Vyznáte se v "Suchojích" Su-27 a jejích následovnících? – část 1.

Su-27
Foto: Su-27 ve verzi označované NATO jako Flanker-B / US Military, Wikipedia

V prosinci 1984 byl do sovětského letectva zařazen stíhací letoun Su-27, jenž dostal v kódu NATO přezdívku Flanker. Na rozdíl od menšího MiGu-29 se po rozpadu Sovětského svazu nevyvážel a zůstával tak nejen nejlepším letounem pro vybojování vzdušné nadvlády a doprovody bombardérů, ale pro celý svět také velkou neznámou.

První prototypy

První prototyp T-10-1 stíhacího Su-27 vzlétl už v květnu roku 1977. Jeho konstrukce však nebyla příliš kvalitní. O pohon se navíc staraly postarší motory AL-21F-3 montované do stíhacích bombardérů, respektive útočných letounů Su-17M nebo Su-24.

Vznikl proto značně přepracovaný prototyp T-10S-1 a řada dalších prototypů, které měly upravenou aerodynamiku, šípovitá křídla a vestavěné nové motory. Právě na jejich základě začaly být vyráběny vůbec první letouny označované jako Flanker-A které sloužily k ověření základních schopností.

Ochrana vzdušného prostoru: Su-27S

Vůbec prvním provedením, které bylo zařazeno do služby, byl Suchoj Su-27S označen v kódu NATO jako Flanker-B. Ten sloužil výhradně jako stíhač k ochraně vzdušného prostoru, kdy na této pozici postupně nahrazoval stárnoucí Su-15/19/21.

Su-27 Experimentální Su-27 s označením P-42, který dosáhl mnoha rekordů /  Sergey Ryabtsev, Wikipedia

Právě oproti tomuto letounu byl Su-27 velkou posilou do sovětského letectva. „Patnáctka“ byla sice výkonným stíhačem, ale ve výzbroji byla již od roku 1963 a tomu odpovídala i její úroveň. Su-27 disponoval modernějším elektronickým vybavením, byl výkonnější, obratnější a nakonec mohl nést i větší množství podvěsné výzbroje.

Na základě prvního Su-27S byl vyvíjen také Su-27M, jenž byl určen také pro útoky na pozemní cíle a přinášel několik blíže nespecifikovaných vylepšení. Podle dostupných informací se do výzbroje nikdy nedostal, ale jeho vývoj vyústil do experimentálního letounu Su-37 a nakonec do dnes vyráběného víceúčelového bojového letounu Su-35 (Flanker-E).

Plnokrevný narušitel: Su-27P/Su-30

Vedle tohoto provedení byl postaven Su-27P (někdy označován tak trochu nesprávně jako Su-30, ten totiž vznikl až o trochu později jako dvou-místný letoun známý taktéž pod označením Su-27PU). Poprvé byl zalétán v prosinci roku 1989 a do služby vstoupil až v roce 1992. Navíc byl vybaven novým radarem, který byl schopný sledovat až deset cílů najednou. Oproti předchozím verzím ovšem nebyl vybaven systémy k provádění útoků na pozemní cíle.

Su-27P

Foto: Su-27P postavený jako čistokrevný stíhač / USAF, Wikipedia

Su-27P byl prostě špičkový stíhač vyvinutý speciálně jako narušitel s možností použití jako doprovodného letounu. Zajímavostí také je, že na základě této varianty pokračovali Rusové ve vývoji nadále a Su-27P se tak stal předlohou pro dnes vyráběné letouny společnosti Suchoj.

K výcviku a exportu: Su-UB(K), Su-27SK

Vedle bojových úkolů bylo zapotřebí zajistit také letouny pro výcvik pilotů. K tomuto účelu vzniklo provedení Su-27UB označované v kódu NATO jako Flanker-C. Hlavní konstrukční změnou bylo umístění místa pro instruktora a zvětšení přední části.

V té době vznikly také první exportní verze, i když piloti zemí východního bloku si na Su-27 moli nechat zajít chuť – jim byl dodáván méně výkonný MiG-29. Exportní varianty byly označené jako Su-27SK, respektive v případě dvoumístného letounu Su-27UBK a technicky vycházely z vůbec prvního ve službě zařazeného Suchoje označovaného jako Su-27S.

Palubní letoun: Su-27K alias Su-33

V roce 1985 byl spuštěn na vodu těžký letadlový křižník Admirál Kuzněcov a Sověti nutně potřebovali palubní víceúčelový stíhací letoun. Z dvojice MiG-29K a Su-27K byl nakonec, jak již dnes víme, vybrán ten druhý, i když nakonec se svého nasazení dočká i MiG.

Su-27K Foto: Su-27K alias Su-33 na palubě letadlové lodi / US Navy, Wikipedia

Palubní verze Su-27K je známá spíše pod označením Su-33 nebo v kódu NATO jako Flanker-D. Ostatně konstrukčních změn nebylo málo. Pro působení z letadlové lodi bylo zapotřebí přidat přistávací hák a zpevnit podvozek. Křídla je možno složit a zkrácena byla také délka letounu.

Muselo být vyřešena také ochrana před doslova spartánskými podmínkami na letadlové lodi a přidána byla také další výzbroj. Zřejmě nejviditelnější změnou jsou však kachní křidélka pro lepší stabilitu letounu v nižších rychlostech, která na původních Su-27 nejsou (připomeňme si, že z Admirála Kuzněcova se startuje za pomocí můstku).

Letounům Su-27 v po-sovětské éře se budeme věnovat v druhém díle článku…

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

VIDEO: Ruský těžký stíhač Su-35S

Před pár dny podnikl svůj první testovací let třetí sériový letoun Su-35S určený pro ruské armádní ...

„Nový“ ruský palubní stíhač MiG-29K

Ruské námořnictvo iniciovalo vznik palubní verze stíhacího letounu MiG-29 už na konci sedmdesátých ...

Modernizovaný bitevník Su-25UBM prošel testy

Rusové v minulém měsíci oznámili úspěšné dokončení zkušebních letů modernizované verze bojového ...

Budoucnost těžkých stíhačů MIG-31

Těžký záchytný stíhač MIG-31 je bezesporu výplodem studené války, nicméně se mu daří přežívat do ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

UPOZORNĚNÍ: Zeleně budou vždy označeny nejnovější příspěvky za 24 hodin. Podobu diskuze stále ladíme a snažíme se vyjít vstříc všem konstruktivním připomínkám.

  • VVS
    13:40 03.10.2012

    Su-27S byl letoun pro vojenské letectvo neboli VVS SSSR. Letoun Su-27P byl letoun speciálně vyvinut pro PVOS SSSR (protivzdušná obrana státu) , a určitě nebyl narušitelem, ale naopak měl narušitele zachycovat, popřípadě likvidovat. Su-27P byl čistokrevný stíhač, a svého času jemu rovný byl na západě pouze F-15, ostatní stroje se s Su-27 v rovném souboji nemohli vůbec měřit! Su-30 vznikl z varianty stroje Su-27UB neboli dvoumístného bojově-školícího stroje (U-učebnoj, B-bojovoj), a první Su-30 byli nasazeny u PVOS SSSR jako velitelské mašiny ke strojům Su-27P ("mini AWACS"). A Letouny Su-27SK (to kačko znamená - komereční) byla verze na export pro Čínu, a Su-27UBK je totéž pouze dvojmístná verze)

  • HU
    17:03 30.05.2012

    ..a všechno t bylo k hov..nu, bo ani jeden si nečichne k letounům F16 a výše...(o jiných typech ani nemluvě :-)

  • asdf
    17:09 28.05.2012

    SU-27 i mig-29 byli vyvyjeni jako pozadavek na novy stroj pro vybudovani vzdusne prevahy nasledne byli prijaty oba typy a byli rozdeleny na lehky a tezky :)

  • Michal Polák
    10:52 28.05.2012

    Su-27 byl vyvíjen jako perspektivní frontový stíhač. Měl nahradit zastarávající Su-15 a doplnit MiG-29. Velikostně, respektive výkonostně patřil mezi MiG-29 a MiG-25/31. Na straně NATO se měl stát a nakonec také stal Su-27 protiváhou proti F-15. Hrozba většího množství Su-27 nakonec také vyústila ve vývoj nového moderního amerického stíhače F-22 Raptor, ale to je už jiná kapitola...

  • Manix
    20:44 27.05.2012

    Nebyl Suchoj SU-27S náhradou spíše za Migy? V článku se píše, že byl náhradou za Suchoje 15/19/21... Su-19 myslím nebyl nikdy zařazen do výzbroje.

  • Left
    15:31 27.05.2012

    Ano, ale dostali jsem nějaký Mi-35ky

  • asdf
    14:27 27.05.2012

    jenom by bylo dobre zminit ze nam rusaci nabizeli za smazani dluhu naky pocet SU-27 a my jsme to odmitli stim ze jsme v NATO :)

  • Michal Polák
    11:14 27.05.2012

    O Su-34 bude v dalším z článků...

  • Hubna
    10:46 27.05.2012

    Joo, v těch sedmadvacítkách jsem měl vždycky celkem zmatek :) Nejradši mám Su 34, jestli se dá teda ještě počítat za verzi původního stroje.