Záchrana v Entebbe: Operace Yonathan

Nebylo to poprvé

Pokud se hovoří o situaci v Entebbe v roce 1976, hovoří se často pouze o samotné operaci. To, že došlo k únosu právě takto a také že proběhla tato náročná osvobozovací operace má své historické kořeny. V 60. letech byly únosy letadel velice, ale opravdu velice výjimečným jevem. Jako svůj způsob boje za svobodu si jej však vybrala Lidová Fronta pro osvobození Palestiny, zkráceně LFOP.

Palestinští teroristé unesli první stroje izraelské společnosti El Al 23. července 1968. Jednalo se o Boeing 707 na trase z Říma do Tel Avivu. Situace se vyřešila vyjednáváním s tím, že Izrael propustil 16 politických vězňů. El Al zpřísnila bezpečnostní opatření a světlo světa tak spatřila funkce Air Marshal.

Další incident se stal 26. prosince 1968, kdy teroristé z LFOP prostříleli na letišti v Athénách rolující Boeing 707 společnosti El Al. Opět došlo ke zpřísnění opatření. Jeden cestující přišel o život a několik osob bylo raněno. Další útok ručními zbraněmi provedla LFOP 18. února 1969, tentokrát na Boeing 720 El Al a to ve Švýcarsku.

Při útoku zahynul druhý pilot. 29. srpna 1969 unesli teroristé z LFOP Boeing 707 společnosti TWA z Říma do Tel Avivu. Letoun byl nucen přistát v syrském Damašku, kde z něj teroristé vyhnali cestující, šest Izraelců si nechali jako rukojmí a letoun vyhodili do povětří. Rukojmí pak vyměnili za syrské válečné zajatce.

Zpřísněná bezpečnostní opatření však postupně učinila z letounů El Al velice obtížné cíle. Teroristé proto začali ohrožovat letouny jiných západních společností. V září 1970 unesli palestinští teroristé během pár ní celkem čtyři dopravní letouny, které demonstrativně vyhodili do vzduchu. To už Palestinci přestřelili. Původně měli zázemí v Jordánsku, ale po této události se král Husajn rozhodl Palestice ze svého území vyhnat násilím.

Při ozbrojených střetech Jordánských sil a Palestinců zahynulo více než 8000 lidí a tisíce Palestinců prchly do Libanonu. Aby teroristické útoky nebyly spojovány již příště přímo s LFOP a tudíž s OOP, nechal Jásir Arafat založit teroristickou skupinu Černé září, která měla dále provádět teroristické útoky.

Propuštění palestinských vězňů / militaryphotos.net

Černé září v akci

Teroristé z Černého září vytáhli drápky 8. května 1972, kdy unesli Boeing 707 společnosti Sabena na trase Brusel – Tel Aviv po mezipřistání ve Vídni. Po přistání na letišti v Tel Avivu se teroristé dožadovali propuštění více jak 300 bojovníků za svobodu. Izrael to rezolutně odmítl, s tím, že pokud někoho propustí, tak to bude výrazně menší počet osob.

Během vyjednávání se podařilo mechanikům vypustit kola stroje, takže stroj nemohl odletět. Únosci se dožadovali opravy. Netušili však, že mechanici, kteří se blíží k letadlu nejsou běžným letištním personálem, ale příslušníci speciální jednotky Sayeret Matkal. Dva muži – únosci, byli při akci zastřeleni a jedna ze dvou žen, které se na únosu podílely, byla raněna.

Při akci byla zastřelena také jedna cestující, která během akce vstala ze svého sedala navzdory hlasitým výzvám, že mají všichni zůstat sedět. Po neúspěchu této akce se LFOP rozhodla, že už nebude podobné akce organizovat, protože to Palestincům více škodí než pomáhá. To však nebyl názor všech a tak vznikla odštěpenecká organizace LFOP-SOS, Speciální Operační Skupina, jejíž vůdce Wadíja Haddád hodlal v útocích pokračovat.

Teroristé se přesunuli do Jemenu, kde bylo výcvikové teroristické středisko, které bylo organizováno poradci ze SSSR, Kuby a NDR. V lednu 1976 přicestovala skupinka teroristů do Keni, kde chtěla při startu protiletadlovou střelou SAM-7 sestřelit letadlo společnosti El Al. Díky práci zpravodajských služeb se jim to však nepovedlo a byli zadrženi.

Znovu na palubě

27. června 1976 se však rozeběhla jiná akce, od které si LFOP-SOS hodně slibovala. v 6.45 přistál na letišti v Athénách let společnosti Singapore Airlines ze Singapuru s mezipřistáním v Bahrajnu. Právě tam nastoupili dva arabští cestující, kteří nyní vystupovali z letadla. Spolu s nimi přiletěla zavazadla, která již prošla kontrolou v Bahrajnu, tedy která vypadala, že prošla kontrolou, ale ve skutečnosti obsahovala zbraně a výbušniny.

Tito dva cestující čekali na let číslo 139 společnosti Air France z Tel Avivu do Paříže s mezipřistáním v Athénách. To, že letěli přes Athény nebylo náhodou. Řecké letiště bylo známo tím, že si s bezpečností moc hlavu nelámou. K arabům přibyli dva Evropani, muž a žena, z německé teroristické skupiny Rudé buňky.

Všichni čtyři se setkali, jak bylo v plánu a vše probíhalo, jak očekávali. Do letounu se dostali i se zbraněmi bez problémů. Letoun se odlepil od athénské vzletové dráhy ve 12.20 a začal nabírat výšku. Za chvíli se začalo něco dít mezi cestujícími. To Brigitte Kuhlmannová spolu se dvěma Palestinci převzala kontrolu nad prostorem pro cestující. Palubní technik se šel podívat z pilotní kabiny ven, protože měli pocit, že lidé panikaří kvůli požáru.

Věž v Entebbe / militaryphotos.net

Okamžitě po otevření se do kabiny vedral s pistolí a granátem v ruce Wilfried Böse. Donutil posádku Airbusu A300 Air France změnit kurz na Libyi. Kuhlmannová si zatím užívala nabyté moci a terorizovala cestují svou výmluvností a také tím, že mlátila každého, kdo se jí nelíbil.

Teroristé provedli kontrolu cestujících, aby zbavili všechno, co mohlo posloužit jako zbraň. Mezitím sami umístili k nouzovým východům krabici a tvrdili, že obsahují výbušninu. Následně začali kontrolovat pasy. Izraelská monitorovací služba zjistila, že se děje něco divného pár chvil po startu.

V neuvěřitelném čase 12.37 byla uvedena do pohotovosti jednotka Sayeret Matkal s tím, že je podezření na únos letadla. Jednotka byla připravena pro případ, že by se let vracel do Tel Avivu. Ve 14.58 ale přistál v libyjské Benghází. Letoun byl odstaven bokem a únosci se pokoušeli domlouvat s místními úřady.

V letadle bylo nesnesitelné horko, protože neběžela klimatizace. Jedna žena přesvědčila únosce, že je těhotná a hrozí jí potrat a přivolaného lékaře oklamala krvavým zraněním v klíně. Teroristé jí povolili opustit letoun. Libyjské úřady povolili natankování letadla, ale delší pobyt ne.

V 21.50 letoun odstartoval k dalšímu letu. Izraelci zatím monitorovali situaci a řešili možné scénáře pro záchranou akci. V pondělí 28. června ve 3.15 přistál Airbus na ugandském letišti Entebbe. Okamžitě po přistání na něj byly namířeny světlomety a zbraně ugandský vojáků.

Po dlouhých devíti hodinách byl letoun přesunut ke starému terminálu. Ten byl již dlouhou dobu opuštěný a nyní se měl stát útočištěm pro posádku a cestující z uneseného letadla. Budova již byla ve špatném stavu. Jen z legrace jí začali cestující říkat Entebbe Hilton. Na teroristy čekali již jejich komplicové, kteří je doplnili. Situace vypadala jako velice špatná. Odpoledne se dostavil ugandský prezident Idi Amin.

Po pár okamžicích cestující poznali, že ten se na jejich stranu nepostaví a jejich situace se jevila jako bezvýsledná. Jako první se pokusil začít s vyjednáváním francouzský ambasador Pierre Renard, ale marné bylo jeho snažení. V Izraeli o přistání v Ugandě brzy věděli. Připravovali možnosti záchranné operace a sbírali údaje, které se jim mohly pro daný zásah hodit.

Pomohlo, že řada lidí v minulosti v Ugandě pracovala na rozvojových projektech. Při rozboru bylo zjištěno, že do Entebbe potřebné vybavení dostanou pouze transportní letouny C-130 Hercules. Bylo jasné, že záchranná mise se bez nich neobejde. Únosci se stále nevyjádřili se svými požadavky. Izraelci se je také nesnažili kontaktovat. Do věci se proto vložila francouzská vláda. Teprve v úterý 29. června odpoledne vydali únosci své požadavky.

Měly být osvobozeny desítky vězňů odsouzených především za terorizmus nebo spolupráci s teroristy. Všechny státy, které je věznily měly vězně dopravit letecky do Entebbe. Teroristé také požadovali 5 mil. USD jako výkupné za letadlo. Lhůta byla stanovena na 1. července 1976. Pokud by ke splnění podmínek nedošlo, mělo dojít k popravování rukojmích. Situace byla zoufalá. Izraelský ministerský předseda J. Rabin pověřil armádu prověřením možnosti záchranné akce, ale v danou chvíli to vypadalo, že bude nutno teroristům vyhovět.

V dané situaci překvapil důstojník Benny Peled, který se zeptal ministra obrany Perese, zda mají dobít jen Entebbe nebo celou Ugandu? Když se ministr ptal na to, kolik lidí na to chce, tak Peled odpověděl, že na celou Ugandu tak 1000 a na Entebbe jen 200-300.

V danou chvíli však měli Izraelci ještě velice málo informací o situaci na místě. Jeden agent Mossadu si pronajal v Nairobi v Keni letoun a zaletěl s ním do Ugandy. Tam nahlásil, že má závadu a potřebuje přistát. Udělal dva okruhy, kdy nafotil co mohl a pak nahlásil, že nemůže přistát a letěl pryč. Izrael tak získal klíčové informace. Večer téhož dne byli na letišti odděleni izraelští nebo židovští cestující od ostatních.

Ve středu 30. června kolem poledne oznámily západní vlády Izraeli, že požadované vězně nepropustí. Tím se tlak začal zvětšovat. Velení armády horečně řešilo, kterou variantu osvobozovací akce zvolit. 1. července byli propuštěni všichni nežidovští cestující. Posádka Airbusu se rozhodla, že zůstane v Entebbe.

Nastalá situace zvýšila tlak na premiéra, aby vedl vyjednávání s teroristy, aby propustili i zbývající rukojmí izraelského původu. V dané situaci za podpory Knesetu bylo rozhodnuto o tom, že budou vězni vydáni výměnou za rukojmí. Teroristům to bylo sděleno telefonicky 90 minut před vypršením ultimáta. Teroristé se proto rozhodli prodloužit lhůtu do neděle 4. července do 14.00.

Izraelské obrněné vozidlo / IDF

Stanley, Thunderbolt a Yonathan

Posun lhůty umožnil ozbrojeným silám pracovat na plánech záchranné operace a získávat další informace. Vojáci byli poněkud skeptičtí, protože několik záchranných akcí bylo již odvoláno, ale to nezabránilo tomu, aby se stále horečně pracovalo. Záchranná operace dostala jméno Stanley. To bylo však pouze pracovní. Jakmile bylo rozhodnuto, že operace proběhne v noci ze soboty na neděli, bylo operaci přiděleno nové jméno Thunderbolt.

Samotný zásah měli provést operátoři Sayeret Matkal. Na zajištění akce se pak podílely ještě příslušníci jednotek Sayeret Golani a Sayeret Tzanhazim. Důležitou rekvizitou byl černý mercedes, který byl narychlo přestříkán z bílého, jenž měl představovat vozidlo ugandského prezidenta.

Doprovod mu měly dělat dva Land Rovery. Tato kolona měla po přistání dopravního letounu C-130 přejet ke starému terminálu a tam měla být provedena záchranná akce. Ostatní vojáci měli i za pomoci dalších ozbrojených vozidel zajistit letiště a připravit se na odpor proti možnému útoku ugandské armády. Pro účely záchranné akce byla postavena také replika odbavovací haly, aby se operátoři mohli lépe připravit.

V pátek 2. července běžely přípravy a ladily se detaily i důležité prvky. Problém byl například s dotankováním letadel. Cestu tam a zpět nebylo možno na jedno natankování absolvovat. V sobotu 3. července dala vláda předběžný souhlas se spuštěním operace.

V 13.20 se zvedl první ze čtyř transportních Herculesů s podivným nákladem. Letouny se přesunuly na základnu Ofira, kde byly dotankovány až po štupl. Následoval šílený let poměrně nízko nad zemí, aby se letouny vyhnuly radarovému kontaktu.

V té době ještě nebylo definitivní povolení k zásahu. Letouny pomalu kličkovaly vzdušným prostorem a snažily se nepozorovaně dostat přes jiné státy do Ugandy. Definitivní povolení k akci dostali vojáci, když byly letouny nad Etiopií. Mezitím se vznesly dva Boeingy 707. Jeden sloužil jako předsunuté velení a druhý přistál v Nairoby jako létající nemocnice pro přepravu raněných. Počítalo se i se ztrátami.

Bylo těsně před jedenáctou večerní, když se k přistávací dráze blížil zvolna nad zemí první Hercules. Dráha byla dlouhá a tak pilot po dosednutí brzdil pouze brzdami, aby byl menší hluk. Ze stejného důvodu ihned po dosednutí vypnul oba vnitřní motory. Je pochopitelné, že své přistání věži v Entebbe nenahlásil. Když letoun dostatečně zpomalil, vyskákali z jeho trupu parašutisté z jednotky Tzanhazim, aby rozmístili naváděcí světla.

Počítali, správně, že Uganďané osvětlení dráhy po zahájení akce vypnou. Herkules zajel na konec dráhy a spustil rampu. Z letounu se vyřítila kolona tří vozidel s černým Mercedesem uprostřed. Parašutisté se mezitím přesouvali k novému terminálu, aby na něj zaútočili jakmile se zaútočí na starý terminál.

Šest minut po jedenácté přistává druhý Hercules a vykládá dvě ozbrojená vozidla, která mají zajistit oblast před útokem ugandské armády. Některé prameny hovoří o Jeepech, jiné o pancéřovaných vozidlech BTR-40. Při přistání třetího stroje dochází k vypnutí světel dráhy. Již však svítí světla parašutistů.

Od přistání prvního Herculesu do zabití posledního teroristy to trvalo pouhé čtyři minuty. Ve 23.08 přistává poslední čtvrtý Hercules. Z jeho útrob vyjíždí tankovací skupina se dvěma dodávkami. Jejím cílem je zajistit dotankování letadel na místě. Mezitím bojují vojáci s ugandskou armádou, která sídlí na letišti.

Hercules číslo 4 se přesouvá ke starému terminálu a vojáci Sayeret Golani vytvářejí ochranný kordon pro rukojmí. Všichni se dostávají na palubu, nakládají se i ranění a mrtví a tento letoun okamžitě odlétá do Nairobi. Vojáci mezitím zničili stíhací Migy ugandského letectva, aby je nemohly ohrozit na zpáteční cestě.

Při toku na starý terminál byl vážně raněn velitel úderné skupiny Joni Netanjahu. Postupně byly naloženy i další Herculesy a odlétly z Entebbe v opačném pořadí, než v jakém přiletěly. Přes veškeré snažení lékařů na palubě Herculesu č.4 Joni Netanjahu umírá.

Dva těžce ranění vojáci jsou stabilizováni a lehce ranění jsou ošetřeni. Na palubě jsou také tři těla rukojmých, kteří při akci zahynuli. V Nairobi jsou těžce ranění přesunuti do nemocnice. Všichni ostatní odlétají do Izraele. Lidé oslavují, ale je řada těch, kteří prožívají zármutek, že jejich blízcí záchrannou operaci nepřežili. I tak však akce byla úspěšná a naštěstí počet mrtvých a raněných nedosáhl předpokládaných čísel.

Na památku Joniho Netanjahu je operace znovu přejmenována na operaci Yonathan, podle jeho vlastního jména.