Vyznáte se v Suchojích Su-27 a jejích následovnících? – část 3.

Tygr šavlozubý: Su-35M/S

Vývoj vůbec nejpokročilejšího provedení původního Su-27M začíná již na konci osmdesátých let. Spíše než potřeba okamžitého nasazení je zde vidět snaha o zkoušky nových systémů a technologií, které vykrystalizují do známého letounu Su-37, jenž byl poprvé představen jako prototyp T-10M11 v roce 1996 ve Farnborough. Tam se stal jednoznačnou hvězdou vzhledem ke svým extrémním manévrovacím schopnostem vyplývajícím z avioniky, vektorovatelných trysek, kachních křídel a pilotního umění.

Foto: Su-37 byl dlouho jen snem ruského letectva, nyní do výzbroje zavádí jemu příbuzný letoun Su-35 / Mike Freerer, Wikipedia

Ruské letectvo pochopitelně požadovalo do své výzbroje moderní stroj, a proto byl iniciován vývoj stroje Su-35S, jenž má být dodán do ruského letectva v počtu 48 letounů do roku 2015.

Oproti modernizovaným Su-27 se však v mnohém liší nejen samotnou výbavou ale také konstrukcí. Byly použity nové kompozitní materiály a profil křídel byl částečně převzat z Su-33. Zvětšení potkalo svislé ocasní plochy, což vedle úpravy ostrých přechodů do náběžných a odtokových hran, podstatně zlepšuje ovladatelnost letounu.

Stíhací víceúčelový letoun Su-35S patří mezi nejmodernější stíhací letouny vůbec /  Dmitriy Pichugin, Wikipedia

Úpravy, konkrétně zesílení se dočkal také podvozek, takže bylo možno zvýšit maximální vzletovou hmotnost. To koresponduje do jisté míry s větším objemem interních nádrží na palivo a tedy i zvýšeným doletem.

Aby toho ovšem nebylo málo, existuje hned několik variant „pětatřicítky“. Provedení Su-35UB je dvoumístnou verzí, která vychází z podobného konceptu jako útočné Su-30, kdy se předpokládá koordinace pilota a operátora zbraňových systému. Spárka je však dobře použitelná pro výcvik pilotů, i když lze předpokládat, že na Su-35 budou přecházet ze starších Su-27 ti nejzkušenější a nejtalentovanější.

Naopak provedení Su-35BM je spíše marketingovým označením vzhledem ke zkratce (Bolshaya Modernizatsiya, Velká modernizace).

Útočný bombardér: Su-32/34

Předchozí typy Su-27 přímo vycházely alespoň vzhledově z původní konstrukce. Modernizace udržovaly letoun z hlediska technologie na výši a rozšiřovaly neustále možnosti Su-27 jako víceúčelového letounu.

Foto: Na světě není jiný stíhací bombardér, který by se výkonem a výzbrojí mohl rovnat Su-34 / Belyakov, Wikipedia

Nicméně stejný výrobce dříve vyráběl stíhací bombardéry Su-24, jež jsou dodnes ve výzbroji ruského letectva. Vývoj jejich unikátního nástupce by byl však příliš drahý a proto bylo rozhodnuto postavit stíhací bombardér na základě a zkušeností získaných při vývoji a výrobě Su-27 a řadě jeho variant.

Výsledkem je letoun značený jako Su-34 (respektive Su-32 v exportní variantě) označovaný v kódu NATO jako Fullback. Jedná se o dvousedadlový a dvoumotorový útoční stíhací bombardér určený pochopitelně k útokům na pozemní cíle. V ruském letectvu má nahradit právě Su-24, a to kolem roku 2020. Rusové mají ve výzbroji již zhruba 14 těchto letounů a počet by se měl ustálit minimálně na 124.

Foto: Su-34 a Su-24 doprovází tankovací letoun, jednou první jmenovaný typ nahradí ten druhý / Andrew Kuznetsov, Wikipedia

I samotné výkony letounu jsou vynikající a těžko hledají ve své třídě konkurenci. Maximální rychlost činí 1,2 – 1,8M a dolet 4 000 km. Mezi výzbroj přitom patří kromě kanónu a neřízených bomb a raket celá řada řízených střel pro ničení pozemních i námořních cílů.

Vedle toho je však Su-34 schopný nést i jaderné bomby. Oproti podzvukovému bitevníku Su-39 má být Su-32 schopen přežít v konfliktech té nejvyšší intenzity a krom schopnosti podpory pozemních vojsk ničit podstatně lépe chráněné cíle jako například radary, velitelská stanoviště nebo komplexy protiletadlové obrany.

A tím v podstatě náš třídílný článek o letounech Su-27 a jejich derivátech a modernizacích končí. Doufáme, že přispěl k lepšímu přehledu ve zmatečném značení a přispěje i k diskuzi o tomto letounu níže.