TACTICAL PRO

Samohybný minomet na podvozku Pandur II 8×8

Česká společnost Tatra Defence Vehicle a.s. (TDV) ... Více

Armáda ČR chce německé Pumy. Jaká je finanční stránka?

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) plánuje nakoupit za ... Více

Nesmrtící obranné prostředky Piexon AG

Vzhledem ke zhoršující se bezpečnostní situaci v ... Více

Události

Americká vojenská rozvědka o stavu ruské armády

Datum přidání 08.08.2017    Rubrika rubrika: Události     komentáře 45 komentářů    autor autor: Michael Myklín, Jan Grohmann

Americká vojenská rozvědka DIA (Defence Intelligence Agency) na konci června vydala report o stavu ruské armády Russia Military Power (RMP). Mezi nejvýraznější témata reportu patří obavy Kremlu z amerických snah o změnu režimu v Rusku, ale také znovunalezená schopnost ruské armády operovat v zahraničí.

Foto: Ruští výsadkáři v akci; ilustrační foto / Kremlin.ru

 

Informovat veřejnost a tlačit na rozpočet

Podle DIA cílem dokumentu je poskytnout veřejnosti vhled a hlubší porozumění hrozbám americké národní bezpečnosti. RMP je první částí pětidílné série, ve které se DIA kromě Ruska zaměří na vojenskou sílu Číny, KLDR, Íránu a na mezinárodní terorismus.

 

Nejde o první podobný produkt z dílny DIA – mezi lety 1981-1991 DIA každoročně vydávala report Soviet Military Power (SMP), ve kterém pokrývala tehdejší počty a rozestavění sovětských vojenských sil.


DIA tehdy se SMP sledovala dva cíle – informovat veřejnost/iniciovat diskuzi a zlepšit vyhlídky Pentagonu pro odhlasování vyššího rozpočtu na obranu. Ze současného výběru zemí lze odvodit, že stejně jako SMP, tak i nejnovější report RMP se snaží před veřejností i politiky obhájit výši obraného rozpočtu (za rok 2017 Pentagon žádá 582,7 miliardy dolarů).


Analytici DIA se na 116 stranách dokumentu věnují různým tématům, od ruského vnímání hrozeb, přes současné vojenské doktríny a strategie, až po jednotlivé prvky ruských ozbrojených sil (jaderné zbraně, schopnost přesných úderů, atd.)

 

Video: DIA Soviet Military Power / YouTube

 

Ruské vnímání hrozeb a výkonnější ozbrojené síly

Hned v první kapitole je věnována pozornost ruskému vnímání hrozeb. V roce 2015 byla vydána ruská Národní bezpečnostní strategie a asi není překvapením, že první místa v pomyslném seznamu hrozeb zaujímají Spojené státy a NATO.


Nejde hlavně o vojenskou hrozbu, ale o snahy propagovat západní pojetí demokracie a vidění světa v Rusku. Proti těmto západním snahám Kreml nasazuje propagaci tradičních ruských duchovních a kulturních hodnot.


Podle dokumentu Kreml věří, že se USA aktivně snaží změnit politický režim v Moskvě, což je ilustrováno na příkladech Kosova, Iráku, Libye, „barevných revolucích“ v Gruzii, Kyrgyzstánu a na Ukrajině.


Naopak Spojené státy vidí jako hlavní hrozbu snahu Ruska o obnovení svého mocenského postavení na světové scéně - do toho zapadá anexe Krymu, destabilizace východní Ukrajiny, vojenské operace v Sýrii jménem syrského prezidenta Bašíra al-Asada a formování informačního prostředí tak, aby vyhovovalo ruským zájmům.


DIA se také pochvalně vyjadřuje o výsledcích reforem ruských ozbrojených sil a jejich zahraničních operacích. Především pod vedením současného ministra obrany Sergeje Šojga byly do pohybu uvedeny změny, které z těžkopádného sovětského kolosu vytvořily poměrně moderní a schopné síly efektivně operovat i za hranicemi Ruska. Zejména operace v Sýrii a obsazení Krymu jsou považovány reportem za ukázkové.   


Stejně tak DIA přikládá zásadní důležitost jaderným silám pro ruskou bezpečnostní doktrínu. “Konečným odstrašujícím prostředkem jsou jaderné síly schopné během několika minut provádět masivní jaderný útok na cíle ve Spojených státech,” uvádí report.

 

 

Základní ruské vojenské schopnosti

Nukleární zbraně

Moskva do roku 2020 vynaloží 28 miliard dolarů na modernizaci své strategické jaderné triády.

 

Vzhledem k tomu, že jaderné zbraně hrají klíčovou roli v ruské obranné doktríně, Rusko si udržuje velké zásoby jaderných hlavic, příslušnou infrastrukturu i výrobní základnu, která je schopna ročně vyrábět velké množství nových jaderných hlavic.

 

Podle údajů americko-ruské smlouvy New START dne 1. dubna 2017 Rusko deklarovalo 1765 hlavic na 523 balistických raketách ICBM (pozemní), SLBM (ponorkové) a na těžkých bombardérech. Kromě toho Rusko skladuje asi 2000 taktických jaderných zbraní.

 

Mezi taktické jaderné zbraně patří střely vzduch-země, balistické rakety krátkého dosahu, gravitační a hlubinné pumy pro střední stíhací bombardéry (Su-35, Tu-22) nebo torpéda pro lodě a ponorky.

 

Biologické a chemické zbraně

V roce 1992 prezident Boris Jelcin připustil (s odkazem na tzv. Sverdlovský incident) vlastnictví biologických zbraní a přislíbil jejich likvidaci. Podle DIA nyní ruská vláda tvrdí, že Sovětský svaz ani Rusko žádné útočné biologické zbraně nevlastnily.

 

V roce 1997 Moskva přiznala vlastnictví největších zásob chemických látek na světě - 40 000 t. Deklarovaný inventář se skládal z rozsáhlého souboru chemických bojových látek (agentů) umístěných ve skladech a v různé munici - dělostřelecké granáty, bomby a nebo rakety.

 

Podle Úmluvy o chemických zbraních CWC (Chemical Weapons Convention) je Rusko povinno zničit všechny zásoby chemických zbraní. Do ledna 2017 Rusko podle ruských médií zlikvidovalo 96,4 % svých deklarovaných zásob chemických zbraní s tím, že všechny zničí do roku 2020. Rusko uzavřelo také několik chemických výrobních zařízení.

 

Dodejme, že Rusko využilo chemické zbraně při záchraně rukojmích v divadle Dubrovka (2002) a podle reportu DIA může zvažovat jejich použití v jiných protiteroristických operacích.

Informační operace

Informační operace jsou považovány za naprosto klíčovou schopnost dosažení rozhodujících výsledků v počátečním období konfliktu - cílem informačních operací je kompletní ovládnutí svého i protivníkova informačního prostoru.

 

Podle reportu DIA je nutné v moderním boji řídit tok a množství informací - pro taktiky řízení informací se vžily pojmy jako "informační blokáda" nebo "dominance informací".

 

Stejně tak DIA upozorňuje na vyvíjející se ruskou schopnost vést rádioelektronický boj - i proti nejmodernější západní bojové technice a sofistikované přesné munici.  

 

Strategické letecké operace

Ruská doktrína zdůrazňuje, že strategické cíle mohou být dosaženy hromadnými leteckými útoky na počátku konfliktu, bez obsazení a okupace území silami. Poznámka autora - to jsme mohli vidět například při bombardováni Jugoslávie Aliancí v roce 1997.

 

Ruská doktrína klade velký důraz na protivzdušnou obranu (PVO) jako klíčovou součást své celkové strategie odepření přístupu protivníka do zájmového území (tzv. doktrína A2/D2). Rusko bude dále mohutně investovat do prostředků pozemní PVO především s cílem působit proti střelám s plochou dráhou letu a další přesné munici.

 

Přesné údery

Rusko nedokázalo dosáhnout skutečného pokroku ve vývoji přesných zbraní až do prvního desetiletí 21. století. V současné době ruská “triáda” přesných konvenčních zbraní dlouhého dosahu představuje střely země-země Iskander, námořní střely Kalibr a střely vzduch-země Ch-101.

 

Účinnost přesných zbraní Rusko předvádí při svých bojových operacích v Sýrii.

 

Video: DIA Military Power Reports / YouTube

 


Kritika práce reportu DIA z pohledu Armádních novin

Report RMP může částečně uspět ve svém nedeklarovaném záměru obhájit u veřejnosti výši amerického obranného rozpočtu, ale očím odborníků nemohou uniknout některé významné nedostatky, které dokument má.

 

Jedním z nich je skromný počet poskytnutých čísel. Početní stavy ruské techniky se čtenář až na výjimky nedozví, a především u té moderní, jejíž roli zpráva zdůrazňuje, jde o vážný nedostatek.

 

To, co učinilo sérii SMP mezi širokou i odbornou veřejností kultovní bylo množství grafik, map a fotografií týkajících se ruské techniky, jejího rozmístění a porovnání s americkými protějšky. Tyto přílohy v RMP chybí a čtenář nezíská žádnou ucelenou představu o rozmístění ruských sil nebo o jejich srovnání s těmi americkými. Už jen v těchto bodech dokument selhává ve svém záměru „pomoci veřejnosti dosáhnout hlubšího porozumění hrozbách americké národní bezpečnosti“.

 

Kombinace absence grafických příloh a početních stavů ruských ozbrojených sil bere dokumentu na přesvědčivosti a ubírá mu argumentační sílu.

 

Z odborného hlediska pak RMP selhává v kvalitě předkládaných informací. Počty, které zpráva uvádí jsou jednak nekonzistentní a pochází např. z výroční publikace Military Balance od think tanku IISS (International Institute of Strategic Studies), která však často obsahuje nepřesné údaje.

 

Sporný je i výklad některých dat, které svědčí o záměru vykreslit ruské ozbrojené síly jako silnější, než ve skutečnosti jsou. Dočíst se lze o kvalitě ruského vesmírného programu, který je však ve skutečnosti jednou z největších katastrof ruského průmyslu vůbec, nebo o investicích do kapacit pro provádění operací mimo vlastní území, které jsou však také minimální (tedy kromě peněz na vývoj balistických střel nebo střel s plochou dráhou letu).

 

Zdroj: Defense Intelligence Agency, Affluent Christian Inventor, Russian Military Analysis

 

Udělte článku metály:

Počet metálů: 3.4 / 5

Nahlásit chybu v článku

Přidej komentář

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

avatar
logik Datum: 15.08.2017 Čas: 14:46

cernakus: Ty fakt tvrdíš, že vyslat a dlouhou dobu provozovat vozítko na Marsu je nic? To fakt netušíš takovej základní fakt, že právě nutnost spolehlivosti, schopnosti dloluhodobého provozu, soběstačnosti (vzhledem k nemožnosti interaktivní komunikace) atd.... je právě to, co dělá vesmírný program tak obtížným oproti jiným oborům?

Není problém narvat do jedné lodi padesát milionů experimentů. Problém je, aby ta družice doletěla, aby správně přistála a při přistání se nepoškodila, aby všechno fungovalo tak jak má. V podstatě to jsou všechno banality - ale narozdíl od pozemní techniky, kde v případě poruchy naběhne technik a vymění součástku, Ti musí každá blbá banalita fungovat na 100%. A to, jestli Ti tak bude fungovat, nebo ne - to je rozdíl mezi dobrým a špatným kosmickým programem. Ne počet narvanejch přístrojů do rakety.

Nemluvě o tom, udržet v poměrně nepříznivých podmínkách na jiné planětě zařízení dlouhodobě v chodu - to je další level. Pokud navíc Opportunity na Marsu se daří provozovat už skoro patnáct let, tak to je něco, čemu se ze sovětských projektů co znám blíží max lunochod, a to jen vzdáleně (jak délkou provozu, tak složitostí podmínek i autonomií). A je otázka, jestli při dnešním stavu financí, které tečou do ruského kosmického programu, by Rusko zvládlo i takovýto projekt znovu.

A ano, samozřejmě, že to je z nemalé části problém peněz. A? Ano, kosmický výzkum je drahý a když je podfinancovaný, tak generuje průšvihy. To přeci ale není důvod ty průšvihy nazývat úspěchem.

avatar
cernakus Datum: 10.08.2017 Čas: 23:06

Ne pavlíku, Fakta01 položil otázku. Tečka. Ty ostatní slovíčka, jsou už jen tvé dedukce. Samozřejmě vadné.

avatar
PavolR Datum: 10.08.2017 Čas: 22:08

Zabudol som, aký má dnešná generácia problém čítať text s porozumením. :-p
Fakta01 položil otázku "proti jakému srovnatelnému nepříteli kdy vyhráliy USA?" Čiže podľa neho žiadny z doterajších súperov, vrátane Japoncov ( o Britoch, na ktorých si vybojovali nezávislosť ani nehovoriac), nebol porovnateľným súperom USA v očiach Fakta01.

A o ďalších pár desaťročí o to v dôsledku porážky v Studenej vojne znova prišli. Formálne porážky neexistujú (mimo propagandy porazených) a na "zvíťazili by keby" sa tiež nehrá.

avatar
KóĎA Datum: 10.08.2017 Čas: 21:44

PavolR: humoru tveho kmene opravdu nerozumim...

avatar
cernakus Datum: 10.08.2017 Čas: 21:28

PavolIR:

to se mejlíš, Fakta01 nikde japonce nedegradoval. To jen nechápeš text.

Ano, Rusko první světovou prohrálo, ale s Němcem. Prohrát válku s Němcem není ostuda. Od nich dostane klepec každý, pokud nemáš x-násobnou převahu.
Navíc ta porážka byla jen formální. Nebýt bolšanské revoluce, tak by prozatimní vláda vydržela až do konce WW1 a byla by vítězem. A na rozdíl od Franice za WW2 by na tom vítězství měla opravdový podíl ;-)

Za 20 let si to vzali zpět.

avatar
PavolR Datum: 10.08.2017 Čas: 20:41

Tak teraz tu vznikla celkom úsmevná situácia, kedy nás KóĎA v snahe ukázať vojenský úspech Ruska s rovnocenným súperom odkazuje na stret ZSSR s Japonskom, v ktorej bolo ZSSR na rozdiel od Rusko-japonskej vojny zo 1905 úspešné, aby hneď na to jeden z rozsiahlej rodiny "Faktov" degradoval Japonské cisárstvo na nerovnocenného súpera USA, hoci to s ním bojovalo a porazilo ho súbežne s vojnou proti Nemecku. :-D

Na druhej strane, keď už je reč o síce zriedkavých, no stávajúcich sa meraniach síl rovnocenných súperov, to bolo práve Rusko, ktorému sa podarilo prehrať jednu zo svetových vojen tak, že všetci ostatní jeho spojenci ju nakoniec vyhrali. ;-) Ba dokonca aj Rumuni.

avatar
KóĎA Datum: 10.08.2017 Čas: 18:57

Radovan: Sovětsko - japonská válka v r. 1939 dopadla jak? To přeci nebyla bezvýznamná pohraniční potyčka za účasti pár druhosledových pluků... To byl velký konflikt s významnými dopady do budoucnosti za účasti moderních zbraní a moderních vojenských trendů. Na císařskou armádu té doby přeci nebudeme pohlížet oblíbeným (západním) dobovým pohledem jako na zlou tlupu žlutých pidilidiček s koňskými zuby, že?

avatar
Vrata Datum: 10.08.2017 Čas: 14:18

cernakus: a na cem jinem je zalozena technologicka prevaha nez na penezich - tedy pokud maji uvazovane staty podobnou tradici ve vyvoji, vyrobe a ve vychove odborniku (ty posledni 3 veci USA a SSSR meli)??

Kdysi si tusim Koroljov posteskl, ze NASA ma na program Apollo cca 20x vice prostredku nez on na Rusky program letu na Mesic. A proto to dopadlo tak, jak to dopadlo...

Totez je i jinde, zbrojeni, moderni technologie .... Pocitacova/cipova revoluce poslednich desetileti nevznikla v Rusku ale v USA. Opet kvuli schopnosti vyvoj financovat - vetsinou soukromym kapitalem.

avatar
cernakus Datum: 10.08.2017 Čas: 13:32

Centaur:

A význam těch misi? Poslat někam vozítko co umí pět experimentu, tedy o experiment více než předchůdce není nic svetoborneho. Proti tomu phobos-grunt nabouchanej desítkami experimentu byl bavorak proti Fabii. Jenže protože bavorak měl rozpočet motorky a Fabie rozpočet Ferrari, tak to dopadlo jak dopadlo. Amici jen umí skvělé marketing a tak potřetí recyklovanou misi dokáží prodat jako revoluční úspěch. Jenže vědecký a pro případnou lidskou misi je MSL málo přínosná oproti předchůdcem.

Dtto čínský úspěch na měsíci. Oproti lunochodum a Apollo nic svetoborneho.

Čeká se na průlom v technologii. Snad zvládne rosatom ten megawatovy kosmický JR.
To by pak bylo něco extra.

Doposud se jede na technologii 60tych let vylepsenych pokročilou počítačovou technikou. Ale to je pouze broušení diamantů.

Dominance NASA je pak vyloženě založena jen a jediné na penězích, kdy má dost prostředků na zevrubně testy.

Jen pro příklad, vcelku primitivní MSL vyšel na 2,5 miliardy USD. Phobos - grunt na 160 milionů včetně startu. Je jasné, že ruští inženýři museli většinu věcí střelil na slepo, zatímco američtí si nechali každou komponentů vyrobit 5x a vybrali si ty, které prošly nejlépe zkouškami.

Ale abych jen nehajil, Indové s podstatně nižším rozpočtem než roskosmos , dokáží mnohem větší pokroky. Kdyby si popravili rusaci polovinu kosmického managementu pro výstrahu, výsledky by se skokové zlepšily.

avatar
cernakus Datum: 10.08.2017 Čas: 13:12

Radovan:

Jenže pokud si budeš vybírat co konflikt je a co není a to na základě klíče, který se ti hodí do krámu, tak jsi demagog.

Konflikt proti srovnatelnému nepříteli je vzácný. V podstatě nastane jen, když agresor podceni oběť. Jinak agresor vždy útočí z pozice jasné převahy.

avatar
Centaur Datum: 10.08.2017 Čas: 12:42

Poslední úspěšnou meziplanetární sondu vypustil CCCP v roce 1984, jednalo se o dvojici sond VEGA. Od té doby nic, ani CCCP ani RF. Čína byla nedávno na Měsíci, amíkům se již řadu let prohání po Marsu rovery...........

avatar
Radovan Datum: 10.08.2017 Čas: 12:22

cernakus: nezklamal jsi. Je to jak jsem napsal - Rusové proti srovnatelnému nepříteli krom druhé světové a dorážení Turka od poloviny 19. století nikde neuspěli. Drtit různá povstání a lámat maličké sousedy okolo to ano, pak se ti ta tabulka modrá.

avatar
Slavoslav Datum: 09.08.2017 Čas: 22:48

Leonardo

A čo si predstavuješ pod vesmírnym priemyslom? Lebo tu sa bavíme a vesmírnom programe ktorý zahŕňa vedecký výskum, sondy atď kde práve Rusko výrazne zaostáva.

Rusko práveže momentálne stíha len vykrívať tú oblasť ktorú v USA začínajú preberať súkromníci a z hľadiska ľudského poznania vesmíru nás nikde neposúva. A to je dosť smutné, že Rusko ako štát prehráva v konkurencii so súkromnými firmami z USA.

NASA práve posúva hranice ľudského poznania a realizuje jednu misiu za druhou pretože taxikárčiť na ISS nie je nejaký úspech proti tomu čo dokázali v minulosti

avatar
Franko Leonardo Datum: 09.08.2017 Čas: 22:16

Promiňte ale já se tu musím jen smát aď už nad článek nebo nad komentáři...
Přehnané vychvalování ruského kosmického průmyslu (Který ale mimochodem není nikterak špatný ale pravdou je že nic extra zásadního nepřinesl)
No a potom tu sou mamlasové co připisují práci soukromých firem americkému programu gratuluji právě jste překonali rusofili v demenci....
Pravda je taková že v kosmickém byznysu už ani Ruskosmos a ani NASA nehrajou žádnou významnou roli krom sponzorování soukromích firem celý kosmický průmysl tahají nahoru hlavně soukromé společnosti to je fakt a připisovat jejich úspěch vládě je imbecilní!

avatar
cernakus Datum: 09.08.2017 Čas: 21:57

radovan:

než začneš žvanit zjevné blbosti, mrkni se alespoň na nějaký zdroj

k těm konfliktům, které od poloviny 19. století Rusko prohrálo nebo vyhrálo
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_wars_involving_Russia

Modrá barvička docela jasně dominuje.

ad. vesmírný program. Rusko má odborníky, zkušenosti, technologie i peníze poslat do pěti let velkou lidskou misi na Mars. Jenže to by se museli věnovat tomuto dobrodružství a ne být přesměrováváni od roku 2008 do zbrojních programů, které mají za úkol odstrašit Říši Zla od nějaké potrhlosti.

Plus by muselo vojensky obsadit Ukrajinu a Kazachstán, kde měl a prakticky i stále má SSSR tak 2/3 svých kosmických kapacit.

Samozřejmě, lze namítnout, že i s tím málem, co ruskému kosmickému programu zbývá by se dalo zahrát velké divadlo, jenže kapitalizmus v Rusku stojí za větší bačkoru, než kde jinde.

arr