Odyssea polských stíhaček F-16. Poučení pro slovenské letectvo

Geneze polských F-16

Polské analýzy možností pořízení nových víceúčelových stíhaček splňujících standardy NATO se datují do první poloviny 90. let – tehdy byl vstup do NATO již jistý a vzdálený jen několik let.

Avšak teprve v roce 2001, dva roky po vstupu Polska do NATO, odstartoval program Vybavení Ozbrojených sil Polské republiky víceúčelovými letouny (Wyposażenie Sił Zbrojnych Rzeczypospolitej Polskiej w samoloty wielozadaniowe). Základem byl zákon ze dne 22. června 2001 o vytvoření stejnojmenného programu a zajištění podmínek pro jeho realizaci.

Podle přijatého právního aktu polské letectvo mělo získat 48 víceúčelových stíhaček, logistický balíček a leteckou munici. Nové letouny měly nahradit vyřazované MiGy-21/23 a doplnit flotilu Su-22 a MiG-29. Jinak hrozila od roku 2003 redkuce flotily pod 160 taktických bojových letounů. Tento počet (deset letek) je významný a dodnes se uvádí jako hodnota nutná k plnění všech úkolů kladené na polské letectvo.

Program zahrnoval výcvik personálu, plus přípravu letištní infrastruktury a provozních systémů. Zákon rovněž definoval zásady financování programu do roku 2015 − jako horní hranici stanovil 0,05 % HDP ročně v letech 2002 až 2010, zatímco v letech 2011 až 2015 měly být výdaje vynaloženy v souladu se zákonem o rozpočtu v rámci polského ministerstva obrany (MON). Realizace programu byla stanovena na roky 2001 až 2015.