Volební podvod ve Venezuele. Rusko, Čína a ostatní diktatury nadšení tleskají

Krádež začala několik měsíců před volbami, kdy režim odmítl splnit podmínky s nimiž souhlasil v dohodě z Barbadosu. Tehdy se zavázal umožnit spravedlivé a svobodné volby výměnou za výrazné zmírnění amerických sankcí.[2] Režim však slib v krátkosti porušil a zakázal kandidovat jak vůdkyni opozice Machadové, tak následně její kompromisní zástupkyni Corině Yorisové ve snaze odradit opoziční voliče a vnést do opozičního tábora chaos a vnitřní rozpory nutností vybrat nového kandidáta krátce před volbami. Režim se navíc pokusil odvést pozornost a vyvolal hrozbu války formální anexí sousední Guayany a Spojené státy tak v rámci snapback mechanismu sankce obnovily.[3] Taktika ale nezabrala a opozice se relativně bezbolestně shodla na tom, že jí do voleb povede poměrně neznámý 74 letý bývalý diplomat Edmundo González Urrutia.

Navzdory režimní šikaně se před volbami tři čtvrtiny voličů hlásily k požadavku politické změny a odchodu Madurovy vlády. Během kampaně byli Gonzálezovi příznivci a představitelé opozice fyzicky napadáni, zastrašováni a zatýkáni Národní gardou i ozbrojenými gangy placenými vládou.[4],[5]

Úřady zavřely restaurace a hotely, kde se Machadová a González v rámci kampaně zastavili, aby odradily ostatní podniky od poskytování služeb opozici. Necelý měsíc před volbami zavedla Národní volební rada (CNE), která je ovládána režimními kádry, nová omezení a překážky pro akreditaci volebního dozoru do volebních místností a v den voleb odmítla některým akreditovaným opozičními členům dozoru umožnit přístup do volebních místností a do sídla CNE.[6],[7]

Režim umožnil hlasovat pouze 69 000 Venezuelanům v zahraničí z celkového počtu pěti milionů oprávněných voličů. Režim také odvolal pozvání Evropské unie k provedení důvěryhodného mezinárodního pozorování a pouhé dva dny před volbami zabránil skupině bývalých latinskoamerických prezidentů v cestě do Venezuely za stejným účelem – před jejich letadlem startujícím z Panamy uzavřel vzdušný prostor země.[8]

Volební orgán nakonec oznámil, že Maduro v prezidentských volbách navzdory drtivému náskoku opozice v nezávislých průzkumech zvítězil se ziskem 51,2 % hlasů, zatímco González získal 44,2 %. Exit polly americké firmy Edison Research v den voleb však potvrzovaly odhady z průzkumů; 65 % pro Gonzáleze, 31 % pro Madura, přičemž González vítězil mezi starými, mladými, muži, ženami, městskými, venkovskými i předměstskými voliči.[9]