ROZHOVOR: Zdeňek Zbytek o Armádě ČR a Ukrajině, část 1.

AN: Dobrý den pane Zbytku. Můžete se naším čtenářům ve zkratce představit a nastínit Vaše vojenské zkušenosti?

ZZ: Pokusím se být velmi stručný, i když to asi tak jednoduché nebude, protože moje vojenská kariéra byla velmi pestrá a velmi náročná. Za což jsem ale “Armádě” do dneška velmi vděčen, protože mi armáda dala nejen vynikající odborné a všeobecné vzdělání (mám v šuplíku tři vysokoškolské diplomy), ale především bohatou praxi u řady útvarů, zejména pak v Jižních Čechách, na Šumavě, a nakonec i u 1.tankové divize.

Měl jsem to štěstí, že mi bylo umožněno postupně projít všemi velitelskými funkcemi od velitele školního družstva až po velitele 1.tankové divize, která v období konce studené války patřila se svými 646 tanky (ve své organizaci měla 1.tanková divize i “skrytou” 16.tankovou divizi), téměř dvěma a půl tisíci kusy další bojové a zabezpečovací techniky a více než desítkou tisíc podřízených v šestnácti posádkách, k nejlépe vyzbrojeným a vycvičeným divizím na evropském válčišti a měla uznávaný respekt u našich tehdejších protivníků - v NATO.

Moje vojenská kariéra začala 27.srpna 1967, kdy jsem v patnácti letech nastoupil ke studiu na Střední vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova do Bratislavy a skončila k 31.12.1991. Střední vojenskou školu jsem však ukončil v červnu 1970 v Opavě, protože v létě 1969 byla naše vojenská škola v Bratislavě zrušena a já jsem si vybral k dokončení studia stejnou střední vojenskou školu (tzv. “žižkárnu”) v Opavě.

Moje vojenská kariéra začala 27.srpna 1967 kdy jsem v patnácti letech nastoupil ke studiu na Střední vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova do Bratislavy a skončila k 31.12.1991.

Mými mladšími spolužáky a absolventy stejné školy byli například pozdější předseda vlády Mirek Topolánek, či Náčelník generálního štábu AČR Pavel Štefka. Poté následovaly čtyři roky studia na Vysoké vojenské škole Pozemního vojska ve Vyškově na Moravě, obor vševojskový (motostřelec, tankista), kterou jsem ukončil v červenci 1974 v hodnosti poručíka a s titulem inženýra.

V době studia jsem současně zastával i funkci velitele školního družstva, pak školní čety a poslední rok i zástupce velitele školní roty. Po absolvování Vysoké vojenské školy jsme byl převelen k Západnímu vojenskému okruhu (se štábem v Táboře), ke 4. Armádě (se štábem v Písku), 3.motostřelecké divizi (se štábem v Kroměříž), na funkci velitele 1.motostřelecké roty 6.motostřeleckého pluku v Uherském Hradišti. Tuto funkci jsem však vykonával velmi krátce, protože jsem byl vzápětí jmenován zpravodajským náčelníkem téhož pluku.

V letech 1976-1978 jsem absolvoval postgraduální studium na Vojenské Akademii v Brně, na 1. velitelské fakultě, a poté v srpnu 1978 převelen k 15.motostřelecké divizi se štábem v Českých Budějovicích a jmenován, v hodnosti nadporučíka, velitelem 2.tankového praporu 20. tankového pluku (kasárna “Čtyři dvory”) v Českých Budějovicích. Prapor jsem počátkem září 1978 převzal, abych ho po měsíci znovu předal a byl jsem jmenován, v necelých 27 letech, zástupcem velitele 62.motostřeleckého pluku dislokovaného v šumavském pohraničním městě v Prachaticích.

Tuto funkci, která byla spojena fakticky s neustálým výcvikem vojsk ve Vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích na tehdejší nové bojové technice (pluk byl jako jeden z prvních přezbrojen na BVP-1) jsem vykonával až do listopadu 1981, kdy jsme byl jmenován, v hodnosti kapitána, velitelem 20.tankového pluku v Českých Budějovicích.

Tuto funkci, která byla spojena fakticky s neustálým výcvikem vojsk ve Vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích na tehdejší nové bojové technice (pluk byl jako jeden z prvních přezbrojen na BVP-1) jsem vykonával až do listopadu 1981, kdy jsme byl jmenován, v hodnosti kapitána, velitelem 20.tankového pluku v Českých Budějovicích.

Zde jsme v lednu a v únoru 1983 absolvoval ve funkci velitele pluku i jedno z největších poválečných vojenských cvičení-mobilizační cvičení 15. Motostřelecké divize, kdy jsme za dva dny absolvovali i náročný přesun divize a pluku na vzdálenost cca 700 kilometrů po vlastní ose z Vojenského prostoru Boletice do do Vojenského prostoru Oremov Láz na Středním Slovensku.

Pluk tehdy patřil k nejúspěšnějším v Západním vojenském okruhu, byl jsem povýšen do hodnosti majora, a v listopadu 1985 jsme byl převelen k 1.tankové divizi 1. Armády (se štábem v Příbrami) a jmenován do funkce Náčelníka štábu-1.zástupce velitele 1.tankové divize se štábem ve Slaném.

Koncem srpna 1986 jsme nastoupil studium na Vojenskou Akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě, kterou jsme ukončil v červenci 1988 a byl znovu jmenován, v hodnosti podplukovníka, na funkci Náčelníka štábu-1.zástupce velitele 1.tankové divize. V září 1989 jsme pak byl jmenován velitelem 1.tankové divize. 1.prosince 1989 jsem souhrou náhod vystoupil coby velitel 1.tankové divize jménem delegace ČSLA na sjezdu družstevních rolníků, což se mi stalo osudným.

Funkci velitele 1.tankové divize jsme vykonával do října 1990, řádně jsem ji předal plukovníkovi gšt. Jiřímu Martínkovi a čekal na funkci vedoucího staršího důstojníka Správy bojové přípravy Pozemního vojska Ministertva obrany na propuštění do zálohy, což se stalo o rok později, kdy mne k 31.12.1991 první civilní ministr obrany Lubomír Dobrovský svým samostatným rozkazem ze dne 30.září 1991 doslova vyhodil z armády právě k vůli mému vystoupení na sjezdu družstevních rolníků 1.prosince 1989.

A tak jsem se stal k 1.lednu 1992, ve svých 40ti letech, po 24 letech v uniformě, nezaměstnaným civilem. Ještě před propuštěním z armády jsme si však vyřídil živnostenský list a začal jsme ihned podnikat, což dělám dodnes, byť již třetím rokem pobírám i starobní důchod (15 500,- Kč.).

AN: Nemůžeme se nezeptat na rok 1989 a na mediální obvinění, že jste chtěl poslat „tanky na Prahu“. Můžete naším čtenářům ve zkratce přiblížit svůj pohled na celou situaci?

ZZ: O listopadových událostech 1989 a roli ČSLA a i 1.tankové divize by se dnes dal napsat celý “román: Možná o tom někdy napíši, třeba jen proto, že jsem byl přímým svědkem a účastníkem všech klíčových událostí v tehdejší Československé lidové armádě na exponované funkci velitele 1.tankové divize.

Dnes mohu, s odstupem dvaceti pěti let, s klidem a bez emocí konstatovat, že ihned po 17. listopadu se rozjela i proti armádě a jejímu velení rozsáhlá mediální “masáž”, postavená na spekulacích, nepravdách a lžích, s jediným cílem, armádu paralyzovat a diskriminovat ji v očích veřejnosti.

Dnes mohu, s odstupem dvaceti pěti let, s klidem a bez emocí konstatovat, že ihned po 17. listopadu se rozjela i proti armádě a jejímu velení rozsáhlá mediální “masáž”, postavená na spekulacích, nepravdách a lžích, s jediným cílem, armádu paralyzovat a diskriminovat ji v očích veřejnosti.

Je historickou pravdou, potvrzenou řadou vyšetřovacích parlamentních a jiných komisích, především však svědectvím více než deseti tisíc příslušníků tehdejší 1. tankové divize, že se žádná příprava ani pokus zasáhnout v Praze či jinde nekonala a žádná zásah tanků na Prahu se nepřipravoval!

Pokud by tomu tak bylo, musely by s takovým plánem být seznámeny minimálně desítky, či stovky velících důstojníků a později i tisíce příslušníků divize, protože jakýkoliv vojenský plán se bez toho, aniž by ho znali vykonavatelé, neobejde!

Tuto lež vypustil na veřejnost poprvé jeden z novinářů, tuším kolem 25.listopadu 1989, v tehdejších Zemědělských novinách, v malém článku, jehož obsah byl v duchu: “Tanky 1. tankové divize se v lesích u Berouna připravují na Prahu”. A postupně se z této novinářské kachny stala celostání i mezinárodní fáma, umocněná mým zcela náhodným vystoupením 1. prosince 1989 jménem delegace ČSLA na sjezdu družstevních rolníků ve Sjezdovém paláci v Praze (celý záznam natočený ČT si můžete prohlédnout a poslechnout na internetu).

Mimochodem, dnešní prezident Miloš Zeman, ještě před tím než byl zvolen prezidentem, v jednom z rozhovorů, tuším, že v Právu v lednu 2013, konstatoval, cituji: “Když se podíváte na video s projevem Zdeňka Zbytka, tak tam žádnou zmínku o posílání tanku na demonstranty nenajdete.”

Mimochodem, dnešní prezident Miloš Zeman, ještě před tím než byl zvolen prezidentem, v jednom z rozhovorů, tuším, že v Právu v lednu 2013, konstatoval, cituji: “Když se podíváte na video s projevem Zdeňka Zbytka, tak tam žádnou zmínku o posílání tanku na demonstranty nenajdete.”

Tuto mediální fámu pak vzápětí rozšířil právě onen první polistopadový ministr obrany Lubomír Dobrovský, který si zřejmě léčil mindráky za svoji komunistickou minulost v padesátých a šedesátých letech, a tak poté, co se stal v říjnu 1990 ministrem obrany, začal provádět v armádě zuřivé politické čistky, čímž se ani dodnes netají. A já jsem byl jednou z jeho prvních obětí, když mne dokonce několikrát v médiích nazval “pučistou”.

Ale pozor, vůbec se dnes na něj za to, že mne vyhodil z armády nezlobím, právě naopak. Jsem tomu dokonce velmi rád, že mne vyhodil, protože sám bych asi nenašel odvahu, z obavy z nezaměstnanosti, z armády odejít!

Když jsem pak za těch více než dvacet let viděl, a vidím dodnes, jak se téměř každým rokem střídá jeden ministr obrany za druhým, a nejen on, ale i jeho zástupci, kteří armádě absolutně nerozuměli a nerozumí, jak jedna chaotická reforma jako na běžícím pásu střídá jinou nesmyslnou reformu, jak se armáda za dvacet let doslova “smrskla” na “papírovou a téměř nebojeschopnou armádu”, jak se v armádě strašně rozkrádalo a stále ještě rozkrádají a promrhávají obrovské státní finance, jsem panu Dobrovskému velmi vděčen, že mne vyhodil.

Vzal mi kanady, maskáče, tanky, vojenské prostory, a umožnil mi podnikat a stát se tak ekonomicky nezávislým, být slušně zabezpečen i se svojí rodinou, cestovat po světě, prostě být svobodným občanem a dělat si co uznám za vhodné. Nemohu si tedy neodpustit nevyužít ani této příležitosti a ještě jednou panu Dobrosvému za to, že mne vyhodil, bez jakékoliv ironie poděkovat!

AN: V naší společnosti nemá armáda z historického hlediska moc dobré renomé. Ani v současné době lidé nerozumí tomu, proč se má investovat desítky miliard korun do armády, když chybí peníze na nemocnice, školy nebo cesty. Jak se díváte na roli armády ve státě a proč je armáda pro stát podle Vás důležitá?

ZZ: Nemohu s Vámi souhlasit, že naše armáda, či armády z historického hlediska moc dobré renomé nemají. Vždyť bez našich legionářů by jistě Československo nevzniklo! Asi Vás nemusím ani přesvědčovat o roli statisíců našich spoluobčanů, kteří bojovali ve druhé světové válce na různých frontách a výrazně tak přispěli k vítězství nad fašistickým Německem.

A i když dnes hodnotím poměrně dlouhou dobu, kterou dnes nazýváme obdobím “studené války”, kdy jsem já sloužil, promiňte, harašilo se se zbraněmi, ale žádná válka od roku 1945 v Evropě nebyla! Za toho čtvrt století, co jsem nosil uniformu, jsem byl svědkem stovek a možná tisíců setkání s civilním obyvatelstvem a nezaznamenal jsem nikdy žádné hrubé nadávky, či házení kameny či plivání na armádu.

A konec konců i naši dnešní vojenští profesionálové, zejména pak účastníci zahraničních misí, patří přeci k vojenské elitě a jsou vysoce oceňováni doma i v zahraničí a můžeme na ně být přeci po právu hrdi! Nebo tomu tak není?

A konec konců i naši dnešní vojenští profesionálové, zejména pak účastníci zahraničních misí, patří přeci k vojenské elitě a jsou vysoce oceňováni doma i v zahraničí a můžeme na ně být přeci po právu hrdi!

Jiná věc je, jak špatné jméno armádě v očích veřejnosti dělají ti nekompetentní ministři obrany a jejich bezprostřední okolí, které si vždy do armády s sebou ministři přivedou a obklopí se jimi, aniž by k tomu oni měli sebemenší odborné předpoklady a schopnosti. A tak logicky, obdobně jako v celé společnosti, dochází k značnému zneužívání, chcete-li rozkrádaní, poměrně rozsáhlých finančních prostředků (roční rozpočet armády je dnes okolo 40 miliard korun), které každoročně společnost na armádu vyděluje.

Za nás si důstojník nedovolil “ukrást ani kanystr benzínu”! A když se takový případ čas od času zcela výjimečně stal, důstojník byl nemilosrdně postižen, zbaven funkce a hodnosti a skončil před vojenským prokurátorem!

Zastávám názor, že armáda byla, je a bude pro každou společnost nezbytná, tím spíše v dnešní době, kdy se objevila zcela nová hrozba - mezinárodní terorismus, a kdy stovky či tisícovka perfektně vycvičených a všeho schopných zabijáků je schopna ovládnout i stát!

Zastávám názor, že armáda byla, je a bude pro každou společnost nezbytná, tím spíše v dnešní době, kdy se objevila zcela nová hrozba - mezinárodní terorismus, a kdy stovky či tisícovka perfektně vycvičených a všeho schopných zabijáků je schopna ovládnout i stát!

Mám Vám opakovat desítky konkrétních případů z dnešního světa? Jistě je znáte stejně dobře jako já! Problémem však je, že to dnes již nejsou jen případy z daleké Afriky, Latinské Ameriky či Jihovýchodní Asie, ale i přímo z Evropy! Stále proto platí staré přísloví: “Ten stát který nemá na to, aby nakrmil svoji armádu, dříve či později bude krmit cizí armádu”! Bohužel, tak tomu prostě je!

AN: ČSLA měla 200 000 vojáků, současná armáda má 20 000 vojáků. Jak vidíte přechod z obří armády na malou profesionální? Jedná se o nevyhnutelnou reflexi doby nebo je to podle Vás nerozumné snižování obranných schopností České republiky?

ZZ: Armáda ČR je jedním ze zásadních  dlouhodobých problémů naší společnosti. Vzhledem k tomu, že armádní problematice málokdo rozumí, včetně řady současných generálů, kteří doslova přeskočili jednotlivé velitelské stupně a nemají dostatek zkušeností z praxe, se stala (obdobně jako jiné resorty) fakticky pouze bojem vládnoucích politických stran o armádní rozpočet a armádní zakázky.

Z podrobné analýzy reálného bojového potenciálu AČR vyplývá, že AČR je fakticky neschopná plnit ani elementární úkoly zabezpečení obrany a územní celistvosti ČR! I když náš stát má teoreticky k dispozici cca 2 mil. mužů ve věku 18-50 let, od roku 2004 již mužská populace neprochází ani elementárním základním výcvikem a neumí ovládat ani základní pěchotní zbraně, jakou jsou pistole, samopaly a kulomety.

Z podrobné analýzy reálného bojového potenciálu AČR vyplývá, že AČR je fakticky neschopná plnit ani elementární úkoly zabezpečení obrany a územní celistvosti ČR!

Chybí jakýkoliv promyšlený zákon, na základě kterého by v případě krizové situace stát mohl povolat do zbraně a vycvičit alespoň část mužské populace! Chybí jakýkoliv, byť elementární promyšlený systém pravidelného výcviku záloh.

A když si uděláte podrobnou analýzu struktury současné armády, zjistíte, že z celkového počtu 32 tisíc placených příslušníků Armády ČR je z nich asi 8 tisíc občanských zaměstnanců, tedy civilních úředníků, a necelých 22 tisíc uniformovaných zaměstnanců.

Tragédií však je, že těch 22 tisíc uniformovaných zaměstnanců by v případě konfliktu byli schopni ve vycvičených jednotkách (rotách, praporech) bojovat se zbraní v ruce podle mého hrubého odhadu maximálně 6 tisíc vycvičených profesionálů!

Tragédií však je, že těch 22 tisíc uniformovaných zaměstnanců by v případě konfliktu byli schopni ve vycvičených jednotkách (rotách, praporech) bojovat se zbraní v ruce podle mého hrubého odhadu maximálně 6 tisíc vycvičených profesionálů!

Ostatní jsou (cca 16 tisíc!), nechť mi prominou, dobře placení "uniformovaní úředníci"! Tedy fakticky jednoho „bojovníka“ zabezpečují cca 3- 4 ostatní uniformovaní «úředníci» a navíc jeden až dva "neuniformovaní úředníci" - občanští pracovníci vojenské správy! Přitom paradoxně ve většině případů armádní „úředníci“ mají vyšší platy než řadoví „bojovníci“.

Dalším problémem je chaos a různorodost ve výzbroji a výstroji AČR. Neprosazuje se základní princip unifikace zbraňových systémů a armádní techniky-viz příklady několika typů různorodých obrněných transportérů, kulometů, samopalů, pistolí, atd.

Fakticky, až na Zbrojovku Uherský Brod byl zcela zničen český (i slovenský) obranný průmysl, který ještě před čtvrt stoletím patřil k jedněm z nejlepších na světě a přinášel do státního rozpočtu za export zbraní velké finanční prostředky, o zaměstnanosti nemluvě, atd.

A to již nemluvím o tom, že dnes jsme zcela závislí na nákupu zahraničních, ve většině případů předražených, zbraňových a technických prostředků, výstroje a výzbroje. Za tragikomický příklad považuji, že látky na uniformy našich vojáků pochází prý z Číny a naše textilky krachují!

Za tragikomický příklad považuji, že látky na uniformy našich vojáků pochází prý z Číny a naše textilky krachují!

To vše, spolu s rozkrádáním a mrháním nesmírně prodražuje výdaje na AČR, na provoz techniky a zbraní, na jejich ošetřování, běžné, střední i generální opravy naši armádu v očích veřejnosti degraduje.

Nemohu si pomoci, ale celý současný systém AČR lze přirovnat k „PYRAMIDĚ OBRÁCENÉ ŠPIČKOU K ZEMI“!!! A to je zcela špatně. Více bych to nechtěl komentovat, nemá to smyl!

V pondělí přineseme druhou část rozhovoru a dotkneme se také současné situace na Ukrajině.