Vydrží až do konce: Rozhovor s poručíkem 95. brigády vzdušných sil Ukrajiny

Rozhovor s poručíkem ukrajinských ozbrojených sil Serhijem (příjmení neuvádíme) proběhl ve vojenské jídelně ve Slavjansku. Sehrij a jeho jednotka se připravují na obranu Slavjansku v případě pádu Bachmutu. Hlavním úkolem Serhijovy jednotky jsou hloubkové výpady na okupované území. Při výpadech Rusům ničí sklady a eliminují vyšší důstojníky.

Serhij má 32 let, je ženatý, otec tří dětí. Před válkou pracoval jako učitel v mateřské školce. Kolegové mu přezdívají „Angel“, neboť díky studiu přímo ve Velké Británii hovoří plynně anglicky. Válka jej zaskočila stejně jako všechny ostatní v jeho okolí. Před válkou se jeho život točil kolem výchovy dětí. Přesto se do bojů proti ruským okupantům aktivně zapojil od prvního dne války.

Před válkou absolvoval vojenskou univerzitu, a byť před válkou v armádě aktivně nepůsobil, díky vojenskému vzdělání se do bojových operací rychle zapojil. „Nikdy bych si nemyslel, že se zúčastním bojových operací, ale život to tak zařídil,“ říká.

Na začátku války jeho jednotka na jedné z kyjevských obranných linií čekala na blížící se Rusy. Po ruském ústupu z okolí Kyjeva přešel k 95. brigádě vzdušných sil Ukrajiny. Nyní pokračuje ve službě ve Slavjansku a čeká na výsledek bojů o Bachmut.

Sehrij

Serhij situaci na bojišti popisuje za velmi složitou a boje za velmi tvrdé. Rusové v útocích neustávají. Ukrajinci jsou ale doma. Jejich motivace je tak mnohem vyšší než dobyvačných ruských vojáků. Ukrajinští vojáci jsou připraveni položit svůj život. Ostatně bojují za svůj domov, ukrajinská národ a svobodnou Ukrajinu. Naopak cílem ruské invaze je vyhlazení ukrajinského národa – ať už fyzicky nebo „převýchovou“. To není žádné tajemství. O likvidaci „ukrajinství“ mluví ruské vedení i propagandisté.

Ukrajinští vojáci prokazují neuvěřitelné hrdinství a odhodlání a jak Serhij s důrazem dodal: „Vydrží až do konce“. Obrana před genocidními choutkami Rusů si vybírá krutou daň mezi ukrajinskými vojáky, civilisty a ukrajinskou infrastrukturou. Ukrajinští vojáci jsou ale připraveni bojovat tak dlouho, jak bude třeba. Se západní pomocí, nebo bez ní. Sehrij a ostatní ukrajinští vojáci jsou o vítězství Ukrajiny rozhodně přesvědčeni. Je to podle něj jen otázka času. Serhij hovoří velmi přímočaře a neskrývá u toho emoce. Slova jeho osobního postoje v posluchači vyvolávají připodobnění s citátem spisovatele Andrzeje Sapkowskiho: „Není možné přinutit vojáka, aby se přestal bát, je však možné dát mu motivaci, jež mu pomůže strach překonat.“

Ruskou agresi považuje Serhij za neomluvitelnou. Ruští vojáci dle Serhije nemají žádnou morálku a sebeovládaní civilizačně vyspělého člověka. Na dobytých územích systematicky páchají ty nejhorší zvěrstva, na ženách i dětech. Na bojišti ruští vojáci neberou žádný ohled ani ke svým spolubojovníkům, natož ke komukoliv jinému. Morální a vojenské kodexy jsou pro ně absolutně neznámé pojmy. Život nemá pro ně cenu. Dokonce ani ten jejich vlastní. Však mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov označil Rusy v roce 2021 za „totální nihilisty“. Video ruských tankistů jásající nad umírajícím kolegou také oblétlo svět. Tohle je systémový defekt ruské civilizace.

Ukrajinští vojáci na frontové linii.

Serhij v rozhovoru zmínil rok 2014 a vyjádřil se k historickým událostem kolem tehdejšího ukrajinského proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Rok 2014 byl důležitou etapou ukrajinských dějin. V podpoře Janukovyče byla soustředěna velká síla jeho voličů. Jak uvádí Sehrij, po konci Janukovyče nemohla tato masa voličů zmizet ze dne na den. Lidé byli přesycováni ruskými propagandistickými informacemi a názory. Postupem času hodně podporovatelů Janukovyče sice prozřelo, nicméně i přesto zůstává dost Ukrajinců „nasávající“ z ruské televize cílenou propagandu. Podle Serhije takoví lidé jistě časem zcela vymizí – zdravý rozum zvítězí a prohlédnou tvář bezútěšnosti a beznadějnosti „ruského míru“.

V současné válce Serhij velmi výrazně vyzdvihuje pomoc západních spojenců. Kolektivního Západu i jednotlivců. Ukrajině pomáhají Češi, Britové, Francouzi, Američané. Serhij osobně zná 19 letého Corbyho ze Spojených států. Američan nic neřekl rodičům, nasedl na letadlo do Evropy, připojil se k pro-ukrajinským dobrovolníkům a na Ukrajinu dovezl moderní neprůstřelné vesty, helmy a munici. Pomáhala mu úžasná Britka Liz. Serhiji takoví lidé imponují.

Osobně slyšel Corbyho, jak žádal plukovníka, aby ho vzal na přední vojenské pozice. Corby chtěl za Ukrajinu stůj co stůj bojovat. Zpočátku mu nebylo vyhověno. Později ale skutečně vstoupil do ukrajinské armády a nyní bojuje proti ruským okupantům. Jak Serhij s respektem dodává, fascinují ho úžasné příběhy lidé opouštějící své bezpečné domovy a letící na pomoc Ukrajině. Tito dobří lidé z Evropy, Spojených států a dalších koutů světa cítí hlubokou morální povinnost pomoci Ukrajině a celému civilizovanému světu se bránit se před zlem.

Co se týká zbraní, Serhij vyzdvihuje důležitost dronů DJI Metris 300 RTK s termovizní kamerou DJI H20N s optickým zoomem. Jedná se o velmi výkonnou techniku s nočním viděním a velkým optickým zoomem. Operátor pomocí tohoto dronu zvládá efektivně řídit práci dělostřelectva. Současně dron umí zachytit započínající ruské útoky a varovat ukrajinské obránce.

Dovoz a vykládka české zdravotnické pomoci.

Stejně tak jsou drony hojně využívány ke sledování vybavení a zbraní ruských jednotek. Objevené opuštěné ruské vybavení tak mohou Ukrajinci okamžitě ukořistit.

Zároveň Serhij vyjadřuje souhlas s prezidentem Volodymyrem Zelenskym o potřebě tanků a dělostřeleckých systémů dlouhého dosahu. S takovým vybavením Ukrajina porazí Rusko mnohem rychleji.

Marek Wiesner z iniciativy Mise Ukrajina, který na Ukrajinu od začátku války pravidelně dojíždí s potřebnou pomocí a je s některými ukrajinskými vojáky v užším kontaktu, k tomu dodává: „Co jsem doposud opakovaně od Ukrajinců slyšel, tak ruští vojáci mají velmi nízkou morálku, jsou to barbaři, kteří nemají ani pořádnou vojenskou disciplínu. Nejsou dobře vycvičeni a neumí se řádně domluvit ani mezi sebou. Útočí tak, že se bez disciplíny rozeběhnou jako horda a když do nich Ukrajinci začnou střílet, tak se rozutečou. Oproti tomu národní hrdost Ukrajinců je veliká, chtějí Rusy ze své země vyhnat za každou cenu. Bohužel situace je nyní taková, že si osobně pokládám otázku, jak vlastně vítězství Ukrajinců bude vypadat. Už je to dlouhé, lidé jsou unavení, já jsem tam třeba byl dva dny, a když pár kilometru ode mne bouchla raketa, tak jsem byl rád, že jedu druhý den pryč. Osobně netuším, jaký bude konec války. Jak bude vypadat vítezství. Protože když Ukrajinci Rusy vytlačí na hranici, tak ten konflikt bude dál probíhat na hranici. V odborných kruzích se nyní často hovoří o tom, že Rusům dojde technika, ale už nikdo není schopen říci, jaké jsou vlastně reálné ruské výrobní kapacity. Další je také postupující únava mužstva. Už je to dlouhé, lidé jsou vyčerpaní, Ukrajinci obzvlášt. Já jsem tam třeba byl dva dny, a když pár kilometru ode mě bouchla raketa, tak jsem byl rád, že jedu druhý den pryč. Nedovedu si tedy představit, jak se cítí ukrajinský voják po 300 dnech v linii. Z toho pozorování v místě je nyní rozhodující, jak moc se podaří Ukrajině postoupit v tomto roce. Nikdo neočekává, že vyhrají válku, ale je důležité, aby byl jejich postup okupovaným územím velmi citelný. Tím se udrží víra v ukrajinský postup a nepoleví západní pomoc, hlavně co se těžké techniky týče.“

K aktuální situaci na frontě Marek Wiesner také sdělil, že vojáci tam jsou „zahrabaní v zákopu“ a jakýkoliv posun stojí hodně techniky a životů. Na obou stranách. Nicméně potenciál k ofenzívě Ukrajinci stále mají. Hodně svých sil směřují k Chersonu a Krymu. Přičemž Krym je pro Ukrajince modlou konce války – dobytí Krymu bude konec po Putina.

Ukrajinský velitel vybírá léky z dovozené české pomoci.

„Je to jednoduše opotřebovací válka v praxi. Bojím se, že jí Půtinův režim začíná vyhrávat. Čím více fronta stojí na místě, tím více se objevuje západní společenská nálada „zbytečnosti“ podpory Ukrajiny. Na to celou dobu Putin spoléhá. Autoritářské režimy dokáží udržet náladu ve společnosti dlouhá léta stejnou. My bohužel vidíme věci každý rok či půl rok jinak. Osobně ale věřím, že nakonec zvítězí reálný pohled na věc a rozum v této věci, a dříve se zlomí Putinův režim. Uvidíme,“ dodává Wiesner.

V poslední době se řeší přítomnost západní techniky přímo na frontě. Osobně na Ukrajině viděl například německé houfnice. Západní technika ale trpí intenzivním nasazením a potřebuje servis. Náhradní techniku přitom Ukrajinci nemají.

Marek Wiesner trochu sarkasticky dodává, že „Rus to dokáže přežít“, ale západní podpora ne. A to může být problém. Západní podpora je totiž už celkově menší.

Nicméně ukrajinský odpor je nesmírně důležitý pro Ukrajinu i celý západní svět. Pokud v dnešní době jen tak někdo beztrestně pomocí tanků uloupí cizí území a nakonec mu to vyjde, tak všechny ty polo-autoritářské a autoritářské režimy získají pocit beztrestnosti v použití vojenských prostředků k dosažení svých politických cílů.

Ostatně Putinovi to vyšlo v roce 2014. Tak to zkusil znovu. A pokud mu to vyjde nyní. Tak to zkusí zase znovu.

Marek Wiesner osobně vnímal, že když Ukrajinci mluví s Čechem nebo jiným cizincem, tak jejich národní hrdost je obrovská. Ultimátní vítězství je pro ně dostat Rusy z jejich země. Včetně Krymu. V tomto projevují opravdu obrovskou motivaci. Také zažil situaci, když mu mladý Ukrajinec začal říkat, že Ukrajinci chtějí do NATO, protože NATO je mír.

Marek Wiesner pro Armádní noviny dále popsal aktuální situaci jeho dobrovolnické organizace. V rámci pomoci Ukrajině s kolegy se již nespecializují na zajišťování a následné zavážení humanitární pomoci jako jsou léky, jídlo, spacáky, ale začali se zaměřovat na pomoc technickou. Ukrajinské ozbrojené síly si cení spoluprací s menšími organizacemi, protože jsou flexibilní a umí vyřídit drobnější zakázky operativněji.

Nahoře zničená ukrajinská nemonice v Lymanu. Dole připojování k satelitní síti Starlink.

V rámci iniciativy Mise Ukrajina se proto rozhodli připravit projekt zaměřený na zakoupení a následnou přestavbu autobusu na mobilní nemocnici, aby zranění vojáci s vnitřním krvácením měli aspoň nějakou šanci přežít. Autobus již mají zakoupený a až se ještě vybere částka 400 000 Kč na jeho přestavbu, autobus přepraví na Ukrajinu. Lékařské vybavení dodá nemocnice v Dnipru a následnou přestavbu autobusu si provedou sami Ukrajinci.

Na frontě je velmi důležité u zraněných zastavit, co nejdříve vnitřní krvácení. Takto zraněný voják totiž většinou dostane pouze něco na bolest, a když má štěstí, tak s ním zůstane někdo do konce. Autobus přestavěný jako mobilní nemocnice těmto vojákům dá mnohem šanci dostat se do nemocnice při životě.

Autobus bude na Ukrajině sloužit rok a pak jej zdarma nabídnou k dispozici třeba záchranným složkám nebo zdravotnickým fakultám pro studijní účely, neboť se v něm budou zdravotnické zákroky i natáčet.

Pro vojáky na frontě je také velmi důležitá komunikace. Proto jim Mise Ukrajina zajišťuje satelitní terminály Starlinky. Co se týká SIM karet, tak ty na frontě nesmí být aktivní, ale internet běží. Bez internetu by nebyli Ukrajinci například schopni ovládat a navigovat drony na ruské pozice. Používají aplikace na zaměřování souřadnic, jak kvůli dronům, tak i kvůli raketometům, a toto vše probíhá přes internet. A „specialitou“ iniciativy, kterou Marek Wiesner zastupuje, jsou i 3D tiskárny, pomocí kterých vyrábějí specifické součástky pro drony – k této aktivitě se z důvodu bezpečnosti nemohou nyní vyjádřit více.

Chcete-li také přispět a zapojit se do pomoci ukrajinským vojákům v boji proti ruským okupantům prostřednictvím iniciativy Mise Ukrajina, bližší informace naleznete na sociálních sítích Mise Ukrajina.