Výcvik Aktivních záloh: Očima úspěšného absolventa

Aktivní záloha
Foto: Výcvik Aktivní zálohy / Archiv autora

Tento týden zveřejňujeme ještě jeden bonusový rozhovor na téma Aktivní zálohy. Armádním novinám jej poskytl vojín Mojmír Foltýn, student mezinárodních rozvojových studií v Olomouci, nyní zařazen k četě Aktivní zálohy 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích. V našem rozhovoru se snaží v krátkosti charakterizovat, co pro něj výcvik i Aktivní záloha vlastně znamenají a jak tento výcvik ovlivnil jeho současný život.

Četl jsi předešlé reportáže? Jaký máš názor na jednotlivé aktéry příběhu?

Ano, četl a nemohu s tím, co píšeš, souhlasit. Podle mě jsi odešel z kurzu v té nejnáročnější fázi, v nejhorším psychickém rozpoložení. Kdybys s námi zůstal alespoň o týden déle, díval by ses na to úplně jinak.

Často ses zmiňoval o přílišné hrubosti instruktorů vůči nám. Myslím si, že je to dost přehnané. Je mi však jasné, že na každého psychický tlak působí jinak, takže to beru jako tvé čistě osobní poznámky. Po ukončení kurzu jsme všichni přeživší hodnotili práci instruktorů a shodli jsme se bez výjimky na tom, že po celý kurz se k nám chovali po všech stránkách naprosto profesionálně.

Uvědomili jsme si, že všechno, co dělali, ačkoli nám to často nebylo po chuti, mělo svůj význam. Každý z nich měl svou roli. Fakt to byli opravdoví profíci, kteří věděli, co dělají. Jejich práce si vážím.

Co tě přivedlo k vojákům Aktivní zálohy?

Tuhle otázku nám kladli asi milionkrát, až nám popravdě lezla krkem. Než jsem do Aktivní zálohy vstoupil, dokázal bych na to normálně odpovědět. Teď už ne. V průběhu výcviku jsem o tom hodně přemýšlel. Proč to vlastně dělám? Proč se dobrovolně plazím v mokru, potím se, mrznu, upírám si spánek, pohodlí? Proč do toho vůbec investuji svůj čas a peníze?

Zjistil jsem, že ani vlastně nevím. Zato vím, že kdybych do toho nešel, cítil bych se určitým způsobem ochuzen. V každém případě to nedělám pro ten takzvaný ušmudlaný "žoldík". Pro uznání to taky ne. Myslím si, že v zálohách se uznání nedočkáš. Jenomže kdybych toužil po potlesku, dal bych se třeba k cirkusu.

Těžko se na tuto otázku odpovídá, ale asi to dělám hlavně proto, že chci někam patřit, někam, kde pořád platí nějaká pravidla, slušnost, úcta a respekt.

Mohl bys zhodnotit celý výcvik čistě jenom za sebe?

Dvěma slovy: Neměl chybu. Odnesl jsem si z něj opravdu intenzivní zážitky.

Které situace byly z tvého hlediska nejzajímavější a nejpřínosnější?

Ve Vyškově mě zajímalo úplně všechno, tedy výcvik od rána do noci. Ze začátku vůbec nevíš, co se děje, o co jde, prostě jsi v docela jiném světě, kde existují jiná pravidla. Je to jiný svět než ten civilní tam za tím plotem.

Když v pátek vylezeš z kasáren, jsi zase v civilu a čumíš kolem sebe ještě víc. Nevíš, co máš dělat, protože ti to nikdo neřekl. Velice přínosné pro mě bylo, že jsem se naučil čekat, naučil jsem se trpělivosti a naučil jsem se snášet nepohodlí. Naučil jsem se snášet určitou buzeraci, jedním uchem tam, druhým ven, rozumím, provedu, hotovo a nazdar.

Když sis tady to uvědomil, šlo to jako po másle. Co se týče praktických dovedností, tak například za mnohé: naučili nás dobře střílet. Jsem držitel zbrojního průkazu a uvědomuji si, že pokud nejsi voják, tak si v ČR z automatické zbraně legálně nezastřílíš. Proto jsem si střelby náležitě užil a domnívám se, že jsem se ve střelbě díky Vyškovu hodně zdokonalil.

Kdy to bylo pro tebe těžké?

Jeden den jsem byl z taktiky venku hodně fyzicky i psychicky unavený, v jednotce se navíc zrovna řešila jedna nepříjemnost. Zkrátka byla to doba, kdy jsem potřeboval podpořit zvenčí. Na telefonování nebyl ve dne čas a své přítelkyni jsem proto mohl volat pouze večer. Podpory jsem se ale nedočkal, zato jsem slyšel, že si hraju na vojáka a že je to trapné, že jsem se ve Vyškově hrozně změnil a už to nejsem já. Pak se mnou přestala vůbec komunikovat. Tehdy jsem byl opravdu na dně.

Několik dní jsem po tom přemýšlel o tom, jestli jsem se vážně změnil, zabýval jsem se nesmysly a nemohl se pořádně soustředit na práci. Bylo to velice nepříjemné období. A tehdy jsem chtěl být doma, abych tento problém mohl vyřešit. Jenže areál kasáren jsme nemohli opustit. 

Naštěstí mám perfektní kamarády a rodinu, kteří za mnou přijeli na přísahu. Ta byla úžasná. A oni mi řekli, že jsou na mě hrdí. Díky tomu jsem nabral znovu síly a kurz dokončil. V jeho závěru jsem se dozvěděl, že přítelkyně byla během mého výcviku s někým jiným, což byla taková smutná tečka. O to více si vážím svých přátel a rodiny, bez jejichž podpory bych kurz určitě nedodělal.

Co bys ve výcviku změnil? Co naopak prohloubil, rozšířil?

Musíš si uvědomit, že je výcvik vměstnán do necelého měsíce a půl. Musíš získat dovednosti a znalosti, které prostě vynechat nelze. Tím pádem se asi nic v programu změnit nedá. Jedině výcvik prodloužit, což by lidem v zaměstnání zkomplikovalo situaci.

Uvítal bych ale výuku v hodu granátem, ta ve výcviku AZ chybí a v bojových útvarech je tato dovednost potřebná. Dál by bylo vhodné věnovat více prostoru fyzické přípravě, která je nutná ke splnění regulí závěrečných zkoušek. Jenomže s tím se také nedá nic dělat, protože je výcvik časově omezen a za měsíc se toho s fyzičkou moc udělat nedá.

Proto bych doporučoval připravovat se na KZP několik měsíců před odjezdem. Kritéria jsou naprosto stejná jako u vojáků z povolání, výjimkou jsou shyby, které se nedělají. Já jsem zaměstnancem jednoho olomouckého centra sportu a zdraví, kde jsem se intenzivně připravoval dva měsíce předem a "fázovky" jsem udělal s prstem v nose. Všem tuto přípravu doporučuji, nepodcenit, velice to KZP usnadní.

Jak tvé okolí reagovalo na to, kdy ses stal součástí AZ AČR?

Většina lidí nemá ponětí, co to Aktivní záloha je. Ze začátku jsem rodině a přátelům vysvětloval, oč běží, ale už mě to unavuje vykládat to znovu a znovu. Říkal jsem prostě, že jdu na vojnu a že budu napůl voják a napůl civil. Někdo mi říkal, že na to nemám, jiní že nevím, do čeho jdu a že si to představuji jako Hurvínek válku.

Takové komentáře pro mě byly jako rudá vlaka – a o to větší touha s tím začít. Našlo se i pár lidí, kteří už měli s armádou něco do činění a převážně vyrukovali s komentáři typu „Klobouk dolů“.

Můj otec, bývalý voják z povolání, zase jen mávl rukou a řekl, že nevidí důvod, proč bych to neměl zvládnout. Většinou se však setkávám s reakcemi pozitivními, anebo s údivem a následně s rutinními otázkami, proč to dělám, kolik za to dostanu…

Komu bys doporučil službu v AZ?

Všem, kteří mají kladný vztah k armádě. Samozřejmě to musejí být lidé ochotní tomu věnovat spoustu času a dřiny. Zkrátka člověk, který si zjistí, co Aktivní záloha je, ihned ví, jestli to chce dělat, nebo ne. Já bych to doporučoval všem, kteří chtějí něco zažít.

Jaké máš další plány ohledně Armády ČR?

Až dodělám školu, chtěl bych jít k profesionálům. Momentálně si nedokážu představit, že bych dělal něco jiného, co by mě takhle bavilo a naplňovalo.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Výcvik Aktivní zálohy: Proč jsem vlastně skončil?

Mám pocit, že bych měl vysvětlit pohnutky vedoucí k mému odchodu z výcviku Aktivní zálohy. Není to ...

Výcvik Aktivní zálohy: Zrno zůstalo

Čtvrtý týden. Jak jsem již uvedl, s pohostinstvím vyškovské akademie jsem se rozloučil. Nezbývá mi ...

Výcvik Aktivní zálohy: Konečně přísaha!

Pátý týden výcviku AZ je "za námi". Po všech těch útrapách, snažení a učení čekala na jeho konci ...

Výcvik Aktivní zálohy: nezapomenutelné končí

Poslední týden výcviku Aktivní zálohy AČR ve Vyškově mají už všichni kadeti za sebou. Z původních ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:6h12h24h
  • Petr
    09:17 04.06.2013

    Děkuji za vyčerpávající odpověď! :)

  • Mattauch
    00:20 04.06.2013

    Petr:
    Hodnost je spjata s funkcí. Přičemž funkce nutně nesouvysí s množstvím odsloužených let.
    Dosažené vzdělání hraje roli, neboť je předpokladem k výkonu funkcí (předpokladem, ale není to tak že vzdělání = funkce). Například zdravotnickým instruktorem může být pouze člověk se zdravotnickým vzděláním. Důstojníkem může být (nově ustanoven, vyjímky starších chlapů bez vysoké jsou) pouze vysokoškolák, na hodnost majora a vyšší Ing. či Mgr. Avšak vzhledem ke stavu věcí je povyšování do důstojnických hodností opravdu vyjímečné. Vzdělání tedy hraje roli kvalifikačního předpokladu.

    Obecně lze říci, že všichni (vyjímkou mohou být lidé kteří absolvovali základní vojenskou službu, či jsou bývalými vojáky z povolání) nový příslušníci AZ začínají od vojína. Nejnižší hodnost plánovaná pro funkce u jednotek AZ je svobodník.

    Funguje to tak, že občan dojde na krajské vojenské velitelství (KVV), řekně že by chtěl do AZ a kde by chtěl sloužit (jednotka, zařazení). Na KVV mu řeknou zda to je či není možné a dohodnou se sním na nějakém tom služebním místě které je z hlediska KVV možné a pro občana - zájemce přijatelné. Poté začne papírování... žádosti, dokládání, atd... následuje vyslání do vojenské nemocnice na vyšetření zdravotní a psychologické způsobilosti. Pokud toto občan zdárně absolvuje, KVV sním podepíše dohodu o zařazení do AZ a dohodne se sním o možném termínu nástupu na kurz základní přípravy (KZP). Podpisem dohody se občan stává vojákem v AZ. V tuto dobu už ví, že nastoupí na funkci střelce v 1.četě 2. roty (třeba) a že plánovaná hodnost na této funkci je svobodník, on je však vojín. Nastoupí na KZP, zvládne KZP, složí vojenskou přísahu a stále je vojín. V době kdy dokončí KZP je tak jaksi potvrzen na dané funkci a jednotka sním již plně počítá, dokud nemá KZP je to stále trochu s otazníkem. Nastoupí na první cvičení s jednotkou a stále je vojín... no a někdy, za pár měsíců či let si jeho nadřízený řekne, že se zapracoval, funguje v rámci jednotky jak má a tak navrhne jeho povýšení na svobodníka. Ten návrh putuje velitelskou strukturou nahoru a pak (po schválení, či zamítnutí) zas dolu. Výsledek bývá znám opět v řádu několika měsíců.

    Například já byl povýšen na svobodníka po třech letech na funkci střelce, za další půlrok jsem byl převelen k jiné jednotce a tam jsem byl za další půlrok (celkem po 4 letech v AZ) ustanoven na funkci velitele roje (plánovaná hodnost četař). Na této funkci jsem skoro rok a jsem stále svobodník, až můj nadřízený rozhodne že nastal čas, podá návrh k povýšení na desátníka a až to proběhne, tak znovu na četaře... celkem vzato myslím, že bude ještě pár let trvat než se tím četařem stanu. Ono to asi vypadá vážně divně, ale celkem se tomu nedivím. Pravdou totiž je, že po KZP se z člověka nestane vycvyčený voják, který umí vše co na funkci střelce umět má, a stejně tak se já nenaučím za rok to co bych měl umět jako velitel roje. Na to je prostě výcviku málo. Nadruhou stranu, problémem tohoto systému je, že mate vojáky z povolání. :) Neboť u nich je hodnost s funkcí svázaná mnohem pevněji a nevím o tom, že by někdo vykonával dlouhodobě funkci a neměl patřičnou hodnost - těm kteří se s AZ nesetkávají běžně je pak divné, že svobodník dělá velitele roje (jaktože to neni četař?!) a velitel družstva je desátník (snad rotnej ne?!). No a nejvíc obvykle překvapí další kurizita hodnostního systému AZ, totiž to, že pokud už někdo nějakou hodnost má, nepřijde o ni ani když funkčně klesne.

    Než došlo k úpravě hodnostního systému, byla nejnižší plánovaná hodnost rotný (střelci). Dost chlapů jí za roky v AZ dosáhlo. Poté co byl systém upraven a na funkce střelců byla plánována hodnost svobodník, jim ten rotný zůstal. Takže dnes mám já svobodník - velitel roje - podřízeného rotného - starší střelec -, ale u krajských rot jsou i případy střelců poručíků, atd... v tomhle je prostě děsnej bordel... :) Celkově je podstatnější kdo je na jaké funkci, než jakou má hodnost.

  • Petr
    23:17 03.06.2013

    Podle čeho se u AZ uděluje hodnost? Hraje roli např. dosažené (nevojenské) vzdělání apod.? Nebo všichni začínají jako vojíni a je to jen otázka počtu odsloužených let?

  • Jan Březina
    18:41 27.04.2013

    No nevím, ale když se snažím co to dá tak 27 kliů (hrudník na pěst propnuté lokty), nebo 25 hrudníkem na zem, za půl minuty a těch lehsedů tak 50, jediné co má hraniční je běh ... ale myslím, že kdybych začal běhat tak to brzo bude lepší.... vážím tak +- 80 kg a měřím 185 cm... nekecám, jen jsme to na gymplu museli dělat na známky jo a ještě 10 shybů, ale teď bych dal tak 7, vypadl jsem z formy.... no uvidím, jestli mi to vyjde nebo ne :)

    JB

  • Bobmaster
    23:35 24.04.2013

    Mno...

    Pan jiří Kalát je opravdu schopný mladý muž. Přece jenom, přejít Negevskou poušť a zaznamenat její krásy a zajímavosti, to nezvládne každý. U pana Kaláta se bojím trošku jiné věci: neumí se vypořádat s klasickou pakárnou, s tím všeobjímajícím vojenským drilem, určitou tupostí a nelogičností, která obklopuje vojáky od jejich prvního nástupu na buzeráku a někdy i dřív. Pan Kalát je schopný mladý muž, vlastenec a nebojí se vyskytovat v místech, kde to doslova vře. Má můj respekt, ale do armády se nehodí.

  • mart
    17:38 24.04.2013

    U výsadkového praporu se za takový solidní průměr považuje 30 kliků za 30s (holou hrudí na zem a nahoře do propnutých loktů) a 60 lehsedů za minutu (dole se dotknout země propletenými prsty rukou, nahoře loktem kolene).

    To jen tak pro dokreslení... ;-)

  • Anonym
    17:25 24.04.2013

    to: Jan Březina

    Domluv se s doktorem, ať ti to nepíše do výpisu ze zdrav. dokumentace... to si říkáš o neprojití ÚVN. Nejlepší bude, když tam odevzdáš prázdný papír. Maximálně nějaké dětské choroby a bla bla. A doufej, že si tvoje jméno přezkumná komise nespojí s touto diskuzí :-D.

    Btw. sedíš jen u počítače, na ruce nic neděláš a uděláš v pohodě 22 kliků - poctivých do propnutých rukou a hrudí na zem jen tak z ničeho nic za půl minuty? Tak buď kecáš, nebo tě příroda nadělila už od útlého věku adekvátní svalovinou ... a nebo jsi muší váha :-).

  • Ivo Heinz
    06:50 24.04.2013

    Fajn, asi z tebe, Mojmíre, uděláme našeho tiskového mluvčího :-D Ale vážně: dobrý názory, myslím, že mezi nás zapadneš.

  • Jan Březina
    14:30 22.04.2013

    Dobrý den,
    vím že to v diskuzích k minulým článkům bylo, ale nějak se mi tomu nechce věřit. Jaké jsou ty fyzické testy, jaké mají disciplíny, a jaké jsou limity? Postřehl jsem, že snad 22 kliků za 30 vteřin (hrudník na pěst), 42 lehsedů za minutu (lokty na kolena nebo stehna, ruce spojeny za hlavou), a 2300 běhu za 12 minut. Nechce se mi tomu věřit kvůli tomu jak sem spousta lidí píše, že to je těžký, nechci se nějak vychloubat, ale fakt mi to nejde do hlavy, studuju, sedím pořád u počítače, ale když jsem si tohle zkusil, tak to v pohodě šlo zváldnout, a to vím, že rozhodně nepatřím mezi sportovce.

    Dík Honza

    P.S.: Myslíte, že projdu zdravotní s alergií na pyl a lehkou skoliózou? Nijak mě to neomezuje, chodím s těžkým batohem, jsem kluk z vesnice, takže v přírodě jsem furt, a problémy nemám, jen to mám napsané v papírech.

  • Radek Gelnar
    12:38 17.04.2013

    Tak jsem si přečetl o cestování pana Kaláta pouští a musím přiznat ,že jsem ho špatně ohodnotil a podcenil a tímto se mu omlouvám.Nicméně,co se armády týče,asi není pro pana Kaláta ta pravá. V armádě se vyžaduje poslušnost,ochota plnit rozkazy,přemýšlení a debatování o rozkazech se nepřipouští - prostě zcela jiný život než na jaký je člověk v civilu zvyklý.Armáda také na oplátku nabízí určité zázemí,podporuje pocit,že člověk někam patří,pomáhá si zvednout sebevědomí a je zárukou určitého morálního kodexu,který v naší republice tolik schází !

  • Jan Grohmann
    10:04 17.04.2013

    Co se týče diskuze voják-nevoják, kdo na to má nebo nemá. Vojáci by měli v prvé řadě pochopit, kdo ji platí a kdo rozhoduje o tom, kolik peněz dostane nebo nedostane armáda. Peníze na platy, nákup nové vojenské techniky jsou podložené tvrdou prací civilistů.

    A především, je to právě náklonost a tlak veřejnosti na politiky, který rozhoduje o tom, kolik vojáci a armáda dostanou nebo nedostanou financí.

    Bohužel tohle povědomí asi v armádě chybí. Jinak si těžko vysvětlit poněkud arogantní příspěvky některých „vojáků“ směrem na ne-vojáky.

  • Serža
    10:03 17.04.2013

    Super článek! Tak nějak jsem si představoval, že by to mělo vypadat...Tak držím palce, aby pak dopadl i ten přechod k profi!

  • Jan Grohmann
    09:53 17.04.2013

    Něco o autorovi článku: http://cestovani.lidovky.cz/pe...

  • Radek Gelnar
    09:50 17.04.2013

    Jak tady již někdo napsal,je tohle nejlepší článek ze série o AZ. Autor série článku o AZ se mi jeví jako zženštilý maminčin mazánek s velkým egem,ale je to jen můj subjektivní názor a nechci se ho tímhle dotknout. Zato pan Foltýn je úplně jiná třída a zase začínám věřit,že dnešní generace nejsou jen ufňukánci,ale jsou mezi nimi i chlapi! Taky se chystám k AZ k 601.skss a protože tam jsou testy dost náročné,tak se taky již dopředu připravuji.Prostě každý musí pochopit,že vojákem se nemůže stát kdekdo,že pokud člověk vojenskému životu alespoň trochu neholduje,pokud přípravu a vůbec vše nebere vážně , tak na vojně nemá co dělat. Být vojákem je poslání,životní styl a nelze to brát jen jako zábavu na léto nebo jako nějaký skautský tábor.

  • Mirek
    00:57 17.04.2013

    Zatím nejlepší článek/rozhovor z celého seriálu o AZ!! Upřímný, věcný a nikdo nenaříká, že je na výcviku moc kliků...
    AČR potřebuje víc mladých lidí se stejným přístupem.

  • Left
    23:36 16.04.2013

    Takhle jsem se dlouho nepobavil. Obzvlášť ta část s tou přítelkyní.
    Doufám, že Vám taková dobrá nálada vydrží :)

  • Zdenek
    21:57 16.04.2013

    Super Mojimíre :) Tohle jsem potřeboval :)

  • Ondřej Lacina
    17:16 16.04.2013

    starý voják pravdu praví ;)

  • starý voják
    15:20 16.04.2013

    Já se zase vůbec nesměju.
    Pane Foltýne, pokud budete číst reakce na tento článek, pak vězte, že máte můj upřímný obdiv a úctu. Přeji Vám, abyste úspěšně dostudoval a nastoupil do aktivní služby. Pokud samozřejmě do té doby nezměníte názor. Byl bych šťastný, kdyby mladí důstojníci, kteří nastupují k "mé" jednotce, byli stejně motivovaní a zapálení jako Vy.
    Raději jeden Mgr. Foltýn, než pět průměrných absolventů UO Brno.
    Hodně štěstí!

  • Richard
    13:52 16.04.2013

    Je to jako článenek do Bravíčka aneb můj milý deníčku...musím se smát. Opravdu hodně smát:D:D:D