Vznik Československa: Přísaha vojáka dnes a před 100 lety

Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918. / Armádní noviny

Dnes, v den státního svátku, budou za přítomnosti prezidenta republiky Miloše Zemana, ministra obrany Martina Stropnického, náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, armádního generála Petra Pavla a dalších vrcholných představitelů ČR a pozvaných hostů a svých rodin skládat přísahu vojáci Armády České republiky.

Přísahu složí 272 studentů prvního ročníku Univerzity obrany a nových studentů Vojenského oboru Fakulty tělěsné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a 192 nových příslušníků AČR, kteří v současné době prodělávají základní výcvik ve Vojenské akademii ve Vyškově.

Slavnostní akt se uskuteční na Hradčanském náměstí v Praze. Ceremoniál bude ukončen pochodem nastoupených jednotek. Složením přísahy vyslovují vojáci službu vlasti a závazek položit při jejím plnění i život. Text přísahy se pro ně po vyslovení souhlasu s jejím obsahem stává zákonem.

Vojenské přísahy skládají jen vojáci národních armád, které se vyvinuly z miličního, tedy obranného systému. Tím se odlišují od žoldáků, kteří přísahu neskládají.

Samotnou přísahu sice na čtyřista českých vojáků jednotlivě nepřednese, nicméně její text každý z nich zná: Je součástí testů, které skládali během základního výcviku.

A v Příručce vojáka se seznámili i s texty přísah, které skládali jejich předchůdci ve zbrani v uplynulých sto letech. Jejich znění vždy odráželo dobu a uspořádání státu. Texty jednotlivých z nich proto dokreslují historické etapy naší státnosti.

První přísaha československých vojáků (Přísaha Roty Nazdar) z roku 1914 zachycuje přání vojáků, kteří na začátku první světové války doufali v uspořádání republiky. Ta je ve znění přísahy napsána velkým písmem na začátku slova a zní: "Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství a v důvěře v Republiku slibujeme, že budeme pro práva Republiky a lidskosti až do posledního muže a poslední krůpěje krve."

V roce 1917 pak na ni navázaly hned dvě přísahy: Přísaha československého vojska a Přísaha československého vojska v Rusku.

V obou případech se jedná o historicky nejdelší text přísahy v našich dějinách, kterým vojáci vyjadřovali v prvé řadě ukončení vztahu s Rakousko-uherským mocnářstvím, takže text začíná slovy: "My, vojáci revolučního vojska, utvořeného daleko od hranic naší vlasti, rozbíjíme navždy pouta, jež nás vázala k habsburské říši a k Říši Rakousko-Uherské..."

Přísaha vojska v Rusku začíná podobně a navíc již zahrnuje osobu budoucího prezidenta Masaryka, jehož označuje za vůdce zahraničního revolučního hnutí.

Obě přísahy se hrdě hlásí k tradicím národa a odkazu Jana Husa a Jana Žižky a zdůrazňují neústupnost a také dobrovolnost svého závazku. Podobné, byť poněkud kratší znění přísahy, měla i Přísaha 1. československé brigády ve Francii z roku 1918. Svůj závazek vyslovili i vojáci na jihu Evropy, kdy v roce 1918 složili Slib československých legií v Itálii. Po vzniku Československé republiky vznikla v roce 1919 Přísaha československého vojska:

"Přísaháme při všem, co jest nám svato, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni presidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů, presidentem a vládou ustanovených; přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti její nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu; přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinností občanských.

Tak přísaháme!"

Netřeba zdůrazňovat, že tato přísaha platila i na začátku II. světové války a i bez mobilizace prezidenta republiky ji naplnili všichni příslušníci armády, kteří odešli bojovat za hranice vlasti.

Nástup komunismu po konci druhé světové války znamenal i změnu v pojetí armády a spolu s tím se v roce 1951 zásadně změnilo i znění přísahy. Ta již v prvním odstavci vojáka zavazuje slovy "...budu přísně zachovávat vojenské a státní tajemství a bez odmluv plnit všechny vojenské řády a rozkazy velitelů a nadřízených."

Závěr přísahy pak jasně dokresluje atmosféru padesátých let a působí doslova výhrůžně: "A poruším-li tuto přísahu, nechť mne stihne přísný trest lidově demokratického zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu."

To, že i k tomuto docházelo, historie padesátých let dokazuje a román Černí baroni zdaleka nepostihuje vše, co s sebou tento závazek nesl. K uvolnění poměrů došlo až počátkem šedesátých let minulého století, kdy tato formulace z přísahy zmizela.

V roce 1961 začali českoslovenští vojáci přísahat ale i na to, že budou "bojovat po boku Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí." Jen jednou se tak v přísaze objevil závazek vojáka vůči další zemi, což zjevně navazuje na Varšavskou smlouvu z roku 1955.

Až do roku 1989 pak všichni odvedení muži v rámci základní služby zavazovali "bránit socialistický řád proti každému nepříteli". Listopad 1989 znamenal změnu společenského režimu a v roce 1990 vznikla Vojenská přísaha vojáků Československé federativní republiky.

Její text odráží čerstvě nabytou svobodu země a slovy "Svědomitě se budu učit.... a připravovat se pro ochranu svobody a nezávislosti Československé federativní republiky." Tato formulace již v další, dosud platné přísaze vojáků, která vznikla po rozpadu federace v roce 1993, není. Oproti předešlé se v ní zdůrazňuje obrana vlasti při napadení vnějším nepřítelem.

Dnešního dne zazní před prezidentem a standardou prezidenta republiky Hradčanským náměstím v Praze tento slib:

"Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice.

Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů.

Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení.

Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.

Tak přísahám!"

Přes poplatnost době, která nebyla vždy svobodě jednotlivce a demokratickým poměrům nakloněna, mají všechny přísahy společné jedno: Voják se v nich zavazuje položit pro obranu vlasti život a po složení přísahy se tato pro něj stává zákonem.

Všechny texty zmíněných přísah lze najít v Příručce vojáka a na stránkách army.cz a čerpají z textu PhDr. Jaroslava Láníka, CSc. Vojenský historický ústav Praha

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Cvičení JACKAL STONE 2014

V průběhu měsíce září proběhlo pod vedením Special Operations Command Europe (SOCEUR) letošní ...

Letecká základna v Čáslavi přivítala návštěvu z Brazílie

Dne 13. října 2014 se u 21. základny taktického letectva Čáslav uskutečnila návštěva delegace ...

České Centrum leteckého výcviku v Pardubicích

Vzdušné síly Armády České republiky pro výcvik svých pilotů využívají Centrum leteckého výcviku ...

Průzkumáci opět v akci

Ve dnech 13. až 17. října 2014 se uskutečnilo odborné taktické cvičení (OTC) průzkumných skupin 7. ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Autorka
    14:55 06.05.2015

    Vážení čtenáři, přesněji diskutující:

    Nikomu z vás neupírám (pokud jste si to tak vyložili, tak skutečně nedopatřením) osobní či literární prožitek ze znění jakékoli přísahy.

    Nicméně odmítám verbální útoky na svou osobu proto, že hájím OBSAH A SMYSL PŘÍSAHY STÁVAJÍCÍ, fakt, že vychází ze znění Ústavy České republiky.

    A hlásím se k tomu,že nadřazuji obsah a smysl této přísahy, především ochotu každého vojáka dostát i absolutního závazku, nad formu, květnanost či jakýkoli jiný atribut přísah dřívějších.

  • rore
    09:56 16.04.2015

    Vážená paní autorko,
    zcela náhodou jsem narazil na tento článek i na vaše zcela neadekvátní reakce vůči diskutujícím.Článek sám o sobě je dobrý,proti němu nelze nic říci.Novodobá přísaha je mizerná, a to taktéž neoddiskutujete.Sám jsem přísahal ve verzi "věrnost ČSSR" a dobře si vzpomínám že ačkoliv přísaha jako taková pro nás jako vojáky ZS celkem nic neznamenala (což je ale vnitřní problém každého jednotlivce a jeho etických a morálních měřítek a nelze zevšeobecňovat) tak jsme ji všichni chápali jako slavnostní akt jehož součástí je i to že text přísahy a to divadýlko okolo má udělat atmosféru, show, a zapůsobit nejen na účastníky ale i publikum.Tomu také ta socialistická přísaha odpovídala - je vidět že ji (i přes její tendenční obsah) psal člověk s literárním cítěním a básnickým střevem, je květnatá, nabubřelá, úderná, ohromí davy.Současná přísaha je strohá příloha nějakého návodu k obsluze navíc vytvořená nepříliš dobrým strojovým překladačem.To je trend který se sice dnes v praktickém životě nosí, ale slavnostní přísaha vojáků AČR není a nikdy nebude věcí či událostí praktického života, je to zase jen ta show a divadýlko, čemuž ostatně odpovídají i slavnostní uniformy přecpané cingrlátky a barvičkami, a text současné přísahy tomu absolutně neodpovídá.Ano, může to vyjadřovat jaké by mělo být vnitřní přesvědčení vojáka AČR, ale ke slavnostnímu aktu se absolutně nehodí!

  • Autorka
    21:29 12.03.2015

    Vážení, po čase jsem se vrátila ke článku a zírám: Jak si dovolujete někoho posílat na punč nebo ho osočovat ze "sprostých reakcí?
    VÁM K TOMU VŮČI MNĚ DÁVÁ PRÁVO KDO, TO ŽE JSEM AUTOR TEXTU? Tak to ani omylem.
    Nechte si svůj názor, že vám nynější text přísahy přijde "příliš strohý": Na ten máte právo. Pokud jsem tu něco bránila, tak význam absolutnosti závazku: Obsah, nikoli formu.

  • Norbi_CZ
    21:02 08.12.2014

    Paní autorko, Váš článek je parádní a věřím, že všichni diskutující jej ocenili. Nicméně musím souhlasit s kolegy, že nerozumíte tomu, nad čím si zasteskli. V žádném případě se nejedná o kritiku Vašeho hodnotného článku, nýbrž o povzdechnutí nad tím, že přísaha je v současnosti příliš strohá. S čímž musím souhlasit i já. Vaše agresivní obrana není vskutku na místě, neboť se nemáte před kým ani před čím bránit (vy přeci nejste autorkou aktuální přísahy ;-) Zajděte si raději na punč a uvidíte, že vše bude mít jasnější barvy.

  • Pandur.cz
    09:18 03.11.2014

    Paní autorko,
    žádám Vás, abyste nepřecházela do sprostých osobních útoků.
    Nechápu, proč ve snaze obhajoby Vašeho článku přecházíte do tohoto módu. Jde o obyčejnou diskuzi. Vy diskutující urážíte.
    Prvně jsem to skousl, ale pokračujete v tom i kolegy GAVLA.
    Tady se mnohdy bavíte s lidmi, kteří mají za sebou neuvěřitelné věci, které vykonali pro svou zemi, ztratili zdraví a kamarády v boji a VY jim tu budete vykládat něco takového ?

    Cituji:

    "Pokud pro vás není dost hodnotný absolutní závazek nasadit v případě obrany vlasti i vlastní život, tak to vypovídá především něco o vás."

    "A hlavně, nejsme fašisti, ti měli ve zvyku strašit po nocích s pochodněmi."

    "Takže jestli vám tento text a tudíž i závazek přijde "nemastný, neslany", tak mám obavu, že vy zase patříte mezi ty, kterým nedochází absolutnost tohoto závazku."

    Zanechte toho.
    Děkuji.

  • Autorka
    08:43 03.11.2014

    Charlie

    Ve svých článcích jsem především zdůraznila "nedělitelnost vedení". Po vstupu do armády, absolvání náročného výcviku, ve kterém si ještě každý jednotlivě vyzkouší nejen své fyzické, znalostní, ale i psychické schopnosti, je složení přísahy závazkem poslouchat rozkazy.

    Do armády nastupují svéprávní a prověření jedinci, s přiměřeným vzděláním,kteří jsou si již při podpisu na rekrutačním středisku dobře vědomi, jaký stát budou v případě nutnosti bránit. Podstatný je jejich závazek, že se k tomu budou připravovat a v případě nutnosti položí i život.

    Naše státnost není v začátcích, jako tomu bylo na začátku 1. republiky, takže není úkolem vojáků objasňovat JAKOU republiku chtějí hájit, vyjmenovát její principy, které jsou dané Ústavou. Vojáci nejsou a nesmí být politici a není jejich úkolem složením přísahy občanům sdělovat, CO brání - to mají vědět především ti občané, kteří je prostřednictvím svých zástupců posílají bojovat i do zahraničí.

  • Charlie
    07:56 03.11.2014

    Autorka:
    1) morální závazky jsou především věcí každého jednoho vojáka, jeho charakterových vlastností, motivovanosti. K "morálnímu a právnímu závazku nasadit i svůj život", jak jste nám několikrát zdůraznila, ho nic nemůže donutit - ani přísaha, ani pracovní poměr v AČR, ani zákon - tohle si musí každý v hlavě srovnat sám a pomoci mu v tom může jen "esprit du corps" - kamarádství k druhům ve zbrani, vědomí o hodnotách, které pomáhá hájit a další věci (což je důležité zejména dnes, když jsou vojáci nasazováni proti mnohdy nejasnému nepříteli tisíce kilometrů od domova).

    2) Přísaha, jak ji chápu já, by měla být zejména slavnostním zakončením procesu vstupu do armády a jako takovou jsme ji i chápali jako branci po ukončení přijímače (proto se kolem toho nakonec dělá i všechny ty věci spojené s pochody, přehlídkou, hromadného přísahání a tak).

    3) I dnešní vojáci bojují za ideologii - stejnou, jakou se zavázal hájit náš stát. Pokud jsme tedy přijali ideály demokracie a pluralitní společnosti (atp.), tak nasazení našich vojáků kdekoliv v prvé řadě ukazuje odhodlání našeho státu a společnosti tyto principy hájit.

  • Autorka
    07:37 03.11.2014

    GAVL

    Pokud pro vás není dost hodnotný absolutní závazek nasadit v případě obrany vlasti i vlastní život, tak to vypovídá především něco o vás.

    A ideologii vojákům laskavě necpěte: Oni nebojují za žádnou, jejich postoj je apolitický i z hlediska pracovní smlouvy.

    .Za to, jakým směrem se bude ubírat vývoj země jsme zodpovědní my civilisté, kteří máme právo a občanskou zodpovědnost se angažovat.

  • GAVL
    15:58 02.11.2014

    Oproti předešlým přísahám pozbývá dostatek ideologie a hodnot společnosti.

    Je to spíše taková pracovní smlouva.

    Každá přísaha je obrazem stavu společnosti jako celku. Dnešní společnost neví odkud jde a kam směřuje.

  • Autorka
    09:49 02.11.2014

    V diskusi je naprosto v pořádku, že se hodnotí líbivost či květnanost jednotlivých přísah. To ale nebylo účelem článku, ten je komparací, tedy srovnáním a pokusem o kritickou analýzu textů přísahy.

    Text soudobé přísahy vojáci znají, jsou z něj zkoušení během fázových testů během výcviku. Víte snad o jediném, který si každou jeho větu neuvědomuje? A ještě jedna věc: Náš stát nevznikl, řeší jiné věci, než začátek vlastní státnosti, je ohrožován zvenčí. Text obsahuje vše podstatné, co je základem vojenské služby.

    Jinak, můžete se na rok na akt přísahy na Hradčanské náměstí podívat. Vítkov a není symbol státnosti - nevisi na něm prezidentská standarda. Ta a další vojenské zástavy, přinášené za zvuku chorálu Ktož sú boží bojovníci, z Hradu, který celý výjev rámuje, jsou působivé dost.

    A přísaha v noci? Přísaha je i pro nás matky a další příbuzné, které jsme pro armádu naše vychovali. I nám, rodinám státníci vyjádřili respekt. přítomnost prezidenta (ať je stávající kritizován jakkoli). A hlavně, nejsme fašisti, ti měli ve zvyku strašit po nocích s pochodněmi. Nad hlavami našich kluků se tyčila dominanta Svatovítské katedrály a svítilo slunce.

  • Pandur.cz
    20:37 01.11.2014

    Charlie:
    Ideálně prvorepubliková přísaha předčítaná nastoupenému tvaru, sborové opakování celým tvarem, navíc v noci z svitu pochodní a ohňů. Na Vítkově.

  • Pandur.cz
    20:32 01.11.2014

    Nikdo Vás nekritizuje.
    Váš článek hodnotím kladně a líbí se mi.

    Zrovna mě závazek a jeho "absolutnost" objasňovat nemusíte, protože jsem měl několikrát "namále" při jeho plnění. Vím, co obnáší a stojím za ním, stejně jako vy.

    V případě debaty nad obsahem nové přísahy tu ani Charlie ani já neřešíme samotný závazek, ale ty ostatní věci kolem ZÁSADNÍHO bodu - závazku. Formu projevu. Pouze poukazuji na fakt, že je škoda, že podoba přísahy není propracovanější.
    Toť vše.

  • Autorka
    20:11 01.11.2014

    Pandur.cz
    Nevím, co nebo kdo vás opravňuje k tomu hodnotit, co jsem pochopila. Pokud vám můj rozbor přijde "mechanický" , je to váš názor. Při hodnocení přísah jsem poukázala na to, čím se odlišují, co považuji za důležité a charakteristické pro dobu, ve které vznikly.

    Nebudu hodnotit, která je lepší, horší a ani do rozboru textu nebudu vkládat názor, která se mně osobně líbí víc. To jsou totiž dva různé styly, které se nesměšují.

    Jenom bych vás a všechny ostatní kritiky textu nové přísahy chtěla upozornit na fakt, že je nejen morálním, ale právním závazkem vojáka nasadit i svůj život. Takže jestli vám tento text a tudíž i závazek přijde "nemastný, neslany", tak mám obavu, že vy zase patříte mezi ty, kterým nedochází absolutnost tohoto závazku. Na to ostatně opakovaně před složením přísahy přítomné upozornil velitel přísahy plukovník Marek.

  • Pandur.cz
    18:05 01.11.2014

    Vážená paní autorko,
    Nikdo zde nijak nesnižuje váhu současné přísahy, o které se zmiňujete. Přísaha Vašeho syna je jasná, zavazuje a je bez diskuze, že je ji nutné naplnit, pokud k tomu dojde. Mě přísaha váže rovněž. Ale o to tady nejde.

    Nepochopila jste, ale vůbec ani v nejmenším, o čem kolega Charlie mluvil. Hodnoťte nejen mechanicky text, ale i to, co stojí mezi řádky.
    Prvorepubliková přísaha je klenot.
    Kromě závazku obrany státu zavazuje i vůči svým spolubojovníkům a předpokládá naprosté sebeobětování.I vůči nim. Je vznešená a osobně v ní cítím jakýsi duch rytířství.
    Raději bych skládal ji.

    Ta "moderní" je osekaná, nemastná, suchá, působí dojmem jakési improvizace, která nebyla dotažena do konce.
    Skoro se dá říct, že pasáže o předpisech, technice a zbraních se tam dostaly jaksi omylem z nedostatku fantazie a tvůrčího myšlení autora, protože tyto věci chápu jako naprostou samozřejmost, protože je dělám každý den. V přísaze nemají co dělat.
    Měla by být více slavnostní.

    Kdybych měl možnost volby, raději bych skládal dnes tu prvorepublikovou. Pořád je aktuální. A krásná.

  • Autorka
    08:32 31.10.2014

    Charlie, já jsem člověk, který pracuje před dvě desítky let s texty. nejen je vytvářím, Při síbrání materiálů je zpracovávm a tedy i hodnotím
    Tento článej je vlastně krátkou analýzou textů dosavadních přísah, tak by byl hodnocen z metodologického hlediska.

    Aby došlo k sepěti s zvnitření textu vojáka a textem přísahy, musí tato obsahovat ZÁSADNÍ a nejdůležitější body, které potřebuje během své véjonksé služby vnímat jako automatické stano se součástí jeho podvědomí.

    A pokud byste byl přítomen na úterní přísaze, slyšel byste projev velitele přísahy plukovníka Marka, který na vojáky opakovaně apeloval, že zejména abolsutnost závazku, tedy ochota nasadit i svůj život. je to, co mají mít každý den své služby na paměti a brát ho vážně.

  • Charlie
    12:18 29.10.2014

    Autorka: nejspíš jsme se poněkud nepochopili. Já sem se nezamýšlel nad faktickými i morálními závazky vzniklými pro jedince s jeho nástupem k ozbrojeným silám, které přísaha jaksi završuje (nebo jak to napsat). Mě spíše zarazilo, jak oproti těm přísahám minulým je ta současná zkratkovitá a jaksi heslovitá, čili že tak důležitý akt by si zasloužil něco, co má i jistou vnitřní kvalitu - kupříkladu ta prvorepubliková se odkazovala nejen na stát, ale i na pouto mezi jednotlivými vojáky (jak se říká - do zákopu dovede muže rodina, ale zůstává v nich kvůli kamarádům ve zbrani).

    Co se týče soukromé volby Vašeho syna, tu mi nepřísluší soudit.

  • Autorka
    10:04 29.10.2014

    Charlie: Článek jsem psala jako objektivní odkaz na přísahy, se kterými jsem chtěla seznámit čtenáře, znovu poukazuji na odkaz, kde jsou umístěny celé.

    Zcela subjektivně k vašemu názoru a této diskusi řeknu jen jedno: Přísaha, že i můj syn nasadí pro obranu této vlasti i život, že je pro něj od včerejška vámi polemizovaný text nejen morálním závazkem ale i zákonem, je něco, s čím budeme žít jako rodina už pořád.

    Nevím, proč by se měl on a kdokoli z dalších vojáků zavazovat k dalšímu : Oni neřeší, kam budou posláni a co hájit. to je na vás, vážemí občané, koho si zvolíte a jaké zájmy je VAŠI zastupitelé pošlou hájit.

    Tak za to převzete občanskou i osobní zodpovědnost zodpovědnost,. choďte k volbám - a choďte s k nim s rozmyslem, obracejte se na svého poslance či senátora Ale nechtějte po vojácích, aby se na Hradě zaklínali jiným, než vlastním životem.

  • Charlie
    07:43 29.10.2014

    Jen taková do placu - když koukám na tu současnou přísahu, tak mi připadá taková okleštěná, bez smyslu, jako jednotlivá hesla složená k sobě. Ta prvorepubliková měla hlavu a patu, i ty komančský v sobě nesly jakejsi morální závazek (byť možná pokřivenej tehdejší dobou)...

    Trošku mi přijde jako ta dnešní Hradní stráž - nafintěná, ale jen pozlátko (jak ty jejich zavařený flinty).