Ruslan Puchov: Rozvoj ruských vojenských schopností do roku 2027

Za vyzbrojovací programy do roku 2027 plánuje Kreml utratit 20 bilionů rublů (7 bilionů Kč). Podle Puchova nelze říct, zda je to málo nebo hodně.

„Naše země je jednou z mála na světě, která je skutečně, nikoliv formálně, svrchovaná. Ale za svrchovanost je nutné platit, suverenita je drahá,” uvedl Puchov, který upozorňuje, že svrchovanost není daná velikosti finančních prostředků, ale „ideologickou volbou”.

„Mezi suverénními zeměmi jsou velmi chudé, například Kuba nebo Severní Korea. A mezi státy, které nemají svrchovanost, existují velmi bohaté země jako Německo nebo Japonsko. Ve většině státu východní Evropy došlo po převodu svrchovanosti pod Evropskou unii k deindustrializaci a hospodářské, kulturní a intelektuální archaizaci. Před našimi očima se totéž děje s Ukrajinou,” myslí si Puchov.
 

V případě ruských vojenských výdajů jde podle Puchova o minimální uspokojení potřeb ruské armády, ale při maximu toho, co ruská ekonomika (bez ohrožení její stability) může poskytnout. Podle Puchova vojenské výdaje navíc de facto klesnou, protože v letech 2011 až 2020 bylo rovněž přiděleno na státní vyzbrojovací program 20 bilionů rublů, ale vzhledem k inflaci objem použitelných prostředků klesne na polovinu. Navíc v minulém období stál jeden dolar 30 rublů, nyní to je 60 rublů.

Autor rozhovoru Olgi Božjevoj  položil Puchovi dotaz, zda Rusko nemá investovat peníze spíše do svého celkového technologického rozvoje. Dle Puchova ale samotný nákup vojenské techniky podporuje rozvoj vědy a techniky, vytváří vysoce kvalifikovaná pracovní místa, podporuje inovační rozvoj a navíc polovina z vojenského rozpočtu se vrací zpět do ekonomiky.
 

Co se týče rozložení finančních prostředků, mezi tři základní složky Ozbrojených sil Ruské federace, tedy pozemní síly, letectvo a námořnictvo, budou v tomto vyzbrojovacím programu peníze rozděleny víceméně rovnoměrně.
 

„Hlavní hrozby pro Rusko a hlavní národní úkoly, kterým země čelí, leží na kontinentu. Proto je třeba samozřejmě klást důraz na rozvoj pozemních a leteckých sil. V novém vyzbrojovacím programu se zdá, že bylo zabráněno nadměrným výdajům do námořnictva a výstavba velmi drahých velkých povrchových plavidel je moudře převedena do budoucnosti. Fregaty tak zůstávají největšími loděmi ve výstavbě,” uvedl Puchov.

Podle Puchova probíhá stavba jaderných víceúčelových ponorek a jaderných strategických ponorek uspokojivě, ale lodní průmysl zápasí se stavbou moderních diesel-elektrických ponorek. Výstavba větších hladinových plavidel (korvety, fregaty) je však v neustále krizi. „Je hrůzné přemýšlet o tom, jaké prostředky a čas si vyžádá stavba torpédoborce Lídr a obří letadlové lodě Štorm,” říká v rozhovoru Puchov.  Na druhou stranu výkonné střely s plochou dráhou letu Kalibr lze umístit i na malé lodě (raketové čluny).

Puchov si myslí, že místo investování do námořních „megalomanských” projektů je přednější zaměřit se na kontrolní, průzkumné a komunikační systémy, drony a nové obrněné platformy.

„Mimochodem pozemní síly a výsadkáři budou potřeba, aby vyřešili problém s kyjevskou juntou a baltskými nacisty, pokud budou chtít s NATO za zády vyzkoušet naší obranu,” načrtuje Puchov dva hlavní strategické směry pro vedení pozemních operací ruské armády.
 

Božjevoje dále zajímal názor Puchova na případné obnovení výroby An-124 firmou Iljušin. V tomto byl Puchov kritický, neboť podle něj nemá Iljušin kapacity na obnovení výroby obřího letadla.

„Smlouva na dodávku 38 vojenských dopravních letadel do Číny je přerušena. Dodání dvou Il-76MF do Jordánska bylo provedeno s významným zpožděním. Projekt Il-214 / MTA [střední dopravní letoun - pozn. red.] selhal. Program obnovy výroby Il-76 je zcela mimo kontrolu. Jediné letadlo v testovacím provozu vykazuje velmi nízkou provozní spolehlivost. Existují velmi velké obavy z vývoje Il-112V [lehký dopravní letoun - pozn. red.]. Pokud společnost nedokázala za deset let obnovit výrobu Il-76, jaké jsou šance na úspěch při oživení složitějších a v zahraničí navržených An-124, pro které neexistuje ani žádný motor?” nebere si s firmou Iljušin servítky Puchov.

Puchov také obecně upozornil na zpoždění Ruska ve vývoji bezpilotních letadel dlouhého doletu (kategorie Predator), kde Rusko podle Puchova za USA zaostává o 25 let.

Začátek vývoje ruského strategického bombardéru se pravděpodobně přesunul za období let 2030 až 2035, okomentoval program PAK DA Puchov. „V důsledku toho v příštím desetiletí modernizace ruského dálkového letectva a ruského námořnictva se bude dít přes vylepšené letouny čtvrté generace – Su-30SM, Su-34, Su-35 a Tu-160M2,” myslí si Puchov.

Na závěr rozhovoru Puchov popsal časový plán zavádění výzbroje nové generace, především pro pozemní vojsko. V roce 2021 začnou sériové dodávky nových hlavních bojových tanků T-14 Armata, pásových bojových vozidel pěchoty (BVP) Kurganěc-25, kolových BVP Bumerang a samohybných houfnic Koalicija-SV.
 

Puchov také zmiňuje dodávky nových lehkých obrněných vozidel, raketových komplexů, pozemních robotických vozidel a kompletů „vojáka budoucnosti” Ratnik. Pro protiletadlové a protiraketové prostředky S-400 mají být zavedeny střely dlouhého doletu (zřejmě 40N6) a první jednotky získají také nejnovější systémy S-500.

Ruská vojska strategického určení dostanou nové mezikontinentální balistické střely (ICBM) RS-28 Sarmat a možná také novou mobilní střelu RS-26 Rubež. Dají se také očekávat dodávky hypersonických střel pro taktické, operační i strategické určení.

„Obecně si myslím, že ruské ozbrojené síly v případě úplného zavedení nového zbrojního programu budou mít za deset let, tedy v roce 2028, jinou technickou úroveň a výrazně vyšší bojové schopnosti. Tyto ozbrojené síly budou schopny rychle a s minimálními ztrátami odstranit důsledky ruské národní katastrofy z roku 1991,” uvedl na závěr rozhovoru Puchov.

Zdroj: BMPD