami Rusové označují jako hlubokomořskou stanici nebo mediálně jako vojenský batyskaf, je neozbrojená a pak také na velké vzdálenosti se musí dopravovat v podvěsu pod velká mateřská ponorka. V tomto případě minimálně jedna ponorka BD-136 Orenburk, což je přestavěná SSBN Projektu 667BDR Kalmar (Delta III). Lošarik opravdu není ponorka, která by se měla připlést do cesty v boji americké SSN.

    Jednotka AS-12 Lošarik má specifickou konstrukci vnitřního tlakového trupu, který tvoří 6 propojených kulových sfér. Z dosavadního nasazení jako byla ruská expedice Akrtjika-2012 se usuzuje, že je prokázáno, že zvládne ponory minimálně do hloubky 2,5 až 3 km.

    Více dalších informací a obrázku této ponorky je zde:

    https://topwar.ru/24870-sekret...

    https://www.drive2.ru/b/483566... Skrýt celý příspěvek

  • Starlight
    00:49 16.11.2018

    @ Olivav Datum: 31.10.2018 Čas: 13:43 Se zpožděním odpovím, protože se na to nedá koukat. Balm se Cernakuse ptal, které ruské ponorky se mohou bezpečně (opakuji bezpečně) ...Zobrazit celý příspěvek

    @ Olivav Datum: 31.10.2018 Čas: 13:43

    Se zpožděním odpovím, protože se na to nedá koukat.

    Balm se Cernakuse ptal, které ruské ponorky se mohou bezpečně (opakuji bezpečně) potopit do hloubky větší než 500 m. Myslím, že Balmovi se skutečně zaseknout oči, ale spíše z tvé odpovědi, kdy sice dáváš řadu odkazů. Bohužel je vidět, že jsi je sám nečetl.

    1) Alfa

    Za prvé. Odpovědět, že to jsou ponorky experimentální třídy ponorek Projektu 705/705K Lira (Alfa), které byly vyřazeny už před 22-30 lety. Což se píše v tom článku a bohužel pro tebe to nesvědčí opravdu o tom, že jsi ho vůbec četl.

    Stejně jako se tam píše, že v reakci na tyto sovětské ponorky Američané zavedli torpéda Mk48 ADCAP a Britové torpéda Spearfish. Jinými slovy, honba za rekordy v podvodní rychlosti a hloubce ponoru není za každou cenu potřeba, pokud jsou tu senzory a torpéda, které dokážou takovéto ponorky vypátrat a dostihnout.

    Cernakus tady sice torpédo Mk48 dehonestuje, ale to jak ukážu později je další z řady jeho neznalostí. K tomu ještě navíc přidává fantastickou historku bez jediného odkazu o tom, jak se jedna Alfa ponořila na konci života do hloubky větší jak 1 300 metrů (respektive 1350 metrů): „…Alfa, schopná se ponořit do >1300 metrů v rámci EOL testu, ho měla jen do 600 a 800 metrů, takže při tom testu přišla o bojové schopnosti (bylo to fuk, stejně šla do šrotu)….“

    Co je ale o ponoru těchto ponorek skutečně veřejně známo? Západ u ponorek Alfa v 70-80. letech předpokládal (hodně nadsazeně) tehdy fantastickou hodnotu ponoru pod 650 metrů. A tomu do 70. letech přizpůsobil již zmíněný vývoj svých torpéd a jiných protiponorkových prostředků. Současné ruské zdroje informaci nejčastěji hovoří o maximální hloubce ponoru 400 až 450 metrů, který je nejčastěji přijímána jako nejpravděpodobnější údaj. Žádný ruský pramen se dodnes nikde nechlubí ponorem do nějaké větší hloubky. Stejné hodnoty pak uvádí i renomované tištěné západní zdroje.

    Je tu jen jeden on-line západní zdroje, který mlhavě tvrdí, že titanové Alfy mohly operovat až v hloubce 4 000 stop (1 200 metrů) Ze tohoto zdroje zřejmě všichni opisují. Buď někdo hloupě popletl jednotky, protože 1 300 stop je 400 metrů, nebo z nějakého důvodu došlo k záměně s experimentální titanovou ponorkou K-287 Komsomolec.

    Ponorka K-287 byla jediné ponorky projektu Projektu 685 Plavnik (Mike), která měl své počátky koncem 60. Let. Jediná pracně a zdlouhavě vyrobená ponorka projektu K-287. V roce 1984 jen jednou ponořila do hloubky 1027 metrů. Maximální hloubka ponoru je u ní odhadována na 1250 metrů., i když z následujícího popisu ponoru je jasné, že na tuto hranu už nikdo jít nechtěl. Velmi zajímavý popis tohoto rekordní ponoru očima jeho účastníku je v originále zde: https://vpk-news.ru/articles/6...

    V článku je řada dalších zajímavostí. Ponorka K-287 byla speciálně navržena pro takto hluboké ponory. Byl extrémně minimalizován počet otvorů v tlakovém trupu. Posádka nakonec měla jen jediný průlez skrz záchranný modul ve věži a torpéda se daly nakládat jen vertikálně torpédomety. Systém nouzového vyprázdnění balastních nádrží zase pracoval s plynnými generátory s pevným práškovým médiem, protože stlačený vzduch nejde v této hloubce použít na vyprázdnění balastních nádrží.

    Přesto při ponoru došlo na z populárních filmů známé průvodní jevy stlačení trupu jako je netěsnost přírub, létání ustřižených šroubů (v tomto případě titanových) a další menší vnitřní poškození. Proto tvrzení, že Alfa stavěná za jiným účelem, dokonce překonala K-287, je zase další pohádka.

    Není bez zajímavosti, že Sověti nemohou hloubkové ponory provádět ve velmi mělkém Barentsově moři. Ale musí se posunout do Norského moře, do výlučné ekonomické zóny Norska a tedy mnohem blíže do běžných hlídkových prostorů NATO. K-287 byla při svém rekordním ponoru „jištěna“ povrchovými plavidly. Navíc provedla nouzové vynoření z 800 m s pomocí hlasitého vyprázdnění balastních nádrží. Tedy celá operace byla hodně nápadná a hlasitá.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 1 z 6