Venezuela: Socialismus horší než válka

Venezuela: Socialismus horší než válka
Protesty Venezuelanů proti zfalšovaným volbám / Confidencial, CC BY 3.0 (Zvětšit)

Maduro po zfalšovaných volbách pokračuje v tvrdém potlačování disentu a jeho režim se nadále těší podpoře armády. Možnost demokratické změny režimu ve Venezuele se tak zdá stále vzdálenější. Strach z represivních opatření režimu zatím dokáže tlumit sociální nepokoje doma a vnější tlak se zatím také jeví bezvýsledným. Tentokrát však vyjednat demokratickou tranzici nebo alespoň přechodné přizvání opozice do vlády se pokouší i brazilský prezident Lula a kolumbijský prezident Gustavo Petro, navíc proti Madurovu režimu působí také další geopolitické faktory. [1]

Vnější sponzoři režimu, zejména Čína, jsou stále více frustrováni špatnou hospodářskou politikou země a její neschopností řádného splácení dluhů. Vzhledem k nedostatečné diverzifikaci venezuelské ekonomiky, mizerné produktivitě a chronickému nedostatku kapitálových investic do rozpadající se socialistické dystopie (a to i v klíčovém ropném sektoru), je nepravděpodobné odeznění čínské frustrace. Pokud poleví podpora Číny a také Ruska s Íránem, které se nyní zaměřují na vlastní probíhající nebo aktivně hrozící války, mohou se ledy možná přece jen pohnout.

Největší hrozbou je však ztráta ekonomické, obchodní a diplomatické podpory klíčových regionálních partnerů, jako je právě Kolumbie a Brazílie, zejména protože se Venezuela snaží připojit k jihoamerickému sdružení volného obchodu Mercosur, aby oživila skomírající ekonomiku. Socialistický ekonomický experiment pod vedením chávistů totiž zemi zdecimoval víc než světová válka.

Maduro je pro zemi horší než válka

Za Madurova vedení Venezuela utrpěla katastrofální ekonomický kolaps, který obvykle nastává jen v zemích postížených válkou.[2] Venezuelská ekonomika je na tom tak špatně a vláda o ní tolik lže, že Světová banka ani nemá vlastní odhady čísel o velikosti venezuelského HDP. Odhad druhého autoritativního zdroje tohoto druhu informací, databáze nizozemské univerzity v Groningenu, hovoří o poklesu životní úroveně ve Venezuele o tři čtvrtiny (!), zhruba na úroveň Druhé světové války. Země se tak stala za necelé čtvrtstoletí socialistické vlády z nejbohatší země subkontinentu zemí nejchudší.[3]


HDP Venezuely

Pro porovnání: Ruské válečné ničení gigantických rozměrů na Ukrajině stálo Kyjev asi třetinu jeho hrubého domácích produktu.[4] Téměř osm milionů Venezuelanů, kteří odešli ze země, představuje největší uprchlickou populaci na světě, a to jak v absolutních číslech, tak v relativních k velikosti populace – a to včetně válkou zcela rozvrácené Sýrie, kde zcela zkolabovala civilizace.

Pro představu o tom, co ekonomický kolaps Venezuely znamenal z hlediska lidského utrpení, si přečtěte tento seriál reportáží agentury Bloomberg. Venezuelané za hyperinflace v roce 2016 ztratili v průměru osmi kilogramů tělesné váhy kvůli neschopnosti zajistit si základní potraviny. Úmrtnost prudce vzrostla, nedostává se ani těch nejzákladnějších léků, více než tři čtvrtě obyvatel se propadlo do chudoby. Nezvládnutelná vlna kriminality znamená šílený počet vražd a loupežných přepadení, na vzácně dostupné jídlo se stojí hodinové fronty…

Co tedy zničilo venezuelskou ekonomiku? Mnoho relevantních zdrojů se většinou shoduje na kombinaci tří věcí. Ty výstižně shrnul ekonom Noah Smith[5]:

  • Zasahování režimu do efektivního fungování venezuelské státní ropné společnosti PDVSA;
  • Vyvlastnění a znárodnění velkého počtu soukromých podniků;
  • Reakce na následnou inflaci pomocí cenových kontrol.


Co zničilo ekonomiku Venezuely?

Ropné království

Na jaře roku 1959 došlo k tajné schůzce v exkluzivním jachtklubu v Káhiře, kde tehdejší venezuelský ministr důlního a uhlovodíkového průmyslu Juan Pablo Pérez Alfonso předložil plán, který měl poskytnout zemím produkujícím ropu větší kontrolu nad jejich černým zlatem a větší podíl na bohatství z něj plynoucí. O rok později byl tento plán na utvoření kartelu oficiálně pokřtěn jako Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Venezuela, která sedí na největších potvrzených ropných zásobách na světě, jako jediná země mimo Blízký východ do organizace vstoupila – což svědčí o jejím tehdejším významu pro globální ropný byznys.

Na počátku 60. let 20. byla Venezuela bohatou zemí; těžila více než desetinu světové produkce ropy a její HDP na obyvatele byl mnohem vyšší než u ostatních latinskoamerických zemí a blížil se úrovni Spojených států. V té době se země snažila diverzifikovat ekonomiku a expandovat mimo ropu a vyhnout se tomu, čemu se v ekonomii říká holandská nemoc – běžnému jevu, kdy snadné peníze z těžby komodit, jako je ropa, plyn nebo třeba zlato, vedou státy k zanedbávání ostatních produktivních částí ekonomiky.[6],[7] Pětiměsíční embargo ropného kartelu OPEC na země podporující Izrael v Jomkipurské válce v roce 1973 zečtyřnásobilo ceny ropy takřka přes noc a učinilo z Venezuely velice bohatou zemi; k tomu se přidala léta stabilní demokracie a Venezuela vypadala jako vzorový příklad v jinak často neklidném regionu.

Venezuela je podobně jako jiné státy silně závislá na ropě, která je zcela klíčovým exportem a zdrojem státních příjmů. Ačkoli má však na papíře největší prokázané zásoby ropy na světě, většinu z nich tvoří těžká ropa, kterou je mnohem obtížnější vytěžit a dražší rafinovat, protože obsahuje velké množství nečistot. K udržení venezuelského ropného průmyslu v chodu je proto zapotřebí mnohem více investic než například v Saúdské Arábii.

Těch se však Venezuele dlouhodobě dostávalo díky prozíravé a kompetentní politice státní ropné společnosti Petróleos de Venezuela (PDVSA). Vznikla v roce 1976, aby zajistila státu větší podíl na jeho nerostném bohatství, zatímco ten ze země vypudil zahraniční firmy. PDVSA najímala ty nejlepší odborníky, které vláda z většiny nechala dělat, co bylo třeba a dokázala těžit tolik ropy, co mexický Pemex, avšak s třetinou zaměstnanců.

V polovině 80. let však došlo k propadu světových cen ropy, což vedlo k hospodářským otřesům. Členové OPEC se snažili vyšroubovat ceny snížením produkce, ale venezuelská produkce klesla pod dva miliony barelů denně, což bylo asi o polovinu méně než v době největšího rozkvětu těsně před znárodněním. V polovině 90. let se tak do země mohly vrátit nadnárodní firmy jako Chevron a ConocoPhillips, a pomohly otevřít mnohá z nesčetných ložisek těžké ropy v zemi. V roce 1998 se však cena ropy opět propadla a klesla na deset dolarů za barel. Dopad na Venezuelu, které se stejně jako mnoho dalších zemí bohatých na ropu nikdy nepodařilo diverzifikovat ekonomiku navzdory reformním snahám v 70. letech, byl velmi vážný, protože vývoz ropy tehdy představoval asi třetinu státních příjmů.

Následkem hospodářských problémů se k moci dostal socialistický revolucionář Hugo Chavez. Ten zvítězil ve volbách díky prázdným slibům o nastolení pořádku, napravení ekonomické situace a zajištění prosperity díky ovládnutí PDVSA. Chávez po roce 2000 začal čím dál víc sahat do investičního rozpočtu společnosti a nakonec si z ní učinil pokladničku pro financování svých rozsáhlých sociálních programů (o rozkrádání režimními kádry nemluvě). To monopolu znemožnilo udržet investice na úrovni potřebné ke zvýšení těžby ropy a postupem času ani k udržení stávající úrovně těžby.

Udržení drtivé většiny venezuelských ropných polí v chodu vyžaduje neustálé vstřikování vody nebo plynu pro zajištění tlaku a extrakci ropy. I tak jejich produkce klesá zhruba dvakrát rychleji než u ropných polí v Severním moři a Venezuela tak musí ročně přidat 400 000 barelů nové denní těžební kapacity, jen aby udržela produkci na stabilní úrovni. Venezuelské vrty navíc produkují jen malé množství ropy, někde kolem 200 barelů za den, ve srovnání s až 7000 u některých vrtů v Perském zálivu.

To vše se technokraté snažili vysvětlit socialistickému režimu Huga Cháveze, který se k firmě choval jako k bezedné pokladničce a navíc částí její produkce začal dotovat jiné krachující autoritářské socialisty, jako Castrův režim na Kubě. Chávez následně firmu obvinil, že před vládou chce skrývat zisky a zatrhnul jí plány expanzi a zahraniční akvizice, zatímco zlikvidoval její autonomii a vnutil jí řadu jemu loajálních manažerů, kteří měli za úkol vykonávat vůli režimu bez ohledu na realitu.[8] Vedení podniku s polovinou ze 40 000 zaměstnanců se odhodlalo k poslednímu zoufalému kroku a v prosinci 2002 se ropný gigant připojili ke generální stávce. Většina kvalifikovaných zaměstnanců, včetně inženýrů a techniků, na dva měsíce přerušila práci. Stávka samotná vedla k trvalému uzavření mnoha vrtů, protože ty potřebují neustálou péči, aby byly udrženy v chodu a po takové pauze není ekonomické je znovu zkoušet rozběhnout.

To nejhorší však nastalo záhy poté, kdy Chávez odsoudil stávkující jako sabotéry a všechny je nechal vyhodit, což se projevilo zejména na nejvíce kvalifikovaném personálu, který nejlépe rozuměl situaci a bylo ho extrémně těžké nahradit. Na jejich místo přišli další režimní kádry, což postupně spolu s nedostatkem investic vedlo ke zcela predikovatelnému kolapsu těžby přesně podle varování PDVSA. Produkce ropy ve Venezuele zkolabovala z téměř tří milionů barelů denně před stávkou na úroveň 200 000 barelů denně.

Chávez a jeho socialističtí kumpáni jednoduše nechápou základy tržní a firemní ekonomiky ani technická specifika venezuelského ropného průmyslu. Zřejmě si mysleli si, že Venezuela je Saúdská Arábie, a vyhodili každého, kdo se je snažil vyvést z omylu. Poručíme větru dešti a kdo tvrdí jinak, je kapitalistický sabotér…

Chávez zemřel na rakovinu v roce 2013 a jeho nástupcem se stal Maduro. Ceny ropy se následující rok propadly z vysokých více než 100 dolarů za barel na méně než polovinu této ceny v lednu 2015. Koncem téhož roku se venezuelská ropa prodávala za méně než 30 dolarů za barel, ale rozpočet počítal s cenami 60 dolarů za barel. PDVSA pak v podstatě nebyla schopna vydělat dost peněz pro zpětné investice do rozvoje dalších polí a ropný průmysl se dostal do spirály smrti. To vše bylo dávno předtím, než na čím dál více represivní režim, který mezitím ztratil podporu veřejnosti, udeřily americké sankce.


Venezuelská produkce ropy / tradingeconomics.com

Socialistická politika a regulace cen dokonaly zkázu

Klasický problém socialistických vlád je, že po neodvratné srážce s realitou ještě dále zvýší zásahy státu do ekonomiky a znásobí míru represe, což následně umocní jejich úpadek. Venezuela toho je zářným příkladem.

Socialisté všech druhů se hlásí ke znárodňování, nejčastěji v oborech jako jsou těžba nerostných surovin, infrastruktura, doprava nebo telekomunikace. Chávez však zašel ještě mnohem dál a znárodnil supermarkety, bydlení, zemědělství, finančnictví, ocelářství, cestovní ruch, sklo, cement, hliník, zlato, železo, ocel, dopravu, energie, potravinářství, papír, média atd. Celkově bylo znárodněno několik tisíc podniků, které šly z drtivé většiny do kopru.[9]

Tak např. v zemědělství a potravinářství s nárůstem státní kontroly klesla produkce potravin za dvacet let o 75 %, zatímco počet obyvatel země vzrostl o třetinu. Pokus o řešení? Nucené práce na poli po sovětském vzoru, což pochopitelně k žádnému zlepšení nevedlo.[10]

Chávez a Maduro ke znárodněným průmyslovým odvětvím přistoupili podobně jako k ropě a použili je jako pokladničku pro sociální programy, odměňování příznivců a rozkrádání. Vláda ve všech znárodněných odvětvích zvýšila mzdy a rozdávala produkci za netržní ceny, což vedlo k nedostatku, výpadkům dostupnosti zboží, několikadenním výpadkům elektřiny v celé zemi, častému přerušování dodávek vody, masivnímu poklesu výroby a četným bankrotům znárodněných podniků, protože ty přišly nejen o zisky, ale i o investiční prostředky.

Svévolné znárodňování soukromých společností navíc velmi efektivně odrazuje zahraniční i domácí kapitál od soukromých investic – proč byste zakládali firmu, když vám ji vláda pravděpodobně při prvním úspěchu sebere a pokud vůbec dostanete kompenzaci, ta rozhodně nebude odpovídat tržní hodnotě podniku?

Následkem znárodňování se z Venezuely postupem času stále více stávalo něco na způsob centrálně plánované ekonomiky závislé na příjmech z ropy. A když špatné hospodaření a pokles cen ropy ve světě zdevastovaly ropný průmysl, neměla se země už o co opřít. Pokusem o záplatování díry do lodi bylo další klasické socialistické řešení, které dokonalo dílo zkázy – zavedení kontrol cen a použití policejního státu k jejich arbitrárnímu vymáhání.[11]

Kontroly cen vždy a všude neomylně vedou k preventivnímu hromadění zásob, vzniku černého trhu a dalšího úpadku produkce, která se přestává vyplácet. To platí i v demokratických ekonomikách jako v Nixonovských USA za ropného šoku, nebo poválečné Británii, stejně jako v Sovětském svazu nebo Venezuele. Následkem tohoto smrtícího koktejlu byla inflace, a to ještě předtím, než se v roce 2012 začala hroutit venezuelská měna, na což Chávez reagoval – hádáte správně – dalšími cenovými kontrolami.

To opět velmi předvídatelně vedlo k dalšímu propadu ekonomiky a snaze těch obyvatel, kterým ještě něco zbylo, dostat peníze ze země a vyměnit je za dolary, na což vláda reagovala cenovými kontrolami měny s tradičně komunisticky nerealistickým fixním kurzem. Bolívar se ve výsledku zhroutil a nastala hyperinflace, kterou režim zdůvodnil stupňování teroru, kdy se vláda snažila najít a potrestat každého s “příliš velkým množstvím potravin nebo základního spotřebního zboží”. Proto někteří majitelé továren šli do vězení za to, že zaměstnancům sehnali dostatek toaletního papíru.[12], [13]

Před více než sto lety Ludwig von Mises ve svém slavném eseji teoreticky vysvětlil, že socialismus nemůže fungovat kvůli absenci informací obsažených v tržních cenách.[14] Navzdory tomu se mnoho režimů v různých koutech země pokusilo socialismus aplikovat, což nevyhnutelně vedlo vždy ke stejným výsledkům. Bohužel ani ohromující kolaps Venezuely nezabrání budoucím marxistům, aby se o to pokusili znovu, což je pravděpodobně nejhorší příklad lidské pýchy, jaký si lze představit.

Krátkodobé snížení chudoby v prvních několika letech chávismu nakonec dovedlo venezuelskou ekonomiku do stavu klinické smrti. Ta se – připomeňme – propadla o neuvěřitelných 75 %; Německo rozbombardované na padrť ztratilo po Druhé světové válce dvě třetiny HDP na hlavu, Japonsko spálené na popel pravděpodobně polovinu. Až uvidíte někde salonní komunisty obhajovat chávismus, můžete je upozornit, že měl daleko horší následky, než Druhá světová.


Vývoj HDP Německa a Japonska před a po Druhé světové válce

ZDROJE

Nahlásit chybu v článku



Související články

PREMIUM Diktátoři při chuti: Venezuelští komunisté chtějí anektovat Guayanu

Ještě před několika týdny většina lidí na Západě pravděpodobně o Guyaně nikdy ani neslyšela a s ...

PREMIUM Volební podvod ve Venezuele. Rusko, Čína a ostatní diktatury nadšení tleskají

Venezuela prožívá jednu z nejnestoudnějších volebních krádeží v novodobé historii. Vůdkyně opozice ...

PREMIUM Venezuelská armáda je věrná Madurovi, řekl ministr obrany

Venezuelská armáda zůstává věrná současnému prezidentovi Nicolásovi Madurovi. Dnes to řekl ministr ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • KaosKommand696
    02:17 10.02.2026

    Ricardo Hausmann Explains How the Venezuelan Economy Collapsed Why re-invigorating the Venezuelan economy will be so difficult. | Odd ...Zobrazit celý příspěvek

    Ricardo Hausmann Explains How the Venezuelan Economy Collapsed
    Why re-invigorating the Venezuelan economy will be so difficult. | Odd Lots

    https://youtu.be/mxkDMrWJJ3Y?s... Skrýt celý příspěvek

  • PavolR
    09:44 04.01.2026

    Venezuela – čítanie medzi riadkami 1 – Z toho, čo doteraz vidíme, bol americký útok na Venezuelu obmedzený a chirurgický. Cieľom nebola invázia, ale krátkodobé vypnutie ...Zobrazit celý příspěvek

    Venezuela – čítanie medzi riadkami

    1 – Z toho, čo doteraz vidíme, bol americký útok na Venezuelu obmedzený a chirurgický.
    Cieľom nebola invázia, ale krátkodobé vypnutie protivzdušnej obrany a vytvorenie priestoru na zajatie Madura.

    2 – Na tom záleží, pretože to vyzerá ako dekapitácia, nie ako plán okupácie režimu.
    Čo znamená, že skutočná hra začína teraz, nie počas operácie.

    3 – Kľúčová otázka je jednoduchá:
    Bez Madura, uzavrie to, čo zostalo z režimu, dohodu, rozpadne sa vnútorne alebo sa rozhodne bojovať ďalej?

    4 – Trump otvorene hovorí o kontrole venezuelských ropných polí a vlády, čo je obrovským ukazovateľom.
    Buď sú časti systému už na palube, alebo Washington vyvíja maximálny tlak, aby vynútil zosúladenie.

    5 – Nezabúdajme na slona v miestnosti: Venezuela má najväčšie preukázané zásoby ropy na planéte.
    Ak USA získajú vplyv v tejto oblasti, zmení to energetickú politiku a oslabí cenovú moc, ktorú mali iní nad Washingtonom.

    6 – Tento krok má priamy dopad aj na Čínu a Rusko.
    Čína stráca ekonomický tlakový bod.
    Rusko stráca užitočného partnera a zadné vrátka pre sankcionované toky ropy.

    7 – Venezuelský štát a ozbrojené sily zatiaľ stále stoja na mieste.
    Kým neuvidíme zbehnutie alebo prechodné usporiadanie, nič nie je vyriešené.
    Najbližšie dni nám ukážu, či išlo o čistý chirurgický úder, alebo len o úvodnú kapitolu.
    https://twitter.com/InsiderGeo...

    Ak necháme bokom americké zajatie Madura, musíme sa pozrieť na širší kontext. Jedným z najdôležitejších uhlov pohľadu je venezuelská ropa a kto ju skutočne kontroluje. Čína dováža obrovskú časť venezuelskej ropy, často okolo 80 % jej celkového exportu, čo je koncom roka 2025 približne 746 000 barelov denne. To je len 4 – 7 % celkového dovozu ropy do Číny, ale venezuelská ťažká ropa (Merey) je pre čínske rafinérie kľúčová.

    Zoberme si teraz stranu USA. S čiastočnou kontrolou nad venezuelským exportom ropy by USA teoreticky mohli ovplyvňovať svetové ceny ropy. To by im poskytlo pákový efekt nielen na Rusko ako producenta, ale aj na hlavných spotrebiteľov, ako sú India a Čína. Háčik? Dnes je tento pákový efekt čiastočný, nie úplný, takže hoci je významný, nie je absolútny.

    Dnes sa všetci zameriavajú na Madura. Ale zajtra? Mohlo by ísť o niečo oveľa väčšie, ako môže kontrola venezuelskej ropy poskytnúť pákový efekt na globálne superveľmoci.
    https://twitter.com/InsiderGeo...

    Fotografie Nicolása Madura po boku dôstojníkov HSI a DEA na leteckej základni Národnej gardy Stewart v New Yorku.
    https://twitter.com/InsiderGeo... Skrýt celý příspěvek

  • zaca
    19:49 03.01.2026

    Jde nám o převrat a venezuelskou ropu, přiznal ...Zobrazit celý příspěvek

    Jde nám o převrat a venezuelskou ropu, přiznal Trump
    https://www.seznamzpravy.cz/cl...

    Ten režim byl/je zvěrstvem o tom žádná.

    Pokud se změna provede zvenčí, vojensky, ze 100% cizí mocnosti, nepokrytě se hlásá nijak a ničim neomezené spravování takto obsazené země invazními silami a to vše údajně demokratickou krajinou, nazveme to jak?

    KOLONIALIZMEM USA

    Ihned po přenosu z tiskovky kolonizátora Trumpa to komentoval na ČT24 Martin Dvořák (STAN), srovnal Trumpův projev se seriálem Kosmo a připoměl ho hláškou "Možná by u nás pak provedli pár vrtů a zjistili, že se u nás porušuje demokracie."Skrýt celý příspěvek

    • pjaro77
      08:34 04.01.2026

      To bude krásny nový rozdelený svet na sféry záujmov.

      To bude krásny nový rozdelený svet na sféry záujmov.

    • PavolR
      09:20 04.01.2026

      Zatiaľ to však vyzerá max na zápis do Guinessovej knihy rekordov v kategórii NAJNÁKLADNEJŠIE ZATKNUTIE.

      Na viac Trump nemá povolenie Kongresu a aj na toto musel poohýbať zákony.

      Zatiaľ to však vyzerá max na zápis do Guinessovej knihy rekordov v kategórii NAJNÁKLADNEJŠIE ZATKNUTIE.

      Na viac Trump nemá povolenie Kongresu a aj na toto musel poohýbať zákony.

  • J.Kolousek@post.cz
    19:33 25.08.2024

    „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi ...Zobrazit celý příspěvek

    „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chý-še je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.”
    George Orwel
    Na své nepřátelé musíme dávat pozor, neboť nikdo nezpozoruje naše chyby dříve než oni.Skrýt celý příspěvek

  • Pavka
    14:50 25.08.2024

    Pane Vítku, už zase jste nechal emoce cloumat svým majestátem ;-) Dám vám jednu nevyžádanou radu. Socialismus a v podstatě všechny ostatní -ismy nejsou příčinou tohoto ...Zobrazit celý příspěvek

    Pane Vítku, už zase jste nechal emoce cloumat svým majestátem ;-)

    Dám vám jednu nevyžádanou radu. Socialismus a v podstatě všechny ostatní -ismy nejsou příčinou tohoto neutěšeného stavu, ale pouze důmyslným prostředkem k dosažení, v ideálním případě, absolutní moci lidského jedince nad ostatními. To je a historicky vždycky byla, fundamentální příčina takovéhoto konání. Těmto jedincům bylo, je a bude zcela ukradené jestli systém funguje nebo ne, to jediné co je zajímá, že nad ním mají kontrolu a tím zprostředkovanou moc.

    Čistě technicky vzato, některé -ismy se ukázaly pro toto lidské konání účinnější než jiné, kde právě socialismus spolu s islamismem se ukázaly jako dosud nejúčinnější známé prostředky. Nicméně to neznamená, že nelze k tomuto účelu využít kapitalismus či jiný -ismus s analogickými důsledky.Skrýt celý příspěvek

    • danny
      10:10 26.08.2024

      On nemusí být problém ani v centrálně řízené ekonomice, jak nám ukazuje např. příklad Číny. A v případě zemí, jejichž ekonomika je ve vleku závislosti na exportu komodit ani nic ...Zobrazit celý příspěvek

      On nemusí být problém ani v centrálně řízené ekonomice, jak nám ukazuje např. příklad Číny. A v případě zemí, jejichž ekonomika je ve vleku závislosti na exportu komodit ani nic jiného dělat nelze. Máme ve světě neblahé případy, kdy byl nebo doposud je trh velmi otevřený k zahraničním investorům, jako např. v Kongu, Nigérii, Nigeru atd... a nelze říct, že by to vedlo k rovnoměrnější distribuci bohatství nebo nějakému rozvoji občanské společnosti.Skrýt celý příspěvek

  • liberal shark
    08:30 23.08.2024

    Srovnání s devastující politikou Bruselu a současné vlády ČR se přímo nabízí. edit : poslední zpráva ...Zobrazit celý příspěvek

    Srovnání s devastující politikou Bruselu a současné vlády ČR se přímo nabízí.
    edit : poslední zpráva NKÚ
    https://www.nku.cz/cz/pro-medi... Skrýt celý příspěvek

    • Hawk
      15:11 24.08.2024

      A totalitaristický mafiánský ANOfertismus tam náhodou nevidíš??

      A totalitaristický mafiánský ANOfertismus tam náhodou nevidíš??

      • liberal shark
        10:02 25.08.2024

        Babiš je nepochybně součástí tohoto problému. Ale velice malou. Takže ano, vidím.

        Babiš je nepochybně součástí tohoto problému. Ale velice malou. Takže ano, vidím.

    • SYN_
      23:27 24.08.2024

      Kolikže máme u nás ten pokles GDP?
      Dokonce si pořád ještě smíme volně nakoupit dolary nebo zlato...

      Kolikže máme u nás ten pokles GDP?
      Dokonce si pořád ještě smíme volně nakoupit dolary nebo zlato...

      • danny
        09:52 26.08.2024

        Na HDP bych zrovna moc neukazoval, r. 2023 byly 4 po sobě jdoucí Q záporné, teď se první dva třepou těsně nad nulou. O celkové číslo do konce roku mám dost obavy. ČR se vyvíjí ...Zobrazit celý příspěvek

        Na HDP bych zrovna moc neukazoval, r. 2023 byly 4 po sobě jdoucí Q záporné, teď se první dva třepou těsně nad nulou. O celkové číslo do konce roku mám dost obavy. ČR se vyvíjí tragicky spolu s dalšími evropskými zeměmi, snad vyjma Španělska, Portugalska a Polska.
        Nicméně srovnávání ekonomiky ČR s její průmyslovou základnou a rozvinutým sektorem služeb s jakoukoli zemí závislou na vývozu volatilních komodit nedává z principu smysl.Skrýt celý příspěvek

    • Náhodný kolemjdoucí 2
      23:29 24.08.2024

      Inu nevím, na takovou stupiditu těžko smysluplně reagovat, už z podstaty jejího pisatele... Pane, jste blb.

      Inu nevím, na takovou stupiditu těžko smysluplně reagovat, už z podstaty jejího pisatele... Pane, jste blb.

      • liberal shark
        09:49 25.08.2024

        Současného režimu se evidentně dokáže zastat už jen vulgární primitivní dezolát. Věcně reagovat nedokáže, tak jenom nadává.

        Současného režimu se evidentně dokáže zastat už jen vulgární primitivní dezolát. Věcně reagovat nedokáže, tak jenom nadává.

Načítám diskuzi...

Chcete na Armádních novinách všechny články, žádné CPC reklamy a editaci příspěvků? Předplaťte si verzi PREMIUM Zrušit