Vojenský vesmír: Zabiják hlavic EKV

Exoatmospheric Kill Vehicle
Foto: Vypuštění rakety s EKV pod aerodynamickým krytem / mda.mil

Po dlouhou dobu neexistovala před útoky mezikontinentálních raket nesoucí smrtonosný jaderný náklad žádná účinná a komplexní obrana. Raketová sila proto byla první na seznamu cílů, na které bylo nutné v případně rozpoutání konfliktu udeřit. Existovaly sice některé protiraketové systémy, ale ty byly určené pro obranu většinou lokálních oblastí. Nyní pracují Američané na podstatně flexibilnějším protiraketovém systému GMD, v rámci něhož je vyvíjen kinetický projektil Exoatmospheric Kill Vehicle.

Problematické sestřelování hlavic

Mezikontinentální rakety jsou dodnes obávané nejen pro svůj dolet a schopnost nést více samostatně naváděných jaderných hlavic, ale zejména pro těžkosti spojené s obranou proti nim. Po celou dobu studené války neexistoval žádný komplexní systém protiraketové obrany. Začalo se na něm pracovat vážně až v rámci Strategické obranné iniciativy SDI (tzv. program Hvězdné války) navržené tehdejším americkým prezidentem Ronaldem Reaganem v roce 1983.

  

Do té doby existovaly protiraketové systémy pouze k obraně konkrétních objektů nebo lokálních oblastí. Příkladem může být protiraketová obrana Moskvy z počátku šedesátých let, která jako první využívala antirakety s kinetickým projektilem. Naopak Američané v rámci projektu Nike X používali upravené rakety Nike Zeus známé jako LIM-49 Spartan. Ty ovšem měly na místo přímého zásahu ničit nepřátelské hlavice nebo družice jaderným výbuchem na pomezi horních vrstev atmosféry a kosmickém prostoru.

Jaderná exploze má ovšem tu nevýhodu, že elektromagnetické účinky mohou poškodit vlastní blízko prolétávající družice nebo i elektroniku na zemi, nemluvě o kontroverznosti podobného řešení. Z toho důvodu se začaly vyvíjet kinetické hlavice antiraket pro chirurgicky přesné ničení útočících hlavic.

Video: Exoatmospheric Kill Vehicle / YouTube

 



Vznik programu GMD

Běžné protiraketové systémy, jako například Patriot, na hlavice raket středního až mezikontinentálního doletu přilétávajících vyšší rychlostí z kosmického prostoru, prostě nestačí. To je ostatně také důvod vzniku protiraketových systémů THAAD na americké a Arrow na izraelské straně.

Američané již delší dobu pracují na ještě perspektivnějším projektu - protiraketovém systému GMD (Ground-Based Midcourse Defense). Oproti výše uvedeným systémům má být schopen zasahovat hlavice mezikontinentálních raket na podstatně větších vzdálenostech a ochránit větší území.

Celý projekt zastřešuje MDA (US Missile Defence Agency) ve spolupráci s americkou armádou a letectvem. Ano, jedná se přesně o tu organizaci a systém, o kterém se hovořilo v souvislosti s výstavbou radaru v armádním újezdu Brdy.

Vůbec první testy začali provádět Američané koncem minulého tisíciletí. Postupem času zdokonalili všechny součásti systému a zejména klíčový prvek GMD - kinetický a manévrující projektil EKV.

EKV

Foto: EKV / Boeing

Zabiják hlavic EKV

EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) má jediný úkol - nárazem zničit bojovou hlavici. Má na to jen jeden pokus, pokud jí netrefí, hlavice proletí a s velkou pravděpodobností zasáhne svůj cíl. EKV je proto vybaveno systémem raketových trysek, aby mohl manévrovat v kosmickém prostoru. O navádění se po dlouhou dobu starají radary na zemi, až v poslední fázi používá EKV vlastní senzory.

K vynášení se používá upravená raketa, pod jejímž aerodynamickým krytem se EKV schová na část letu. Dráha letu antirakety je závislá na aktuální dráze přibližující se hlavice. Radar zjistí její trajektorii a rychlost a podle toho předá informace do řídícího střediska, které rozhodne o vypálení antirakety.

V kosmickém prostoru se odhodí aerodynamický kryt a vypustí EKV. Ta pak pomocí raketových trysek precizně manévruje až do okamžiku střetu s útočící hlavicí. Zničení cíle je zajištěno díky obrovské vzájemné rychlosti EKV a hlavice v okamžiku střetu. Úspěšnost zásahu pak lze odvodit z radarových údajů nebo i z výkonných pozorovacích infračervených kamer.

Poslední test se uskutečnil 26. ledna letošního roku. Na místo samotného sestřelení „vlastní“ hlavice došlo k vyzkoušení manévrovacích schopností samotného projektilu. Poslední úspěšný skutečný fyzický sestřel se v rámci zkoušek uskutečnil v roce 2008. V roce 2010 byly oba pokusy neúspěšné.



EKV

Foto: Vizualizace s použitím reakčních motorů / Boeing Credit

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Vojenský raketoplán X-37B opět na cestě do vesmíru

Americké letectvo US Air Force již potřetí pošle do vesmíru svůj malý robotický raketoplán X-37B. Stroj odstartuje v nákladovém prostoru rakety Atlas V, z floridského kosmodromu Cape Canaveral Air ...

Vesmírný letoun Skylon

Dnes si představíme technologii, která není sice primárně vyvíjena pro vojenské účely, ale jsme si jisti, že ji bedlivě sleduje nejeden vojenský stratég. Řeč je o vesmírném letounu Skylon od britské ...

Projekt Hydronaut: Pod vodu i do vesmíru

V roce 2010 se Česká republika stala centrem světové kosmonautiky. Tehdy se v Praze konal 61. Astronautický kongres. A právě v rámci této jedinečné události se světu představil i ojedinělý projekt, ...

Rusko modernizuje protiraketovou obranu Moskvy

Rusko hodlá v nejbližší době modernizovat protiraketovou obranu Moskvy a některých dalších strategických oblastí. S odvoláním na tiskovou konferenci náměstka ruského ministra obrany generála Olega ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře