Podpora evropské suverenity: 20 Eurofighterů pro Luftwaffe

Při akvizici zbraňového systému takticko-technické parametry často hrají menší nebo mnohem menší roli než politické, ekonomické, průmyslové nebo společenské přínosy. Kdyby se hledělo jen na čistě takticko-technická hlediska, evropské země NATO nakupují pouze americké víceúčelové stíhačky F-35 Lightning II. Nákup zbraňového systému je ale často politicko-ekonomickým, nikoliv vojensko-odborným rozhodnutím.

Zbraně se tedy nenakupují jen kvůli bojování. Tedy aspoň v době míru. Neméně důležité jsou podpora soběstačnosti ve výrobě zbraní, udržení špičkových odborníků v zemi, podpora vědecko-technického potenciálu, zvyšování konkurenceschopnosti země, posilování suverenity atd. Ostatně to samo o sobě zvyšuje bezpečnost, stabilitu a prosperitu. Nakoupit 20 nejlepších letadel (houfnic, tanků, BVP…) na světě, nebo koupit 20 méně vyspělých domácích letadel a podpořit tak vývoz 100 dalších – bezpečnost země (v širokém slova smyslu) jasně zvyšuje především ta druhá varianta.

Mezi „mírovou“ a dlouhodobou podporou průmyslu a mezi „bojovým“ a okamžitým zvyšováním schopností ozbrojených sil, kvůli akutnímu nebezpečí (Polsko) nebo aktivnímu vedení bojových operací (Ukrajina), nehledě na potřeby domácího průmyslu, existuje samozřejmě často rozpor a nutnost hledat správnou rovnováhu (viz Scholz níže).

Aktuální „mírový“ nákup 20 Eurofighterů je typickou ukázkou. Spolkový svaz německého leteckého průmyslu BDLI (Bundesverband der Deutschen Luft- und Raumfahrtindustrie) v říjnu minulého roku upozornil na zastavení výroby Eurofighterů v roce 2030 bez dalších zakázek. Ohroženo tak může být až 100 000 pracovních míst v Evropě, z toho 25 000 v Německu, včetně ztráty špičkového know-how a rozpadu celých dodavatelských řetězců. K této obavě se připojila řada německých firem.

Výrobní podíl jednolivých evropských zemí na Eurofighteru; větší foto / Airbus