Vyznáte se v Suchojích Su-27 a jejích následovnících? – část 2.

SU-30MKI
Foto: Indický Su-30MKI / Jaus, Wikipedia

V prosinci 1984 byl do sovětského letectva zařazen stíhací letoun Su-27, jenž dostal v kódu NATO přezdívku Flanker. Na rozdíl od menšího MiGu-29 se však do rozpadu Sovětského svazu nevyvážel a zůstával tak nejen nejlepším sovětským letounem pro vybojování vzdušné nadvlády a doprovody bombardérů ale pro zbytek světa také velkou neznámou.

Tankování za letu a další inovace: Su-27PD a Su-27PU

Su-27PD byla jednomístná verze Su-27, jejíž hlavní inovací byla možnost tankování za letu. Do sériové výroby se podle dostupných informací letoun nikdy nedostal, nicméně často je zmiňován v souvislosti s další verzí letounu.

A tím je Su-27PU alias Su-30 (v kódu NATO jako Flanker-C). Stejně jako verze PD byl letoun schopen doplňovat palivo za letu, ale přinášel celou řadu dalších vylepšení, které částečně navazovaly na ryze stíhací Su-27P.

Základní varianta Su-30 ovšem byla vyvíjena jako plnohodnotný víceúčelový bojový letoun. Su-30 byl přitom konstrukčně postaven právě na dvoumístném Su-27UB – v takovém případě se může pilot plně věnovat řízení, zatímco operátor se stará o zbraňové systémy.

Su-30

Foto: Dvoumístný Su-30 s nádstavcem pro tankování za letu / Krivchikov, Wikipedia

Su-30 jako takový byl představen v roce 1996 a oproti svým předchůdcům přinášel celou řadu změn k lepšímu. Vedle schopnosti tankovat za letu byly zvětšeny interní nádrže na palivo, takže dolet s jediným dotankován se zvýšil na 5 200 km. Dále byla použitá inovovaná avionika, nový letový systém a výkonnější motory Ljulka AL-31F s vyšším tahem.

Víceúčelový letoun pro export: Su-30M/K(I)

Ukázalo se, že koncepce Su-30 je skutečně velmi povedená, navíc Rusové potřebovali pomoci svému zbrojnímu průmyslu v krizových 90. letech. Proto se rozhodli, že letoun řady Su-30 začnou vyvážet.

V polovině devadesátých let už navíc nemohli odpůrci vývozu použít argument, že by toto rozhodnutí zhoršilo vojenskou bezpečnost Ruska. Základní exportní variantou se tak stal Su-30K a z něj vycházely všechny ostatní, i když se lišily dle požadavků jednotlivých zákazníků.

Největším zákazníkem se stala Indie, která odebírá verzi Su-30MKI (Modernizirovannyi, Kommercheskiy, Indiski), v kódu NATO Flanker-H. Ke konci minulého roku bylo přitom vyrobeno už 137 letounů verze Su-30MKI.

SU-30MKI Foto: Su-30MKI tankují z indického stroje ruské výroby IL-78 / India’s Ministry of Defense

Verze MKI se ovšem neliší jen názvem, ale také integrací vlastních (indických) zbraňových systémů, přítomností kachních delta křidélek a vestavbou vektorovatelných trysek pro vyšší manévrovatelnost.

Dalším zákazníkem se stala Čína, která odebírala verzi Su-30MKK (Modernizirovannyi, Kommercheskiy, Kitaysk). Ve výzbroji má zhruba stovku těchto letounů ve dvou variantách – MKK a MK2.

Další spolupráce Ruska s Čínou je ovšem značně komplikovaná, jelikož Čína si Suchoje prostě okopírovala. Výsledkem je Shenyang J-11, který by jako z oka vypadl své ruské předloze Su-27/30. Značným problémem Číňanů jsou ovšem proudové motory, které nedosahující ani zdaleka kvalit těch ruských.

Shenyang J-11 Foto: Najděte 5 rozdílů - čínská kopie Su-27 Shenyang J-11 / Wikipedia

Opravdu zajímavý přístup má Indonésie. Ta totiž objednala od Ruska pouze 5 letounů Su-30MK2. Ty jsou přitom primárně určeny k vypouštění protilodních střel, čímž by se dal zdůvodnit i velmi malý počet nakoupených letounů.



Mimochodem Su-30MK2 je velmi oblíben u řekněme méně vyspělých letectev. 6 těchto letounů obdržela Uganda, 24 Venezuela a 16 Vietnam (přitom byl uzavřen kontrakt na dodávku dalších 20 letounů).

Podobnou verzí letounu je pak Su-30MKV, jenž byla dodávané Venezuele v počtu 12 letounů. Ty pak ve venezuelském letectvu doplnilo právě 24 letounů Su-30MK2. Stroje Su-30MK2 jsou přitom opět dovybaveny o zbraňové systémy pro boj s loděmi a modernizovanou elektronikou. Přesné rozdíly mezi Su-30MK2 a Su-30MKV bohužel neznáme a velmi pravděpodobně budou minimální, pokud vůbec nějaké.

 

Video: Prezentační video Su-30 / YouTube

Naopak Bělorusko používalo Su-27P a až později se rozhodlo pro modernizaci na vyšší standard, konkrétně Su-30KN.  Dodnes se však u běloruských Suchojů používá spíše původní označení a tak modernizace nebude zřejmě dosahovat takové úrovně jako u nových letounů v případě výše zmíněných zákazníků Suchoje.

Domácí alternativy Su-30

I samotní Rusové zařadili do své výzbroje letouny Su-30, a to přestavěné z původních variant Su-27 i úplně nové. Konkrétně mají ve své výzbroji 15 letounů Su-30/M/M2. Ačkoliv se jedná o poměrně nové letouny, podobají se starým Su-27 s tím rozdílem, že jsou na nich použité technologie z exportních Su-30.

Na jejich základě vzniklo také provedení Su-30SM, které je specifické přítomností vektorovatelných trysek. To má využívat údajně velkou část systémů z indické varianty MKI a být schopen použití těch nejmodernějších ruských zbraní typu vzduch-vzduch i vzduch-země. Do výzbroje se přitom plánuje zařazení 30 letounů, čímž se má rozšířit počet Su-30/M2/SM v ruském letectvu na 45.

Udržení životaschopnosti původních letounů: SU-27SMSM2/SM3

Důvod, proč Rusové sami sobě nevyrábějí tolik nových letounů jako svým odběratelům je jednoduchý – mají přebytek prvních Su-27 ještě z osmdesátých a počátku devadesátých let. Není třeba dále dodávat, že po rozpadu Sovětského svazu došlo k prudkému poklesu financování armády jako celku, letectva nevyjímaje. Nejjednodušší, nejlevnější a zároveň nejrozumnější cestou k udržení bojových letounů v provozu byly pochopitelně nejrůznější modernizace.

Su-27SM Foto: Su-27SM je modernizovaným Su-27 / Doomych, Wikipedia

Vůbec z první modernizace vznikly letouny označované jako Su-27SM. Vedle prodloužení životnosti byly implementovány systémy podle prvních technologických demonstrátorů Su-27M obnášející zejména modernizace samotných systémů a implementace zbraňových systémů rozšiřující použití letounů jako víceúčelových. To bylo vzhledem k faktu, že první Su-27 byly stíhací, velkým přínosem.

Další modernizací byla Su-27SM2, která v podstatě posunula „sedmadvacítky“ na úroveň letounů tzv. 4,5 generace. Převzata byla řada inovací z vyvíjeného Su-35BM a změny se konkrétně týkaly i vestavby nového radaru Irbis-E i upgradu pohonu a samotné avioniky. Velmi podobná pak byla údajně modernizace Su-27SM3, která obnášela další prodloužení životnosti letounů.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

„Nový“ ruský palubní stíhač MiG-29K

Ruské námořnictvo iniciovalo vznik palubní verze stíhacího letounu MiG-29 už na konci sedmdesátých ...

Konec výroby F-22 Raptor a jejich místo v americkém letectvu

Tento květen má americké letectvo převzít poslední vyrobený stíhací letoun F-22 Raptor, jehož výroba ...

Vektorovatelné trysky a vzdušný boj v novém tisíciletí

Obratnost letounu měla historicky velký význam na úspěch nebo neúspěch v leteckém souboji. S ...

Vyznáte se v "Suchojích" Su-27 a jejích následovnících? – část 1.

V prosinci 1984 byl do sovětského letectva zařazen stíhací letoun Su-27, jenž dostal v kódu NATO ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

UPOZORNĚNÍ: Zeleně budou vždy označeny nejnovější příspěvky za 24 hodin. Podobu diskuze stále ladíme a snažíme se vyjít vstříc všem konstruktivním připomínkám.

  • Ondřej Lacina
    21:09 03.06.2012

    Jsou to nádherný stroje :) Ty se rusům fakt povedly..

  • raw
    10:35 03.06.2012

    Letadlo se pilotuje, nikolov ridi ;-)