Vojenský vesmír: Zabiják hlavic EKV

Exoatmospheric Kill Vehicle
Foto: Vypuštění rakety s EKV pod aerodynamickým krytem / mda.mil

Po dlouhou dobu neexistovala před útoky mezikontinentálních raket nesoucí smrtonosný jaderný náklad žádná účinná a komplexní obrana. Raketová sila proto byla první na seznamu cílů, na které bylo nutné v případně rozpoutání konfliktu udeřit. Existovaly sice některé protiraketové systémy, ale ty byly určené pro obranu většinou lokálních oblastí. Nyní pracují Američané na podstatně flexibilnějším protiraketovém systému GMD, v rámci něhož je vyvíjen kinetický projektil Exoatmospheric Kill Vehicle.

Problematické sestřelování hlavic

Mezikontinentální rakety jsou dodnes obávané nejen pro svůj dolet a schopnost nést více samostatně naváděných jaderných hlavic, ale zejména pro těžkosti spojené s obranou proti nim. Po celou dobu studené války neexistoval žádný komplexní systém protiraketové obrany. Začalo se na něm pracovat vážně až v rámci Strategické obranné iniciativy SDI (tzv. program Hvězdné války) navržené tehdejším americkým prezidentem Ronaldem Reaganem v roce 1983.

  

Do té doby existovaly protiraketové systémy pouze k obraně konkrétních objektů nebo lokálních oblastí. Příkladem může být protiraketová obrana Moskvy z počátku šedesátých let, která jako první využívala antirakety s kinetickým projektilem. Naopak Američané v rámci projektu Nike X používali upravené rakety Nike Zeus známé jako LIM-49 Spartan. Ty ovšem měly na místo přímého zásahu ničit nepřátelské hlavice nebo družice jaderným výbuchem na pomezi horních vrstev atmosféry a kosmickém prostoru.

Jaderná exploze má ovšem tu nevýhodu, že elektromagnetické účinky mohou poškodit vlastní blízko prolétávající družice nebo i elektroniku na zemi, nemluvě o kontroverznosti podobného řešení. Z toho důvodu se začaly vyvíjet kinetické hlavice antiraket pro chirurgicky přesné ničení útočících hlavic.

Video: Exoatmospheric Kill Vehicle / YouTube

 



Vznik programu GMD

Běžné protiraketové systémy, jako například Patriot, na hlavice raket středního až mezikontinentálního doletu přilétávajících vyšší rychlostí z kosmického prostoru, prostě nestačí. To je ostatně také důvod vzniku protiraketových systémů THAAD na americké a Arrow na izraelské straně.

Američané již delší dobu pracují na ještě perspektivnějším projektu - protiraketovém systému GMD (Ground-Based Midcourse Defense). Oproti výše uvedeným systémům má být schopen zasahovat hlavice mezikontinentálních raket na podstatně větších vzdálenostech a ochránit větší území.

Celý projekt zastřešuje MDA (US Missile Defence Agency) ve spolupráci s americkou armádou a letectvem. Ano, jedná se přesně o tu organizaci a systém, o kterém se hovořilo v souvislosti s výstavbou radaru v armádním újezdu Brdy.

Vůbec první testy začali provádět Američané koncem minulého tisíciletí. Postupem času zdokonalili všechny součásti systému a zejména klíčový prvek GMD - kinetický a manévrující projektil EKV.

EKV

Foto: EKV / Boeing

Zabiják hlavic EKV

EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) má jediný úkol - nárazem zničit bojovou hlavici. Má na to jen jeden pokus, pokud jí netrefí, hlavice proletí a s velkou pravděpodobností zasáhne svůj cíl. EKV je proto vybaveno systémem raketových trysek, aby mohl manévrovat v kosmickém prostoru. O navádění se po dlouhou dobu starají radary na zemi, až v poslední fázi používá EKV vlastní senzory.

K vynášení se používá upravená raketa, pod jejímž aerodynamickým krytem se EKV schová na část letu. Dráha letu antirakety je závislá na aktuální dráze přibližující se hlavice. Radar zjistí její trajektorii a rychlost a podle toho předá informace do řídícího střediska, které rozhodne o vypálení antirakety.

V kosmickém prostoru se odhodí aerodynamický kryt a vypustí EKV. Ta pak pomocí raketových trysek precizně manévruje až do okamžiku střetu s útočící hlavicí. Zničení cíle je zajištěno díky obrovské vzájemné rychlosti EKV a hlavice v okamžiku střetu. Úspěšnost zásahu pak lze odvodit z radarových údajů nebo i z výkonných pozorovacích infračervených kamer.

Poslední test se uskutečnil 26. ledna letošního roku. Na místo samotného sestřelení „vlastní“ hlavice došlo k vyzkoušení manévrovacích schopností samotného projektilu. Poslední úspěšný skutečný fyzický sestřel se v rámci zkoušek uskutečnil v roce 2008. V roce 2010 byly oba pokusy neúspěšné.



EKV

Foto: Vizualizace s použitím reakčních motorů / Boeing Credit

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Vojenský raketoplán X-37B opět na cestě do vesmíru

Americké letectvo US Air Force již potřetí pošle do vesmíru svůj malý robotický raketoplán X-37B. ...

Vesmírný letoun Skylon

Dnes si představíme technologii, která není sice primárně vyvíjena pro vojenské účely, ale jsme si ...

Projekt Hydronaut: Pod vodu i do vesmíru

V roce 2010 se Česká republika stala centrem světové kosmonautiky. Tehdy se v Praze konal 61. ...

Rusko modernizuje protiraketovou obranu Moskvy

Rusko hodlá v nejbližší době modernizovat protiraketovou obranu Moskvy a některých dalších ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • jsk
    09:36 22.03.2013

    Obrana Moskvy pomocí raket s kinetickým projektilem? LOL!

  • lentak37
    18:20 21.03.2013
  • Pravdomluv
    15:38 21.03.2013

    Stejně to SS-18 Satan a Topol-M nezastaví...