Vojenský raketoplán X-37B zpět na Zemi

Foto: X-37B po přístání na Floridě; větší foto / Public Domain

V neděli po 718 dnech strávených na oběžné dráze Země přistál v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě vojenský raketoplán X-37B. Mise raketoplánu je, stejně jako u třech předešlých misí, utajována.

"Dnešek je neuvěřitelně vzrušujícím dnem pro 45. Vesmírné křídlo (45th Space Wing - pozn. red.), protože pokračujeme ve zdolávání dalších bariér," řekl brigádní generál Wayne Monteith, velitel 45. Vesmírného křídla amerického letectva. "Náš tým se několik let připravoval na tuto událost a jsem nesmírně pyšný, že vidím, jak naše tvrdá práce a odhodlání vyvrcholily dnešním bezpečným a úspěšným přistáním X-37B."

Raketoplán X-37B se vydal do vesmíru v rámci mise OTV-4 (Orbital Test Vehicle 4) v květnu 2015. Ačkoliv je maximální délka mise oficiálně uváděná pouze 270 dní, nedávné zkušenosti ukazují, že X-37B zvládá mnohem delší mise.

Poprvé X-37B odstartoval na oběžnou dráhu v dubnu 2010 a na Zemi se vrátil po 224 dnech. Druhá mise se uskutečnila v květnu 2011 a trvala 468 dní. Třetí začala v prosinci 2012 a X-37 se vrátil po 675 dnech. Páta mise (OTV-5) má odstartovat již v letošním roce.

Momentálně se ví o dvou exemplářích X-37B. Raketoplán startuje na oběžnou dráhu Země v nákladovém prostoru rakety Atlas V. Díky nízké hmotnosti X-37B lze v budoucnu pro vynesení raketoplánu použít i raketu Falcon 9 od společnosti SpaceX.

Americké letectvo v roce 2013 objednalo u společnosti ULA (United Launch Alliance) výrobu 36 raket Atlas V (do roku 2018) a zajištění startů misí za 11 miliard dolarů. Podle ULA samotný start rakety Atlas V (podle náročnosti mise a požadovaného výkonu rakety) stojí 164 milionů až 350 milionů dolarů.

Naproti tomu start jedné rakety Falcon 9 stojí pouze cca 65 milionů dolarů s výhledem na další významný pokles ceny.

Nejvíce diskuzí se vede o obsahu tajného nákladu X-37B. Pravděpodobně X-37B testuje nové technologie pro budoucí špionážní/komunikační satelity nebo technologie pro budoucí kosmické lodě. Může jít o nejrůznější senzory, elektroniku, komunikační systémy, nové materiály nebo pohon. Obrovskou výhodou je, že po návratu mohou vědci veškerý náklad zkontrolovat a vyhodnotit, jak se vypořádal s vesmírným prostředím.

Hodně se hovoří o testování pohonného systému XR-5A (ionotvý motor), který společně vyvinulo americké letectvo a Aerojet Rocketdyne. XR-5A se na X-37B pravděpodobně testoval před nasazením na nové komunikační družice AEHF (Advanced Extremely High Frequency). AEHF mají zajišťovat proti rušení odolnou komunikaci při maximální rychlost přenosu 8,192 Mbit/s.

X-37B přistává na floridské ranveji Shuttle Landing Facility, původně určené pro přistávaní raketoplánů Space Shuttle.

"Těžká práce týmů X-37B OTV a 45.Vesmírného křídla úspěšně prokázala flexibilitu a odhodlání, které jsou nezbytné k dalšímu národnímu pokroku ve vesmíru,” uvedl Randy Walden, ředitel kanceláře pro rychlý rozvoj schopností RPO (Rapid Capabilities Office) amerického letectva. "Schopnost přistát, obnovit se a odstartovat ze stejného místa, ještě více zvyšuje schopnost OTV rychle začlenit a ověřovat nové vesmírné technologie."

Jedinečným rysem X-37B je schopnost zůstat na orbitě velmi dlouho a v případě potřeby se rychle vrátit na Zemi. Během několika dnů až týdnů je možné vyměnit náklad a poslat raketoplán znovu na orbitu.

Původně projekt raketoplánu X-37B spadal pod NASA. Ta v roce 1999 firmu Boeing pověřila, aby navrhla a vyrobila malý raketoplán. Vývoj trval čtyři roky a přišel na 192 milionů dolarů. Druhá fáze začala o čtyři roky později a celkem práce na raketoplánu spolykaly 301 milionů dolarů. Poté projekt převzala americká vojenská agentura DARPA a zařadila ho mezi utajované projekty.

X-37B měří na délku 8,92 m, rozpětí křídel činí 4,55 m a na výšku měří 2,9 m, přičemž při startu váží maximálně 4990 kg. O dodávky elektrické energie se stará galium-arsenový solární panel, který je připojen k Li-Ion bateriím. Samotný nákladový prostor má rozměry 2,1 × 1,2 m.

Zdroj: Space.com

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Americké letectvo v roce 2035

Americké letectvo (U.S. Air Force) v letošním roce zveřejnilo koncept Air Force Future Operating Concept (AFFOC). Společně s America’s Air Force: A Call to the Future a USAF Strategic Master Plan se ...

Obří cvičení RIMPAC 2016: Mariňáci testují bojové roboty

V současné době ve vodách kolem Havajských ostrovů probíhá celosvětově největší námořní cvičení RIMPAC 2016 (Rim of the Pacific 2016). Cvičení využila americká námořní pěchota (U.S. Marine Corps) k ...

Realita Ruska: Vesmírný bombardér nebo 70 let starý Tu-95?

Před několika dny ruská média informovala o vyvíjeném orbitálním bombardéru, který je schopen zasazovat jaderné údery po celém světě. Jaká je však realita? Opravdu Rusko získá “vesmírné” bombardéry ...

US Space Corps: Militarizace vesmíru je otázkou času

Na webu War IS Boring autor MV “Coyote” Smith, bývalý plukovník amerického letectva a současný profesor strategických vesmírných studií, v článku “America Needs a U.S. Space Corps” upozorňuje na ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Stránka 1 z 2
  • Shania
    16:34 09.05.2017

    letí okolo 370 km/h (230mph) když se kola dotknou ranveje.
    space shuttle přistával při 214-226 mph

    http://www.popularmechanics.com/a5448/behind-the-air-forces-secret-robotic-space-plane/


    Takže krátce předtím letí ještě rychleji.

    Při vstupu do atmosféry jeho rychlost mnohonásobně překračuje rychlost zvuku (prý až 25x při vstupu do atmosfery) a v atmosféře pak dělá několik zatáček pro snížení rychlosti

  • Jakub2
    16:04 09.05.2017

    Vyšší, protože má malou plochu křídla. Ovšem přibližovací rychlost musela být nadzvuková, protože sonický třesk byl slyšet po celé střední Floridě.

  • RiMr71
    15:55 09.05.2017

    ...to je teda šrumec... Jakou může mít přistávací rychlost?

  • Jakub2
    11:14 09.05.2017

    Jarpe: Takové diskuse vynechávám (obvykle). Naprostá ztráta času.

    Slavoslav: USA mají řadu upoutaných balonů kolem jižní hranice, zejména kvůli PVO (primárně kvůli drogovým letadlům z Latinské Ameriky):

    https://en.wikipedia.org/wiki/Tethered_Aerostat_Radar_System

    20 km vysoko - aby se ta operační výška vyplatila pro radarové sledování, tak musíte vynést hodně silný radar + pokročilou zpracovací jednotku = vysoké náklady. Navíc ta výška sama o sobě přináší jisté problémy (tryskové větry nevanou jen ve výšce 10 km a v Pacifiku). Operační doba by nebyla nijak závratná, podle mne by je bylo možné použít jen méně než 1/2 času. Zbytek by byly k ničemu (TARS má jen 60% využitelnost a to jsou "jen" upoutané balony v 7,5km výšce).

  • Slavoslav
    10:11 09.05.2017

    No na nič nové ste neprišli a USA na týchto projektoch pred pár rokmi pracovali. Senzorove stanice pre dlhodobý prieskum napr. nad afganistanom či nákladná doprava. Projekty boli zrušené pokiaľ viem a prototyp nákladnej vzducholode odkúpila britská firma. Hoďte do Google Airlander 10

  • jarpe
    09:51 09.05.2017

    Jakub2: Pořád stokrát lepší, než diskuse o tom, které státy jsou větší svině.

  • Jakub2
    09:29 09.05.2017

    P.S. Níže uvedený povzdech je k příspěvku od Tonotime.

  • Jakub2
    09:27 09.05.2017

    AN se stávají diskusní nástěnkou jedinců, kteří věří tomu, co je napsáno volně na internetu. Netuším, zda je to kvůli přebírání článků do idnesu (Technetu)...

  • PavolR
    09:13 09.05.2017

    Tonotime:
    Operačná výška 9-10 km by bola u vzducholodí úplne dostatočná. Je to mimo dosah manpadov a kanónovej PVO a proti raketám s väčším dosahom je možné inštalovať protiraketovú obranu podobnú tej na lodiach.
    Z týchto výšok môžu vzducholode poskytovať aj priamu palebnú podporu pozemným jednotkám v štýle amerických gunshipov AC-130. Nízka rýchlosť, ba dokonca možnosť vznášania sa na jednom mieste by bola potom vyslovene výhoda.

Stránka 1 z 2