Vzácné video zachycuje MiG-23 v amerických službách

Vzácné video zachycuje MiG-23 v amerických službách
MiG-23 ná základně Tonopah / Public Domain (Zvětšit)

Záběry nejspíš pocházejí z tajemného letiště Tonopah. Americké letectvo na něm testovalo letadla sovětské výroby. Program skončil v roce 1990. Výzkum cizích letadel však nepochybně dál pokračuje.

Video s MiGem-23 zveřejnil YouTube kanál 10 Percent True, který se věnuje všelijakým leteckým zajímavostem, zvlášť ze světa vojenských letadel. Kromě MiGu-23 Flogger je na něm vidět i MiG-21 Fishbed, rovněž zjevně provozovaný americkým letectvem. Na začátku videa se třepotá vlajka se symbolem 4477. testovací a hodnotící perutě amerického letectva (4477th Test and Evaluation Squadron).

Tato zvláštní jednotka, označovaná také jako Red Eagles (Rudí orlové), provozovala v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století hned několik MiGů různých typů.

Její piloti v rámci projektu s kódovým označením Constant Peg, dělali ve cvičných vzdušných soubojích soupeře instruktorům TOPGUNu. Americké letectvo získalo první ruskou stíhačku v roce 1968 od Izraele. Byl to MiG-21, s nímž v roce 1966 přelétl na izraelskou leteckou základnu Chacor irácký pilot asyrského původu Munír Rúfá.

Operaci připravila a naplánovala izraelská tajná služba Mosad. Podařilo se jí to až na třetí pokus. Izraelci letoun napřed sami důkladně prozkoumali, pak ho půjčili svým americkým spojencům. Nedlouho na to získali Američané rovněž od Izraelců MiG-17 Fresco, respektive jeho polskou kopii Lim-5. Původně patřil syrskému letectvu. Jeho pilot s ním ale omylem přistál v Izraeli.


Unikátní video o MiGu-23 ve službách amerického letectva

Bez technické dokumentace

Později předal Izrael i Spojeným státům i několik MiGů-21 ukořistěných v Egyptě. Ze země na Nilu pocházely také první americké stíhačky MiG-23. Spojené státy je ale získaly daleko pohodlnějším způsobem. Egypt byl od padesátých let spojencem Sovětského svazu. V roce 1972 však nový egyptský prezident Anvar as-Sádát změnil zahraničně politický kurz země. Zbavil se sovětských vojenských poradců. S žádostí o pomoc s údržbou svých vojenských letadel ruské výroby se obrátil na americké letecké firmy.

Washington toho patřičně využil. Američané kvůli utajení všechny typy MiGů přejmenovali. MiG-17 označovali jako F-114, MiG-21 jako F-110 a MiG-23 jako F-113. Ne všechna letadla, která se jim podařilo získat, a byla v letuschopném stavu. Často si je napřed museli sami opravit. Neměli přitom technickou dokumentaci ani náhradní díly

 „Dali nám letadla, která vytáhli z močálů, pouští a bůhvíodkud ještě,“ prohlásil bývalý velitel 4477. perutě plukovník Gail Peck, v dokumentu o programu. Zveřejnila ho minulý rok samotná USAF. Video ani pět minut. I tak je velmi zajímavé. Kromě Pecka v něm mluví i tehdejší zástupce šéfa údržby perutě nadrotmistr Don Lyon. „Přijít na to nebylo zas až tak těžké,“ popsal servis cizích letadel. „Chtělo to hodně reverzního inženýrství, ale letadlo je pořád letadlo.“


Letiště Tonopah

Nákres na ubrousku

Použití ruských stíhaček k výcviku amerických pilotů prosadil Peck, sám veterán z války ve Vietnamu. Název projektu vymyslel společně s generálem letectva Hoytem Vandenbergem. „Připomněl jsem mu, že to bude náš program a měl by se jmenovat podle jeho volacího znaku. Řekl, že je to Constat,“ prohlásil Peck. „Pak jsem si vzpomněl na svou ženu Peggy a pomyslel si, že Constant Peg nezní špatně. Tak jsme ten program pojmenovali.“ Od začátku podléhal vysokému stupni utajení. Letiště Tonopah leží v řídce obydlené oblasti.

I tak kolem něj vedl dvojitý plot. Ranvej byla oddělena od zbytku základny. Peck se podle svých slov podílel i na návrhu půdorysu základny. „Vzal jsem kuličkové pero a ubrousek z linkového letadla a nakreslil plánek s prodlouženou ranvejí a plochou pro tři hangáry a další podobné věci,“ popsal. „Podařilo se mi přesvědčit sám sebe, že Tonopah je pro projekt správné místo.“

Uspořádání tajné letecké základny chránilo MiGy před nepovolanýma očima. I kdyby na její ranveji muselo přistát letadlo, jehož pilot nebo pasažéři by neměli příslušné bezpečnostní prověrky, nehrozilo nebezpečí, že ruskou leteckou techniku zahlédnou. USAF chránila letiště Tonopah i před očima vlastních lidí.


F-16 a MiG-21 / Public Domain

Smrtelné nehody

Asi 230 kilometrů od něj leží známá Nellisova letecká základna. Její personál nesměl vědět, že se po americkém nebi prohánějí MiGy. USAF proto část vzdušného prostoru okolo základny uzavřela. Na leteckých mapách byla oblast vyznačená červeným inkoustem. Říkalo se jí Rudý čtverec. I tak došlo k několika incidentům, při nichž informace o programu prosákly na veřejnost. Létání na sovětských stíhačkách bez sovětských manuálů nebylo zrovna bezpečné. Dva američtí piloti ho zaplatili životem.

V roce 1979 zemřel poručík amerického námořnictva Hugh Brown v troskách MiGu-17F. Během cvičného leteckého souboje přešel do vývrtky. Napřed se mu ji podařilo vybrat. Záhy ale přešel do další, kterou už vyrovnat nedokázal. Byl příliš nízko nad zemí, než aby se mohl katapultovat. Okolnosti Brownovy smrti se ještě podařilo ututlat.

Větší pozornost vzbudilo úmrtní tříhvězdičkového generála Roberta M. Bonda, veterána z Koreje a Vietnamu. Bond se roku 1984 zabil poblíž letiště Tonopah v MiGu-23. Letectvo napřed vydalo zprávu, že generál zemřel při letu ve speciálně upraveném testovacím letounu. To ale vzbudilo pozornost, poněvadž generálové moc často jako zkušební piloti nelétají.


MiG-23 v doprovodu dvojice bitevních letounů A-10 / Public Domain

Tajemný F-117

USAF napřed nechtěla zveřejnit, v jakém letadle Bond před svou smrtí seděl. Nakonec ale musela s pravdou ven. Nehodu pravděpodobně způsobila generálova přílišná sebedůvěra. Trval na tom, že si letadlo vyzkouší jen s krátkou instruktáží místo několikahodinového školení. V nadzvukové rychlosti se mu aktivovalo zařízení, které brání vypnutí přídavného spalování. MiG-23 ho má jako ochranu před poškozením motoru. Bond ztratil nad strojem kontrolu. Katapultoval se, ale nepřežil. V roce 1990 USAF program Constant Peg ukončila a rozpustila i 4477. peruť.

Testování cizích letadel však pravděpodobně dál pokračuje. Letiště Tonopah bylo svědkem i dalších tajných aktivit. Nejznámější z nich je program stealth letounů F-117 Nighthawk. Jejich piloti oficiálně létali na útočných letadlech A-7 Corsair II a pracovali na Nellisově základně. V roce 1992 přestěhovala USAF svoje F-117 na Hollomanovu základnu v Novém Mexiku.

Po vyřazení ze služby v roce 2008 je ale přelétla zase zpátky na letiště Tonopah. Útočné letouny F-117 se na základně vrátily do svých starých klimatizovaných hangárů. Ačkoliv většina z nich čeká na svůj další osud v rozebraném stavu, několik jich dosud létá. Server The Drive nedávno psal, že se uplatňují v roli stealth agresorů během výcviku amerických pilotů. Kdo ví? Třeba na základně tajně létají i moderní čínské stíhačky.

Zdroje: The Drive, 2, 3, 4, 5, Google News

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Ruský tisk: Stíhačka Su-57 je drahá a zbytečná hračka

Člen expertní rady Státní dumy pro letecký průmysl a vedoucí komise Státní dumy pro právní ...

Rusové nabízejí víceúčelové bojové letadlo Su-57E pro export

Podle magazínu IHS Janes společnost Rostec požádala ruskou vládu o vývozní povolení pro bojový ...

Armija-2019: Ruské letectvo koupilo 76 stealth letadel Su-57

Na probíhající vojenské výstavě Armija-2019 ruské ministerstvo obrany u domácího průmyslu objednalo ...

Společný let ruského letadla Su-57 a útočného dronu S-70 Ochotnik

Ruské ministerstvo obrany v pátek zveřejnilo video společného letu ruského víceúčelového stealth ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Larry
    20:20 23.12.2019

    Projekt pravděpodobně pokračoval i po r.1990.
    proč tvrdím, že tomu tak je (bylo)
    v r.1991 po rozpadu SSSR a změnách ve východní Evropě se zemím NATO naskytla příležitost, která ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Projekt pravděpodobně pokračoval i po r.1990.
    proč tvrdím, že tomu tak je (bylo)
    v r.1991 po rozpadu SSSR a změnách ve východní Evropě se zemím NATO naskytla příležitost, která se stane 1x 100let.
    Dostali se k technice jako letadla Su-24, Su-25,Su-27, Tu-160, Tu-22M3 (díky Ukrajině) MiG-29 (díky Ukrajině a Moldavii) Su-22M4 a Su-25 (ČSFR) moderním raketovým kompletům S-300 (ČSFR) z Východního Německa byla S-300 stažena včas. V roce 1990 se dostali i k systémům Ramona a Tamara (ČSFR), kterým věnovali mimořádnou pozornost.
    Všechnny jmenované a řadu dalších zbraní a systémů důkladně technicky prozkoumali a analyzovali. K tomu využili svých kapacit, odborníků a zařízení. Polygon Tonopah byl ideální pro uvedený program a potřeby.
    Celé to mohlo skončit odhadem cca 1995/97. Dále už nebylo co zkoumat.
    Skrýt celý příspěvek