Zdeňka Kovaříková

„Mentalita celého Středního východu je o tom, že se tam respektuje jedině síla. Izrael se říjnovým brutálním útokem Hamásu nezhroutil, naopak se dokonale sjednotil a s drtivou odvetou nepřestane, dokud ji kompletně nedokončí. Mnoha Izraelcům se v hlavě sepnul spínač, který se nesepnul od holokaustu. Nikdy od holokaustu totiž nezemřelo tolik Židů za jediný den jako 7. října 2023. Toto bude mít velké následky a tyto následky ve finále ponese i íránské vedení, protože to je kořen toho všeho zla. Írán dlouhodobě podporuje síly, které stojí proti Izraeli, a to včetně Hamásu. Izraelci neodpouštějí a nezapomínají. Nikdy“, říká v exkluzivním rozhovoru pro Armádní noviny vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr.

„Vznik Wagnerovy skupiny není detailně znám, nejčastěji je kladen do souvislosti s konfliktem na Ukrajině v roce 2014 a spojován s osobou Dimitrije Utkina. Je to však velmi pravděpodobné, neboť Wagnerova skupina byla od počátku svého vzniku evidentně řízena ruskou GRU a jak na východní Ukrajině, tak později na africkém kontinentu realizovala své aktivity v souladu se zájmy ruského vedení, a Dimitrij Utkin je v tomto směru spojovacím článkem, neboť k organizaci přešel právě od speciálních sil GRU. Jevgenij Prigožin se s velkou pravděpodobností ke skupině připojil až později, resp. ji fakticky převzal a díky svým dalším aktivitám jí mohl poskytnout image obchodního projektu a poskytnou „lepší krytí“ jejích externích aktivit. I nadále však lze patrně mluvit o dominantní roli GRU v jejím působení“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny vojenský analytik Richard Stojar.

„Odpověď na otázku, kde končí věda a začíná ideologie, potažmo demagogie, je odpověď za milion. Zásadní roli v tomto ohledu představuje školský systém, vlastní rodina a v neposlední řadě historická obec, která by měla veřejnosti předkládat nezdeformovaný pohled na minulost, a to nikoliv na základě ideologie, ale poctivého archivního výzkumu. Výklad dějin nesmí být černobílý, protože ideologizace dějin vždy vede k ohrožení svobody a demokracie. Proto považuji za zcela skandální, aby byl komunistický režim předkládán dětem očima komunistů. Projevy takovéhoto revizionismu považuji za nebezpečné pro demokratický vývoj naší společnosti“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny historik a ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů doc. Ladislav Kudrna.

„Rusko nastoupilo cestu ke změně mezinárodního řádu a klimatu. Podle mě třetí světová válka začala, ale je jedno, jak tomu chceme říkat. Bezprostředně ji pocítíme až za dvou podmínek: pokud Západ Ukrajinu opustí, půjdeme do pěti let válčit o Pobaltí a z toho už se NATO nevyvlékne. A také pokud se Čína vrhne na Taiwan. O obojím se rozhoduje na ukrajinských bojištích a rovnou řeknu: pokud naše indolence zaviní, že agresor získá druhý dech, bude to pro nás spravedlivý trest,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Armádní noviny ukrajinista a historik David Svoboda.

„Súdán je obrovský stát. Před odtržením Jižního Súdánu to byl největší stát Afriky. V jeho hranicích žije mnoho etnik, která nemají vzájemně mnoho společného. Jsou tam stovky různých kmenů, kdy jeden kmen může čítat až milion osob. A mentalita Súdánců uznává pouze jedinou loajalitu, a to vůči svému rodu, klanu a kmenu“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny orientalista Petr Pelikán.

„Na Blízkém východě nepřevládají jednoznačně protiruské názory. Jsou zde rozšířené antipatie vůči USA a masivní americká podpora Ukrajině se vykládá jako jejich vměšování, což je něco, s čím mají na Blízkém východě dost přímých zkušeností. Ruská argumentace se jim pak přijímá snadněji. Na rozdíl od nás také na Blízkém východě nemají pocit, že by se jich konflikt bezprostředně týkal, takže ho sledují a komentují daleko méně. Pro mnoho zemí je válka na Ukrajině jen jednou z mnoha dalších, které ve světě neustále probíhají. Máme utkvělou představu, že každý, kdo aktivně nevstupuje do konfliktu na naší straně, je proruský, a stavíme se k němu nepřátelsky. Ale například vztahy Íránu a Ruska nejsou nijak vynikající, jen se momentálně vzájemně potřebují z nedostatku jiných možností“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny orientalista Petr Pelikán.

„Příklon Ukrajiny k Západu v Moskvě vyhodnotili jako historické kacířství: Ukrajinu si totiž Rusko privatizuje coby „kolébku ruské státnosti“. Když Rusové vtrhli na Ukrajinu, napřed se snažili světu prodat příběh o neexistujícím národu a neexistující zemi, pak se vrátili k osvědčenému tvrzení, že Ukrajinci nejsou žádní svatoušci, že za války zabíjeli Poláky a měli přeci „toho Banderu“. Tomuto se říká weaponizace historie. Weaponizace historie se dá shrnout do poučky, že děláte-li svinstvo, odveďte pozornost poukazem na dávno nepodstatné minulé děje. Bandera byl terorista a bojovník za svobodnou Ukrajinu v jednom, žádný demokrat, avšak ke konci soupeř toho nejhoršího, co 20. století přineslo – nacismu a komunismu. Banderu nelze pochopit, pokud nechápeme dobu, v níž působil“, říká v exkluzivním rozhovoru pro Armádní noviny ukrajinista a historik David Svoboda.

Bilopilljská teritoriální obrana chrání ukrajinské hranice v blízkosti ruské Kurské oblasti. Nejedná se o aktivní frontu, dochází zde ale k odstřelování ukrajinského území zpoza ruských hranic a k potyčkám mezi domobranou a diverzanty pronikajícími přes hranice na území Ukrajiny za účelem označování cílů pro raketové ostřelování. Tento rozhovor s jedním z členů VYR vznikl ve spolupráci s organizací Mise Ukrajina.

Před 80 lety se v tehdejším kostele sv. Karla Boromejského sedm příslušníků zahraniční československé armády a hrdinů protinacistického odboje staví na odpor stonásobné přesile příslušníků Gestapa a jednotek Waffen SS. Jsou mezi nimi i vykonavatelé úspěšné vojenské operace Anthropoid. V nerovném boji šest hodin Němcům statečně vzdorují, v bezvýchodné situaci pak věrni heslu „Jsme Češi a Češi se nevzdávají“ před hrozícím zatčením dávají přednost dobrovolné smrti a své životy sami ukončují. Z archivních materiálů, které autorka článku k danému tématu prostudovala, vyplývá, že českoslovenští parašutisté svým hrdinstvím vzbuzovali respekt i u samotných příslušníků Gestapa. Až na malé výjimky zrádců, jako byl Karel Čurda nebo Viliam Gerik, Gestapo československé parašutisty považovalo za rytířsky bojující nepřátele, kteří vždy do poslední chvíle zarytě bojovali, a z jejichž strany nikdy nedošlo k jednání, jež by se nedalo sloučit se zásadními ctnostmi vojáka.

„Zájem o službu u Vojenského zpravodajství i u zpravodajských štábů Armády České republiky je v posledních letech poměrně velký. Zpravodajství v uplynulých dvou desetiletích zaznamenalo významný rozvoj svých možností a využití ve všech formách konfliktů, ale též ve fázi jejich předcházení. Co se týká zpravodajské práce ve vztahu k Rusku, tak ta nikdy nebyla jednoduchá, české zpravodajské služby ale ruskou hrozbu nikdy nepodceňovaly. Motivem pro zřízení Ústavu zpravodajských studií byla dlouhodobá absence seriózního výzkumu zpravodajské problematiky v našem akademickém prostředí“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny plukovník gšt. Libor Kutěj.