Vojenský vesmír: Zabiják hlavic EKV

-
20. 3. 2013
-
3 komentářů
-
Michal Polák
Po dlouhou dobu neexistovala před útoky mezikontinentálních raket nesoucí smrtonosný jaderný náklad žádná účinná a komplexní obrana. Raketová sila proto byla první na seznamu cílů, na které bylo nutné v případně rozpoutání konfliktu udeřit. Existovaly sice některé protiraketové systémy, ale ty byly určené pro obranu většinou lokálních oblastí. Nyní pracují Američané na podstatně flexibilnějším protiraketovém systému GMD, v rámci něhož je vyvíjen kinetický projektil Exoatmospheric Kill Vehicle.
Problematické sestřelování hlavic
Mezikontinentální rakety jsou dodnes obávané nejen pro svůj dolet a schopnost nést více samostatně naváděných jaderných hlavic, ale zejména pro těžkosti spojené s obranou proti nim. Po celou dobu studené války neexistoval žádný komplexní systém protiraketové obrany. Začalo se na něm pracovat vážně až v rámci Strategické obranné iniciativy SDI (tzv. program Hvězdné války) navržené tehdejším americkým prezidentem Ronaldem Reaganem v roce 1983.
Do té doby existovaly protiraketové systémy pouze k obraně konkrétních objektů nebo lokálních oblastí. Příkladem může být protiraketová obrana Moskvy z počátku šedesátých let, která jako první využívala antirakety s kinetickým projektilem. Naopak Američané v rámci projektu Nike X používali upravené rakety Nike Zeus známé jako LIM-49 Spartan. Ty ovšem měly na místo přímého zásahu ničit nepřátelské hlavice nebo družice jaderným výbuchem na pomezi horních vrstev atmosféry a kosmickém prostoru.
Jaderná exploze má ovšem tu nevýhodu, že elektromagnetické účinky mohou poškodit vlastní blízko prolétávající družice nebo i elektroniku na zemi, nemluvě o kontroverznosti podobného řešení. Z toho důvodu se začaly vyvíjet kinetické hlavice antiraket pro chirurgicky přesné ničení útočících hlavic.
Video: Exoatmospheric Kill Vehicle / YouTube
Vznik programu GMD
Běžné protiraketové systémy, jako například Patriot, na hlavice raket středního až mezikontinentálního doletu přilétávajících vyšší rychlostí z kosmického prostoru, prostě nestačí. To je ostatně také důvod vzniku protiraketových systémů THAAD na americké a Arrow na izraelské straně.
Američané již delší dobu pracují na ještě perspektivnějším projektu - protiraketovém systému GMD (Ground-Based Midcourse Defense). Oproti výše uvedeným systémům má být schopen zasahovat hlavice mezikontinentálních raket na podstatně větších vzdálenostech a ochránit větší území.
Celý projekt zastřešuje MDA (US Missile Defence Agency) ve spolupráci s americkou armádou a letectvem. Ano, jedná se přesně o tu organizaci a systém, o kterém se hovořilo v souvislosti s výstavbou radaru v armádním újezdu Brdy.
Vůbec první testy začali provádět Američané koncem minulého tisíciletí. Postupem času zdokonalili všechny součásti systému a zejména klíčový prvek GMD - kinetický a manévrující projektil EKV.
Foto: EKV / Boeing
Zabiják hlavic EKV
EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) má jediný úkol - nárazem zničit bojovou hlavici. Má na to jen jeden pokus, pokud jí netrefí, hlavice proletí a s velkou pravděpodobností zasáhne svůj cíl. EKV je proto vybaveno systémem raketových trysek, aby mohl manévrovat v kosmickém prostoru. O navádění se po dlouhou dobu starají radary na zemi, až v poslední fázi používá EKV vlastní senzory.
K vynášení se používá upravená raketa, pod jejímž aerodynamickým krytem se EKV schová na část letu. Dráha letu antirakety je závislá na aktuální dráze přibližující se hlavice. Radar zjistí její trajektorii a rychlost a podle toho předá informace do řídícího střediska, které rozhodne o vypálení antirakety.
V kosmickém prostoru se odhodí aerodynamický kryt a vypustí EKV. Ta pak pomocí raketových trysek precizně manévruje až do okamžiku střetu s útočící hlavicí. Zničení cíle je zajištěno díky obrovské vzájemné rychlosti EKV a hlavice v okamžiku střetu. Úspěšnost zásahu pak lze odvodit z radarových údajů nebo i z výkonných pozorovacích infračervených kamer.
Poslední test se uskutečnil 26. ledna letošního roku. Na místo samotného sestřelení „vlastní“ hlavice došlo k vyzkoušení manévrovacích schopností samotného projektilu. Poslední úspěšný skutečný fyzický sestřel se v rámci zkoušek uskutečnil v roce 2008. V roce 2010 byly oba pokusy neúspěšné.
Foto: Vizualizace s použitím reakčních motorů / Boeing Credit
Související články
Vojenský raketoplán X-37B opět na cestě do vesmíru
Americké letectvo US Air Force již potřetí pošle do vesmíru svůj malý robotický raketoplán X-37B. ...
-
02.10.2012
-
2 komentářů
-
Jan Grohmann
Vesmírný letoun Skylon
Dnes si představíme technologii, která není sice primárně vyvíjena pro vojenské účely, ale jsme si ...
-
01.12.2012
-
2 komentářů
-
Jan Grohmann
Projekt Hydronaut: Pod vodu i do vesmíru
V roce 2010 se Česká republika stala centrem světové kosmonautiky. Tehdy se v Praze konal 61. ...
-
09.12.2012
-
0 komentářů
-
Pavel Boháček
Rusko modernizuje protiraketovou obranu Moskvy
Rusko hodlá v nejbližší době modernizovat protiraketovou obranu Moskvy a některých dalších ...
-
17.12.2012
-
9 komentářů
-
Ctirad Sviták
Načítám diskuzi...