Speciální síly v zemích NATO

Druhá světová válka – zrod speciálních jednotek

Termín síly pro speciální operace je relativně nový. Ještě před deseti nebo patnácti lety se na síly provádějící speciální operace pohlíželo pouze jako na odnož speciálních sil.

V původním, možno říci tradičním, pojetí jsou za speciální síly považovány malé jednotky provádějící operace diametrálně odlišné od operací konvenčních sil. Toto tradiční pojetí speciálních sil se zrodilo v průběhu 2. světové války.

První speciální jednotky západních spojenců byly vytvořeny s jediným cílem - napomoci návratu konvenčních sil do kontinentální Evropy. Jednotky Commandos britského Královského námořnictva a b ritské a rmády, jednotka Special Air Service (SAS) zformovaná v Severní Africe, týmy bojových plavců britského i amerického námořnictva - ta k je možné začít výčet těchto jednotek.

Nedá se ovšem zapomenout ani na oddíly britské SOE a americké OSS a ani na československé parašutisty vysazované do oblastí okupované Evropy. Tato plejáda speciálních jednotek určila svými operacemi i tradiční typy operací speciálních sil. Hloubkový a strategický průzkum, provádění sabotáží, organizování hnutí odporu a přepady důležitých cílů.

Nástup studené války

Po skončení 2. světové války a s nástupem studené války se tyto typy operací nezměnily. Změnily se ale speciální jednotky. V poválečné euforii se z britských jednotek Commandos stala námořní pěchota velmi podobná té americké. Služba OSS, která vznikla jako instituce podporující vznikající hnutí odporu v Evropě, se proměnila na CIA.

Původní roty výsadkářů se v čase války rozrostly na brigády a divize a tyto se staly součástí konvenčních sil. Nástup studené války a hrozba, že se „studená válka“ promění na „horkou“ – jadernou – se podepsaly i na vnímání speciálních jednotek.

Dominance vzdušných a jaderných sil po krátkém období vzala za své a s vznikem takzvaných válek v zastoupení se objevila i potřeba obnovit některé jednotky speciálních sil. Malajzie, Borneo a Omán se staly novým bojištěm pro britskou SAS. Vietnam, Spolková republika Německo nebo státy Latinské Ameriky začaly vnímat přítomnost amerických speciálních sil. Stále se ale jednalo o jednotky značně limitované počtem a tedy i polem působnosti.

Zatím, co byly speciální síly z pohledu USA za 2. světové války a za války v Koreji téměř exkluzivní výsadou armády a námořnictva, brzy po začátku studené války se tato situace začala měnit.

Obnovené jednotky speciálních sil, jako například 10. skupina speciálních sil operující ze Spolkové republiky Německo, začaly cítit potřebu výrazné podpory od ostatních složek ozbrojených sil. První kroky letectva na sebe dlouho nenechaly čekat a v období po válce v Koreji je možné vidět vznik prvních speciálních jednotek letectva.

Vrtulové letouny A-10, vrtulníky HH-53 nebo slavné AC-47 byly s úspěchem nasazeny za Vietnamské války a letectvo začalo úspěšně pronikat do této oblasti. Stále se ale jednalo o posun kvalitativní a ne kvantitativní. Ten přišel až na konci války ve Vietnamu, kdy byly roty hloubkového průzkumu jednotlivých brigád a divizí seskupeny do 75. pěšího pluku a následně do dvou praporů Rangers.

Nové pojetí speciálních sil

Incident, často označovaný jako Katastrofa na Poušti Jedna, se stal katalyzátorem celého pojímání jednotek provádějící speciální operace. V roce 1987 bylo po dlouhém politickém boji vytvořeno Velitelství speciálních operací. Až od tohoto momentu je možné mluvit o silách pro speciální operace a to z několika důvodů.

Zaprvé je to pro to, že se odpovědnost za velení jednotkám provádějící speciální operace přeneslo od jednotlivých složek ozbrojených sil na jedno centralizované velení. To získalo možnost využívat specifika jednotlivých podřízených jednotek pro splnění jednotlivých misí.

Do té doby by společná operace speciálních jednotek různých složek byla řízena buď ad hoc sestaveným velitelským prvkem, a nebo by byla postavena na spolupráci jednotlivých velitelů zapojených jednotek.

Dalším důvodem je kvantita. A to jak jednotek, tak i vojáků. Pokud by jsme se podívali na základní organizační jednotky jednotlivých oddílů speciálních sil, potom by jsme došli k následujícím číslům:

+US Army Special Forces (Zelené Barety ) – Operační odřad speciálních sil Alfa o počtu 12 operátorů,

+US Army Rangers –  Střelecká rota o počtu 150 vojáků

+US Navy SEALs – Četa o 16 – 20 operátorech,

+US Air Force Combat Control Team – není známá žádná pevná organizační struktura, jednotliví operátoři mohou být přidělování k jiným SOF jednotkám a nebo seskupeni do jednoho týmu o různé velikosti podle potřeb operace ,

+US Marines Special Operations Regiment – Tým speciálních operací o počtu 15 operátorů. Jak je vidět z tohoto výčtu většina SOF jednotek je, co do počtu malá. Výjimkou jsou jenom Rangers, kteří při svých operacích využívají sice propracovanou a modifikovanou, ale stále v základě pěchotní taktiku.

Právě začlenění této jednotky lehké pěchoty pro speciální operace pod Velitelství speciálních operací je definitivním potvrzením označení této entity jednotek jako síly pro speciální operace.

Speciální operace totiž nemusí být zvláštní svým provedením, i když velmi často je, ale hlavně svým charakterem. Operátora speciálních jednotek neodlišuje od ostatních vybavení nebo výzbroj, ale jeho poslání a výcvik. Tímto posláním je provést určenou misi v čase, který je k dispozici a s využitím prostředků, které jsou k dispozici. A k tomuto je směřován i celý výcvik.

V dalším pokračování tohoto článku bude možno nalézt více specifický pohled na oblast speciálních operací a také na některé nejzávažnější důvody podporující existenci sil pro speciální operace v rámci ozbrojených sil.