Tuleni v Zálivu

Od štítu k bouři

V srpnu 1990 se irácký prezident Saddám Husajn rozhodl, že připojí ke své zemi, Iráku, i sousední státeček Kuvajt. To vyvolalo na celém světě poměrně velikou odezvu. Součástí odezvy byla nejprve operace Pouštní štít/Desert Shield, která měla zabránit Iráku v expanzi do dalších zemí.

Zemí, která se nejvíce obávala dalšího postupu iráckých vojsk byla Saúdská Arábie. Když byla situace více méně stabilizována, změnila se mise Pouštní štít na operaci Pouštní bouře/Desert Storm. Jejím cílem bylo vytlačit Iráčany z Kuvajtu. Operace Pouštní bouře začala 17. ledna 1991 a to leteckými útoky na Irák. Pozemní útok na Irák s cílem osvobodit Kuvajt začal 24. února.

První zajatci

Na počátku operace Pouštní štít se podařilo SEALs dostat do boje a získat první irácké zajatce. Stalo se tak 24. ledna. Blízko ostrůvku Qaruh, který patří ke Kuvajtu a je vzdálen od pevniny asi 35km , operovaly irácké vojenské lodě – minolovka, dvě minonosky a jeden rychlý člun. Tři lodě byly přímo zasaženy letouny A-6 Intruder amerického námořnictva.Čtvrtá – jednalo se o jednu z minonosek, se začala potápět po té, co narazila při manévrování před letadly do jedné z min, které předtím sama položila.

Na místo přiletěly vrtulníky OH-58D Kiowa armádního letectva, které operovaly z torpédoborce USS Curts FFG-38. Vrtulníky začaly se záchranou iráckých námořníků a podařilo se jim z vody zachránit 22 trosečníků. Jenže, z blízkého ostrova Qaruh začala po vrtulnících střílet místní malá posádka iráckých vojáků. Vrtulníky opětovaly palbu a stáhly se k torpédoborci.

Torpédoborec se naopak přiblížil k ostrovu a začal ostrov ostřelovat. Začala tak šestihodinová bitva o první kuvajtské území. Ostrůvek bránilo 32 iráckých vojáků. V okamžiku, kdy padli 3 vojáci, tak se ostatních 29 rozhodlo vzdát.

Jejich boj byl bezpředmětný, protože proti zbraním z lodí byli prakticky neškodní. Na ostrůvek byli pomocí dvou vrtulníků SH-3 Sea King z torpédoborce USS Leftwich DDG-984 přepraveni příslušníci SEALs o počtu šestnáct operátorů, kteří zajistili jak ostrůvek, tak také zajatce.

Torpédoborce zůstávaly v blízkosti a poskytovaly případné palebné krytí. Vše však proběhlo bez problémů a námořnictvo získalo jak 51 zajatců, tak také první kuvajtské území. Na místě byla zabavena řada ručních zbraní, minomety a také protiletadlové střely SA-7. Vzhledem k minimálním rozměrům ostrůvku však toto vítězství bylo spíše symbolické.

30. ledna byli SEALs nasazeni opět a to tentokrát při záchraně posádek potápějící se irácké výsadkové lodě třídy Polnočnyj (polský projekt 770). Přepravu vrtulníky zajištovaly HS-12 a HS-9 se svými stroji SH-3 Sea King. Spojení bylo poskytováno jedním SH-60 Sea Hawk a podporu zajišťoval jeden námořní letoun A-6 Intruder. Iráčtí námořníci byli přinuceni opustit svou hořící loď, která byla silně poškozena útokem amerického námořnictva.

Nacházeli se v nafukovacích záchranných člunech. Příslušníci SEALs byli vysazeni z vrtulníků do vody a připlavali k záchranným člunům. Tam ověřili, že námořníci nejsou ozbrojeni a pak zajistili jejich vyzvednutí na palubu vrtulníků. Celkem bylo zachráněno 20 námořníků.

Další záchrana se uskutečnila hned další den, kdy se ozval nouzový signál, který pocházel z iráckého ropného terminálu v moři Khawar Al Amaya. Tato základna se nachází jen 16km od pobřeží Iráku, proto byla v této době poměrně riskantní. Záchranné akce se účastnily opět dva Sea Kingy, jeden SH-60 Sea Hawk pro zajištění komunikace a jako podpora jeden britský námořní vrtulník Lynx a jeden letoun A-6 Intruder.

Sea Kingy vyložily ze svých útrob SEALs, kteří začali ropný terminál zajišťovat. Nalezli zde 15 iráckých trosečníků, kteří se dostali na terminál s nadějí na záchranu. Po jejich zadržení a kontrole začala jejich evakuace.

Evakuace probíhala pomocí palubních jeřábů. Během ní však došlo ke komplikaci. Na místo připlula irácká loď typu TNC-45 a začala vrtulníky ostřelovat. Útok Lynxe a Intruderu však byl přesný a irácká loď šla brzy ke dnu. Vrtulníky dokončily evakuaci a zajatci byli odvezeni na torpédoborec USS Leftwich.

Falešné vylodění

Zatímco předchozí akce byly spíše náhodnými operacemi, tak jedním z hlavních úkolů SEALs na počátku Pouštní bouře byla klamná akce na odpoutání pozornosti iráckých vojsk od hlavních útočných sil osvobozujících město Kuvajt.

Zcela na počátku se uvažovalo o tom, že bude využito obojživelných schopností americké námořní pěchoty, a že 4. A 5. MEU se vylodí poblíže města Kuvajt. Jednotky SEALs však provedly přibližně 10 akcí hydrografického průzkumu, ze kterých vyšlo, že pobřeží Kuvajtu není ideální pro tento typ operací.

Zpravodajské informace také nebyly příznivé, protože irácké velení s obojživelnou operací počítalo a v oblasti města drželo jednotky, které byly připraveny případnému vylodění bránit. Očekávání iráckých velitelů však bylo využito pro zastírací operaci. Aby byl „levý hák" koaličních sil, spojenecký útok z pouště, úspěšný, bylo třeba připoutat co nejvíce iráckých sil k pobřeží. SEALs proto pokračovali ve fingovaných přípravách na vylodění.

Hlavní klamná akce proběhla několik hodin před začátkem pozemní části operace Pouštní bouře. V noci z 23. na 24. února základnu Al Mishab v Saúdské Arábii opustily čtyři vysokorychlostní čluny jednotky SBS s operátory SEALs na palubě. Čluny pluly bez osvětlení a jakékoliv identifikace. Kvůli absolutnímu utajení nevěděl o této misi prakticky nikdo.

Námořníci na člunech doufali, že neupoutají pozornost žádného letadla nebo vrtulníku, který by je mohl ostřelovat. Že irácké námořnictvo klade v Zálivu miny, se vědělo. Jenže rychlost operace neumožňovala brát na miny ohled. Námořníci se spolehli na teorii o malé mině a velkém oceánu, kdy pravděpodobnost na kontakt s minou je minimální, a jeli tmou vstříc svému cíli.

Na úrovni přístavu Mina Saud rychlé čluny zpomalily a zamířily směrem k pobřeží se motory na minimální otáčky. Poslední fází operace byl výsadek SEALs na člunech. Ti dali několik kilometrů od pobřeží své gumové čluny na vodu a vyrazili splnit svůj úkol.

Posledních 500 metrů k pobřeží pak SEALs plavali. Bylo to přibližně kolem půlnoci. Každý plavec nesl plastickou trhavinu C-4 a časovače. Nálože plavci nechali v nízké vodě těsně od pobřeží. Obvykle kolem 30cm hloubky. Mimo náloží umístili SEALs také oranžové bóje, které se používají pro označení pláží pro vyloďovací jednotky. Časovače byly nastaveny na 1:00 místního času.

Aby byl dojem z celé akce maximální, tak několik dní předem námořní pěchota nacvičovala vylodění na Saúdsko Arabském pobřeží a 5. MEU byla dokonce plně naloděna. V uvedený čas začaly vybuchovat nálože na pobřeží a rychlé čluny zahájily palbu směrem k pobřeží. SEALs se mezitím vrátili na palubu.

Pro zvýšení účinku provedlo klamný útok také letectvo na příjezdové cesty k pobřeží. Pozemní operace začaly ve 4:00. Lodě s 5. MEU začaly vykládat mariňáky v saúdském přístavu Al Mishab a ti začali postupovat po zemi směrem ke kuvajtské hranici a pak dále k městu.

Aby se irácké síly stále vázaly na možné vylodění, tak v 11:20 americká bitevní loď USS Missouri zahájila palbu ze svých děl na kuvajtské pobřeží. Zastírací akce se podařila a tisíce iráckých vojáků se připravovaly na útok z moře a očekávání vylodění zdrželo tyto jednotky minimálně o jeden den.

Průzkumné akce

Mimo hydrografického průzkumu prováděli příslušníci SEALs i pozemní průzkum. SEALs se tak dostali do města Kuvajt jako jedni z prvních a to na svých terénních bugginách DPV (Desert Patrol Vehicle). Tato vozidla vycházela ze závodních speciálů, které ovšem byly pro vojenskou službu náležitě upraveny.

Posádku tvořily tři osoby s tím, že vedle řidiče seděl velitel vozidla, který měl k dispozici lafetovanou zbraň – kulomet nebo automatický granátomet a za nimi na vyvýšeném stanovišti seděl střelec s velkorážovým kulometem.

Likvidace námořních min

SEALs se dále během operace Pouštní štít a Pouštní bouře podíleli na likvidaci námořních min, kterých umístilo stovky irácké námořnictvo. Seals byli vysazeni z vrtulníku ve dvojici. Doplavali k mině a umístili na ni nálož.

Po opětovném vyzvednutí vrtulníkem byla nálož dálkově odpálena. Popis zní vcelku lapidárně, ale je nutno zmínit, že každá taková akce byla poměrně riskantní.

Zdroj: magazín Combat Zone