Terorismus v Evropské unii mezi lety 2006–2014

Úvod

První TE-SAT, ve kterém je použita současná metodologie, vyšel v roce 2007 poté, co Rada EU zpracováním konečné verze reportu pověřila Europol. Metodologie byla vypracována v konzultaci s finským a německým předsednictvím v Radě EU, s Eurojustem a Společným situačním centrem EU (SitCen) a zakládá se na datech, která Europolu posílají členské státy. Konzultanty pro zatím poslední vydaný TE-SAT (2015) byli zástupci předsednických států Rady EU, tzv. „Troiky“ (Itálie, Lotyšska a Lucemburska), reprezentanti Francie a Španělska, experti z INTCEN (EU Intelligence Analysis Centre), Eurojust, kancelář Protiteroristického koordinátora a další orgány Europolu.

Finální zpráva Europolu si neklade za cíl hodnotit protiteroristické strategie či vydávat vlastní doporučení, ale pouze ukázat celková čísla. Z nich také vychází tento text, který shrnuje stav terorismu a jeho vývoj v Evropské unii mezi lety 2006–2014. Kromě toho také připomíná více či méně známé teroristické útoky, které v několika případech neeviduje ve statistikách, a to hlavně proto, že některé činy byly několika státy hodnoceny jako extremistické a nikoliv teroristické. Případy z Velké Británie statistika v drtivé většině nezahrnuje, neboť Británie je do uvedených kategorií nerozděluje.

Metodologie

Pojem terorismus neoznačuje hnutí či ideologii, ale taktiku a metody, které mají pomoci k dosažení konkrétních politických cílů. Tato definice odráží pohled Rady, která v roce 2002ⁱpřijala a v roce 2008ⁱⁱ pozměnila rámcové rozhodnutí o boji proti terorismu. V současné době rozděluje Europol teroristické činy do následujících kategorií:

Nábožensky inspirované¹: Tohoto druhu terorismu se dopouštějí jednotlivci, skupiny, ale i sítě, které se snaží ospravedlnit svoje činy na základě náboženství. Patří sem především skupiny napojené na Al-Káidu.

Etno-nacionalistické a separatistické: Ty jsou motivované nacionalismem, etnicitou a zpravidla se váží na určitý region.

Levicové a anarchistické: Skupinám jde především o změnu politického, sociálního a ekonomického systému. Jejich ideologie vychází nejčastěji z marxismu-leninismu. Do této kategorie spadají i útoky motivované anarchismem, neboť ne všechny členské státy mezi nimi rozlišují.

Pravicové: Primární cíl těchto skupin je stejný jako v případě levicových, nicméně jejich ideologie vychází z pravicového extremismu, jehož kořeny můžeme nejčastěji najít v ideologii národního socialismu.

Zaměřené na konkrétní cíl („single issue“): Takový typ násilí se zaměřuje především na specifickou část společnosti. Do této kategorie spadá například environmentální terorismus.

Nábožensky inspirovaný terorismus

Po lednových útocích na redakci časopisu Charlie Hebdo se objevily zprávy vycházející z TE-SAT, ze kterého vyplývá, že pouze 2 % teroristických útoků je spojeno s islamisty, kdežto drtivá většina má separatistický podtext.ⁱⁱⁱ Toto srovnání je však poněkud vágní a do jisté míry i vytržené z kontextu. Útoky s náboženským podtextem bývají nahodilé a mnohem hůře předvídatelné. Mnohem častěji se také zaměřují na civilní cíle. Zatímco separatistické útoky (viz níže) ve většině případů způsobily pouze materiální škody, mnoha nábožensky inspirovaným teroristům šlo především o zabití náhodných lidí a vyvolání pocitu strachu ve společnosti.

Pro svoje útoky používali tito teroristé nejčastěji tzv. improvizovaná výbušná zařízení (IED, z angl. improvised explosive device), která mají způsobit maximální možnou škodu. Jako třaskavinu používají v mnoha případech vysoce nebezpečné peroxidy acetonu. V posledních letech však stále častěji útočí tzv. osamělí vlci, kteří namísto výbušnin preferují bodné a palné zbraně.

Naštěstí v porovnání s ostatními druhy terorismu mají nábožensky motivované útoky poměrně nízkou úspěšnost a řada z nich je odhalena již ve fázi příprav. S tím souvisí i počet zatčených. Nábožensky inspirovaných útoků členské státy skutečně mnoho neevidují, avšak počet lidí zatčených v souvislosti s tímto typem teroristických aktivit je poměrně vysoký (viz tabulka 1) a v meziročním srovnání stále narůstá. V loňském roce stoupl o 82 %.²

Tabulka 1: Počet evidovaných nábožensky inspirovaných útoků a zatčených za sledované období

Rok	Počet útoků	Počet zatčených
2006	1	257
2007	4	201
2008	0	187
2009	1	110
2010	3	179
2011	0	122
2012	6	159
2013	0	216
2014	2	395
Celkem 2006–2014	17	1826

Zatčení se netýkají pouze aktivit spojených s přípravou teroristických útoků, ale i propagace terorismu, jeho financování, podpory (například logistické), náboru a členství v některé z organizací vedených jako teroristické. Propagandě se většinou věnují spíše mladší členové teroristických skupin a zaměřují se především na internet. Od července 2010 začala Al-Káida na Arabském poloostrově (AQAP) vydávat první online magazín v angličtině Inspire.

Například v prvním čísle byly za terče možných útoků označeny Dánsko, Nizozemsko a Velká Británie, speciální číslo vyšlo po teroristických útocích v Bostonu. Starší členové teroristických organizací se více věnují náboru nových členů, popřípadě financování. V roce 2013 eviduje Europol poprvé od roku 2007 více zatčených v souvislosti s nábožensky inspirovaným terorismem než se separatistickým. Mezi lety 2006 a 2014 eviduje 10 zatčených i Česká republika. Sedm z nich zatkla policie 3. května 2011 v rámci akce MEDVĚD.

Jednalo se o stoupence radikální islamistické organizace Jamaat Shariat. Jejich činnost spočívala především v zajišťování materiální, finanční a personální podpory teroristických aktivit na území Kavkazu. Vyšetřovatelé v souvislosti s tímto případem obvinili ještě dalšího podezřelého.^iv

Ve sledovaném období se také proměnila skladba státního občanství zatčených. Zatímco v roce 2006 jich většina pocházela z Alžírska, Tuniska a Maroka, v roce 2009 evidovaly státy 42 % zatčených ze severní Afriky a třetina měla občanství některého státu EU. V posledních letech byla občany EU již více než polovina zatčených. V roce 2011 také došlo k nárůstu zatčení osob ruské národnosti (především Čečenců) a to z méně než 3 % v roce 2006 na 12 %.

Následující seznam vychází z evidence útoků, které Europol vede jako nábožensky inspirované, nebo je v této souvislosti zmiňuje. O život v nich přišlo 21 lidí a 6 teroristů.

Chronologický seznam nábožensky inspirovaných útoků v Evropské unii

31. 7. 2006 – Německo: Dva studenti libanonského původu Youssef Mohamad El Hajdib (21)³ a Jihad Hamad (20) umístili do regionálního vlaku u Kolína nad Rýnem dvě bomby. Kvůli špatné konstrukci bomby nevybuchly. Podle německých vyšetřovatelů by v případě exploze mohlo přijít o život až 72 lidí.^v Hajdib byl odsouzen v Německu na doživotí, Hamada odsoudil libanonský soud na 12 let.^vi

29. 6. 2007 – Velká Británie: V centru Londýna nevybuchly dvě bomby (IED) v autech. O den později našli skotští policisté na letišti v Glasgow hořící auto s plynovou lahví uvnitř. V plynové lahvi byly i hřebíky pro zvýšení ničivého efektu.^vii Jeden z pachatelů, Kafeel Ahmed (28), zemřel na popáleniny, které utrpěl poté, co do ohně přiléval benzín. Druhý pachatel, Bilal Abdullah (26), si odpykává doživotní trest vězení s minimální sazbou 32 let. Zatčen byl ještě jeden muž kvůli obvinění ze zadržování informací.^viii

4. 9. 2007–Německo: Tři muži (Turek a dva německé národnosti) plánovali bombový útok na americkou leteckou základnu v Ramsteinu a na letiště ve Frankfurtu.^ix Fritz Gelowicz (29) dostal 12 let, Daniel Schneider (23) dostal 12 let a Adem Yilmaz (30) dostal 11 let.^x Spolu s nimi byl za podporování terorismu odsouzen na 5 let i Attila Selek. Doma měli 700 kg výbušnin.

22. 5. 2008 – Velká Británie: Restaurací v nákupním centru Princesshay ve městě Exeter otřásl bombový útok. Zraněný byl pouze pachatel Nicky Reilly (22), který před útokem konvertoval k islámu. V lednu 2009 byl odsouzen na doživotí s minimální sazbou 18 let.^xi (Není v oficiálních statistikách, Velká Británie ho Europolu jako nábožensky inspirovaný teroristický útok nenahlásila.)

12. 10. 2009 – Itálie: Libyjec Mohamed Game (35)^xii odpálil IED u vojenského komplexu v Santa Barbaře poté, co ho italský voják odmítl vpustit dovnitř. Italský voják utrpěl pouze povrchová zranění. Game přežil, neboť se jednalo o slabou výbušninu, ale přišel o ruku a oslepl. V souvislosti s případem byli dále zadrženi Libyjec Mohamed Imbaeya Israfel a Egypťan Abdel Hady Abdelaziz Mahmoud Kol.^xiii

25. 12. 2009 – let z Amsterdamu do Detroitu: Nigerijec Umar Farouk Abdulmutallab (23) se dostal do letadla s výbušninou (IED obsahující pentrit), která ovšem nevybuchla, díky čemuž pasažéři přežili. Abdulmutallab byl odsouzen na doživotí. Na palubě bylo v té době téměř 300 lidí.^xiv(Případ se do statistik nezapočítává, neboť pachatel byl zatčen v USA.)

1. 1. 2010 – Dánsko: Somálec Mohamed Geele (28) zaútočil na karikaturistu Kurta Westergaarda, který se proslavil především karikaturou proroka Mohameda. Policie včas zasáhla a jeden ze strážníků útočníka zpacifikoval zásahem do ruky a nohy. Pachatel byl v roce 2011 odsouzen k 10 letům, po nichž bude následovat okamžitá deportace.^xv

14. 5. 2010 – Velká Británie: Islamistka Roshonara Coundhry (21) narozená v Londýně dvakrát bodla do břicha labouristického poslance Stephena Timmse (54). Ten utrpěl vážné poranění jater, ale útok přežil. Coundhry byla odsouzena na doživotí. Útok měl být trestem za to, že Timms hlasoval pro vojenskou intervenci v Iráku.^xvi (Není ve statistikách.)

10. 9. 2010 – Dánsko: Čečenský atentátník Lors Doukaiev (24) se pokusil vyrobit dopisovou bombu, která ovšem explodovala v Hotelu Jørgensen.⁴ Bomba měla být pravděpodobně adresována redakci Jyllands-Posten. Útočníkovi však nálož vybuchla a zranila pouze jeho. Odsouzen byl v roce 2011 ke dvanácti letům vězení, v roce 2013 byl vydán k trestnímu stíhání do Belgie.^xvii

Listopad 2010 – Velká Británie: Kontrola na letišti odhalila balíček s výbušninou, která byla 29. 10. poslána z Jemenu do USA. Druhou zásilku našli v Dubaji. Adresovány byly synagoze v Chicagu. Odesílatelé schovali v toneru vysoce výbušnou látku pentrit.^xviii (Není v oficiálních statistikách, neboť nebyl směřován proti Velké Británii.)

11. 12. 2010 – Švédsko: Ve Stockholmu došlo k výbuchu auta a poté se odpálil sebevražedný atentátník Taimour Abdulwahab al-Abdaly (28), který pocházel z Íránu, v době útoku už však měl švédské občanství. Kromě útočníka nedošlo k žádným ztrátám na lidských životech.^xix

2. 3. 2011 – Německo: Útočník kosovského původu Arid Uka (21) zastřelil na letišti ve Frankfurtu dva letce americké armády Nicholase J. Aldena (25) a Zacharyho R. Cuddebacka (21) a další dva zranil. Jednalo se o první atentát v historii Německa, který měl islamistický podtext. 10. února 2012 byl Uka odsouzen na doživotí.^xx(Útok ve statistikách není, protože podle německého práva nebyl útok souzen jako teroristický.)

11. 3. 2012 – Francie: První ze série útoků Mohameda Meraha (23), který v Toulouse střelou do hlavy zabil parašutistu Imada Ibn-Ziatena (30) poté, co si Ziaten odmítl lehnout na zem. Ziaten byl pohřben v Maroku. Další útoky následovaly.^xxi

12. 3. 2012 – Belgie: Během žhářského útoku na šíitskou mešitu zemřel imám Abdullah Dadou (46), který se nadýchal jedovatých zplodin. Po útoku byl zadržen podezřelý sunnita původem z Maroka.^xxii

15. 3. 2012 – Francie: Mohamed Merah zabil další dva francouzské vojáky původem ze severní Afriky, tentokrát v Montauban. Oběťmi byli Abel Chennouf (24) a  Mohamed Legouad (24).

19. 3. 2012 – Francie: Merah zaútočil v židovské škole, kde zastřelil 4 lidi – rabína Jonathana Sandlera (30) a jeho dva syny Aryeha (6) a Gabriela (3), čtvrtou obětí byla dcera ředitelky školy Miriam Monsonego (8). Útok přežil 17letý Bryan Bijaoui, kterého pachatel vážně zranil.^xxiii 22. března policie obklíčila Merahův dům a v přestřelce ho zastřelila.^xxiv

18. 7. 2012 – Bulharsko: Sebevražedný atentátník Mohamad Hassan el-Husseini (25) se odpálil v autobuse plném lidí, z nichž většina byli Izraelci. Útok si kromě atentátníka vyžádal 6 obětí a 35 zraněných. Oběťmi byli Maor Harush (24), Elior Price (25), Itzik Kolangi (28), Amir Menashe (28), Kochava Shriki (42) a bulharský řidič autobusu Mustafa Kyosov (36). Z útoku byl obviněn Hizballáh, avšak hnutí spojitost s útokem odmítlo a důkazy o přímém napojení byly nedostačující.^xxv (Útok není ve statistikách, neboť v době vydání zprávy nebylo vyšetřování u konce.)

19. 9. 2012–Francie: Neznámý pachatel zaútočil na košer obchod v Paříži, při útoku byla zraněna jedna osoba. Policii se následně podařilo vypátrat větší skupinu islamistů, kteří plánovali další útoky. Během zatýkání byl zastřelen vůdce skupiny Jeremie Louis-Sidney (33), který útoky organizoval.^xxvi Dalších 11 lidí bylo zatčeno.^xxvii

22. 5. 2013 – Velká Británie: Dva Nigerijci, kteří konvertovali k islámu, Michael Adebolajo (28) a Michael Adebowale (22) ubodali před kasárnami v Londýně vojáka britské armády Lee Rigbyho (25). Oba pachatelé byli 26. února odsouzeni na doživotí, Adebowale však může být po 45 letech propuštěn.^xxviii(Útok není v oficiálních statistikách, Velká Británie ho Europolu jako nábožensky inspirovaný teroristický útok nenahlásila.)

25. 5. 2013 – Francie: Francouzský občan alžírského původu Alexandre Dhaussy (22), který krátce před útokem konvertoval k islámu, pobodal na krku francouzského vojáka Cédrica Cordiera (23). Zranění naštěstí nebyla smrtelná a Cordier byl z nemocnice propuštěn o 4 dny později.^xxix(Útok není v oficiálních statistikách, Francie ho Europolu jako nábožensky inspirovaný nenahlásila.)

24. 5. 2014 – Belgie: Květnový útok v Bruselu je evidován jako první útok teroristy, který se vrátil ze Sýrie. Mehdi Nemmouche (29), původem Alžířan, spustil v židovském muzeu střelbu z kalašnikova při které na místě zemřeli 3 lidé – židovský manželský pár z Izraele Emanuel Riva (54) a Miriam Riva (53)^xxx a francouzská žena Dominique Sabrier (66).^xxxi Následkům těžkého zranění podlehl na začátku června 2014 i zaměstnanec muzea Alexander Strens (25).^xxxii V souvislosti s případem bylo zadrženo dalších 5 osob.

20. 12. 2014 – Francie: Dvacetiletý Burunďan Bertrand Nzohabonayo pobodal policistu v Tours. Útočníka se s pomocí kolegů podařilo zastřelit, přičemž další dva utrpěli zranění. Útok nicméně spustil několik dalších.^xxxiii

21. 12. 2014 – Francie: Ve městě Dijon opakovaně najížděl čtyřicetiletý řidič do lidí a 11 z nich zranil. Muži byla po útoku diagnostikována schizofrenie.^xxxiv O den později podobný útok zopakoval 37letý Francouz ve městě Nantes, kde zabil jednoho člověka poté, co najel s dodávkou do davu lidí na vánočních trzích. Druhý útok neměl náboženský podtext.^xxxv (Ani jeden z útoků není ve statistikách uveden jako teroristický.)

Etnonacionalistický a separatistický terorismus

Od roku 2006 eviduje Europol celkem 2178 separatistických teroristických útoků, přičemž drtivá většina z nich se stala ve Francii (1160 = 53,3 %), především pak na území Korsiky, a ve Španělsku (989 = 45,4 %) na území Baskicka.

Útoky evidované ve Španělsku organizovala především skupina ETA a tzv. taldes – tedy skupiny mladých lidí, kteří se skupinou ETA sympatizují. ETA nicméně od roku 2010 postupně slábla a 5. 9. 2010 oznámila konec ofenzivních ozbrojených akcí. O pár měsíců později, 10. 1. 2011, organizace vyhlásila trvalé příměří. 

V listopadu téhož roku proběhla Mezinárodní mírová konference v Donostia-San Sebastián, jejímž cílem bylo nabídnout možná řešení situace v Baskicku. Zúčastnil se jí například i bývalý generální tajemník OSN Koffi Annan. Tři dny po konferenci, 20. 10. 2011, oznámila ETA definitivní konec ozbrojených akcí.^xxxvi Většinu útoků po roce 2011 mají na svědomí členové či sympatizanti organizace mladých SEGI. Jedná se především o menší útoky a pouliční násilí.

Ve Francii funguje militantní organizace Fronta pro národní osvobození Korsiky (FLNC). V té působí ještě několik frakcí, například FLNC 22. října nebo FLNC – Unie bojovníků. FLNC je zodpovědná za většinu útoků, které Eeuropol ve sledovaném období eviduje. Několik teroristických útoků bylo zaznamenáno také na území Bretaně. Většina separatistických útoků ve Francii byla namířena proti soukromému majetku.

Kromě Francie a Španělska lze separatistické teroristické útoky pozorovat v Severním Irsku, Velká Británie ale své údaje pro Europol nespecifikuje. V Severním Irsku působí několik skupin tzv. „disidentských republikánů“, kteří neuznávají mírové smlouvy. Mezi tyto skupiny patří například Pokračovací IRA a Pravá IRA, která se v roce 2012 sloučila se skupinou Republikánská akce proti drogám (vznikla tak „Nová IRA“). V současné době jsou právě tyto skupiny vzhledem k separatistickému terorismu největší hrozbou.

Jako teroristická organizace spojená se separatismem je vedena i Strana kurdských pracujících (PKK). Její členové bývají zatčeni především na území Francie a Německa. PKK má na svědomí spíše menší útoky proti tureckým cílům.

Separatistické teroristické útoky mají poměrně vysokou úspěšnost, která se pohybuje okolo 90 %. Stejně jako v případě nábožensky motivovaných útoků teroristé nejčastěji používají improvizovaná výbušná zařízení a střelné zbraně. Většinou se zaměřují na materiální cíle, avšak militantní skupiny měly mezi lety 2006 až 2014 na svědomí 16 lidských životů. Tři zavražděné ženy v Paříži na začátku roku 2013 byly se separatistickou skupinou spojeny. V loňském roce byl zastřelen také bývalý lídr Pokračovací IRA.

Trend ukazuje klesající počet útoků i zatčených. Ve Španělsku se postupně snížil počet útoků z 264 v roce 2007 na 17 v roce 2014. Za stejné období klesl i počet zatčených, a to ze 196 na 75, v roce 2012 však jejich počet opět stoupl. Tato data jsou pochopitelně dána ukončením činnosti ETA. I ve Francii došlo k radikálnímu poklesu. V roce 2006 evidovala Francie 283 útoků, v roce 2014 už „jen“ 50. V roce 2007 zatkla francouzská policie v souvislosti se separatistickým terorismem 315 lidí a o sedm let později 41. Pokles separatistických teroristických útoků dokreslují následující grafy.

Graf 1: Počet úspěšných, nepovedených a neúspěšných separatistických útoků v EU (2006-2014)

Graf 2: Počet zatčených v souvislosti se separatistickými teroristickými útoky v EU (2006-2014)

Chronologický seznam největších separatistických teroristických útoků

30. 12. 2006 – Španělsko: Na madridském letišti vybuchla dodávka. Explozi nepřežili Carlos Alonso Palate (35) a Diego Armando Estacio (19), kteří spali ve svých autech.^xxxvii Útok byl dopředu ohlášen skupinou ETA, konkrétně byl nařízen a naplánován Miguelem Garikoitzem Aspiazem Rubinem (známým také jako Čerokí), který vedl vojenskou jednotku ETA. Španělská policie ho zatkla 16. 11. 2008 a následně byl odsouzen na 20 let.^xxxviii

1. 12. 2007 – Francie: V Campretonu na jihozápadě Francie byli zastřeleni dva španělští příslušníci civilní stráže Raul Centeno Bayon (24) a Fernando Trapero Blázquez (20). Za jejich vraždu byl 25. března 2013 odsouzen na doživotí s minimální sazbou 22 let Mikel Kabikoitz Karrera Sarobe (35).

7. 3. 2008 – Španělsko: Ve městě Mondragón byl před svým domem zastřelen bývalý městský radní Isaías Carrasco (42).^xxxix Z vraždy byl obviněn člen ETA Beinat Aguinalde Ugartemendia, který byl zatčen v únoru 2010.

14. 5. 2008 – Španělsko: V městečku Legutiano zabila nálož ve vozidle policistu Juana Manuela Pinuel‑Villalona (41). Útok měla na svědomí ETA, konkrétně skupina Arkaitze Goikoetxea. Toho zadržela španělská policie v červenci 2008.^xl

22. 9. 2008 – Španělsko: Ve městě Santona vybuchla bomba ve vozidle a zranila nejméně 11 lidí. Explozi nepřežil voják Luis Conde de la Cruz (46), který byl na dovolené se svojí manželkou.^xli V souvislosti s útoky byli v březnu 2011 zadrženi Lorena López Díez, Iñigo Zapirain Romano, Beatriz Etxeberría Caballero a Daniel Pastor Alonso.^xlii

3. 12. 2008 – Španělsko: Obchodník Ignacio Uria Mendizabal (71) byl zastřelen poté, co vyšel z restaurace. Mendizabal pracoval na vysokorychlostním vlakovém spoji mezi Baskickem a Madridem. Členové ETA vyhrožovali několika firmám, které se na stavbě trati podílely. Stejně jako v případě vraždy Isaíase Carrasca byl z vraždy obviněn Beinat Aguinalde Ugartemendia.^xliii

7. 3. 2009 – Velká Británie: Ve městě Massereene v Severním Irsku byli zastřeleni dva britští vojáci Mark Quinsey (23) a Patrick Azimkar (21). V souvislosti s vraždami byl obviněn Brian Shivers, avšak vraždy mu nebyly prokázány.^xliv V současnosti je tedy pachatel neznámý. Vraždy měla na svědomí Pravá IRA (RIRA).

9. 3. 2009 – Velká Británie: Pouze dva dny po útoku v Massereene byl zastřelen policista Stephen Carroll (48). V souvislosti s útokem byli shledáni vinnými Brendan McConville a John Paul Wootton. Jednalo se o první vraždu policisty od zformování samostatné policie Severního Irska v roce 2001.

19. 6. 2009 – Španělsko: Bomba v autě okamžitě zabila policejního inspektora Antonia Eduarda Puella Garcíu (49). Podezřelými z útoku byli stejně jako v případě výbuchu ve městě Santona Lorena López Díez, Iñigo Zapirain Romano, Beatriz Etxeberría Caballero a Daniel Pastor Alonso. Útok proběhl v baskickém městě Arrigorriaga.^xlv

30. 6. 2009 – Španělsko: Bomba nastražená pod hlídkovým vozem zabila dva příslušníky policie ve městě Calvià (Mallorca). Obětmi byli Carlos Sáenz de Tejada García (28) a Diego Salva Lezaun (27). Poté začala policejní operace s názvem Klec, jejímž cílem bylo najít útočníky. Krátce po spuštění operace vydala španělská policie seznam těchto podezřelých: Itziar Martínez Moreno, Iratxe Yáñez Ortiz de Barrón, Alberto Beraza Machain, Oroitz Gurruchaga Gogorza, Joanes Larretxea Mendiola a Iván Sáez de Jáuregui Ortigosa.^xlvi

29. 7. 2009 – Španělsko: Asi 200 kg (některé zdroje mluví o více než 300 kg) trhaviny bylo nastraženo v autě před policejní stanicí ve městě Burgos. Zraněno bylo více než 60 lidí.^xlvii

16. 3. 2010 – Francie: V Dammarie-lès-Lys (předměstí Paříže) se policejní hlídka snažila zastavit vozidlo. Při přestřelce se členy ETA zahynul francouzský policista Jean-Serge Nerin (52). Nerin byl prvním francouzským policistou, kterého ETA zabila. Podle vyjádření skupiny však pachatelé zabít Nerina neplánovali.^xlviii

1. 11. 2012 – Velká Británie: Tzv. Nová IRA, která se vytvořila kolem členů skupiny Pravá IRA, měla na svědomí vraždu dozorce Davida Blacka (52). Black dělal dozorce ve věznici, kde bylo zavřeno mnoho členů irských militantních skupin. Zastřelen byl ráno na cestě do práce.

9. 1. 2013 – Francie: Tři kurdské ženy, včetně spoluzakladatelky militantní jednotky PKK, byly nalezeny zavražděné v pařížském informačním centru.^xlix Oběťmi byly Sakine Cansız (54), Fidan Doğan (30) a Leyla Söylemez (24).

18. 4. 2014 – Velká Británie: V Severním Irsku byl dvěma kulkami do hlavy zastřelen bývalý lídr Pokračovací IRA Tommy Crossan (43). Nejprve byl v souvislosti se zabitím zatčen šestadvacetiletý podezřelý, který byl následně propuštěn. V lednu letošního roku pak policie zatkla podezřelého třiapadesátiletého muže.^l

Levicový a anarchistický terorismus

Tento fenomén se týká především států na jihu EU, na které nejvíce dopadla ekonomická krize. Mezi lety 2006–2014 zaznamenaly členské státy EU 281 levicových teroristických útoků, z toho nejvíce ve Španělsku – 100, v Řecku – 100 a v Itálii – 58. To neznamená, že by levicová hnutí působila jenom v jižních zemích, avšak státy, včetně jmenovaných, častěji definují aktivity levicových skupin jako extremistické, nikoliv teroristické. V této kategorii tedy záleží na pohledu členských států. K útokům skupiny nejvíce využívají improvizovaná výbušná zařízení a zápalné lahve a mezi nejčastější terče levicových extremistů patří vládní budovy a majetek podnikatelů.

Tabulka 2: Počet evidovaných levicových teroristických útoků a zatčených za sledované období

Rok	Počet útoků	Počet zatčených
2006	55	52
2007	21	48
2008	28	58
2009	40	29
2010	45	34
2011	37	42
2012	18	24
2013	24	49
2014	13	54
Celkem 2006–2014	281	390

Ačkoliv počet evidovaných útoků spíše klesá, stoupá naopak jejich závažnost, propracovanost a agresivita útočníků. Nicméně v loňském roce aktivita levicově orientovaných teroristických skupin zásadním způsobem klesla, což dokazuje i nejnižší počet útoků v mapovaném období. Levicové extremistické skupiny také více spolupracují s environmentálními extremistickými skupinami. S nejhoršími levicovými teroristickými útoky se mezi lety 2006 a 2014 potýkalo Řecko, které také zaznamenalo všech 9 obětí. Jeden případ levicového teroristického útoku evidovala i Česká republika. Následující seznam zahrnuje největší útoky levicového terorismu a český případ.

Chronologický seznam vybraných levicových teroristických útoků

30. 5. 2006 – Řecko: Silný výbuch před ministerstvem kultury. Cílem byl řecký ministr Georgios Voulgarakis. K zodpovědnosti za útok se přihlásila skupina Revoluční boj. Po výbuchu nebyl nikdo zraněn.^li

2. 6. 2006 – Itálie: U policejní stanice ve městě Fossano vybuchly dvě bomby. Nikdo nebyl zraněn.

12. 1. 2007 – Řecko: Členové skupiny Revoluční boj vypálili protitankovou střelu na americkou ambasádu. Ta však byla dostatečně opevněná a útok způsobil pouze minimální škody.^lii

17. 6. 2009 – Řecko: V Aténách byl ve svém voze zastřelen protiteroristický policista Nektarios Savvas (41), který chránil svědka.^liii Za vraždu byla zodpovědná skupina Sekta revolucionářů.

28. 3. 2010 – Řecko: V Aténách vybuchla bomba ukrytá v tašce. V okamžiku výbuchu byli v blízkosti matka (45) s dcerou (10) a synem (15). Patnáctiletý hoch explozi nepřežil, matka s dcerou utrpěly zranění.^liv

28. 4. 2010 – Česká republika: Neznámý pachatel hodil zápalnou láhev na řeckou ambasádu. Požár způsobil škodu za 20 tisíc korun.^lv Pachatel útok označil za projev solidarity s vězněným anarchistou Giannisem Dimitrakisem.^lvi

5. 5. 2010 – Řecko: Během demonstrací v centru Atén došlo ke žhářskému útoku proti bance Marfin. Útok nepřežili tři zaměstnanci – Paraskevi Zoulia (35), Angeliki Papathanasopoulou (32), která byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, a Epaminondas Tsakalis (36). Za zabití z nedbalosti byli odsouzeni CEO banky, ředitel ochranky a vedoucí pobočky. Všichni odsouzení byli propuštěni na kauci.^lvii V souvislosti s protesty bylo zatčeno celkem 37 lidí.^lviii

24. 6. 2010 – Řecko: Výbuch u Ministerstva pro ochranu občanů zabil policistu Giorgiose Vassilakise (52), který otevřel balíček s bombou adresovaný ministru ochrany občanů Mihalisovi Chrysohoidisovi.^lix

19. 7. 2010 – Řecko: Před svým domem v Ilioupoli v Aténách byl 15 ranami zastřelen investigativní novinář Sokratis Golias. Stejně jako v případě vraždy Nektrariose Savvase se k útoku přihlásila Sekta revolucionářů.^lx

7. 5. 2012 – Itálie: Před svým domem v Janově byl neznámým pachatelem na motocyklu střelen do nohy CEO firmy Ansaldo Nucleare Roberto Adinolfi (53). Střelba do nohy byla znamením Rudých brigád.^lxi

1. 11. 2013 – Řecko: Dva členové politické strany Zlatý úsvit Manolis Kapelonis (22) a Giorgos Fountoulis (27) byli zastřeleni před kancelářemi strany v Aténách.^lxii K útoku se přihlásila nově vzniklá a do té doby neznámá skupina Revoluční síly bojujících lidí. Jednalo se o odvetu za vraždu rappera Pavlose Fyssase. Pachatelé zůstávají neznámí.^lxiii

Pravicový terorismus

Stejně jako u levicového terorismu i v tomto případě členské státy označují útoky spojené s krajní pravicí jako extremistické, což je například i případ žhářského útoku ve Vítkově, a jako teroristický útok bylo mezi lety 2006 a 2014 označeno pouze 9 z nich. Vzhledem k jejich poměrně malému rozsahu se detaily jednotlivých útoků problematicky dohledávají. V květnu 2006 pobodali ve Varšavě dva skinheadi člena Antify. V září následujícího roku v Portugalsku poškodil pravicový extremista židovský kostel.

V roce 2009 hlásilo Maďarsko tři překažené útoky, při kterých chtěla skupina pravicových extremistů rozmístit před domy poslanců bomby ukryté v míčích. Od čtvrtého stejného útoku upustili sami pachatelé. Další případ evidovalo v roce 2011 Španělsko, kdy v listopadu někdo provedl žhářský útok na levicové vydavatelství v Barceloně. Nikdo nebyl zraněn.

O rok později nahlásilo jeden útok Španělsko⁵ a jeden Bulharsko, ve kterém 29. června před kancelářemi romské strany Evroroma ve městě Sandanski vybuchla bomba a těžce zranila člena strany Malina Ilieva. Ten o měsíc později na následky zranění zemřel. Mezi lety 2006 a 2014 zatkly policie států EU ve spojitosti s  pravicovým terorismem 124 lidí.

Terorismus zaměřený na konkrétní cíl („single issue“)

Tímto termínem se většinou označují činy environmentalistických extremistických skupin, avšak stejně jako u dvou předchozích kategorií i v této státy často zařazují útoky a zatčené mezi extremistické, nikoliv teroristické. Jako příklad lze uvést dva podobné případy. V roce 2006 zničila v Portugalsku skupina více než 100 lidí hektar pole transgenní kukuřice. Tento útok byl Portugalskem označen za teroristický.

V roce 2012 zničily environmentalistické skupiny několik polí s geneticky modifikovanými bramborami, avšak Nizozemsko útok jako teroristický neeviduje. Z celkem 10 nahlášených „single issue“ útoků jich 6 evidovala Francie, jeden Portugalsko, Itálie, Řecko a Rakousko.

Právě v Rakousku se stal za sledované období zřejmě nejznámější útok. Dne 3. 8. 2009 zde členové MFAH (Militant Forces Against Huntingdon Life Sciences – Austria) odpálili bombu, která zničila myslivnu ředitele farmaceutické společnosti Novartis Daniela Vaselly. ^lxiv  Při útoku nebyl nikdo zraněn. V loňském roce eviduje Europol pouze jeden případ v Itálii, kde vybuchla bomba na brennerské železnici, avšak nezpůsobila žádné škody.

Závěr

Typologie, kterou Europol používá, poskytuje základní přehled o terorismu v Evropské unii, avšak pro porozumění skutečné hrozbě teroristických útoků nelze vytrhávat celkové počty útoků a zatčených z kontextu, a to z několika důvodů. Zaprvé, záleží na národních soudech, zdali konkrétní případ kvalifikují jako teroristický, či extremistický trestný čin. Minimálně ve třech kategoriích (levicový, pravicový a „single issue“ terorismus) je většina případů posuzována právě jako extremistická, což má velký vliv na výsledné statistiky.

Například vraždu levicového rappera v Řecku soud neoznačil jako teroristický čin, ale následnou odvetu, vraždu dvou členů Zlatého úsvitu, již ano. Zadruhé, Velká Británie ve většině případů data do jednotlivých kategorií nerozděluje. Zatřetí, útoky nábožensky inspirovaných teroristů se od ostatních diametrálně liší, neboť vždy přicházejí bez varování a cíle lze těžko předvídat. Jejich bombové útoky naštěstí mají mnohem menší úspěšnost a daří se je odhalit již ve fázi příprav.

Srovnáme-li tedy počet nábožensky motivovaných a separatistických útoků, pak ve druhé kategorii jich Europol eviduje více než 120krát tolik. Nábožensky inspirované útoky si však vyžádaly o čtyři životy více – 21 mrtvých ve srovnání s 16 oběťmi separatistických útoků. Ve dvou případech nábožensky inspirovaných útoků (2006 v Německu a 2009 během letu z Amsterdamu) však nedošlo k explozi. V případě jejich úspěchu by počet obětí dvacetinásobně narostl.

Na počtu zatčených lze demonstrovat trend posledních let. Zatímco separatistický terorismus je po skončení činnosti ETA na ústupu, v souvislosti s náboženským terorismem zatýkají policie členských států stále více podezřelých. V loňském roce to bylo více než dvakrát tolik osob v porovnání s terorismem separatistů.

Seznam zdrojů: