Výcvik ukrajinských vojáků rozhodne o výsledku války aneb jak může Západ Ukrajině nejvíce pomoci

Kádry rozhodují vše

Lidem ve východní Evropě není teze v titulku kapitoly neznámá.  Myšlenka „kádry rozhodují vše" je spojena se sovětským vůdcem Josifem Stalinem. Stalin ji použil ve 30. letech minulého století ve své zprávě o stavu Sovětského svazu a poté jeho propagandisté ještě mnohokrát. Byla součástí zdůrazňování významu správného výběru a vzdělávání vedoucích pracovníků v rámci strany a státu. Režim ji využil k ospravedlnění čistek uvnitř vládnoucí elity, které marxistická diktatura ve druhé polovině 30. let zorganizovala. Jako většina věcí v sovětském státu není myšlenka původní. Má svoje kořeny v takzvaném „taylorismu“, což byl inovativní způsob řízení ve 20. a 30. letech minulého století, který se společně s americkými průmyslovými závody na klíč dostal i do SSSR. Taylorismus, jenž se zaměřuje na efektivitu a produktivitu pracovníků, zdůrazňuje důležitost výběru, vzdělávání a tréningu správných lidí pro správné úkoly. O původnost ale nejde. Důležité je, že výše uvedená teze je hluboce pravdivá. Lidské zdroje jsou pro každou instituci tou nejcennější devízou. Jejich kvalita rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. A platí to přirozeně i pro vojenské složky.

Vynikající armádu od průměrné neodlišuje ani tak bojová technika, kterou disponuje, jako spíše organizace výcviku a vzdělávání. Moderní bojovou techniku je možné nakoupit a zavést do výzbroje v průběhu několika málo let ve velkých počtech. Stalo se tak v minulosti mnohokrát i v premoderních společnostech, které například zbohatly z vývozu surovin. Vybudování kvalitního systému vojenského výcviku a vzdělávání, který poskytne armádě dobře připravené vojáky, je úkolem na dekády. Navíc jej není možné zorganizovat ve společnosti s nízkou úrovní všeobecného vzdělání. Je praxí ověřené, že armáda složená z motivovaných, dobře vedených a kvalitně vycvičených vojáků vybavená průměrnou technikou bude bojovat lépe než armáda špatně připravených zoufalců vyzbrojená těmi nejmodernějšími zbraněmi. Proto významnou součástí západní pomoci bojující Ukrajině musí být i pomoc s vojenskou přípravou 700 000 až jeden mililion civilistů, kteří byli nuceni v důsledku ruské agrese nastoupit do ozbrojených sil. Nejde vůbec o banální úkol, jak si část českých vojenských komentátorů myslí. O problému jsem nedávno pojednal v článku na NATOaktual. Část z povolaných do zbraně oblékla vojenskou uniformu poprvé v životě. A mnozí ne zcela dobrovolně. Tak je to totiž v konskripčních armádách zařízeno. Ukrajinská armáda vzor 2023 není kádrovou armádou dobrovolníků. Je braneckou armádou mladého národa, který bojuje o holé přežití. Armádou, jež se v ohni války učí ze svých vítězství a proher.  A jako každá armáda zrcadlí společnost, která ji buduje.      

Sovětské dědictví

Po vzniku nezávislé Ukrajiny roku 1991 byly výcvikové postupy poplatné sovětskému dědictví. V Sovětském svazu trval vojenský výcvik dva až čtyři roky. Ve skutečnosti byl ale delší, neboť probíhal i mimo období základní vojenské služby. Existovalo mnoho programů pro mladé lidi v době míru, které se tvářily jako zájmová činnost. Zastřešoval je Svaz pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem (DOSAAF). Nedílnou součástí sovětského vojenského výcviku byla ideologická indoktrinace, neboť vojáci byli vychováváni v duchu marxismu-leninismu, komunismu a loajality vůči sovětskému státu. Sovětský svaz považoval vojenský výcvik za klíčový pro přípravu populace na konečný střet mezi socialismem a kapitalismem. Vojenský výcvik byl fyzicky a psychicky náročný. Snažil se zformovat poslušné a odolné vojáky. Všudypřítomná šikana v sovětské armádě byla sice oficiálně potírána ale neoficiálně tolerována, protože ji chápali jako nástroj zocelující vojáky. Sovětská armáda usilovala o vytváření všestranných vojáků, kteří by mohli plnit řadu různých rolí v rámci vojenské struktury. To vedlo k zahrnutí široké škály dovedností a disciplín do vojenského výcviku. Často ale na úkor specializace. Výcvik byl silně centralizovaný a standardizovaný po celém Sovětském svazu, což zajistilo, že všichni vojáci dostali přibližně stejný typ přípravy.