Zapomeňme na pásová BVP. Budujme robustní zápolí

Autor tohoto článku plně chápe, že ze své pozice může střílet názory od pasu a nenese za ně žádnou skutečnou odpovědnost, ani své názory nemusí koordinovat s jinými „hráči“. Přesto neškodí podívat se na poslání české armády, a s tím spojený nákup bojových vozidel pěchoty (BVP), z jiného úhlu pohledu.

Cílem článku je ukázat, že diskuse o řešení vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem, resp. EU / NATO a Ruskem, se zatím soustředí jen na vojenské aspekty či hlediska, jako je vzájemný poměr sil, kdy a kam bude směřovat útok atd. Zcela se ale vytrácí a opomíjí diskuse o významných doprovodných aspektech války, jako jsou společensko-politické, ekonomické i kulturní dopady na účastníky konfliktu. Nejen pro ČR, ale i pro celé evropské společenství může skutečně rozsáhlá kinetická válka na Ukrajině, v Pobaltí či Polsku přinést neblahé důsledky.

Válka je celospolečenským fenoménem, není to jen pouhá vojenská záležitost, kterou vyřeší armáda. O výsledku války proto nerozhodne armáda čistě vojenskými prostředky.

Pokud se promýšlí jen vlastní silové řešení bez perspektivy, co udělat po porážce protivníka, pak válka nic neřeší, ale přináší do budoucna další rozvrat. Například, zcela upřímně řečeno, „menší“ ruská invaze na Ukrajinu bude k našemu prospěchu – poskytne nám silný argument sjednotit Evropu proti Rusku. Právě obtížná odpověď na otázku „Co potom?“ je hlavní důvod, proč Rusové zatím neútočí na Ukrajinu.

Veškeré diskuse o vojenské bezpečnosti ČR se točí kolem velkého kinetického střetu na evropském kontinentu. O osudu ČR se podle tohoto vzorce uvažování rozhodne při masivním sražení obrněných jednotek kdesi na frontě na Ukrajině, Pobaltí či dokonce v Polsku, samozřejmě s účastí Armády ČR.