Turci sestřelili ruské letadlo Su-24. Co bude dál?

Rádio Free Europe/Radio Liberty oslovilo nejvýznamnější světové experty na Rusko a Střední východ a požádala je o zhodnocení situace po sestřelení ruského letadla. Odborníci hodnotili přímé dopady po sestřelení letadla, reakci Putina, dopad na vztahy mezi Ruskem a NATO a také, zda může dojít k vyostření situace.

Všichni komentátoři se víceméně shodují, že problém mezi Ruskem a Tureckem doutnal již dlouhou dobu a potvrzují nelibost Turecka s ruskou operaci v Sýrii. Analytici do jednoho uvádí, že sestřel byl především gestem Turecka k Rusku a neměl nic společného (nebo aspoň ne přímo) s narušením vzdušného prostoru Turecka.

Dmitrij Gorenburg si všímá časové návaznosti - k sestřelu došlo po katastrofě ruského civilního letadla v Egyptě a po teroristických útocích v Paříži. Po útocích západní země a Rusko proklamovaly větší ochotu spojit se v akcích proti Islámskému státu. Po sestřelení Su-24 je však taková spolupráce mnohem obtížnější.

Podle Gorenburga Turecko chtělo sestřelením “ukázat svou sílu”. Je však otázkou, jak se Putin zachová. Putin za žádnou cenu nebude chtít před domácím publikem ukázat slabost.

“Součástí problému je, že zde bylo hodně úsilí o nekonfliktní přístup mezi USA a Ruskem, když Rusové začali zasahovat v Sýrii, ale jaksi (Rusové - pozn. red.) ignorovali všechny ostatní a postavili USA před otázku, jak se s tím (ruským angažmá v Sýrii - pozn. red.) vypořádat. Je zde problém, protože máte zde dva hlavní hráče na stejném hřišti, kteří mají potřebu vylíčit sebe jako ultimativní patrioty, takže uvidíme, jaké problémy z toho mohou vzniknout,” přemítá Gorenburg.

Edward Lucas, redaktor magazínu The Economist, podobnou událost očekával. Podle Lucase ruská média syrské angažmá ukazovaly jako perfektní operaci ruské armády, ale sestřel ukázal, že v oblasti je skutečná válka a ruská armáda není schopna zajistit bezpečnost svých letadel.

Alexander Clarkson, který přednáší na King College, zdůrazňuje, že Turecku se nikdy nelíbilo počínání Ruska v Sýrii. Putin viděl svou akci v Sýrii jako souboj s USA, ale sestřelení letadla mu připomnělo, že celý problém je mnohem hlubší. Turecko podle Clarkson opakovaně varovalo Rusy ať nevstupují do jeho vzdušného prostoru. Clarkson míní, že Erdogan se jednoduše rozhodl poslat Rusům silnou zprávu.

“Rusové se snaží dělat dobrou show, ale nemají technickou kapacitu, komunikaci a sílu pro skutečnou kampaň v Sýrii. Vzali na sebe šílené riziko, způsobovali chaos kolem tureckého vzdušného prostoru a opravdu se zdá, že mají neokoloniální přístup k rebelům v celé oblasti a myšlení typu´můžeme dělat, co se nám zamane´. Stejně jako v případě Ukrajiny, zcela podcenili sílu svého protivníka,” komentuje situaci Clarkson.

Clarkson zdůrazňuje, že NATO, Turecko a především Německo budou chtít celou situaci uklidnit. Problém však je, že Rusové dělají kolem turecké hranice nepořádek a neuvědomují si, že Turecko je ve vážném válečném stavu kvůli tomu, co se děje v Sýrii. Turecko několikrát v minulosti zdůraznilo své odhodlání k akci. Podle Clarksona Turci budou Rusům zdůrazňovat, že v Sýrii mají spojence a Rusové si nemohou dělat vše, co se jim zlíbí.

“Hrozí riziko významných důsledků, pokud se nebude jednat správně. Turecko a Rusko se staly během ukrajinské krize vlastně celkem blízké, protože Turecko se stalo větším trhem pro ruský plyn a pomohlo tak trochu nahradit trh ztracený v rámci EU. Myslím si, že Rusko nyní zajišťuje dodávky 60 % tureckého plynu. Omezí dodávky? Pravděpodobně ne, zejména proto, že Gazprom se stále zotavuje ze ztrát v Evropě. Jsem opravdu překvapen, že mezi Ruskem a Tureckem nevznikla dohoda o vzdušném prostoru, zejména proto, že USA a Rusko prokázaly, že se lze domluvit, právě aby se předešlo podobným incidentům,” přemýšlí o možné ruské reakci Kyle Frese, vojenský expert z Washingtonu.

Co se týče vtahů mezi Ruskem a NATO, Frese soudí, že se moc dít nebude. Už jen proto, že Rusko si nemůže dovolit vést ekonomickou válku. “Můj odhad je, že Francie se bude zlobit na Turecko, Německo se stane opatrným mediátorem (i když bude pravděpodobně na straně Putina - Merklová má s Erdoganem napjaté vztahy) a Velká Británie a USA budou chtít dát od všeho ruce pryč, jak jen mohou,” dodává Fraser.

Také Gustav Gressel z Rady EU pro zahraniční vztahy soudí, že k podobnému incidentu se schylovalo již dlouho. Vše začalo během anexe Krymu, kdy se Turecko postavilo na stranu Tatarů a vymezilo se proti ruské intervenci na Krymu.

Rusové přilili olej do ohně, když začali intervenci v Sýrii bez tureckého schválení, resp. ne za podmínek, jak si představuje turecký prezident Erdogan. Podle Gressela Erdogan vše vzal jako osobní urážku.

“Turecko se stalo vůči Rusku více kritické, zejména po prvních porušeních vzdušného prostoru Turecka, a teď si myslím, že Erdogan chtěl zdůraznit, že Turecko je zde pořád a nemůže s ním být zacházeno jako s hráčem druhé kategorie. Podle mého jde spíše o prestiž a zachováni si tváře, než o skutečném ruském zásahu,” soudí Gressel.

Gressel rovněž připomíná, že počínání a postoj Turecka v regionu a vůči Islámskému státu nelibě nese řada zemí NATO. Turecko nakupuje ropu od Islámského státu a je také tranzitní zemí pro bojovníky Islámského státu mířící do Evropy.

“Turecká snaha omezit oba problémy byla poněkud vlažná a skutečnost, že Turecko využívá některé islámistické skupiny v boji proti kurdským bojovníkům nezvýšilo důvěru Západu vůči Ankaře. Takže Erdogan se netěší plné podpoře Západu a jen proto, že Rusko je protizápadní, nemusí nutně znamenat, že Západ bude podporovat cokoliv, co Turecko v tomto směru udělá,” uvažuje Gressel.

Alex Kočarov, hlavní analytik Country Risk IHS, označuje syrskou občanskou válku jako “proxy konflikt”, tedy o zástupný konflikt, ve kterém si jiné země a skupiny vyřizují své účty. Kočarov se však obává, že lokální “sponzory” nyní nahrazují velmoci.

“Velký problém s konfliktem v Sýrii je, že to začalo jako proxy konflikt, ze kterého byli lokální sponzoři (sponzoři konfliktu - pozn. red.) potichu odstranění ze hry. Nyní se vzdálenost mezi skutečnými sponzory, kteří jsou nyní zapojeni do konfliktu vojensky, rychle zmenšuje. Rusko stále proklamuje, že vojenských operací v Sýrii se účastní pouze letectvo, ale jsou zde četné zprávy, které naznačují, že v Sýrii jsou také ruské pozemní jednotky,” soudí Kočarov.

Matthew Rojansky, ředitel Kennan Institute, zdůrazňuje, že je to poprvé v novodobé historii, kdy členská země NATO sestřelila ruský letoun. Údajně se však nejedná přímo o problém Rusko vs. NATO, ale především o problém Turecka a Ruska. Jako výše uvedení experti Rojansky soudí, že napětí mezi Ruskem a Tureckem se stupňovalo roky.

“Je jasné, že Rusko a Turecko mají neslučitelné cíle v Sýrii a že vedení na obou stranách mají obrovský politický potenciál investovaný tak, že nebude snadné ustoupit. Očekávám, že se to celé bude prezentovat jako agresi NATO v kombinaci s argumentem, že jde o americkou vinu kvůli blokování lepší koordinace (při bombardováni - pozn. red.),” říká Rojansky.

Michael Stephens, z Royal United Services Institute, ironický dodává, že jak Rusko, tak Turecko se navzájem obviňují z podpory terorismu. Ale ani jedná strana nepovažuje Islámský stát za hrozbu číslo jedna.

Zdroj: Rádio Free Europe/Radio Liberty