Role armády na Kubě je stále mimořádná

Role armády na Kubě je stále mimořádná
Kubánští vojáci / La Agencia Cubana de Noticias (Zvětšit)

Legendární kubánský generál José Ramón Fernández, který počátkem 60. let sehrál klíčovou roli při vytvoření nové armády komunistické Kuby, zemřel v lednu 2019 v požehnaném věku 95 let. Brigádní generál Fernández byl rovněž hlavním strůjcem porážky kubánských exulantů na Playa Giron v Zátoce sviní, kteří se v dubnu 1961 (17.–19. dubna) neúspěšně pokusili svrhnout vládu diktátora Fidela Castra.

Špatně připravená operace 1500 proticastrovských emigrantů v režii americké CIA, v jejímž scénáři se předpokládalo s  povstáním Kubánců, byla ozbrojenými silami Castrových komunistů rozdrcena během 70 hodin. Na dobových záběrech promítaných v té době ve filmových týdenících i u nás, bylo vidět také vůdce Fidela Castra, který se osobně účastní zásahu proti vyloděným „kontrarevolucionářům“.

Akce CIA je považována za největší fiasko této jinak respektované tajné služby. Po rozprášení rebelů Castro ihned situaci obratně využil: „Imperialisté nám nemohou odpustit, že vedeme socialistickou revoluci Spojeným státům přímo pod nosem!“ Poprvé tak promluvil o „socialistické“ revoluci, která do té doby byla podle něj „zelenější než palmy“.

„Kuba tuto bitvu vyhrála díky odhodlání a rozhodnosti lidí, a ne zásluhou profesionální armády“, řekl generál Fernández agentuře AP v roce 2001. Sám se jako mladý důstojník v polovině 50. let postavil proti zkorumpovanému režimu Fulgencia Batisty, za což byl uvězněn. Po svržení Batisty mu Fidel Castro nabídl, aby vedl vojenskou školu, i když mu nebude moci vyplácet takový plat, jaký měl v cukrovaru, kde se mezitím zaměstnal. „Fidel uměl být velice přesvědčivý a občas byl neústupný jako skála. Přemýšlel jsem nad tím asi pět vteřin - a o dvě hodiny později už jsem byl ve škole,“ zavzpomínal. O dva roky později s 1900 vojáky pod svým velením vyslechl naléhavý pokyn od Castra, aby pomohl odrazit nepřátelské síly, které se vylodily na jižním pobřeží ostrova s cílem svrhnout novou vládu. Zajatí proticastrovští exulanti, kteří byli vyzbrojeni většinou zastaralými americkými zbraněmi, byli později vyměněni za potraviny a léky.

Vysoký a štíhlý Fernández si i v posledních letech svého života uchoval vojácký vzhled a těšil se úctě jako legendární postava kubánského boje za nezávislost. Po určitou dobu zastával funkci místopředsedy vlády a také vedl kubánský olympijský výbor. Patřil k zakládajícím členům komunistické strany a ještě v roce 2011, kdy mu bylo 87 let, byl znovu zvolen do ústředního výboru strany. V posledních letech se ale generál čím dál méně objevoval na veřejnosti.


Kubánská armáda

Castrova Kuba a další komunistické země

Když Fidelovi vzbouřenci vstupovali 8. ledna 1959 vítězně do Havany, netajil se jejich vůdce neúctou k Sovětskému svazu. Podobně tomu bylo i u argentinského lékaře, dobrodruha a partyzánské legendy Che Guevary. S určitým despektem hovořil o první zemi socialismu i  blízký Fidelův spolubojovník z pohoří Sierra Maestra Manuel Echevarria, s nímž se naše rodina skamarádila během jeho praxe v kopřivnické Tatře v první polovině 60. let.

Rovněž vedení SSSR se na nového vůdce Kuby dívalo s nedůvěrou, která přetrvávala i po obnovení diplomatických styků, uvádí ve své diplomové práci z roku 2010 (Vztahy Kuba – SSSR 1959 – 1991) studentka VŠE v Praze Tereza Čápková. Ale podobně jako Raúl Castro pragmaticky vyměnil oblek za oblíbenou uniformu, tak se měnily od roku 1959 zahraničně politické vztahy komunistické Kuby k jiným státům. To podle toho, kdo byl momentálně ochoten nejvíce dotovat experimenty Fidela a jeho bratra Raúla.

Od roku 1959 až do smrti Leonida Brežněva to byl především Sovětský svaz. Brežněvovi nástupci a představitelé postsovětského Ruska byli již ke Castrově Kubě podstatně méně vstřícní. Když se na jaře roku 1989 setkal v Havaně Michail Gorbačov s Fidelem Castrem, byly podle americké publicistky Georgie Annie Geyerové jejich antipatie nejen viditelné, ale poukazovaly na rysy nového věku. Gorbačov byl oním liberálním vůdcem a Castro starým komunistickým vůdcem, „posledním světovým komunistou“. V knize Geyerové s názvem Fidel Castro partyzánský princ to asi nejlépe demonstruje fotografie, na níž relativně mladý Gorbačov v tmavém obleku podepisuje smlouvu o spolupráci s Castrem, který je oděn do oblíbené vojenské uniformy. Jakoby stárnoucí diktátor chtěl svému sovětskému protějšku jasné naznačit – „vy si klidně liberalizujte, my budeme proti americkému imperialismu dále bojovat.“

Armáda na Kubě jako hlavní podnikatel

Na karibském ostrově funguje již řadu let zajímavý fenomén. Po určitém uvolnění v oblasti svobody podnikání se kubánská armáda prostřednictvím svého ekonomického křídla stala největším maloobchodníkem, dovozcem a hoteliérem v zemi. Například vojenská společnost Cimex vytvořená před necelým čtvrtstoletím vlastní mimo jiné maloobchody, autopůjčovny, ale rovněž nahrávací studio. Vojenský maloobchodní řetězec TRD řídí stovky provozoven po celé zemi, které prodávají vše od mýdla po domácí spotřebiče za ceny, jež jsou často několikrát vyšší než v okolních zemích. 

Ostrovní stát každoročně navštíví několik milionů turistů, mezi nimiž jsou i návštěvníci z České republiky. Armádní turistická dceřiná společnosti Gaviota je nyní uprostřed vlny výstavby hotelů a počet jejích projektů překračuje počet projektů pod formální kontrolou civilních úřadů, jako ministerstvo cestovního ruchu. Tato společnost již před pěti lety vlastnila šest desítek hotelů s téměř 27 tisíci pokoji.

Přístav Mariel západně od Havany, který provozuje armáda, zažívá dvouciferný procentní růst, hlavně díky poptávce z turistického sektoru. A armáda převzala před časem také banku, která obchoduje se zahraničními společnostmi, a podle jednoho z bankovních úředníků tak získala kontrolu nad většinou denních mezinárodních finančních transakcí na Kubě. Castro nikdy veřejně nevysvětlil důvod, proč dal armádě tolik ekonomické síly. Armáda se však na Kubě široce považuje za efektivní, rychlou a relativně neovlivněnou nízkými platy a krádežemi, které tak trápí vládu. Ostatně role ozbrojených sil i v dalších latinskoamerických zemích je z našeho pohledu značná. 


Kubánské speciální jednotky

Na besedě s ředitelem exilového Radio y Televisión Martí v Miami

Na podzim roku 2012 jsem měl s manželkou při návštěvě Floridy možnost navštívit v Miami rozhlasovou a televizní stanici Martí, kde jsme hodinu hovořili s jejím ředitelem Carlosem A. Garciou-Perezem. Tato exilová stanice, která nese jméno po kubánském protišpanělském revolucionáři a spisovateli José Martím, zahájila své vysílání pro posluchače na „Ostrově svobody“ ještě za prezidenta Ronalda Reagana v polovině 80. let minulého století. O návštěvu radia jsme museli požádat příslušná vládní místa ve Washingtonu prostřednictvím českého novináře žijícího již delší dobu v USA. 

Po zběžné prohlídce jsme byli zavedeni do zasedací místnosti stanice, kam za námi záhy přišel její ředitel Garcia-Perez. Elegantní právník a ekonom, který se kubánským rodičům narodil již ve Spojených státech, nás během více než hodinového rozhovoru seznámil s fungováním stanice a strukturou pořadů. Konstatoval, že situace se na Kubě přece jen pozvolna mění a lidé pomalu ztrácejí strach. Souvisí to podle jeho slov s novou generací Kubánců, kteří již nepamatují tvrdé represe z doby po vítězství Fidela Castra.

V současné době má Rádio a televize Martí již zpětnou vazbu na své posluchače na Kubě. Mnozí lidé dokonce telefonují přímo do vysílání, posílají krátké textové zprávy. Stanice rovněž zorganizovala vědomostní soutěže pro posluchače na Kubě, které jsou samozřejmě zcela apolitického zaměření. Úspěšní soutěžící dostávají z USA hodnotné ceny. V soutěži se hrálo například o šest mopedů, které byly pak vítězům dopraveny přímo na Kubu. Během naší hodinové debaty v sídle Radio y Televisión Martí v Miami jsme se s ředitelem Garciou Perezem samozřejmě dotkli i role armády v ekonomice Kuby. Ředitel však nechtěl tuto záležitost příliš komentovat s tím, že vše je ve vývoji.

Kuba se opravdu mění. Fidel je již od roku 2016 po smrti, jeho bratr Raul se stáhl do politického ústraní a nejvyšším vládcem, tedy prezidentem ostrovní země, je šedesátiletý elektroinženýr Miguel Díaz-Canel. Hazardní politika kubánských vládců, která v roce 1962 přivedla svět na pokraj nukleární války je však, jak se zdá, naštěstí již minulostí.

S ideologickou, ale především s velkou materiální podporou Sovětského svazu a dalších komunistických zemí se Castrova Kuba od 60. let zaplétala do různých konfliktů především v Africe a v Latinské Americe. Za všechna ohniska lze jmenovat Etiopii, Angolu, Mosambik, dále pak Bolívii, Nikaraguu, Venezuelu. Stopy vojenských poradců komunistické Kuby lze ale vystopovat například i ve Vietnamu či jinde v Asii. Kubánské Revoluční ozbrojené síly FAR (Fuerzas Armadas Revolucionarias), které kontrolují kolem šedesáti procent ekonomiky, jsou již po dlouhou dobu nejvýznamnější či nejsilnější institucí v zemi. Na tom se pravděpodobně v nejbližší době mnoho nezmění.

Brněnský filolog Ivory Rodriguez, který je po otci Kubánec, navštívil naposledy Kubu ještě před převzetím vedení státu Raúlem Castrem, takže přímou osobní zkušenost ze současných poměrů nemá. Na základě toho, co zjistil z debat s Kubánci ze všech možných koutů ostrova, mu ale nálada, která v poslední době na Kubě panuje, připomíná nejvíce atmosféru z konce 80. let v naší zemi. Na jakýsi reálný socialismus tam už nikdo nevěří. Podle jeho slov je problém sehnat si vůbec obživu a stát se už o nikoho nestará. Kubánci, kteří jsou velmi příjemní a komunikativní lidé, se tedy musejí naučit postarat se o sebe sami. Po mnoho let jim socialistický model hospodaření umožňoval živořit, moc nemít, ale více se bavit než tvrdě pracovat. 

Jak jsme však s manželkou sami zaregistrovali před osmi lety v Miami, nemusí to být až tak neřešitelný problém. Kubánci, jichž v současné době žije na Floridě snad až dva miliony, patří na rozdíl od některých jiných etnik k těm nejschopnějším a nejpracovitějším. Pokud by došlo ke změně poměrů, dostali by Kubánci stejnou příležitost ukázat, co umí, také v Havaně, v Santiago de Cuba, ve Varaderu a jinde na tomto karibském ostrově. Minimálně pětimilionovou armádu, kterou by režim v případě hrozícího konfliktu dokázal nyní zmobilizovat, by k tomu ale nejspíše nepotřebovali.

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Kubánské revoluční námořnictvo

V následující sérii článků bych chtěl všem zájemcům o danou tematiku přiblížit méně známé námořní ...

Korejská válka a její stále přítomné stopy

Nemine snad ani jeden den, aby se světová veřejnost nedozvěděla o nějakém novém excentrickém kousku ...

Severní Korea je obří vojenská základna

V uplynulých dnech, kdy severokorejský diktátor Kim Čon-un nakrátko zmizel, aby se pak zase objevil, ...

Stát Izrael musí zbrojit i jednat o míru

V těchto dnech uplynulo přesně 72 let od vzniku nezávislého státu Izrael. Stalo se tak 14. ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Larry
    10:43 11.06.2020

    Místo dohadů a šíření nesmyslů se můžete jet podívat osobně a přesvědčit o skutečnosti. (byl jsem tam dva roky po odchodu ze st. služeb)
    Je pravda, že Kuba mírně zdražila posledních pár let, zadarmo služby poskytovat nebudou, světový trend.
    I tak to není nedostupná destinace. Po ostrově je volný pohyb.
    Kubánci jsou nesmírně šikovní lidé, jinak by tam ty 60ti leté auta proslulých US firem dávno dojezdila.
    Embargo je naučilo.
    Byl jsem se podívat i na místě bývalé SIGINT základny Lourdes.
    Zajímavé místo. Odborníci moc dobře věděli, proč zrovna tam na tom místě a v těch končinách.
    Lidé upřimní a vstřícní, nátura pohodová, nikam nepospíchají.
    Příroda hezká. Byl jsem se podívat i na místech kde natáčeli některé díly seriálu "30 případů mjr. Zemana"
    Využíval jsem hodně taxíky a nebyly drahé.
    Potkal jsem turisty, mými sousedy na hotelu byli Němci.
    Velice dobrá káva je k mání v kavárnách. Běžné je připojení internetu. Neviděl jsem jediný PC s OS od Mirosoftu. Jedině a pouze linuxová distra.
    Armáda je ve výborné kondici. Mají bojové zkušenosti zejména z Afriky.
    Místní mě vyprávěli o každoročním cvičení "Dny brannosti" které je 6ti denní. Kdysi se údajně připravovali na odražení invaze po vodě i ze vzduchu. Poslední roky jsou tematicky zaměřená na organizaci záchranných prací při přírodních katastrofách, kromě armády se zapojují i st. složky, místní samosprávy. Nacvičuje se součinnost.

    Pan Chalupa zapomněl zmínit jednu jedinou věc.
    Po kauze Philip + Bubeník, kdy jim byla prokázaná činnost proti "kubánskému lidu a revoluci" byly vyhoštěni.
    Pokud se podívá čtenář zpětně od dob jejich vyhoštění, vláda
    ČR ani politici se od té doby zásadně ke Kubě nevyjadřují. Myslet si o tom můžeme cokoliv, třeba že byla politická dohoda, možná jsme za ně museli zaplatit jako za ty dvě slípky Tonču a Hanču 150mega.
    Jistě to nebylo "jen tak"
    Osobní zkušenost je taková, že pokud se tam jedu za krásami přírody, podívat se na holky, vykoupat ve slané vodě, jako turista, utratit nějaký ten peníz, nikdo si mě nevšímá.

    • Larry
      11:01 11.06.2020

      Ještě snad jedna maličkost.
      Co jsem s lidma mluvil, nijak američany neodsuzují, ale nemusí je. Lidé si pamatují "embargo"
      Pro ně je spojencem Čína. která na Kubu prodá co potřebují a chtějí. Castro je pro ně národní hrdina. Internet fungoval bez omezení, nebylo problém se připojit třeba sem
      https://www.radiotelevisionmar...
      http://www.radiohc.cu/en...
      V obchodech jsem si koupil jídlo, co a které jsem chtěl. Nebyly to žádné prominentní obchody a supermarkety pro turisty.
      Kuba není země, která by ohrožovala světový mír a demokracii. :-)))
      Co si dělají doma je jejich věc.

      • dusan
        20:54 11.06.2020

        No však to ...

        Kubánci sa radi angažovali v zahraničí ....

        A rozmiestnenie ruských jadrových zbraní nebolo tiež len ich vecou.

  • palo satko
    08:40 11.06.2020

    Citat z članku "Po mnoho let jim socialistický model hospodaření umožňoval živořit, moc nemít, ale více se bavit než tvrdě pracovat. " A vlastne, čo by mal Kubanec z toho keby tvrdo makal na americkych mafianov a pofiderne korporacie? No na hov... život ako vedla neho žijuci Dominikanec, Haitan alebo Portoričan.
    Ale spät k armade. Kubanci sa ukazali ako velmi učinni vojaci a spojenci v Angole a na juhu Afriky aj nelson Mandela ich pochvalil. "Kubánský lid drží zvláštní místo v srdcích afrického lidu. Kubánští internacionalisté přispěli k africké nezávislosti, svobodě a spravedlnosti, která nemá obdoby pro svůj principiální a nesobecký charakter - my v Africe jsme zvyklí být oběťmi zemí, které chtějí vyřezat naše území nebo podvratit naši suverenitu. V afrických dějinách není srovnatelné, aby se další lidé postavili na obranu jednoho z nás - porážka apartheidní armády byla inspirací pro bojující lidi v Jižní Africe! Bez porážky Cuito Cuanavale by naše režimy nebyly rozbité! Porážka rasistické armády v Cuito Cuanavale mi umožnila být dnes zde! Cuito Cuanavale byl milníkem v historii boje za osvobození Jihoafrické republiky

    • History
      09:33 11.06.2020

      "Soviet foreign policy expert Peter Vanneman stated that no decisive victory was won by either side. In his analysis of the campaign, Fen Osler Hampson, Director of Global Security Research at the Centre for International Governance Innovation, concurred with this perspective. Hampson asserted that "although there was no decisive battle at Cuito Cuanavale, Cuban president Fidel Castro successfully exploited the situation for propaganda purposes". Hampson criticised Cuban sources for painting the battle as a single decisive engagement, asserting instead that the battle was better described as a prolonged stalemate in which two modestly sized opposing forces kept each other in check for nine months."

      Citace je z Wikipedie a jen bych doplnil Vaše "Velmi účinné vojáky" o informaci, že stáli na straně s většími ztrátami a v podstatě se nikam neposunuli.

      • palo satko
        11:31 11.06.2020

        Kto, že to vyhral v Angole?

        • History
          11:58 11.06.2020

          Vás příspěvek byl o bitvě a teď přehazujete téma na válku?

          • gangut
            13:17 11.06.2020

            To je citát Nelsona Mandelu. Význam bitky pri Cuito Cuanevale je oveľa viac symbolický ako praktický. Rovnako ako prakticky neúspešný útok na kasárne Moncada alebo ofenzíva Tet vo vietnamskej vojne viedla ku konečnému víťazstvu nad juhoafričanmi v Angole a v Namíbii. V Angole som pracoval a kubáncov tam aj po mnohých rokoch mali vo veľkej úcte.

          • palo satko
            13:36 11.06.2020

            Ja som nič o nejakej bitve nepisal. nevymyšlajte si. To Mandala vravel o bitve.

      • palo satko
        11:32 11.06.2020

        A ešte citacia je Mandelova, nie wiki si ju nevymyslela.

        • History
          11:55 11.06.2020

          Oprava... cituji Wikipedii ve které Mandela říká... takže cituji Wikipedii, je to zdroj, smiřte se s tím.

          • palo satko
            13:35 11.06.2020

            asi by bolo načase sa doučit češtinu: citát, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) doslovně uvedený cizí výrok, cizí text: autorom toho vyroku ani nahodou nie je wikipedia, tam je len uvereneny a teraz je uverejneny na AN.

  • Englbert
    18:47 10.06.2020

    90 procent kubancu dnes lituje, ze se to exulantum v roce 1961 nepovedlo. Kuba mohla byt turistickym rajem a vsem by se tam zilo lepe nez dnes.

    • gangut
      19:02 10.06.2020

      Kuba bola turistickým rajom aj pred revolúciou. Ale kubánci z toho nič nemali...

      • jj284b
        20:19 10.06.2020

        a rovnako je tomu aj za komunistov...

      • Pavel1
        20:50 10.06.2020

        A to máš odkud? Před revolucí (a vlastně i později až do doby kdy Castro na Kubě ukrad veškerý soukromý majetek) byla Kuba nejrozvinutější zemí latinské Ameriky. Průměrná životní úroveň tam byla vyšší než některých evropských zemích (třeba Portugalsko a Řecko).

        • gangut
          06:24 11.06.2020

          A co tam bolo najrozvinutejsie? :-D
          Demokracia?
          A do tej priemernej zivotnej urovne sa pocitali aj americky milionari co tam mali zimne sidla?

          • Pavel1
            21:00 12.06.2020

            Tvoje z prstu vycucané dojmy nemění nic na tom, že Kuba byla před Castrem turistický ráj, na čemž Kubánci vydělávali. Za Castra děvky a hazard samozřejmě zůstaly, jenže místo dolarových turistů byly určeny "bratrským" sovětským vojákům, takže Kubánci z toho měli kulové. Před Castrem měla Kuba široké spektrum zemědělských výrob a zpracovatelského průmyslu (byla například jedním z největších exportérů citrusového ovoce - samozřejmě v dolarech), na čemž Kubánci vydělávali. Castro veškerý soukromý průmysl ukradl a veškerý export nasměroval do východního bloku. A co z toho měli Kubánci - velké kulové - jak víme z naší vlastní zkušenosti. Před Castrem bylo na Kubě zavedeno barevné televizní vysílání, po USA se jednalo o druhý stát na světě, kde se to podařilo. V komoušském těžkoslovensku se něco takového povedlo až na začátku 70. let. Za Castra Kubánci neměli ani ty televize. Před Castrem byl počet učitelů a lékařů na sto obyvatel stejný jako v UK v té době. Vždycky mě pobaví, bláboly komoušských vyIízanců o tom, jak castro odstraňoval negramotnost, a zaváděl moderní medicínu. To se mu to odstraňovalo a zavádělo, když měla Kuba v téhle oblasti stokilometrový náskok před veškerými zeměmi latinské Ameriky a dokonce i před některými zeměmi Evropy. Jak to s kubánským zdravotnictvím vypadá teď si můžeme přečíst třeba zde: https://panampost.com/belen-ma...

  • vojáček v záloze
    15:33 10.06.2020
    • (10)

    Pětimilionovou armádu na vlastní obranu samozřejmě nepotřebují. Jako my nepotřebujeme 100 vojáků-vlastenců. Pět tisíc všehoschopných žoldáků pro US neokoloniální války se Kubáncům šikne mnohem více.

    Stejně tak nepotřebují vlastní národní hospodářství, ale potřebují "ukázat co umí" pro zahraniční soukromé monopoly. A místo donorů jako byl Sovětský svaz, potřebují obří pijavici v podobě Spojených států.

    A místo domácího diktátora by se jim hodil demokratický US místodržící.

    • Torong
      10:38 11.06.2020

      Už máš sepsané ty seznamy nepohodlných osob pro Ruské zelené mužíky?

      • Luky
        20:43 13.06.2020

        když oni si prašiví Elfové dávají cizokrajný přezdívky...

        • vojáček v záloze
          02:42 17.06.2020

          ad Torong/Luky
          Tu prácičku pro Rusy vám s radostí přenechám. Když už jste zmínili elfy, je to dnes především jejich styl a jejich práce, že... udávat a pronásledovat lidi.

          Stejně tak vám přenechám místo u plastického chyrurga, ne fakt se nebudu objednávat, abyste mohli včas podstoupit plastiku očí. To pro případ, že místo Rusů přijdou Číňani.

          Co si to dovoluju? Inu, jako vy si nevážíte republiky, její suverenity a nezávislosti a chtěli byste být neustále zalezlí v cizí řiti, jedno z které světové strany, vlastenectví užíváte pouze jako pózu či mimikri, tak lidé jako jsem já si pro změnu neváží vás. A to tak, že vůbec!

          • Luky
            18:43 20.06.2020

            hele šmoulo, já jsem s tebou
            :)

  • David
    13:13 10.06.2020

    Podle některých zdrojů armáda na Kubě ovládá až 60%HDP. Co mě osobně fascinuje, je kubánský zbrojní průmysl. Jeho produkty jsou sice převážně jen improvizace (např. BTR-60 osazený kanonem 100 mm či věží z BMP-1, obrněný automobil Iguana atd.), ale výsledkem jsou velice efektivní a přitom velice levné zbraňové systémy

    • StandaBlabol
      19:28 10.06.2020
      Oblíbený příspěvek

      Levné ano, ale proč efektivní? Zastaralý kanón na zastaralé platformě. Navíc nové zbraně nevyrábějí, takže nejspíš oboje už je dlouho v provozu a velkou část životnosti má za sebou. Bez moderního řízení palby, přístrojů pro noční vidění, s mizernou balistickou ochranou.

      • fotr
        22:04 10.06.2020

        Nebýt toho že Kubánci jsou vynikající mechanici tak už by většina té techniky dávno nefungovala. Jsou to skutečně staré šroty ale na udržení armády u moci to bohatě stačí. Kubě žádný mezinárodní konflikt nehrozí a tak nemají důvod vrážet peníze do něčeho nového a dnes jim už nikdo ani nic nedá. Doby kdy je SSSR využívala všude kde se sami nemohli ukazovat jsou pryč a s nima i dodávky zbraní které za to Kuba dostávala.

        • Larry
          11:10 11.06.2020

          To není jenom o zbraních. Stačí se podívat na káry amerických automobilek, co jezdí po Kubě od 50tých let. Z pozdějších dob není problém vidět Škodovky, Dacie, Žiguliky.

      • Larry
        11:10 11.06.2020

        Na tohle nepotřebují supermoderní zbraně
        https://en.wikipedia.org/wiki/...

        • satai
          17:31 11.06.2020

          Jo, na vraždění stačí lowtech...