Venezuela: Ropné království v rozkladu

Jedna z mnohých protivládních demonstrací ve Venezuele. / Public Domain

Venezuela má za sebou volby do ústavodárného shromáždění, od něhož se očekává změna konstituce ve prospěch prezidenta Madura, a tedy jeho udržení u moci. Hlasování s sebou přineslo další eskalací protestů, které trvají již od dubna, kdy na několik dní převzal nejvyšší soud pravomoci od opozicí kontrolovaného parlamentu. Jaké jsou příčiny současných nepokojů a reakce mezinárodního společenství?

Proč je na tom tak bohatá země tak špatně?

Ačkoli má Venezuela nejvyšší zásoby ropy na světě, její ekonomika je v hluboké krizi. Velký podíl na tom má propad cen ropy, k němuž došlo v roce 2014, kdy její hodnota klesla o 60 %.

Venezuelská ekonomika tak doplatila na téměř nulovou diverzifikaci, jelikož 95 % jejího exportu jsou ropa a ropné produkty, jejichž výnosy pokrývají 25 % HDP. Velkou část své ropy navíc Venezuela pod cenou prodává zemím z aliance Petrocaribe nebo jejím prostřednictvím splácí půjčky. Za poslední 3 roky se venezuelská ekonomika zmenšila o třetinu a inflace se má v letošním roce vyšplhat k 1000 %.

Druhou hlavní příčinou krize jsou špatné ekonomické politiky , kdy jsou regulovány ceny, jež vláda buď dotuje, nebo naopak omezuje jejich maximální výši, čímž ničí trh a malé podnikatele. Venezuela má také vysoký zahraniční dluh, jehož růst byl nastaven na nereálné výnosy z ropy už v době před propadem cen. Země se je snaží platit ze svých rezerv , které se však v posledních 6 letech ztenčily na třetinu a 70 % z nich odpovídá pokrytí dluhu.

Situaci se Madurova vláda snažila zachránit zastavením plateb za import a nakonec zastavením importu jako takového. To však přivedlo zemi, jež spoléhá na dovoz potravin a léků, do ještě hlubší krize. Krom nárůstu snadno léčitelných nemocí stoupá také podvýživa a statistiky zločinu , jež jsou jedny z nejhorších na světě. Maduro vidí jako příčinu současného stavu ekonomickou válku „impéria USA“, jež je vůči němu vedena, a odmítá do země přístup humanitární pomoci.

Účel ústavodárného shromáždění a obavy z něj

S plánem vytvořit ústavodárné shromáždění přišla Madurova vláda po opozičních protestech, jež následovaly pokusu nejvyššího soudu o převzetí legislativních pravomocí parlamentu. Tehdy opozice volala po urychlení prezidentských voleb, které se mají konat v prosinci 2018.

Podle průzkumů je však zřejmé, že Madurova šance na znovuzvolení je mizivá. Současný prezident zdaleka nemá Chávezovo charisma ani popularitu. Období jeho vlády (od smrti Cháveze v roce 2013) také koreluje se zhoršením životních podmínek.

Podle Madura se má ústavodárné shromáždění vypořádat s opozicí, která je viněna ze snahy zosnovat puč. Jeho vznik tak považuje za jedinou možnost, jak zemi sjednotit, uklidnit situaci a navrátit se k prosperitě. Podle sobotní rezoluce bude fungovat dva roky, nepodléhat žádné autoritě a následovat politiky prezidenta Cháveze směrem k socialismu. Shromáždění se bude scházet stejně jako kongres, jenž bude následně rozpuštěn.

Opozice stojí proti vzniku ústavodárného shromáždění, protože za ním vidí snahu o maximalizaci Madurových pravomocí a přeměnu země na diktaturu. Navíc má být jeho vznik podle ústavy potvrzen referendem , k čemuž nedošlo. Bojí se, že změna ústavy povede k dalšímu oslabení parlamentu, jež v současné době pod její kontrolou.

Další námitkou je odklad místních a prezidentských voleb plánovaných v následujícím roce. Jejich konání bude záviset na podobě nové ústavy, avšak tvorba dokumentu bude trvat měsíce a může se stát, že do té doby bude opozice dále oslabována a likvidována, případně dojde ke změně celého systému.

Průběh voleb a problémy

Volby do ústavodárného shromáždění se konaly v neděli 30.7. a byly provázeny násilnostmi. Za víkend zemřelo minimálně 10 lidí a stovky byly zraněny. Od dubna si nepokoje vyžádaly již na 120 obětí, 2000 zraněných a 500 zatčených. Opozice již předem oznámila bojkot hlasování, avšak volební účast 41 % může být způsobena také protesty v blízkosti volebních místností a z toho vyplývajícími obavami o bezpečnost.

Objevilo se navíc obvinění , že i toto číslo bylo upraveno alespoň o milion hlasů. Tvrdí to společnost Smartmatic, jež Venezuele poskytuje technickou podporu při volbách více než 10 let a podle níž byly až do letoška volby v pořádku. Podle Reuters volilo do nedělních 17:30 pouze 3,7 milionu voličů s tím, že volební místnosti se uzavřely v 19:00.

Kritika se snesla také na způsob, jakým způsobem jsou členové ústavodárného shromáždění voleni. Každá samosprávná obec je v něm reprezentována jedním zástupcem (celkem 545), což zvýhodňuje nízce obydlený venkov, kde má Maduro vysokou podporu. 

Třetina zástupců je vybrána na základě demografických specifik, což dává volební komisi možnost vyřazovat nepohodlné kandidáty. Bojkot opozice následně zapříčinil stav, kdy je celé těleso složeno ze stran, které podporují Madura.

Shromáždění se ujímá mandátu

Jednou z prvních věcí, jež ústavodárné shromáždění po své páteční inauguraci učinilo,  bylo odstavení generální prokurátorky Luisy Ortegové . Ta je taktéž členkou Madurovy strany PSUV a na své pozici byla 10 let. V dubnu, kdy převzal nejvyšší soud pravomoci parlamentu, se však postavila na stranu opozice s tím, že šlo o neústavní krok. Dále podporovala právo na pokojné protesty a nedržela se vládní interpretace dění v ulicích (označení protestujících za teroristy, lži o jejich smti).

Opozice vůči vzniku ústavodárného shromáždění jí vynesla nálepku zrádkyně, možnost postavení před soud za ohrožení veřejné morálky, etiky a ústavy, byl na ni uvalen zákaz vycestování a její účty zmrazeny. Část pravomocí generální prokuratury pak byla převedena na ombudsmana, jímž byl loajální Tarek Saab. Hlasité pochyby o volební účasti a volání po přepočítání hlasů byly pomyslnou poslední kapkou.

Po sobotním odolání Ortegové a nařízení k účasti na soudním procesu je její kancelář zablokována národní gardou. Na místo generálního prokurátora byl dosazen dosavadní ombudsman Saab, jenž je kritizován za přehlížení porušování lidských práv. Po jejich dodržování a svobodě nyní volá Ortegová, jenže to byla právě ona , kdo stál za odsouzením opozičního lídra Leopolda Lópeze za vedení opozičních protestů. Ten byl za spiknutí a podněcování k násilí odsouzen v roce 2014 a propuštěn byl letos v červnu.

Potlačení opozice a její odpor

V úterý zmizeli  dva vůdci opozice, Leopoldo López a Anronio Ledezma, kteří byli  podle vyjádření svých rodin odvezeni tajnou službou do vojenského vězení ze svých domácích vězení. Oba stáli za protesty z roku 2014, které si vyžádaly na 40 mrtvých a tresty pro organizátory.

Ledezma se vrátil domů v pátek a López v sobotu, avšak jejich zatčení bylo jak funkcionální (zabránit jim ve  vysílání populárních videoposelství protestujícím), tak varovné. Je však třeba dodat, že venezuelská opozice není sjednocená kolem jednoho lídra či programu, což jí činí problémy jak v koordinaci, tak snižuje její šance na úspěch.

V sobotu v noci bylo odvysíláno video skupiny asi 20 mužů v uniformách na základně Paramacay ve středu země.  Ti prohlašovali, že nejsou pučisté, ale rebelové, a chtějí návrat k ústavě a demokracii. Každá jednotka, která se k výzvě nepřipojí, podle nich bude prohlášena za vojenský cíl. Samozvaní rebelové byli označeni za pravicové teroristy podporované USA a potlačeni armádou. Při přestřelce byli dva z nich zabiti a osm, včetně tři vojáků zatčeno.

Právě vojsko je jednou z klíčových opor Madurova režimu, jelikož na jeho příslušníky tak silně nedopadá ekonomická krize v zemi. Jelikož je to právě armáda, která je nasazována na potlačování protestů svých spoluobčanů, roste i v ní napětí a její popularita klesá. I proto, že jsou na rozhánění protestů posílány jednotky, jejichž platy patří k nejnižším a s davem je spojují podobné zázemí a problémy.

Armádní podpora režimu se dá vykládat i čistě pragmaticky , protože některé její složky jsou zapojeny do obchodu na černém trhu, jež by mohl být opoziční vládou odhalen a vyšetřován.

Reakce mezinárodní komunity

Země čelí mezinárodnímu tlaku dlouhodobě. Po hrozbě pozastavení členství Venezuela opustila Organizaci amerických států. USA využily sankce cílené na prezidenta a jeho okolí a hrozí omezením obchodu s ropou. Organizace Mercosur sdružující většinu zemí Jižní Ameriky do zóny volného obchodu v sobotu pozastavila Venezuele členství na dobu neurčitou. Šlo o přímou reakci na odstavení generální prokurátorky Ortegové.

Představitelé členských zemí vesměs kritizují omezení demokracie a považují tento krok ústavodárného shromáždění za počátek diktatury popřípadě volby vůbec neuznávají .

Papež František , který se snaží o mediace krize již od jara vyzval Madura, aby ústavodárné shromáždění neuvedl v provoz a varoval bezpečnostní složky před disproporčním užitím síly.

Okolní státy musí reagovat také na příchod uprchlíků, kteří z Venezuely utíkají. V současné době tvoří její občané nejvyšší počet žadatelů o azyl v USA a přicházejí také do Brazílie, Peru nebo Kolumbie, kde teprve před rokem skončila občanská válka.

Jen za rok 2016 ze země odešlo 150 000 lidí. Ricardo Hausmann upozorňuje, že současná situace ve Venezuele představuje také zdravotní riziko pro region, jelikož se začaly šířit dříve vymýcené nemoci jako malárie nebo záškrt a roste také počet nakažených virem HIV.

Mají smysl sankce?

Co se týče tlaku na vládu, největší efektivitu by měly sankce na vývoz ropy. Tím by však došlo k dalšímu zhoršení již tak problematického života obyvatel. To je sice může přinutit vyjít do ulic, nicméně pokud za režimem bude stát armáda a policie, nemusí dojít k žádné změně.

Země by tak byla uvržena na pokraj humanitární katastrofy a občanské války; to vše s nejistým výsledkem. Zároveň jde o dvoustranný meč, jelikož sankce dopadnou také na americké ropné společnosti, které zpracovávají importovanou venezuelskou ropu, jež mohou být na žebříčku priorit Trumpovy administrativy daleko výše.

Představitelé Venezuele pak mají mnohem více co ztratit, pokud odstoupí od moci, jelikož jsou navázaní na armádu či ropný průmysl. Variantu sankcí cílených na konkrétní osoby včetně prezidenta Madura, jemuž byly zmrazena konta, použily USA , avšak k odstrašení od pořádání referenda nedošlo.

Další vývoj v zemi je takřka neodhadnutelný. Pokud však režim nezmění své tržní politiky nebo neklesne cena ropy, dojdou mu v nejbližších měsících peníze. Nebo dojde dříve trpělivost obyvatelstvu. Ani to však nezaručuje, že se Venezuelu podaří vymanévrovat ze současné krize či surovinové kletby.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Krize v Perském zálivu: 13 požadavků pro Katar

Kuvajt, který je mediátorem v mezi Katarem a Saúdskou Arábií, Bahrajnem, Spojenými arabskými emiráty ...

REPORTÁŽ: Konference #FREEIRAN v Paříži

Když mi v únoru přišel email o možnosti účasti na pařížské „konferenci na téma lidských práv" se ...

Katarská krize a návštěva amerického ministra zahraničí v Kataru

Americký ministr zahraničí Rex Tillerson podepsal na úterní návštěvě Kataru vzájemné memorandum o ...

Nepokoje na Chrámové hoře: Proč Palestincům vadí detektory kovů?

Nejnovější vlna napětí mezi Izraelci a Palestinci je možná u konce. Vláda se dohodla na alternativě ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!