Vzestup Číny na Středním východě: Jak Peking přebírá otěže nad regionem

Podkopávání role USA

Mnohé z prvních strategických úspěchů Číny na Středním východě se týkaly států tradičně nepřátelských vůči Spojeným státům. V roce 2021 Čína uzavřela 25 letou dohodu zahrnující politickou, hospodářskou a vojenskou spolupráci s Íránem. To samozřejmě komplikuje politiku USA v regionu.

V poslední době se však Peking stále úspěšněji zaměřuje na dlouhodobé spojence USA. Krátce po společném vojenském cvičení v roce 2023 Spojené arabské emiráty (SAE) oznámily připojení k bloku BRICS, který je de facto pod čínským patronátem. Členství na základě pozvánky do klubu z loňského summitu také zvažuje Saúdská Arábie.[1]

Tradiční regionální spojenci USA si užšími ekonomickými vazbami s Čínou snaží zajistit jakousi rovnováhu k bezpečnostnímu patronátu USA, na kterých se cítí být nebezpečně závislé. Např katarský premiér Mohammed bin Abdulrahman al-Thani poznamenal: „Ve stejném roce, kdy jsme byli designování jako spojenec USA, který není členem NATO, jsme také podepsali tři nové energetické dohody s Čínou.“[2] Pokud však mezi oběma supervelmocemi vypukne konflikt kvůli Tchaj-wanu, dostanou se tyto státy do nezáviděníhodného dilematu.

Peking se na Středním východě snaží prezentovat jako „zodpovědná alternativa k avanturistickému Washingtonu”, a snaží se zpochybňovat dlouhodobý závazek USA vůči regionu nebo vzbuzovat odpor vůči americkým požadavkům – např. Emiráťané opustili námořní koalici vedenou USA, která chrání námořní trasy klíčové pro jejich ekonomiku, a to přesně v době, kdy Washington požadoval, aby jeho partneři omezily své vazby na Rusko a Čínu.[3]