Střední východ se uklidňuje. Důvod? Írán se bojí války se Spojenými státy

Skutečnost, že americké údery byly signalizovány předem a pozdrženy téměř týden po incidentu v Jordánsku, poskytla Íránským revolučním gardám (IRGC) dostatek času na stažení personálu a části vybavení ze zóny ohrožené těmito údery. Počátkem února potom IRGC veřejně ohlásily stahování některých svých vysoce postavených velitelů ze Sýrie. Íránské zdroje popisovaly přesun velitelů IRGC jako dočasné opatření, jehož cílem je ochránit je před dalšími odvetnými údery USA a poskytnutí prostoru k prošetření úniku zpravodajských informací o jejich pobytu v Sýrii. Přesto se však jednalo o jasné gesto směřující k de-eskalaci situace a značící neochotu Íránu otevřeně konfrontovat Spojené státy.

Tato akce přišla rovněž v době, kdy se vystupňovala izraelská kampaň zaměřená na likvidaci špiček IRGC v Sýrii, přičemž při nedávném izraelském úderu v Damašku bylo terčem útoku pět vysokých důstojníků, včetně oblastního šéfa pro zpravodajskou činnost[1]. Už samotné veřejné oznámení stažení a následné snížení počtu útoků na americké vojáky znamená přinejmenším dočasnou rekalibraci íránské strategie směrem k méně rizikovému postoji v regionu.

Dlouhodobý cíl Teheránu je dostat Ameriku do dilematu bez dobrých možností – a ten se nemění. Toto dilema znamená buď zůstat v Iráku a Sýrii (odkud američtí vojáci operují proti teroristickým organizacím jako je Islámský stát, ale odkud také zpravodajsky kontrolují milice napojené na Írán[2]) a čelit neustálým útokům ze strany Íránem podporovaných aktérů, nebo eskalovat proti Íránu (jak dlouhodobě prosazoval například bývalý republikánský kandidát na prezidenta John McCain) a riskovat velkou a zničující válku v regionu. Cílem Íránu je vmanévrovat USA do situace, kdy budou obě možnosti vnímány jako zcela nežádoucí, což by vedlo USA k odchodu z regionu a přiblížilo Teherán dominanci Blízkého východu. Íránský režim se však momentálně necítí jistý v kramflecích kvůli situaci doma a proto byl nucen upustit ventil nahromaděného tlaku.

Íránská strategie vyžaduje velice citlivou ekvilibristiku pro zachování dlouhodobého kurzu bez toho, aniž by přišel devastující americký úder. Stejně tak Washington musí lavírovat mezi snahou o projekci dostatku vůle a odhodlání prostřednictvím trestných úderů a odvrácením otevřené války s Íránem, na které může výrazně víc prodělat než vydělat – vyjádřeno v globální kalkulaci strategické pozice USA.

Hlavní aktéři tohoto trojúhelníku (do kterého patří ještě zejména Hizballáh a další íránské proxy síly) mohou v otevřenému konfliktu s USA mnoho ztratit, a proto veřejně i v diplomacii dávají najevo snahu se mu vyhnout. Místo toho se spokojují s konfliktem nízké intenzity těsně pod hranicí eskalace. Tato hranice se však nedá nikdy exaktně vyjádřit, a proto neustále přetrvává riziko neúmyslné eskalace, tak jak se například stalo při válce Hizballáhu s Izraelem v roce 2006.