Pentagon vyvíjí nástupce střely středního dosahu AMRAAM

O programu LREW se veřejnost dozvěděla díky jednomu z dokumentů o rozpočtových výdajích ministerstva obrany pro fiskální rok 2018. U programu LREW se píše:”Tento projekt dokončí inženýrskou a konstrukční práci potřebnou pro posouzení víceúčelového interceptoru (střely vzduch-vzduch - pozn. red.) s dlouhým dosahem, který zajistí udržení převahy ve vzduchu. Podrobnosti o tomto projektu jsou tajné.”

Ve fiskálním roce 2016 bylo na projekt podle dokumentu vyčleněno 2,1 milionu dolarů, o rok později 7,5 milionu dolarů. Předběžné koncepční práce na projektu LREW skončí v příštím roce. Počáteční práce se zaměřují na určení toho, jaké schopnosti má mít nová letecká střela a zda požadavky letectva odpovídají schopnostem průmyslu.

Informace o programu jako první přinesl web FlightGlobal a jde o první důkaz toho, že Pentagon po 25 letech vyvíjí novou střelu vzduch-vzduch středního/dlouhého dosahu. Úvodní obrázek v našem článku podle FlightGlobal ukazuje dvojstupňovou raketu LREW vypuštěnou z vnitřní zbraňové šachty stíhačky F-22A Raptor. Není však jasné, zda jde o finální podobu LREW.

Tyler Rogoway z webu The Drive se domnívá, že v případě dvojstupňové rakety druhý stupeň mohou tvořit zcela nové střely vzduch-vzduch vyvíjené v rámci programu SACM (Small Advanced Capabilities Missile) nebo MSDM (Miniature Self-Defence Munition).

O programech SACM/MSDM toho není příliš známo, ale v případě SACM půjde o malou a levnou střelu vzduch-vzduch nahrazující střely krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder a možná i AMRAAM.

V rámci programu MSDM letectvo vyvíjí aktivní raketovou obranu pro bojová letadla. Koncepce počítá s nasazením malých interceptorů, pomocí kterých může letadlo aktivně ničit blížící se protiletecké střely vzduh-vzduch i země-vzduch protivníka.

Cílem programů LREW a SACM není jen zvětšit dosah, ale zejména rozšířit zónu zaručeného zásahu (no-escape zone), tedy prostor (ve všech třech rozměrech), ve kterém letoun protivníka nemůže střele uniknout.

Dostřel AMRAAMu je oficiálně utajován, ale odhaduje se na 160 km. Například evropská střela Meteor má sice menší dostřel než AMRAAM, ale díky použití náporového motoru má třikrát větší no-escape zone.

Testovací odpal střely AMRAAM ze stíhačky F-35

Obecně střely s dlouhým dosahem, jako ruská Izdělije 810 s doletem 400 km, nejsou určeny proti stíhacím letounům (velké rozměry a hmotnost střely neumožňují manévry s velkým přetížením), ale spíše proti letadlům včasné výstrahy a řízení (AWACS), tankovacím letounům, velkým dronům, nákladním letadlům nebo bombardérům – obecně proti cílům, které nemohu provádět manévry s velkým přetížením.

Při vývoji dvojstupňové rakety se Američané mohou inspirovat u izraelské antirakety Stunner ze systému protivzdušné obrany Davidův prak. Raketa Stunner, která vyniká na první pohled nesymetrickou “delfíní” přídí, je vybavená kombinovanou radiolokační a optoelektronickou naváděcí soustavou.

Američané chtějí izraelskou střelu Stunner mimo jiné využít pro svůj vyvíjený systém protivzdušné obrany Patriot PAC-4. Podle izraelských médií je střela Stunner velmi rychlá, vysoce manévrující a schopna rovněž rozpoznat klamné cíle. Výhodou je i údajně nízká cena. Bohužel bližší technické parametry střely nejsou známy, věří se však, že rakety Stunner dokáží ze země ničit cíle na vzdálenost 300 km a do výšky 75 km.

Nové střely vzduch-vzduch SACM/LREW a antirakety MSDM nemusí být určeny jen pro stíhací letouny, ale i pro bombardéry (B-21 Raider) a další velká letadla. V současné době ale není jasné, zda a kdy střely vstoupí do služby.

Zdroj: The Drive